Proč jsou rasy zdrojem takových problémů?

OD DOBY, kdy se začaly psát dějiny, převládal v lidském uvažování postoj „oni“ a „my“. Mnozí lidé byli přesvědčeni, že oni jsou těmi jedinými normálními lidmi, kteří dělají všechno tím správným způsobem. Vědci tento postoj označují jako etnocentrismus. Je to názor, že jedině vlastní národ a jeho zvyky jsou hodnotné.

Starověcí Řekové například smýšleli nepříznivě o „barbarech“. Je to název, jejž používali pro každého, kdo nebyl Řek. Slovo „barbarský“ vzniklo z toho, jakým způsobem zněly cizí jazyky uším Řeků; byly podobné množství nesrozumitelného „bar-bar“. Jak Egypťané, kteří Řekům předcházeli, tak Římané, kteří přišli po nich, se rovněž cítili nadřazeni lidem z jiných národů.

Číňané po staletí nazývali svou zemi Čung Chua neboli říše středu, protože byli přesvědčeni, že Čína je středem světa, ne-li středem vesmíru. Když později přišli do Číny evropští misionáři, kteří měli rusé vlasy, zelené oči a ruměnou pleť, Číňané jim říkali „cizozemští ďáblové“. Podobně když se poprvé objevili v Evropě a Severní Americe Orientálci, jejich šikmé oči a to, co se pokládalo za podivné zvyky, bylo snadným terčem posměchu a podezírání.

Nicméně, podle knihy The Kinds of Mankind (Druhy lidí) je potřeba zvážit důležitou skutečnost: „Věřit, že vlastní [rasa] je nadřazená, je jedna věc; snaha dokázat to pomocí vědeckého zkoumání je věc druhá.“ Snahy dokázat, že jedna rasa je vyšší než druhá, jsou relativně nové. Antropolog Ashley Montagu napsal: „Koncepce, že existují přirozené neboli biologické rasy lidstva, které se liší jedna od druhé jak po stránce duševní, tak po stránce tělesné, je poměrně nový názor, který vznikl teprve ke konci osmnáctého století.“

Proč během 18. a 19. století začala otázka rasové nadřazenosti budit takovou pozornost?

Obchod s otroky a rasová příslušnost

Hlavní důvod je ten, že v tu dobu dosahoval vrcholu výnosný obchod s otroky. Statisíce Afričanů byly násilně odvlečeny a přinuceny k otroctví v Evropě a na americkém kontinentu. Rodiny byly často rozbity, když muži, ženy a děti byli posláni každý do jiné části světa a již se nikdy neviděli. Jak mohli otrokáři a obchodníci s otroky — lidé, z nichž většina o sobě prohlašovala, že jsou křesťané — obhájit takové nelidské jednání?

Propagovali názor, že černí Afričané jsou od přírody nižší rasou. „Domnívám se, že všichni černoši a obecně všechny jiné druhy lidí jsou od přírody nižší než bílí,“ napsal skotský filozof 18. století David Hume. Hume vlastně prohlašoval, že nelze najít „mezi [černochy] žádné důvtipné vynálezy ani umění ani vědu.“

Taková prohlášení však byla nepravdivá. The World Book Encyclopedia (1973) uvádí: „Před staletími existovala v různých částech Afriky vysoce rozvinutá černošská království. . . Mezi roky 1200 a 1600 [n. l.] kvetla v Timbuktu v západní Africe černošsko–arabská univerzita, jež se proslavila ve Španělsku, severní Africe a na Středním východě.“ Lidé, kteří se zabývali obchodováním s otroky, přesto ochotně přijímali názory filozofů, jako byl Hume, že černoši jsou rasou, která je podřadnější než bílá, ano, že jsou to dokonce podlidé.

Náboženství a rasová příslušnost

Obchodníci s otroky získali u náboženských vůdců značnou podporu pro své rasistické názory. Již od padesátých let 15. století edikty římskokatolických papežů posvěcovaly podmaňování a zotročování „pohanů“ a „bezvěrců“ proto, aby jejich „duše“ mohly být zachráněny pro „Boží království“. Raní evropští cestovatelé a obchodníci s otroky měli požehnání církve a proto nepociťovali žádné rozpaky kvůli svému brutálnímu zacházení s domorodými lidmi.

