Jaký máš postoj k rasovým rozdílům?

ROZDÍLY ras připravily již lidem velké problémy. Ale uvažujme okamžik: Jsou skutečným problémem samotné rasové rozdíly, nebo reakce lidí na tyto rozdíly?

Určití lidé již použili této reakce jako ničícího politického nástroje. Adolf Hitler řekl na příklad jednou bývalému německému politikovi Hermannu Rauschningovi:

„Vím přirozeně stejně dobře jako všichni ostatní . . ., že z vědeckého stanoviska žádná rasa neexistuje . . . já jako politik však potřebuji pojem, který dovoluje zrušit dosavadní pořádek spočívající na historických souvislostech . . . S pojmem rasy provede nacionální socialismus svou revoluci až do nového uspořádání světa.“

Jinými slovy, Hitler věděl, že potřeboval pouze usměrňovat reakci lidí na rasové rozdíly po odpovídající dráze, aby dosáhl svých politických cílů.

HLUBOKÉ OSOBNÍ OTÁZKY

Jak je to s tebou? Dáš se strhnout předpojatými řečmi o rasových rozdílech, jako se dali strhnout tito lidé? Mohly by způsobit, že bys neposuzoval člověka tak, jak si to zaslouží? Považuješ vysokou zločinnost a špínu v některých „ghettech“ jako důkaz toho, že určitá rasa je méněcennější než druhá?

Nebo máš potají předsudek? Vzbuzuješ navenek dojem, že nemáš rasové předsudky, ale pociťuješ na druhé straně, že jsi udělal něco dobrého, když jsi byl přívětivý k příslušníku jiné rasy? Když slyšíš o nějakém zločinu, myslíš ihned na rasovou příslušnost zločince?

Nebo se sám považuješ za oběť rasového předsudku? Jestliže ano, postupuješ tak, že rozvíjíš svůj vlastní předsudek? Myslíš, že tvá rasová příslušnost je jediným důvodem tvého poškození? Nemáš některé špatné zvyky, které bys mohl odložit a tím si dobýt vážnosti druhých?

PŮVOD ROZDÍLNÝCH LIDSKÝCH RAS

Lepší pochopení rasových rozdílů zmírňuje naši reakci. Když víme, jak tyto rozdíly povstaly, pomůže nám to dívat se na ně z realistického, mravního hlediska a pak se nedáme ovlivnit extrémisty. Snad se právem zeptáš: „Jak povstaly rasy s tak rozdílnými rysy? Jak se vysvětluje, že Skandinávci jsou velcí a mají bílou pleť a světlé vlasy, že Eskymáci jsou podsadití a mají silné, černé vlasy, plochý nos a šikmé oči, nebo že černoši mají tmavou pleť, krátké, kudrnaté vlasy a odulé rty?“

Vědecká bádání dokazují, že rozdíly živých tvorů závisejí především na genech (faktorech dědičnosti). Sklon k různorodosti je u všech živočichů přirozený, a tak je tomu i u lidí. Zoolog Ernst Mayr řekl: „Hledat ‚čisté rasy‘ a mluvit o nich je dokonalý nesmysl. Rozmanitost náleží ke každé přirozené populaci.“

Jak z tohoto sklonu k rozmanitosti povstaly rasy, dá se nejlépe znázornit na pěstování rostlin: Věděl jsi, že pěstitelé mohou vytřídit u rostlin určité odchylky, na příklad mimořádnou velikost? To jim umožňuje vyvíjet nové odrůdy těchto rostlin, které potom mají všechny stejné rysy.

Nyní přenesme tento příklad na lidi. Dejme tomu, že jedna skupina lidí by byla od ostatního lidstva zeměpisně izolována, tak jako rostlinný druh může být vytříděn pěstitelem; pak by byly u potomků těchto lidí časem některé znaky zvlášť výrazné nebo „převládající“. Nakonec by vznikla nová „rasa“, ale byli by to stále jen lidé.

Je jak vědecky, tak historicky doloženo, že rasy vznikly tímto způsobem. Podle profesora S. A. Barnetta, zoologa australské Národní university, je rasa „skupina, která má určité společné genetické založení a která se liší od jiných skupin pro svou zeměpisnou izolaci“.

