Indické ženy jdou vstříc 21. století
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V INDII
Jsou vysoké, a jsou i malé. Jsou štíhlé, i statné. Jsou vtipné, a jsou také zamlklé. Jsou nesmírně bohaté, a jsou i úplně chudé. Jsou vysoce vzdělané, a jsou také zcela negramotné. O kom je řeč? O indických ženách. A kam směřují? Míří do 21. století.
PRO většinu lidí žijících mimo Indii je Indka ztělesněním půvabu, krásy, tajemnosti a kouzla. Mnoho mužů si hledá manželku v Indii, částečně proto, že Indky se prý ochotněji podřizují, snaží se zalíbit svému manželovi a jsou lepší hospodyně než jejich nezávislejší sestry na Západě. Mluvit o typické indické ženě v této směsici různých etnických, náboženských a sociálních vlivů je však zavádějící. V této okouzlující zemi žijí ženy všech typů.
Dějiny Indie jsou dějinami mnoha kultur, které se spojily, ať už pokojně, nebo násilně. Existuje jistá teorie o tom, kde se tu vzali dávní obyvatelé Indie, Drávidové. Zdá se, že jsou potomky obyvatel Austrálie a jižního Středomoří, především Kréty. Jak ze severozápadu přicházeli Árijci a Peršané a ze severovýchodu Mongolové, stáhli se Drávidové na jih. Zjišťujeme proto, že jihoindické ženy jsou většinou menší postavy a tmavší pleti než ženy ze severu. Ty jsou spíše vyšší a mají pleť světlejší; stále však mají tmavé vlasy a oči. Lidé na severovýchodě často mají orientální rysy.
V tom, jak se utvářelo postavení žen v Indii, mělo významnou úlohu náboženství. Novodobá Indie není náboženským státem, a proto vyvíjí maximální úsilí o změnu tradičních názorů, které ženám bránily v pokroku. Dělá se mnoho pro to, aby se zvětšily možnosti vzdělání, a to nejen pro ženy bohaté a vlivné, ale pro všechny. Výuka čtení a psaní, na venkově školení zaměřené na práci v zaměstnání a bezplatná školní výuka pro dívky, mění v Indii charakter ženství.
Ve státě Maháráštra byla 22. června 1994 zveřejněna státní politika v otázce postavení ženy — a to byl velký krok kupředu. Indický viceprezident K. R. Narayanan označil tuto politiku za „historickou“ a „revoluční“. Zaměřuje se na základní problémy žen, jako je například právo na společné vlastnictví, poručnictví, bydlení a stejné pracovní příležitosti.
Stále více žen chodí na vysoké školy a uchází se o zaměstnání. Již nejsou uvězněny ve své domácnosti, a tak vzniká otázka změny mravního klimatu. Objevují se zprávy o tom, že se na vysokých školách užívají drogy, a o tom, že tam upadá morálka. Hlavní roli v proměně mladších indických žen mají sdělovací prostředky. Když lidé srovnají filmy natáčené před třiceti lety s těmi, které se točí dnes, zjistí, že portrét ženy se velmi změnil. Jedna indická žena k tomu řekla: „Dřívější vážnou, jemnou, obětavou filmovou hrdinku z dob mého dětství vystřídala moderní dívka, která, když je nešťastná, odejde od manžela a jeho příbuzných a bojuje za svá práva a svou nezávislost.“
Přesto ve srovnání s mnoha jinými zeměmi je Indie jako celek v chování i oblékání umírněná. Nejběžnějším oblečením je krásné sárí, které cudně zakrývá většinu těla. U mladších žen je zvlášť na severu oblíbený šelver-kemíz, volné šaty, které se nosí přes volné dlouhé kalhoty. Šaty v západním stylu, které můžete vidět hlavně v Bombaji, Goa a Kalkatě, obvykle nejsou nápadné a nosí se dost dlouhé.
Nové možnosti zaměstnání
Indické ženy se blíží k 21. století. Jaký druh zaměstnání vykonávají? Velká část indického obyvatelstva žije na venkově a pracuje v zemědělství. Miliony lidí pracují na polích. Ženy pracují spolu s muži a vykonávají všechny druhy zemědělských prací. Také nosí vodu z velmi vzdálených řek a studní a pracně sbírají dříví na topení. Při práci nosí děti na boku nebo je pokládají do houpacích sítí napnutých mezi stromy.
