Náhlá katastrofa v Japonsku — Jak ji lidé přestáli

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JAPONSKU

V JEDNÉ chvíli bylo japonské Kóbe vzkvétajícím přístavním městem s 1 500 000 obyvatel. Ale o 20 sekund později byla velká část města v troskách. Způsobilo to zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice. Desetitisíce domů byly zbořeny nebo poškozeny a přes 300 000 lidí zůstalo bez domova.

K této katastrofě došlo 17. ledna 1995, přesně rok po zemětřesení, které těžce poškodilo Northridge v Kalifornii (USA) a zabilo 61 lidí. Při zemětřesení v Kóbe se uvolnilo asi dvakrát více seizmické energie než při zemětřesení v Northridge. Vyžádalo si 5500 obětí na životech, a stalo se tak nejvražednějším zemětřesením v Japonsku od roku 1923, kdy velké zemětřesení, které zničilo Tokio a Jokohamu, zabilo asi 143 000 lidí.

Okamžik hrůzy

V 5.46 onoho osudného rána roznášel Rjudži noviny v centru Kóbe. Byla ještě tma. Náhle nastal hluk, jako když jede vlak po nadzemní dráze. Silnice a budovy se převalovaly jako mořské vlny. Pak zhasla všechna světla.

Mimoúrovňové dálnice se zcela zhroutily a rozdrtily auta, která jela po silnicích pod nimi. Železniční tratě byly zohýbány jako tyčinky z plastelíny a vlaky vykolejily. Staré dřevěné budovy se zřítily a dvoupodlažní obytné domy najednou vypadaly jako jednopodlažní. Většina obyvatel Kóbe byla vytržena ze spánku.

Ihned vypukly požáry a celé bloky domů začaly hořet. Požárníci bezmocně přihlíželi, protože zemětřesení přerušilo dodávku vody. Mýtus o konstrukcích odolných vůči zemětřesení byl v okamžení otřesen.

Tragédie a případy, kdy lidé unikli jen o vlásek

V oblasti, která byla zemětřesením přímo postižena, bylo 3765 svědků Jehovových, kteří byli spojeni se 76 sbory. Do rána druhého dne se zjistilo, že bylo zabito třináct svědků a dva nepokřtění lidé, kteří se také scházeli se sborem. (Kazatel 9:11) V té době policie uváděla, že počet obětí je 1812, ale během týdne tento údaj stoupl více než na 5000. Svědkové rychle našli ty, kdo byli spojeni se sborem, a tak se jejich údaj o ztrátách na životech nezměnil.

Misao má manžela, který odešel brzy ráno do práce. „Asi za hodinu se dům začal otřásat,“ říká Misao. „Kolem mě padaly střešní tašky. Velký hřebenáč spadl na polštář, kde měl manžel ještě před hodinou hlavu.“ Prádelník a knihovna stály naproti sobě, a když padaly, opřely se o sebe přímo nad Misao. To ji zachránilo, a nebyla pohřbena pod střešními taškami.

Jednoho šestnáctiletého studenta, Hiromasu, vzbudila mňoukající kočka. Když ji pouštěl ven, začalo zemětřesení. Vrátil se a našel matku pod televizí a knihovnou. Naštěstí však byla živá. Jak byl rád, když to zjistil! Hiromasa si od souseda vypůjčil svítilnu, a matku vyprostil. Tisíce lidí unikly jen o vlásek, ale někteří svědkové zažili bolestné tragédie.

Hiroši a Kazu Kanekovi byli pohřbeni v sutinách svého domu. Členové křesťanského sboru tam přiběhli, aby jim pomohli. Až v 10.00 byl Hiroši vyproštěn a odvezen do nemocnice. Později byla vyproštěna Kazu, ale byla už mrtvá.

Čtyřiadvacetiletá Mijoko Tešimaová byla pokřtěná teprve dva roky a jejím cílem byla služba celým časem. Onoho rána, kdy udeřilo zemětřesení, spala v prvním podlaží svého domu, když se druhé podlaží zřítilo. Mijoko byla pohřbena pod krokvemi a trámy. Její rodiče a sousedé se snažili trosky odstranit, ale nemohli. Její matka, která studuje Bibli, se spojila se svědky Jehovovými a ti jí přišli na pomoc.

Když byla Mijoko asi po sedmi hodinách vysvobozena z trosek, byla ještě naživu. Tři křesťanští starší se střídali s lékařem a ošetřovatelkou v masáži srdce, ale Mijoko zemřela. Na jejího otce, který byl proti její víře, úsilí svědků o záchranu jeho dcery tak zapůsobilo, že souhlasil s přáním, které jeho dcera vyjádřila již dříve, totiž mít křesťanský pohřeb.