Vědci se mohou pouze domnívat, jak došlo k této „zeměpisné izolaci“. Existuje však historický pramen, jehož vysvětlení odpovídá stávajícím skutečnostem.

Obraťme svou pozornost k době, kdy ještě nebyly žádné rasy. Podle dějinných záznamů mohlo být tehdy řečeno o lidstvu: „Jsou jedním národem a mají všichni jednu řeč.“ (1. Mojž. 11:6, Jeruzalémská bible) L. C. Dunn, profesor zoologie, s tím souhlasí. Píše: „Je možné, že byla doba, kdy byli všichni lidé spolu spřízněni; neboť i dnes mají všechny rasy mnohé geny stejné, jako by je byly získaly z téhož pramene.“

Z náboženských a politických důvodů byla kdysi snaha všechny lidi udržet pohromadě. (Viz 1. Mojž. 11:1–9) Pokus se nezdařil. Kdyby se to bylo povedlo, nebyli by se lidé rychle rozšířili po celé zemi. To by bylo v rozporu se stvořitelovým záměrem. Ten řekl krátce předtím: „Buďte plodní a rozmnožte se a naplňte zemi.“ — 1. Mojž. 9:1; viz dále 1:28.

Byl tento záměr uskutečněn? Ano, a to velmi účinně. Stvořitel způsobil, že lidé náhle mluvili různými jazyky, takže si již více nemohli rozumět. Byla snad nějaká lepší možnost, jak docílit toho, aby se rozešli?

Můžeme si představit, co se muselo stát: Protože se lidé již nemohli dorozumět, rozešli se v malých skupinách, které byly vzájemně odděleny jazykovou přehradou. Tím, že se stále více od sebe vzdalovali, vznikala další přehrada k dorozumění. Zpráva o těch událostech zní: „Tak je Jehova odtud rozptýlil po celém povrchu země.“ (1. Mojž. 11:8) Potomci každé skupiny, izolovaní zeměpisnou polohou a jazykem, rozmnožovali se vyvíjeli znaky, vlastní své „rase“.

Nyní vzniká otázka: „Staly se rasy vzájemně tak různé, že každá představuje jiný druh?“ Zoolog Mayr odpovídá na tuto otázku:

„Všechny různé skupiny dnešního člověka na tváři země patří k jednomu jedinému druhu . . . To je skutečnost: Rozličné lidské rasy se vzájemně liší méně než odrůdy mnohých druhů zvířat. Přesto dokázali někteří svedení použít na člověka vymezení typologické odlišnosti a rozdělili jej na pět nebo šest oddělených druhů tím, že použili takových umělých kritérií, jako je bílá, žlutá, červená nebo černá barva pleti. Takové roztřídění . . . je také ve vysloveném protikladu k biologickému pojmu druhů.“

Vidíme tedy, jak souhlasí biblická zpráva přesně se známými skutečnostmi. Apoštol Pavel řekl v prvním století našeho letopočtu k athénským mužům, že Bůh „učinil z jednoho člověka všechny lidské národy“. Nebo podle znění Nové anglické bible: „Stvořil z jednoho kmene každou rasu lidí, aby obývali celý povrch země.“ — Skut. 17:22–26.

ODPOVÍDAJÍ DUŠENÍ SCHOPNOSTI VZHLEDU?

Jistí lidé tvrdí, že mezi vzezřením a duševními schopnostmi je bezprostřední vztah. Říkají, že by proto měli být ti, jejichž vzezření je spojeno s „méněcennými“ duševními schopnostmi, oddělováni od druhých. Mají za to, že tím by bylo zabráněno genetickému oslabení „cenných“ ras.

Profesor Mayr označuje za „klamný závěr“ tvrzení, že je „spojitost mezi zvláštní barvou očí a vlasů a určitými rozumovými a charakterovými rysy. Přirozeně, že všechen dostupný průkazný materiál popírá existenci takových . . . vzájemných vztahů.“

Co ve skutečnosti prozrazuje průkazný materiál o rasových rozdílech? Je jedna rasa „cennější“ než druhá? Theodosius Dobzhansky z Rockfellerovy university v New Yorku říká:

„Je nápadnou skutečností — kterou nemohou popřít ani rasisté —, že rasové rozdíly jsou v průměru méně významné, než rozmanitost uvnitř jedné rasy. Jinými slovy, příslušníci každé rasy, kteří mají velký mozek a vysoký inteligenční kvocient, stojí vysoko nad průměrem své vlastní nebo jiné rasy.“

