Kostarika — Malá země, ohromná rozmanitost
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KOSTARICE
KDYŽ přilétáte na letiště v San José, které je několik kilometrů za tímto hlavním městem, hned je vám jasné, že Kostarika je malá země. V jednu chvíli jste ještě nad Karibským mořem, a o několik minut později už kroužíte nad Pacifikem a připravujete se k přistání. Kostarika má asi tři miliony obyvatel a je jen úzkým pruhem hornaté, vulkanické krajiny, který odděluje Nikaraguu od Panamy. Je jedním ze sedmi států Střední Ameriky, do níž patří i Panamská šíje, která spojuje Mexiko v Severní Americe s Kolumbií v Jižní Americe. (Viz mapku na straně 17.)
Jen co se zorientujete v novém prostředí, ohromí vás krása bujné zeleně. Zdá se, že všude, kam se podíváte, uvidíte palmy, banánovníky, také kávové plantáže, plantáže cukrové třtiny a mnoho druhů exotických rostlin, keřů a květin. Kostarika je rájem botaniků. Ale než zcela propadneme kouzlu této země, podívejme se trochu do její historie.
Další Kolumbův objev
Když byl v roce 1502 Kryštof Kolumbus na své čtvrté výpravě, zastihla jeho flotilu u břehů dnešního Hondurasu bouře. Jak hledal úkryt, plavil se podél pobřeží Nikaraguy, kterému se dnes říká Costa de Mosquitos, a zakotvil v Cariari, malé osadě domorodců. Na Kolumba zapůsobila vřelost místních lidí a obdivoval také bujnou vegetaci. Co však na něho zapůsobilo ještě víc, byly zlaté ozdoby některých domorodců. Kolumbus ve své touze po zlatě předpokládal, že toto pobřeží bude bohaté na cenné nerosty. Jak se ukázalo, jeho naděje se nesplnily; mezitím však již španělští cestovatelé nazvali tuto zemi Costa Rica neboli Bohaté pobřeží.
V průběhu dějin se Kostarika od Španělska odpoutala a dosáhla nezávislosti. V roce 1949, po krátké občanské válce, se tato země stala raritou v novodobé historii — prozatímní prezident José Figueres vypracoval návrh ústavy, která rušila armádu! Tento radikální čin povzbudil některé americké kvakery, aby se do Kostariky přestěhovali; ve městě Santa Elena pak založili výrobnu sýra. Mezi neklidnými zeměmi Střední Ameriky je Kostarika skutečně oázou pokoje.
Země úžasně rozmanitá
Když jsme tou malou zemí cestovali, abychom se podívali na sopky Poás a Arenal, překvapila nás nesmírná rozmanitost rostlin a stromů, ale také tropické květiny, školky šlechtěných květin chráněné černou sítí a rovněž to, jak intenzívně se tam pěstují jahody. Vedle rostliny sombrilla del pobre (chudákův slunečník) jsme si připadali velmi malí. Svahy byly porostlé tmavě zelenými keři kávovníku, které byly obsypány narudlými plody.
V Kostarice je plno motýlů. Poblíž San José je několik motýlích farem, kde můžete vidět a fotografovat motýly v jejich přirozeném prostředí. V jednom průvodci se píše, že „v této maličké zemi je víc motýlů než v celých Spojených státech“. Také se tam uvádí, že „vědci si dnes uvědomují, že Kostarika je jednou z biologicky nejrozmanitějších oblastí na světě“. Není divu, že tuto rozmanitost života v malé Kostarice přijíždějí zkoumat zástupy botaniků a biologů. (Viz rámeček.)