Takao Džingudži, křesťanský starší, bydlel s manželkou a dcerou v prvním patře staré obytné budovy. „Když zemětřesení udeřilo,“ řekl, „podlaží nad námi se na nás zřítilo a já jsem zůstal pod poličkou s knihami. Nakonec jsem se odtud vysoukal a začal jsem se dobývat ven. Náhle jsem uslyšel hlas. Byl to jeden svědek, který bydlel poblíž a hledal nás.“

Když se Takao konečně dostal ven, viděl, že se požár šíří k jeho domu z okolních budov. Vplazil se proto zpátky do sutin a zoufale se snažil vyprostit manželku. Ale bylo příliš pozdě. Jeho šestadvacetiletá manželka Eiko a dcera Naomi byly zabity. Navzdory tomu Takao začal pomáhat ostatním členům svého sboru. „Pro svou rodinu jsem už nemohl udělat nic,“ řekl později, „tak jsem se zaměřil na pomoc ostatním. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že všichni ostatní z našeho sboru jsou v pořádku.“

Zoufalá situace

Tisíce lidí hledaly útočiště ve školách a veřejných budovách. Jiní se báli dalších otřesů, a tak tábořili venku nebo spali v autech. Železnice a dálnice byly rozbity na kusy a silnice, po nichž se dala přepravovat humanitární pomoc, byly ucpány tisíci vozidel. Mnoho lidí mělo celé dny jen málo jídla nebo nemělo k jídlu vůbec nic. Je však pozoruhodné, že nejsou žádné zprávy o drancování, a mnozí lidé se o to malé množství jídla, které měli, ještě dělili s ostatními.

„Je to jako po druhé světové válce,“ řekl starší muž zabalený do deky a po tvářích mu tekly slzy. Japonský předseda vlády Tomiiči Murajama zhlédl škody a řekl: „Něco takového jsem ještě neviděl. To si nikdo neumí představit.“

Svědkové ihned reagují

Když toho rána navštívil křesťanský starší Keidži Koširo centrum Kóbe a viděl tu hroznou spoušť, vrátil se domů a v místním sboru zorganizoval vaření jídla pro spolukřesťany, kteří byli vážněji postiženi. Večer odvážel jídlo a pití autem do sborů v centru Kóbe. Druhý den ráno bylo poskytnuto ještě více jídla a vody. Protože byly dopravní zácpy, svědkové zorganizovali konvoj šestnácti motocyklů, které vezly humanitární pomoc.

I mnozí jiní svědkové se ihned chopili iniciativy a hledali své křesťanské bratry. Tomojuki Cuboi a další starší se vydali na motocyklech do města Ašija, které leží poblíž Kóbe a které bylo také vážně poškozeno. V sále Království v centru Ašije zjistili, že cestující dozorce Jošinobu Kumada tam již zřídil centrum humanitární pomoci.

Bratři byli telefonicky informováni o tom, že je potřebná jejich pomoc, a zakrátko se začaly hromadit zásoby. Brzy do Ašije mířilo devět aut vezoucích pokrývky, potraviny a vodu. Tato pomoc byla dopravena do dvou sálů Království, kam se uchýlilo asi 40 nebo 50 lidí. Jiní našli útočiště v domovech svých spoluvěřících. Druhý den svědkové z okolí připravili jídlo pro osm set lidí. Jídla pro ty, kdo je potřebovali, bylo hodně, a tak se svědkové podělili se sousedy, kteří měli nouzi.

V celé oblasti postižené zemětřesením svědkové Jehovovi ihned přispěchali svým spoluvěřícím na pomoc. To na mnoho přihlížejících zapůsobilo. Týden po zemětřesení přistoupil jistý pilot vrtulníku k jednomu svědkovi v Jokohamě a řekl: „Dorazil jsem do postižené oblasti v den zemětřesení a zůstal jsem tam týden. Svědkové Jehovovi byli jediní, kdo tam přispěchali. Udělalo to na mě hluboký dojem.“

Zaveden program humanitární pomoci

Odbočka svědků Jehovových se sídlem v japonské Ebině brzy vyslala do oblasti Kóbe čtyři zástupce, aby organizovali humanitární pomoc. „Ihned jsme souhlasili s tím, že najdeme sály Království, které nebyly zničeny, a humanitární pomoc pošleme tam,“ řekl jeden zástupce. „Našli jsme šest takových sálů a během pěti hodin byly zcela zaplněny. Další dodávky humanitární pomoci jsme poslali do dvou blízkých sjezdových sálů svědků Jehovových.“

Byl otevřen bankovní účet pro fond pomoci a byly o tom informovány sbory v celém Japonsku. Během prvních tří pracovních dní byl darován milion dolarů. Peníze byly rychle rozděleny tak, aby z nich měli užitek ti, kdo byli v nouzi.

