Chile — Jedinečná země, jedinečný sjezd

DO SANTIAGA, hlavního města Chile, přijížděly tisíce a desetitisíce lidí. Přestože Santiago má více než čtyři milióny obyvatel, tento příliv byl jasně znatelný — všichni tito návštěvníci nosili modré sjezdové jmenovky, které oznamovaly sjezd svědků Jehovových v roce 1993. Sjezd se jmenoval „Božské vyučování“.

Přes čtyři sta návštěvníků přijelo až z Japonska, více než sedm set ze Spojených států a přes tisíc jich vzduchem nebo po silnici přicestovalo ze sousední Argentiny. Deník La Tercera vydal po sjezdu svou zprávu, v níž uvedl: „Bílé, hnědé, ‚žluté‘ i černé tváře dokládaly, že na Národním stadiónu byly zastoupeny různé rasy a národy. Navíc muži a ženy z Mexika, Brazílie, Peru, Bolívie, Venezuely, Španělska a Japonska byli nápadní svým typickým oblečením.“ Přijeli také delegáti z Austrálie, Belgie, Británie, Francie, Holandska, Kanady, Německa, Švýcarska a Paraguaye a také z většiny ostatních jihoamerických zemí. V týdnu od 15. listopadu 1993 dorazilo do Santiaga přes 4500 zahraničních návštěvníků. Vrcholem všeho bylo 30 000 chilských svědků, kteří cestovali do Santiaga z velkých dálek. Proč?

Chile — Jedinečná země

Ze zeměpisného hlediska je Chile velmi zvláštní zemí. Čím je tak výjimečná a jedinečná? Podívejte se na mapu. Uvidíte zemi, která je víc než 4300 kilometrů dlouhá, a přitom v místě, kde je nejširší, je široká necelých 440 kilometrů. Průměrná šířka země je vlastně jen něco přes 180 kilometrů. Hlavní město Santiago je přibližně uprostřed země. To znamená, že mnoho chilských svědků muselo se svými rodinami cestovat na mezinárodní sjezd stovky kilometrů daleko — a to mnohdy s omezenými ekonomickými prostředky. Přesto na sjezd přijížděli po tisících a na tvářích jim pohrával úsměv.

Chile je země velmi rozmanitá. Na severu leží vyprahlá poušť Atakama, v okolí Santiaga se daří vinicím a dále na jihu se lesnaté Andy svažují k Tichému oceánu. Nakonec tu jsou ledovce a fjordy, které končí v antarktické oblasti.

Zahraniční návštěvníci byli Santiagem okouzleni. Jeden delegát to vyjádřil: „Město na mě působilo dojmem neustálého ruchu, a přesto byli lidé laskaví a přátelští. V životě jsem neviděl, aby na ulici bylo tolik autobusů — desítky autobusových společností bojují o zákazníky. Navíc všude jezdí malé vozy taxislužby. Jedinou negativní věcí bylo znečištění. Aby se toto znečištění zmírnilo, mají v Santiagu pravidla, podle nichž každý den některá auta nevyjíždějí do ulic. Střídají se podle toho, jaká čísla mají na poznávací značce.“ Dodal: „Jinou zajímavostí byly upravené školní děti. Všechny bez výjimky byly oblečeny ve školní uniformě. Jistě tam proto není žádná soutěživost v oblékání ani tlak vrstevníků mít nejmodernější značkové oblečení a tenisky! A nikdo také nevypadá neupraveně.“

Vřelé uvítání zahraničních návštěvníků

Program „Božského vyučování“ byl zahájen ve čtvrtek 18. listopadu. Když zahraniční delegáti přijeli k fotbalovému stadiónu Estadio Nacional, čekalo je překvapení. Cestou od autobusů ke stadiónu, která je dlouhá necelých tři sta metrů, se proplétali hustým zástupem chilských svědků — mužů, žen i dětí — a ti všichni chtěli bratry z ciziny přivítat a potřást jim rukou. Mnozí z nich se dokonce naučili jednoduché věty v angličtině, aby mohli říci: „Welcome to Chile!“ Navzdory jazykové bariéře se během dalších čtyř dnů vytvořilo mnoho přátelství. Kamery a videokamery byly neustále v chodu a tisíce lidí si vyměňovaly suvenýry a také jména s adresami.