Od začátku dvacátého století se indické rodiny z venkova hromadně stěhovaly do měst a hledaly tam zaměstnání. Ženy pracovaly v textilních továrnách. Modernizace průmyslu však postihla ženy více než muže. Muži byli vyškoleni pro práci se stroji, ale ženy ne. To ženám způsobilo mnoho těžkostí. Mohly už jen nosit materiál na staveništích, tlačit káry s těžkými pytli, prodávat obnošené šatstvo nebo dělat jinou práci, která je málo placená.
Sociální reformátoři se snažili, aby se úděl žen zlepšil. Náhle se začala objevovat taková hnutí jako SEWA (Self-Employed Women’s Association) a jejich cílem bylo pomoci nevzdělaným dělnicím, aby se staraly o své zdraví, a tak mohly pracovat; aby byly natolik gramotné, aby se mohly vyhnout pasti podvodných praktik; aby si zlepšovaly kvalifikaci a aby se naučily šetřit si peníze, a tak si vytvořit vlastní kapitál a vyhnout se vysokým úrokům, které požadují bezohlední lichváři. Když byla význačná socioložka Zarina Bhattiová dotázána na feminismus jako společenský nástroj, řekla: „V Indii feminismus znamená naslouchat problémům žen, organizovat ženy a snažit se jim předat technické vzdělání a také základní informace o zdraví a výživě.“
Zároveň se měnily názory na postavení vzdělaných žen z bohatých rodin, jež jsou vysoko na společenském žebříčku, i žen ze střední vrstvy. Nyní můžete najít ženy obou těchto skupin ve všech oborech, ne jen v učitelství a lékařství. Pracují jako piloti letadel, modelky, letušky a policistky, a zaujímají i vysoká postavení. Po mnoho let byla indickou ministerskou předsedkyní žena a byla zvolena v největším demokratickém státě světa. Indické ženy zastávají důstojnické hodnosti v ozbrojených silách, jsou právničkami a předsedkyněmi soudů a tisíce se jich vydalo na podnikatelskou dráhu.
Změny v oblasti manželství
Směřuje-li trend vývoje k nezávislému zaměstnání, jak se moderní Indka dívá na manželství? Devatenácté a dvacáté století vneslo do života vdaných indických žen velké změny. Starobylý zvyk zvaný satí, podle něhož se vdova dobrovolně nechala upálit na pohřební hranici svého manžela, byl za britské vlády zrušen. Zákonem byly zrušeny sňatky mezi dětmi, takže dnes se dívka mladší osmnácti let nemůže legálně vdát. Vyžadování věna od dívčiných rodičů bylo také zákonem zakázáno, ale tento nešvar stále existuje. Mnoho tisíc nevěst bylo tak či onak zavražděno; buď proto, že jim jejich rodiny nedaly dostatečné věno, nebo proto, že bylo možné získat více peněz druhým sňatkem.
Na vlastní příčiny zabití kvůli věnu se stále více zaměřuje pozornost. Podle tradice dívka vešla v den svatby do domu rodičů svého manžela a tam zůstala až do své smrti. Za žádných okolností by ji její rodiče nepřijali zpět. Většinou ženy neměly formální vzdělání, a proto nemohly odejít z manželova domu a živit se samy. Mladé ženy byly tedy často týrány a visela nad nimi hrozba smrti. A pokud rodiče nemohli dát dost peněz nebo zboží, aby uspokojili chamtivé příbuzné z manželovy strany, nevěsta prostě čekala v němé hrůze na svůj konečný osud. Většinou byla naplánována tragická nehoda, kdy vybuchla kamna nebo se vzňalo tenké sárí.
Vdaným ženám, které mají pocit, že je jejich život ohrožen, dnes nabízejí pomoc zákony, ženské policejní jednotky, ženské soudy a podpůrné skupiny. Vzdělání i zaměstnání jsou dnes dostupnější, a tak se některé ženy rozhodly, že se nevdají nebo že se vdají mnohem později, až si zajistí vlastní kariéru. A proto závislost na mužích, která často vedla ke kruté mužské nadvládě, není tak velká.