„V šedesátých letech 18. století a po mnohá desetiletí, která následovala, bylo zotročování černochů posvěcováno duchovními a teology katolické, anglikánské, luteránské, presbyteriánské a reformované církve,“ uvádí kniha Slavery and Human Progress (Otroctví a lidský pokrok). „Žádná moderní církev nebo sekta se nesnažila bránit svým členům ve vlastnictví černých otroků, nebo dokonce v nekalém obchodování s nimi.“

Ačkoli některé církve mluvily o světovém bratrství křesťanů, podporovaly také nauky, které zvětšovaly rasové rozpory. Encyclopaedia Judaica například prohlašuje, že „to bylo teprve po zdlouhavých bojích a teologických diskusích, kdy Španělé uznali, že domorodé rasy, s nimiž se setkali v Americe [Severní a Jižní Americe], jsou lidé, kteří mají duši“.

Z toho vyplývalo, že pokud byly „duše“ lidí z těchto domorodých ras „zachráněny“ obrácením na křesťanství, nebylo důležité, jak se s nimi zacházelo po tělesné stránce. A když došlo na to, v jaké situaci jsou černoši, mnozí náboženští vůdci tvrdili, že černoši jsou stejně Bohem prokleti. Ve snaze dokázat toto tvrzení se zneužívalo Písmo. Duchovní Robert Jamieson, A. R. Fausset a David Brown ve svém komentáři k Bibli tvrdí: „Proklet buď Kanaán [1. Mojžíšova 9:25] — tento rozsudek se splnil při vyhlazení Kananejců — při ponížení Egypta a zotročení Afričanů, potomků Chama.“ — Commentary, Critical and Explanatory, on the Whole Bible.

Bible však neučí, že předkové černé rasy byli prokleti. Pravda je taková, že příslušníci černé rasy jsou potomci Kuše, ne Kanaána. John Woolman v 18. století namítal, že použití této biblické kletby k tomu, aby se ospravedlnilo to, že jsou černoši zotročováni a připravováni o svá přirozená práva, „je předpoklad příliš primitivní, aby jej mohl rozumem uznat člověk, který si upřímně přeje řídit se solidními zásadami“.

Pseudověda a rasová příslušnost

Svůj hlas na podporu teorie, že černoši jsou nižší rasa, připojila také pseudověda. Kniha Essay on the Inequality of Races (O nerovnosti lidských ras) od francouzského spisovatele z 19. století Josepha de Gobineaua položila základ pro mnohá další taková díla. Ve svém díle Gobineau rozdělil lidstvo do tří oddělených ras v sestupné řadě podle znamenitosti: bílá, žlutá a černá. Tvrdil, že jedinečné vlastnosti každé rasy jsou přenášeny krví, a proto jakékoli křížení manželstvím s příslušníky jiných rasových skupin by mohlo vést k omezení nebo ztrátě vynikajících vlastností.

Gobineau tvrdil, že kdysi existovala čistá rasa bílých vysokých modrookých lidí, které nazval Árijci. Tvrdil, že to byli Árijci, kdo přinesl civilizaci a sanskrt do Indie, a že to byli Árijci, kdo dal základ starověké civilizaci Řeků a Římanů. V důsledku manželských svazků s podřadnějšími místními lidmi tyto kdysi slavné civilizace zmizely spolu se svým géniem a vynikajícími vlastnostmi árijské rasy. Lidé, kteří se nejvíce podobali čistým Árijcům, podle Gobineaua stále existovali a nalézali se v severní Evropě mezi nordickými, přesněji řečeno germánskými národy.

