1. část

Věda — Neutuchající pátrání lidstva po pravdě

„POZNÁTE pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Tato často citovaná moudrá slova vyslovil muž, jehož milióny lidí pokládají za největšího člověka, který kdy žil.a Přestože měl na mysli náboženskou pravdu, v jistém ohledu může lidi osvobodit pravda v kterékoli oblasti činnosti.

Vědecká pravda například oprostila lidi od mnoha falešných představ, jako třeba že země je plochá, že je středem vesmíru, že teplo je tekutina nazývaná kalorické fluidum, že špinavý vzduch způsobuje epidemie a že atom je nejmenší částice hmoty. Praktické uplatnění vědeckých pravd v průmyslu a rovněž na poli spojů a dopravy osvobodilo lidi od zbytečné dřiny a do určité míry i od omezení v čase a vzdálenosti. Vědecké pravdy, jež byly použity v preventivní medicíně a v péči o zdraví, pomohly osvobodit lidi od předčasné smrti nebo od chorobného strachu z nemocí.

Co je věda?

Podle The World Book Encyclopedia „věda zahrnuje širokou oblast lidských znalostí, které se zabývají fakty a mají společné zákony (pravidla)“. Je pochopitelné, že jsou různá odvětví vědy. V knize The Scientist se tvrdí: „Teoreticky téměř každý druh poznání se může stát vědeckým, protože podle definice se odvětví poznání stává vědou tehdy, když je poznání získáno v duchu vědeckých metod.“

Proto je někdy obtížné přesně vymezit, kde jedno odvětví vědy začíná a druhé končí. Podle díla The World Book Encyclopedia se vlastně „v některých případech odvětví vědy mohou překrývat do té míry, že je zapotřebí vytvořit interdisciplinární obory, které zčásti slučují dva nebo více vědních oborů“. Většina encyklopedií nicméně uvádí čtyři hlavní oblasti vědy: fyzikální, biologickou, společenskou a matematiku s logikou.

Matematika a vědní obor? Ano, bez pomoci některých jednotných postupů měření, určitých způsobů stanovení jak velké, jak malé, jak mnoho, jak málo, jak daleko, jak blízko, jak horké, jak studené, by účinné vědecké zkoumání nebylo možné. A tak není náhodou, že se matematika nazývá „královnou a služebnou vědy“.

Fyzikální vědní obory zahrnují chemii, fyziku a astronomii. Základní biologické obory jsou botanika a zoologie, ke společenským vědám patří antropologie, sociologie, ekonomie, politické vědy a psychologie. (Viz rámeček na s. 8.)

Je zapotřebí rozlišovat mezi základním výzkumem a aplikovanou vědou. Základní výzkum se zabývá výlučně vědeckými fakty a zákony jako takovými; aplikovaný výzkum naopak jejich praktickým uplatněním. Současná aplikovaná věda je známa jako technologie.

Poznávání metodou pokusu a omylu

Náboženství a věda jsou dva příklady lidské touhy poznat pravdu. Je však významný rozdíl mezi hledáním náboženské pravdy na jedné straně a hledáním vědecké pravdy na straně druhé. Ten, kdo hledá náboženskou pravdu, se asi obrátí ke Svaté Bibli, ke Koránu, k Talmudu, k Védám nebo k Tripitace, podle toho, zda je křesťanem, muslimem, židem, hinduistou, nebo buddhistou. Tam najde to, co pokládá jeho náboženství za zjevenou náboženskou pravdu, pocházející snad z božského zdroje, jenž se pokládá za konečnou autoritu.

Ten, kdo hledá vědeckou pravdu, však nemá žádnou konečnou autoritu, na kterou by se obrátil — ani knihu, ani jednotlivce. Vědecká pravda není zjevena, musí se objevit. To nutně vyžaduje metodu pokusu a omylu a ten, kdo hledá vědeckou pravdu, často zjistí, že se namáhal marně. Systematickým prováděním čtyř kroků uskutečňuje plodné zkoumání. (Viz rámeček „Jak dospět k pravdě vědeckým způsobem“.) Vědecká vítězství se však slaví na troskách vědeckých porážek. Dříve přijatá hlediska jsou popřena, a tím se otevře cesta novým pohledům, které se jeví jako správnější.