Ohromné množství

Zdálo se, že maximální počet účastníků tohoto sjezdu bude asi šedesát tisíc — čtyřicet čtyři tisíc chilských svědků, čtyři a půl tisíce návštěvníků ze zahraničí a ještě zájemci. Představte si to překvapení, když už ve čtvrtek a v pátek počet účastníků značně přesáhl padesát tisíc. V sobotu dopoledne se zástup rozrostl na 67 865 a odpoledne na 70 418 osob. V neděli dopoledne, kdy byla na programu dramatizace pojednávající o některých problémech, s nimiž se dnes svědkové setkávají, počet přítomných dosáhl 80 981! Stadión byl zcela zaplněn a stovky dalších lidí poslouchaly program z tlampačů vně stadiónu. To byla jedna z věcí, které přispěly k jedinečnosti tohoto sjezdu — ze všech sjezdů „Božské vyučování“, které se kde na světě konaly, měl největší počet účastníků. Pro chilské svědky to bylo překvapením a zároveň i znamením toho, že se jejich sbory mohou v blízké budoucnosti rozrůstat a že jich bude přibývat.

Každý proslov byl ohlašován španělsky a anglicky, a k tomu se používala světelná tabule, která normálně slouží k zaznamenávání skóre utkání. Dokonce signalizovala i potlesk posluchačů. Když se sjezd chýlil ke konci, zářily na ní pozdravy na rozloučenou v několika jazycích, včetně francouzštiny, holandštiny, japonštiny a němčiny.

Křest přitahuje sdělovací prostředky

Takovou podívanou nemohly chilské sdělovací prostředky nechat bez povšimnutí. Každodenní zpravodajství, které přinášel tisk, rozhlas a televize, bylo vynikající. Obzvlášť to platilo pro hromadné křty, které se konaly v sobotu. Na jednom konci fotbalového hřiště bylo postaveno dvanáct malých bazénů. Během proslovu ke křtu stovky uchazečů vstaly, aby tak daly najevo své rozhodnutí následovat Ježíšův příklad a sloužit Jehovovi Bohu. Po proslovu, modlitbě a písni se dvacet čtyři služebníků v bílých trenýrkách a tričkách postavilo na svá místa — stáli po dvou v každém bazénu. I ženy se připravily, že budou pomáhat. Pak začali ze šaten vycházet první uchazeči o křest a kráčeli po hřišti — muži po jedné straně, ženy po druhé. Vypadalo to jako dvě nekonečné stuhy směřující k bazénům. Všechno probíhalo uspořádaně, i fotografové od novin se postavili na místa, jež jim byla vyhrazena. Během hodiny byl křest dokončen — 1282 nových svědků, křesťanských služebníků, bylo ponořeno do vody, čímž následovalo příklad, který dal Ježíš.

Barevné loučení

Celý týden bylo nádherné počasí. Vždyť bylo chilské jaro, kdy se žádný déšť neočekává. V neděli teplota vystoupila nad pětadvacet stupňů Celsia. Téměř každá rodina si s sebou přinesla deštníky a slunečníky na ochranu proti žhoucímu slunci. Tisíce barevných slunečníků připomínaly hejno motýlů, kteří sedí na květinách. Závěrečná přednáška končila kolem páté hodiny. Po písni a modlitbě se téměř nikdo neměl k odchodu. Nikdo nechtěl, aby sjezd skončil. Skupiny lidí se spontánně daly do zpěvu písní Království; vlny potlesku se šířily od jednoho konce stadiónu ke druhému; kapesníky se třepotaly a slunečníky vířily ve stejném rytmu. Byl to působivý pohled — na pozadí And stadión plný šťastných, láskyplných křesťanů, vděčných za „Božské vyučování“, které změnilo jejich život.

Během nedělního programu se po hřišti potulovaly dvě velké chilské čejky, kterým se zde říká queltehues, a příležitostně sezobly nějaký ten hmyz nebo semínko. Čas od času přerušily program svým chraplavým křikem. Během závěrečné přednášky, jako by cítily, že program končí, pomalu vzlétly, zakroužily, aby nabraly výšku, a odletěly. Bezpochyby se vrátí, právě jako se za rok na stadión rádi vrátí svědkové Jehovovi, aby se v Chile, un país singular, jedinečné zemi, podělili o svou radost a víru.

[Obrázky na straně 17]

Sjezdu v Santiagu se zúčastnilo více než 80 000 lidí

[Celostránkový obrázek na straně 18]