Gobineauovy základní představy — rozdělení na tři rasy, pokrevní linie, árijská rasa — neměly žádné vědecké opodstatnění a byly dnešními vědci zcela odsouzeny. Tato teorie však byla pružně akceptována jinými lidmi. Patřil k nim Angličan Houston Stewart Chamberlain, který si do té míry zamiloval Gobineauovy myšlenky, že se usadil v Německu a zastával názor, že pouze díky Němcům je zde naděje na zachování čistoty árijské rasy. Chamberlainovy spisy se pochopitelně četly v celém Německu a výsledek byl otřesný.

Otřesný výsledek rasismu

Adolf Hitler ve své knize Mein Kampf (Můj boj) prohlašoval, že germánská rasa je árijská nadrasa určená k tomu, aby vládla světu. Hitler se domníval, že Židé, kteří podle něj sabotovali německou ekonomiku, byli překážkou tohoto slavného určení. Následovalo tedy vyhlazování Židů a dalších menšin v Evropě. Byla to bezesporu jedna z nejtemnějších kapitol lidských dějin. To byl katastrofální výsledek rasistických názorů včetně názorů Gobineaua a Chamberlaina.

Tyto ohavnosti se však neomezovaly jen na Evropu. Za oceánem v takzvaném novém světě způsobil stejný druh nepodložených myšlenek nevyslovitelné utrpení celým generacím nevinných lidí. Přestože ve Spojených státech bylo po občanské válce otroctví Afričanů zrušeno, mnohé státy schválily zákony, jež upíraly černochům mnohá práva, která měli ostatní obyvatelé. Proč? Bílí obyvatelé si mysleli, že příslušníci černé rasy nemají intelektuální kapacitu na to, aby se mohli podílet na občanských povinnostech a na vládě.

Jak hluboce byly tyto rasové předsudky rozšířeny, lze ilustrovat na procesu, který se týkal zákona proti míšení ras. Tento zákon zakazoval sňatky mezi černými a bílými. Soudce, který odsoudil jednu dvojici za porušení tohoto zákona, řekl: „Všemohoucí Bůh stvořil bílou, černou, žlutou, malajskou a rudou rasu a umístil je na oddělené kontinenty a pokud by se nezasahovalo do jeho uspořádání, nedocházelo by k takovýmto manželstvím.“

To, co soudce řekl, nebylo ani v 19. století, ani to nebylo v nějaké zaostalé oblasti. Bylo to v roce 1958 — a pouhých 100 kilometrů od amerického Kongresu! Skutečně, teprve v roce 1967 Nejvyšší soud Spojených států zrušil platnost všech zákonů týkajících se smíšených manželství.

Takové diskriminující zákony — stejně jako oddělování ve školách, církvích a v jiných veřejných institucích a diskriminace ohledně zaměstnání a bydlení — vedly k občanským nepokojům, protestům a násilí, které se staly tvrdou skutečností života ve Spojených státech a na mnoha jiných místech. Odhlédneme-li od nebezpečí ztráty života či majetku, je tu sklíčenost, nenávist a nedůstojné zacházení s člověkem a utrpení, které z toho plyne, a to nelze pokládat za nic jiného než za ostudu a hanbu takzvané civilizované společnosti.

Rasismus se tedy stal jednou ze sil, jež nejvíce rozvracejí lidskou společnost. Jistě by stálo za to, aby každý z nás prozkoumal své srdce a zeptal se sám sebe: Odmítám jakékoli nauky, které tvrdí, že jedna rasa je vyšší než druhá? Snažil jsem se zbavit se jakéhokoli pozůstatku pocitu rasové nadřazenosti?

Je také vhodné zeptat se: Jaká je naděje, že rasová zaujatost a napětí, které jsou dnes tak silně rozšířené, mohou být někdy vymýceny? Mohou lidé různých národností, jazyků A zvyků žít společně v míru?

[Obrázek na straně 7]

Mnozí běloši pohlíželi na černochy jako na podlidi

[Podpisek]

Z knihy Despotism—A Pictorial History of Tyranny (Despotismus — Ilustrované dějiny tyranie)

[Obrázek na straně 8]

Nacistické vyhlazovací tábory byly katastrofálním výsledkem rasistických názorů

[Podpisek]

Foto U.S. National Archives