Dalším příkladem rozmanitosti kostarické přírody jsou ptáci. Když chcete některé z těchto ptáků vidět, musíte mít oči všude, a když je chcete fotografovat, musíte být velmi pohotoví. S velikým halasem přilétají a odlétají hejna zelených papoušků. Na nebi se vznášejí zopilotes neboli kondoři havranovití a pozorně pátrají po svém dalším jídle. Vysoko v korunách stromů můžete zahlédnout nevzhledné tukany s ohromnými zobáky. Mezi stromy jsme viděli poletovat habii žlutonohou a tyrana bentevi se žlutou náprsenkou. Také jsme letmo zahlédli kolibříka, který se vznášel nad blízkými květinami a hledal další doušek nektaru. V ZooAve (Ptačí zoo) jsme se popásli očima na každém druhu kostarických ptáků. Byli tam pestrobarevní papoušci ara, kteří o sobě dávali vědět svým chraplavým hlasem. Žel, velmi mnoho jiných ptáků, včetně čtyřčlenné soví rodiny, muselo být chováno v klecích. Sovy seděly vedle sebe a dívaly se velmi moudře.
Kostarika je proslulá rozmanitostí národních i soukromých parků, indiánských rezervací a chráněných krajinných oblastí. V této zemi je totiž chráněno skoro 27 procent území z celkové rozlohy. Je to stát s největším procentem chráněného území ze všech států světa. Pokud jste tedy ochotni cestovat, můžete si vybrat terén i ekosystém podle libosti.
Jestliže se do Kostariky opravdu vydáte, věnujte pozornost alespoň jednomu malému varování. Budete-li tam jezdit autem, možná si pomyslíte, že mnoho řidičů před vámi je opilých. Proč? Protože často začnou bez varování kličkovat. Co tím sledují? Vyhýbají se velkým dírám, kterých je na všech vozovkách v zemi ohromné množství. Proto jedna turistická brožura v souvislosti s rezervací Monteverde Cloud Forest konstatovala: „Můžete se tam dostat jen tak, že vytrpíte několikahodinové cestování po hrozných silnicích; doporučujeme vám několikadenní návštěvu, ne rychlý výlet tam a zase zpět.“ Samozřejmě, pokud budete cestovat autem, které má dobré tlumiče a pevné pneumatiky, nebudou vás díry ve vozovce tak trápit.
Opravdu, v Kostarice je toho tolik k vidění a prožití, že za čtrnáct dní dovolené uvidíte z krásy a pestrosti této okouzlující země jen zlomek. Jeden hotel měl minizoo s několika exponáty. Hlídač nás laskavě pustil do klecí, abychom si mohli vyfotografovat tukana a mrštného ocelota. Rozmanití jsou i pohostinní kostaričtí lidé.
Jedinečné shromáždění ticos
Co jsou ticos? To je důvěrné označení kostarických lidí. Je odvozeno ze zvyku používat ve španělštině zdrobňující příponu -ico. Například chiquitico pro slovo ‚malý‘, bonitico pro ‚roztomilý‘ nebo ‚hezký‘ nebo jovencitico pro ‚mladý‘. Ticos z venkovského města Sarchí jsou známi svými originálními ručně malovanými carretas neboli volskými povozy. Každý povoz je jedinečným uměleckým dílem. Turisté kupují malé napodobeniny těchto vozů po stovkách.
Koncem roku 1994 měli ticos příležitost vidět ve své katolické zemi něco velmi zvláštního. Od 30. prosince do 1. ledna 1995 se na národním fotbalovém stadióně Sabana Park v San José konal náboženský sjezd svědků Jehovových a jeho hlavním biblickým námětem byla Temor Piadoso (Zbožná bázeň). Svědkové přijížděli z celé země a malé delegace svědků přijely i z jiných států Střední a Jižní Ameriky. V Kostarice žije přes 15 000 aktivních svědků. Kolik lidí se této zvláštní události zúčastnilo? V pátek přišlo 21 726 lidí — mladých, i starých, rodičů i dětí. Všichni byli upravení a slušně oblečení. V sobotu dosáhl počet účastníků 25 539 a ve třech velkých bazénech postavených na jednom konci hřiště bylo pokřtěno 681 lidí. V neděli se sjezdu zúčastnilo 27 149 osob. Pro misionáře, průkopníky (zvěstovatele celým časem) a pokorné muže, ženy a děti, kteří pilně pracují, aby ve službě dům od domu propracovali celé území Kostariky, to bylo veliké vzrušení. A jak povzbudivé bylo vidět na nekrytém stadiónu tolik pestrobarevných deštníků, které chránily před sluncem rodiny svědků!
