Od našich čtenářů

Spánek Děkuji Vám za článek „Proč vaše tělo potřebuje spánek“. (8. června 1995) Musím říci, že mi otevřel oči. Studuji medicínu a ve snaze udržet krok ve škole jsem ztratila mnoho cenných hodin spánku. Trpěla jsem některými následky, o nichž se v článku zmiňujete. Pokusím se vytvořit si lepší návyky, pokud jde o spánek.

L. H., Trinidad

Prarodiče Když jsem četla sérii článků „Vážíte si prarodičů?“ (8. června 1995), plakala jsem radostí. Měla jsem právě nějaké nepříjemnosti se snachami a zeti, a tak Váš článek přišel právě vhod. Díky němu jsem si uvědomila, že jsem s nimi nejednala s náležitou úctou, kterou si zasluhují. Udělala jsem nezbytné změny, a všichni jsme šťastnější.

A. T., Kanada

Když jsme museli dát mého otce do pečovatelského ústavu, rozhodli jsme se, že ho budeme navštěvovat třikrát týdně. Tento slib dodržujeme už dva roky. Malé každodenní události v rodině jsou pro něho velmi důležité! Má-li člověk takový program dodržet, chce to pevné rozhodnutí, ale mají z toho užitek prarodiče i vnoučata.

P. L., Spojené státy

Jsem katolička, a proto na mě zapůsobilo, že se články nezaměřovaly na vyznání nebo náboženství, ale byly nestranné. Přímo jste se zaměřili na potřebu, která se téměř ignoruje.

A. B., Kostarika

Rodinná tragédie Se slzami v očích jsem četla článek „Díky mami, že sis mě vzala domů“. (8. července 1995) V roce 1982 jsem při nehodě také přišla o manžela. Zůstala jsem ochromena — se šesti dětmi a matkou, o kterou jsem se musela starat. Když jsem článek četla, bylo to, jako bych četla svůj vlastní příběh. Jehova nám dává sílu, abychom mohli žít dál.

C. R., Spojené státy

Tento příběh mě opravdu oslovil. Je mi šestnáct let a vždycky jsem si říkala, jak bych se vyrovnávala s tím, kdyby se mi stalo něco podobného. Toddův zážitek mi pomohl, abych si uvědomila, že dokud se na Jehovu spoléháme, je nám vždy nablízku.

N. F., Dominika

Příběh byl napsán tak dobře, že jsem málem plakala. Ve srovnání se zkouškami, kterými prošla rodina Boddyů, mi moje drobné nepříjemnosti připadají naprosto bezvýznamné. Moje situace je sice jiná, ale když jsem viděla, jak je Jehova podpořil, pomohlo mi to, abych i já dále bojovala.

V. S., Filipíny

Můj třiatřicetiletý manžel, věrný svědek, který mnoho let sloužil jako starší, má Pickovu chorobu — dlouhou, strastiplnou nemoc, která si postupně vybírá daň na nemocném i jeho rodině. Síla, kterou měla paní Boddyová i přesto, že přišla o manžela, a také léta její nesobecké, oddané péče o syna, to vše na mě hluboce zapůsobilo. Kéž Jehova žehná jí i jejím synům.

E. N., Spojené státy

Páchnoucí dech Děkuji Vám za poučný článek „Co můžete dělat, když je vám cítit z úst?“ (8. července 1995) To byl můj problém! Je pravda, že kvůli páchnoucímu dechu člověk může propadnout depresi. Dvakrát jsem byl u zubního lékaře, ale zápach přetrvával. Uplatnil jsem rady z Vašeho článku, a pomohlo to. Prosím, pomáhejte nadále lidem na celém světě.

R. O. I., Nigérie

Kostarika Článek „Kostarika — Malá země, Ohromná rozmanitost“ (8. července 1995) vyšel jen několik dní před tím, než jsem tam jel; vzal jsem si ho s sebou, abych se do něj mohl občas podívat. Je to opravdu země plná divů a vzrušení! Všude, kam jsme přijeli, se na nás lidé usmívali a mávali nám. Jen si představte nový svět, kde budou všichni všude stejně přátelští!

T. N., Spojené státy