Více pozornosti děvčátkům
Dalším problémem, který postihuje ženy a který se s blížícím se 21. stoletím mění, je nemírná touha po mužských potomcích. Vychází ze starodávných náboženských nauk, ale i z ekonomických úvah, a často vedla k zabíjení novorozených děvčátek a ke špatnému zacházení s dívkami. Dívky dostávaly méně jídla, méně vzdělání a méně zdravotní péče než chlapci.
V poslední době se rozšířilo používání aminocentézy k určování pohlaví plodu, a to často vedlo k potratům plodů ženského pohlaví. Tento postup je sice zákonem omezen, ale stále je dost běžný. Vyvíjí se nesmírné úsilí o to, aby lidé upustili od názoru, že je třeba dávat přednost mužským potomkům.
Vlivem lidských filozofií byly ženy mnoha způsoby ponižovány. Jedním příkladem je jednání s vdovami. Ve starověké Indii bylo přípustné, aby se vdova podruhé vdala. Ale asi od šestého století našeho letopočtu se proti tomu zákonodárci postavili, a úděl vdov začal být politováníhodný. Vdovy byly zbaveny možnosti znovu se vdát, příbuzní je často oloupili o manželův majetek a ony byly považovány za kletbu rodiny. Mnohé si proto raději zvolily smrt upálením na manželově pohřební hranici než život plný týrání a ponižování.
Od konce devatenáctého století se reformátoři snažili ulehčit těmto ženám jejich břemeno, ale hluboko zakořeněné emoce odeznívají jen pomalu. V mnoha komunitách je úděl vdov, někdy velmi mladých žen, jimž zemřeli letití manželé, skutečně bídný. Doktorka Saharada Jainová z Institutu pro rozvoj k tomu říká: „Trauma vdovství pramení především ze skutečnosti, že ženy žijí v poměrech, v nichž celé jejich já je postaveno na osobnosti manžela.“ Vynakládají se snahy o pomoc vdovám, aby postupovaly k 21. století s důstojností.
Rozdíly mezi městem a venkovem
Mezi ženami ve městech a ženami na venkově je ohromný rozdíl. Odhaduje se, že na venkově je gramotných 25 procent žen; ve městech jich má užitek ze škol mnohem více. Sociální pracovníci pomáhají venkovským ženám tím, že pořádají kursy čtení a psaní, školení o zdravotní péči a vytvářejí pro ženy pracovní příležitosti. Vlády některých indických států vyhradily ženám 30 procent míst ve státním sektoru, družstevních společnostech a místní samosprávě. Ženská hnutí se snaží zmírnit bolest a bídu, které jsou údělem milionů indických žen. Do určité míry měla hnutí úspěch. Co tedy můžeme říci o budoucnosti indických žen?
Vstříc 21. století!
Dochází v úloze indické ženy s blížícím se 21. stoletím k nějakým změnám? Ano, a to ke změnám velmi rychlým. Ale indické ženy stojí tváří v tvář téže situaci jako jejich sestry všude na světě. Je tu pokrok, jsou tu však i kroky zpět. Je zde naděje, ale i zoufalství. Jsou zde krásné domy a luxusní životní styl, ale také slumy, neúprosná chudoba a svíravý hlad. Pro miliony žen je cokoli jiného než zachování holého života naprosto nedostupné. Jiné ženy mají, jak se zdá, všechno, co svět nabízí. Pro většinu žen je budoucnost nejistá; mají své sny, ale i své pochybnosti.
Pro některé ženy je však budoucnost velmi slibná, zvláště pro ty, které chovají naději na rajskou zemi, jež se stane skutečností pod vládou Jehovova Království v čele s Ježíšem Kristem. (Zjevení 21:1, 4, 5) S naprostou důvěrou vyhlížejí 21. století, ve kterém se ženy budou plně těšit ze života.
[Obrázek na straně 16]
Při nošení cihel na staveniště
[Obrázek na straně 17]
Při nošení vody pro potřeby domácnosti
[Obrázek na straně 18]
Na poradě s muži
[Obrázek na straně 18]
Při práci s počítačem