Když program skončil, tisíce lidí vzaly kapesníky a mávaly si na rozloučenou. Byla to dojemná chvíle.
Kostarika potřebuje Boží nový svět
I když je v této zemi mnohé, co člověku připomíná ráj — rozmanitá fauna a flóra a příjemné podnebí —, ticos stejně jako jiní lidé v kterémkoli jiném státě potřebují ‚nová nebesa a novou zemi‘, které Jehova slíbil prostřednictvím Krista Ježíše. (Izajáš 65:17; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4) Tak jako všude na světě, i tady jsou vidět známky chudoby; mnoho rodin žije v nevyhovujících podmínkách. Pak jsou tu také nemoci a smrt, které postihují celé lidstvo. Proto svědkové Jehovovi horlivě káží dobrou zprávu o vládě Božího Království— toho Království, o které všichni upřímní křesťané prosí ve známém „Otčenáši“ neboli Pánově modlitbě. Pod touto slíbenou spravedlivou vládou bude hojná rozmanitost Kostariky zářit ještě jasněji, k Boží věčné chvále.
[Rámeček na straně 19]
Bohatá rozmanitost Kostariky
Kniha Costa Rica—A Natural Destination konstatuje: „Kostarika je bohatá na rostlinné a živočišné druhy. Tato malá země, která zabírá méně než tři desetitisíciny [0,03 procenta] zemského povrchu, je domovem pěti procent všech rostlinných a živočišných druhů, o jejichž existenci se ví.“ Žije tam například:
nejméně 830 druhů ptáků, mezi nimi tukani a kvesalové
nejméně 35 000 druhů hmyzu
nejméně 9000 druhů cévnatých rostlin
nejméně 208 druhů savců, mimo jiné i ocelot
nejméně 220 druhů plazů, mezi nimi i velcí leguáni
nejméně 160 druhů obojživelníků, mimo jiné i jedovatá žába Dendrobates pumilio
nejméně 130 sladkovodních druhů ryb
Někteří vědci se domnívají, že v Kostarice žije možná milion rostlinných a živočišných druhů.
[Rámeček na straně 19]
Sopky
Ví se o 112 kráterech, některé jsou vyhaslé, některé jsou činné. Působivá sopka Arenal, vysoká přes 1500 metrů, je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Pokud ji chcete vidět, pak než se vydáte na svízelnou cestu po rozbitých silnicích, zjistěte si raději, jaká je předpověď počasí. Arenal je často v mracích.
Sopka Irazú se tyčí do výše přes 3400 metrů. Od roku 1963 do roku 1965 byla činná.
Sopka Poás, která má přes 2700 metrů, je jako hora se dvěma očima — jedno oko je bílé a je jím žhavý aktivní kráter, druhým okem je modré jezero obklopené bujnou džunglí.
[Mapa na straně 17]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
NIKARAGUA
PANAMA
KOSTARIKA
Arenal
Monteverde
Poás
Sarchi
San José
Cartago
Limón
[Obrázky na straně 16 a 17]
Strana 16:
Tukan a sopka Arenal
Strana 17:
1. Kráter sopky Poás
2. Papoušek Ara
3. Lidový tanec
4. Bromélie
5. Slunečník chudých
6. Leguán
7. Ocelot
[Obrázky na straně 18]
Sjezd „Zbožná bázeň“ v San José; 681 osob bylo pokřtěno, mezi nimi i Digna (dále vpravo)