Ačkoli je metoda pokusu a omylu nepřesná, podařilo se vědcům v průběhu staletí získat obdivuhodné množství vědeckých poznatků. I když se lidé často mýlili, byli schopni opravit mnohé nepřesné závěry dříve, než došlo k vážné škodě. Dokud chybný poznatek zůstává v oblasti základního výzkumu, je ve skutečnosti minimální nebezpečí, že způsobí vážnou škodu. Když se však dělají pokusy převést závažné nesprávné vědecké závěry do aplikované vědy, výsledky mohou být katastrofální.

Jako příklad si vezměme vědeckou odbornou znalost, která umožnila vyvinutí insekticidů. Tyto látky byly vysoce ceněny, dokud další výzkum neukázal, že některé z nich vytvářejí usazeniny nebezpečné pro lidské zdraví. U určitých skupin obyvatel poblíž Aralského jezera, jež leží v Uzbekistánu a Kazachstánu, bylo možné prokázat pojítko mezi velmi rozšířeným používáním takových insekticidů a četností výskytu rakoviny jícnu, která zde sedmkrát převyšovala národní průměr.

Pro výhody, které nabízely, se aerosolové spreje staly poměrně oblíbenými — dokud vědecký výzkum neukázal, že přispívají k ničení ochranné ozónové vrstvy země, a to mnohem rychleji, než se kdysi předpokládalo. Hledání vědecké pravdy je tedy stále pokračující proces. Vědecké „pravdy“ dneška mohou být zítra pokládány za chybné, a dokonce nebezpečné myšlenky včerejška.

Proč by nás měla věda zajímat

Věda a technologie se výrazně podílely na vytváření struktury moderního světa. Frederick Seitz, bývalý prezident Národní akademie věd USA, řekl: „Věda, která začala původně jako dobrodružství mysli, se nyní stala jedním ze základních pilířů našeho způsobu života.“ A tak se dnes stal vědecký výzkum synonymem pro pokrok. Každý, kdo zpochybňuje nejnovější vědecký vývoj, se vystavuje nebezpečí, že dostane označení „zpátečnický“. Mimochodem, mnozí označují jako vědecký pokrok to, co odlišuje civilizované lidi od necivilizovaných.

Není tedy divu, že anglický básník dvacátého století W. H. Auden poznamenal: „Skuteční muži činu v naší době, ti, kteří mění svět, nejsou politici a státníci, ale vědci.“

Jen málo lidí by popřelo, že se svět potřebuje změnit. Je však věda schopná zvládnout takový úkol? Může objevit vědecká fakta potřebná k tomu, abychom se vypořádali s problémy, které budou příznačné pro 21. století? A je schopna zjistit tato fakta dostatečně rychle, aby osvobodila lidstvo od strachu z hrozící katastrofy?

Dvojnásobný nositel Nobelovy ceny Linus Pauling řekl: „Každý, kdo žije na světě, potřebuje mít určité znalosti o podstatě a vlivu vědy.“ Proto, aby čtenáři získali určitou míru nezbytných znalostí, uvádíme sérii „Věda — Neutuchající pátrání lidstva po pravdě“. Zajistěte si příští číslo, abyste si v něm mohli přečíst druhou část.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

JAK DOSPĚT K PRAVDĚ VĚDECKÝM ZPŮSOBEM

1. Pozoruj, co se děje.

2. Na základě pozorování vytvoř teorii o tom, co by mohlo být pravda.

3. Ověř teorii dalším pozorováním a pokusy.

4. Sleduj, zda se splní předpovědi založené na teorii.

[Rámeček a obrázky na straně 8]

DEFINICE VĚDNÍCH OBORŮ

ANTROPOLOGIE zkoumá člověka z hlediska biologického, sociálního a z hlediska kultury.

ASTRONOMIE se zabývá studiem hvězd, planet a jiných přírodních objektů ve vesmíru.

BIOLOGIE zkoumá, jak živé organismy pracují, a zabývá se klasifikací rostlin a zvířat.

BOTANIKA, jedno ze dvou hlavních odvětví biologie, se zabývá studiem života rostlin.

CHEMIE se zabývá studiem vlastností a složení látek a způsobem, jak vzájemně reagují.

MATEMATIKA se zabývá studiem počtu, množství, tvarů a vztahů.

FYZIKA se zabývá studiem sil a vlastností například světla, zvuku, tlaku a přitažlivosti.

PSYCHOLOGIE se zabývá studiem lidské mysli a pohnutek lidského chování.

ZOOLOGIE, druhé hlavní odvětví biologie, se zabývá studiem živočichů.