Co z toho můžeme vyvodit? Jestliže, jak někteří tvrdí, by měli být lidé s udánlivě „méněcennou“ duševní schopností nebo kulturou odděleni od druhých, nemuseli by pak logicky tito někteří vytřídit všechny ty, kteří neodpovídají stanoveným „normám“, aniž by brali ohled na příslušnost k rase nebo barvě pleti? V tomto případě by museli vytřídit i mnohé ze své vlastní rasy, a sice ze stejných důvodů, z jakých chtějí vyloučit jedince druhé rasy. Ale mají opravdu takový úmysl?

Proto všichni stojíme před otázkou, jsme-li ochotni přijmout Boží stanovisko, které vhodně vyjádřil apoštol Petr slovy: „S jistotou poznávám, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Skut. 10:34, 35) Jsou i tobě ‚přijatelní v každém národě nebo v každé rase ti, kteří činí spravedlnost‘? To je otázka, o niž ve skutečnosti jde.

OCEŇOVAT ROZMANITOST RAS

Vše okolo nás svědčí o nekonečné rozmanitosti. Jaký by byl život bez takové rozmanitosti? Jedl bys rád každý den totéž? Co bys řekl, kdyby byl jen jeden druh zvířat, ptáků nebo stromů? Dejme tomu, že by všechny květiny měly tutéž barvu. Líbil by se ti takový svět?

Naštěstí v takovém světě nežijeme, protože stvořitel se láskyplně postaral, aby u všeho živého byla možná velká rozmanitost. Tato rozmanitost je pro naše smysly nikdy nevysýchajícím pramenem radosti. Obohacuje život. Mělo by to být jiné i u různorodosti lidských ras? Dovedeš si představit, jak musí stvořitel nelibě nést, podceňujeme-li takovou různorodost?

Profesor Dobzhansky vysvětluje: „Genetická rozmanitost je požehnání, ne kletba. Každá společnost . . . musí splňovat různé úkoly a povinnosti.“

Je zajímavé, že existuje společnost, která skutečně oceňuje rozdíly mezi lidmi. Jsou to svědkové Jehovovi. Považují tuto rozmanitost za povzbuzující a blahodárnou. V této společnosti najdou všichni uspokojení, bez ohledu na rasovou příslušnost, a všichni dostávají příležitost využívat dostatečně svých schopností. Radují se z toho, že je mezi příslušníky různých ras takové množství rozdílů v osobnosti, vzdělání, řeči, oblékání, bydlení a výživy.

Vědí, že když navštěvují mezinárodní kongresy svědků Jehovových v cizině, jsou vítáni svými křesťanskými bratry v každé zemi. Všude se setkávají se stejnou láskou a úctou. G. Norman Eddy, náboženský spisovatel, napsal o svědcích Jehovových:

„Na člověka dělá dojem jejich srdečná úcta před lidmi všech ras. V opaku k některým, kteří nauku o bratrství mezi rasami vyznávají pouze ústy, svědkové vítají ve své společnosti všechny, i na vedoucích postaveních, bez ohledu na barvu pleti nebo na jiné vnější rysy.“

Svědkové Jehovovi poznali, že se každý musí zlepšit — bez rozdílu, ke které rase patří —, a proto se o to snaží tím, že vycházejí z křesťanských zásad. Je-li někdo nepořádný nebo vede ošklivé řeči, jestliže si neváží svých bližních nebo zákonů, nebo když příliš mnoho pije či zanedbává své rodinné povinnosti, musí podniknout nutné změny, aby odpovídal křesťanským požadavkům. ‚Obléká novou osobnost‘, a to může učinit každý, kdo chce, ať náleží k jakékoli rase. — Kol. 3:9, 10; Řím. 13:1; 2. Tess. 3:10.

Svět, který Adolf Hitler plánoval podle svých „rasových pojmů“, by byl pustý a neradostný, ovládaný rozmary „vyšší rasy“. Bůh ve své moudrosti naopak využívá všech lidských vlastností ke zřízení vyrovnané, milující a účelné organizace. Proč bychom tedy neměli radostně reagovat na rozmanitost ras?