Co je rasa?

RASA! Co se vám při tomto slově vybaví? Pro některé lidi to znamená diskriminaci a útisk. Pro jiné nenávist, nepokoje, a dokonce vraždění.

Od rasových nepokojů ve Spojených státech až po apartheid v Jižní Africe, od válek mezi etnickými skupinami ve východní Evropě až po boje v místech, jako je Srí Lanka a Pákistán — tam všude se rasová příslušnost stala zdrojem nevýslovného pustošení a lidského utrpení.

Ale proč to tak je? Proč je rasová příslušnost tak citlivou otázkou dokonce i v zemích, kde se zdá, že lidé jsou tolerantní téměř ve všech oblastech? Čím to je, že rasová příslušnost je rozbuškou, která rozněcuje tolik nepokojů a bezpráví? Jednoduše řečeno, proč spolu lidé různých ras nemohou vycházet?

Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, potřebujeme vědět více o tom, co je rasa a v čem se rasy liší. Musíme také pochopit úlohu, kterou hrají dějiny v současných vztazích mezi rasami. Nejdříve se ale podívejme, co o tomto námětu říká věda.

Problém řazení lidí do skupin

Lidé žijící v různých částech světa mají rozličné tělesné znaky. Patří sem barva kůže, rysy obličeje, tvar vlasů a tak dále. Těmito tělesnými znaky se odlišuje jedna rasa od druhé.

Když lidé běžně mluví o bílých a černých, upozorňují na barvu kůže. Ale lidé také mluví o Španělech, Asijcích, Skandinávcích, Židech a Rusech. Tento druhý způsob rozlišování se netýká tolik tělesných znaků jako zeměpisných, národnostních nebo kulturních rozdílů. Pro většinu lidí je tedy rasová příslušnost určována nejen tělesnými znaky, ale také zvyky, jazykem, kulturou, náboženstvím a národností.

Je však zajímavé, že když někteří lidé píšou o tomto tématu, váhají vůbec použít slovo „rasa“; pokaždé, když se toto slovo objeví, dávají je do uvozovek. Jiní autoři se tomuto slovu vyhýbají úplně a místo toho používají výrazy jako „etnické taxony“, „skupiny“, „populace“ a „variety“. Proč? Je to proto, že se slovem „rasa“ — v tom smyslu, jak je obvykle chápáno — je spojen výrazný podtext a asociace, takže jeho použití bez vhodného objasnění mnohdy zamlží účel rozpravy.

Biologové a antropologové často definují rasu jednoduše jako „poddruh určitého druhu dědící tělesné znaky, jež ho odlišují od jiných populací daného druhu“. Otázkou však je, které znaky se mají použít k popisu různých skupin uvnitř lidského rodu.

Navrhovaly se znaky jako barva kůže, barva a tvar vlasů, tvar očí a nosu, velikost hlavy a krevní skupiny, ale žádný z nich se neprokázal jako plně vyčerpávající měřítko při třídění lidských variet. Je to proto, že neexistuje žádná přirozeně se vyskytující skupina lidí, kde by si všichni jednotlivci byli ve všech těchto znacích podobní.

Vezměme například barvu kůže. Většina lidí si myslí, že lidstvo lze snadno rozdělit podle barvy kůže do pěti ras: bílá, černá, hnědá, žlutá a rudá. Obecně se to chápe tak, že bílá rasa má bílou kůži, světlé vlasy a modré oči. Ve skutečnosti je však mezi příslušníky takzvané bílé rasy veliká rozmanitost v barvě vlasů, očí i kůže. Kniha The Human Species uvádí: „Nejenže dnes není v Evropě žádná populace, kde by většina příslušníků patřila k jednomu typu; nikdy zde žádné takové populace nebyly.“

Skutečně, třídění lidí je těžké, jak uvádí i kniha The Kinds of Mankind: „Zdá se, že všechno, co jsme schopni říci, je toto: ačkoli ne všichni lidští tvorové jsou si podobní a ačkoli můžeme jasně vidět, že se vzhled lidí může lišit v mnoha ohledech, přesto vědci stále ještě nejsou jednotni v tom, kolik kategorií lidí přesně existuje. Neshodli se dokonce ani v tom, jaká kritéria bychom mohli použít, abychom přiřadili lidi k té či oné rase. Někteří vědci by tento výzkum rádi vzdali a řekli, že problém je příliš složitý — že je neřešitelný.“

To všechno možná vypadá záhadně. Jestliže vědci zjevně nemají mnoho problémů při třídění zvířat a rostlin do rodů, druhů a poddruhů, proč je takový problém rozdělit lidstvo do ras?

„Nejnebezpečnější lidský mýtus“

Podle antropologa Ashley Montagu jsou mnozí lidé přesvědčeni o tom, „že tělesné a duševní vlastnosti vzájemně souvisí a že tělesné rozdíly jsou spojeny s mnohem výraznějšími rozdíly v duševních schopnostech. Tyto rozdíly lze hodnotit IQ testy a kulturními úspěchy dané populace.“

Vzhledem k tomu, že rasy mají odlišné tělesné znaky, jsou mnozí lidé přesvědčeni o tom, že některé rasy jsou intelektuálně vyšší a jiné nižší. Montagu však označil takový způsob uvažování za „nejnebezpečnější lidský mýtus“. Další odborníci s ním souhlasí.

Morton Klass a Hal Hellman v publikaci The Kinds of Mankind vysvětlují: „Jednotlivci samozřejmě jsou odlišní; v každé populaci jsou géniové a idioti. Přes veškerý tento výzkum nenašli však zodpovědní vědci žádné přijatelné doklady o nějakých genetických rozdílech mezi populacemi, pokud jde o inteligenci nebo schopnosti.“

Proč tedy mnozí lidé stále věří, že povrchní tělesné rozdíly znamenají, že rasy jsou zásadně odlišné? Jak k tomu došlo, že rasová příslušnost se stala takovým problémem? O těchto věcech budeme uvažovat v dalším článku.