Sbory byly informovány, že humanitární pomoc si mohou vyzvednout ve střediscích, která jsou pro to určena. Starší každého sboru se postarali o to, aby byla pomoc rozdělena těm lidem v jejich sboru, kteří ji potřebují. Nebyli opomíjeni ani nevěřící členové rodin svědků. Muž, který je otcem jednoho křesťanského staršího z postižené oblasti a který dříve neměl svědky rád, se jednomu příbuznému chlubil do telefonu: „Lidé ze synova náboženství přijdou a pomohou nám!“

Víc než hmotná pomoc

Ihned byla zorganizována křesťanská shromáždění. Jeden sbor se sešel na shromáždění v parku už v úterý, v den zemětřesení. V neděli se ve většině sborů v postižené oblasti konalo pravidelné studium Strážné věže, a to buď v malých skupinách, nebo v sálech Království, které nebyly vážně poškozeny. V článku Strážné věže z 1. prosince, který se ten týden studoval, se příhodně rozebíralo, jaká je to výsada, moci použít vlastních prostředků „na pomoc obětem přírodních katastrof“. Jedna žena to na shromáždění komentovala: „Poprvé humanitární pomoc přijímáme. Jsem tak naplněna vděčností, že ji ani nemohu vyjádřit slovy. Jakmile se vrátíme k normálnímu životu, odvedu svůj díl v dávání.“

Zástupci odbočky jeli do nejvíce postižené oblasti na motocyklech. „Bylo dojemné vidět bratry, jak pláčou,“ řekl jeden z nich. „Říkali nám ‚Nepláčeme proto, že jsme o všechno přišli, ale dojalo nás, že jste za námi přijeli až z Ebiny.‘“

Během čtyřiadvaceti hodin od zemětřesení poslali bratři z vedoucího sboru svědků Jehovových v New Yorku i z odboček v jiných částech světa poselství vyjadřující soustrast. Během následujících dnů došlo takových poselství ještě mnoho. Zvlášť dojemný byl fax, jenž přišel z Korejské republiky od sboru Wŏnju-západ, který při pumovém atentátu ztratil patnáct svých členů.a Fax končil slovy: „Bolest našich bratrů v Kóbe je naším smutkem a naší bolestí. Prosíme, pamatujte na to, že v tísni nejste sami. Víme to z vlastní zkušenosti. Milí bratři, nevzdávejte se!“

Zástupci odbočky učinili opatření, která měla zajistit další duchovní podporu. Například byli do Kóbe dočasně přiděleni ještě jiní krajští dozorci, aby poskytovali povzbuzení. A byli tam také pozváni křesťanští starší z jiných částí Japonska, aby se zde asi po týdnu střídali a poskytovali duchovní a citovou oporu trpícím.

Díky takové péči a povzbuzení od spoluvěřících z celého světa si svědkové v postižené oblasti zachovali pozitivní a vděčný postoj. Po skončení prvního shromáždění, které se po zemětřesení konalo, jeden svědek řekl: „Až do včerejška jsme byli trochu stísnění, protože jsme neměli kam jít. Ale když jsme sem přišli a slyšeli jsme, jaká laskavá opatření se dělají k našemu užitku — například praní prádla, možnost vykoupat se, možnost využít sjezdové sály jako dočasná obydlí —, opravdu nás to zbavilo úzkosti. Toto je skutečně Boží organizace!“

Ano, svědkům pomohlo to, že kladli důraz na duchovní bohatství. Jedna žena, které bylo něco málo přes dvacet let, řekla: „Maminka mě už od mých tří let učila, abych důvěřovala v Jehovu. Její výchova a vyučování v křesťanském sboru mi pomohly, abych snesla tento skličující zážitek.“

Organizování přestavby

Asi 350 domů svědků bylo vážně poškozeno nebo zničeno; sto z nich bylo v soukromém vlastnictví. Více než 630 dalších domů svědků vyžadovalo menší opravy. Také deset sálů Království bylo poškozeno natolik, že se nedaly používat.

Rychle byla učiněna opatření, aby sborům, které o svůj sál Království přišly, bylo možné postavit nový sál. A každý z jedenácti regionálních stavebních výborů v Japonsku zorganizoval jedenadvacetičlenný tým, který svědkům opravoval jejich poškozené domy.

Znamení časů

K zemětřesením dochází stále častěji. „Jen v minulém roce,“ uvedl časopis Maclean’s, „bylo [v Japonsku] několik zemětřesení, která byla ještě větší než to v Kóbe.“ Magnitudo jednoho z nich bylo 8,1, ale toto zemětřesení postihlo řídce osídlenou oblast na severu.

Takový nárůst zemětřesení svědky Jehovovy nepřekvapuje. Vždyť hned poté, co zemětřesení v Kóbe otřáslo domem, v němž bydlí pětiletý Atsuši, Atsuši rázoval kolem domu a říkal: „Budou zemětřesení na jednom místě za druhým“! (Marek 13:8) O tomto proroctví se dozvěděl od své matky. Ježíš Kristus zahrnul zemětřesení mezi ‚znamení [své] přítomnosti a závěru systému věcí‘. Další věci, které patří do tohoto znamení, jsou války, nedostatek potravin, mory a to, že ochladne láska většího množství lidí. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5)

Zemětřesení v Kóbe je jen dalším dokladem toho, že žijeme v posledních dnech tohoto světa. Naštěstí je toto zemětřesení částí Ježíšova znamení, které se dnes plní a které svědčí o tom, že tento svět bude brzy nahrazen spravedlivým novým světem. (1. Jana 2:17)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 23]

Takao Džingudži přišel o rodinu v těchto troskách

[Obrázek na straně 24]

Zničené vlakové nádraží

[Obrázek na straně 24 a 25]

Zhroucený nadjezd

[Obrázky na straně 26]

Svědkové rychle zorganizovali program pomoci pro oběti katastrofy