1945–1995 — Padesát let pokroku?

POZOROVALI jste nějaké zlepšení kvality vašeho života za posledních padesát let?a Uvažujme o medicíně. V některých zemích, jako je Británie, Kanada, Kuba a Švédsko, se zavedlo sociální zabezpečení občanů. Znamenalo to, že za zdravotní péči přejal zodpovědnost stát a všem pacientům zaručil lékařské a nemocniční ošetření bez ohledu na jejich ekonomickou situaci.

Zdravotní standard svých obyvatel dokázaly zlepšit dokonce i některé rozvojové země. Časopis JAMA (The Journal of the American Medical Association) připustil, že „některým ministerstvům zdravotnictví třetího světa se podařilo zajistit, aby byla základní zdravotní péče všeobecně dostupná, a to za částky, které si jejich země mohla dovolit . . . Výrazný pokrok byl dosažen při snižování novorozenecké a dětské úmrtnosti v Číně, v Kostarice, na Srí Lance a v indickém státě Kérala.“

Z materialistického pohledu — ohromné zlepšení

V porovnání s ekonomickou situací v roce 1945 jsou na tom v roce 1995 mnozí lidé po hmotné stránce daleko lépe. Mnozí z těch, kdo by si před padesáti lety nemohli dovolit žádný přepych, dnes možná mají vlastní auta, televizory, videopřehrávače, CD přehrávače, ledničky, radiotelefony a další výdobytky moderního života. Třeba patříte k milionům takových lidí.

Autoři několikadílné knihy A History of Private Life (Dějiny soukromého života) vysvětlují, že „ve Francii [a v dalších zemích západní Evropy] byl po třicet let od druhé světové války trvalý ekonomický vzestup. Neodstranil sice třídní rozdíly, ale přinesl prosperitu všem vrstvám společnosti. Každý člověk měl ‚slušný‘ dům, ‚skromné‘ auto, televizor a další výdobytky, jako je sociální zabezpečení a moderní lékařská péče. Všichni se tedy mohli těšit — pokud ne přímo z ráje na zemi, pak alespoň z přijatelného života.“

Otázkou však je, zda skutečnost, že lidé mají více hmotných věcí, znamená zlepšení v každém ohledu. Znamená přibývání materiálních výhod automaticky to, že život bude lepší a bezpečnější? Majetek některých lidí sice vzrostl, ale mnozí chudí lidé stále nemají věci nezbytné k životu. Tím roste pokušení krást, přepadávat, podvádět a páchat další, ještě mnohem násilnější zločiny. Někteří nemajetní lidé jsou rozhodnuti domoci se majetku jakýmikoli prostředky — zákonnými, i nezákonnými. Například v New Yorku je ročně ukradeno více než 100 000 aut. Hmotný prospěch nezaručuje bezpečnější život.

Také v dalších oblastech došlo ke zlepšení, i když není tak výrazné, jak by si někteří lidé přáli.

Ženy — dříve a dnes

Druhá světová válka postavila některé ženy do nové role. Ženy většinou bývaly matkami a hospodyněmi, zatímco živitelem rodiny byl manžel. To vše se druhou světovou válkou změnilo. Muži byli povoláni do války, a jejich manželky se tak ocitly ve zbrojovkách nebo měly jiná zaměstnání, která se uprázdnila odchodem mužů. Později některé ženy nastoupily k ozbrojeným silám a učily se zabíjet. Miliony žen se staly živitelkami rodin a poznaly odlišný životní styl, který je s finanční nezávislostí spojen. To byly malé začátky, jež postupně otevíraly dveře k dnešní „osvobozené ženě“. Některé ženy říkají, že v mnoha zemích zdaleka nebylo dosaženo rovnoprávnosti. Tvrdí, že v mnoha typech zaměstnání existuje „skleněný strop“, který jim brání stoupat výše.

K problémům vede masová migrace

Další obrovskou změnou, k níž během posledních padesáti let došlo, je to, že lidé opouštějí vesnický život a snaží se najít lepší život ve městě. Tento vytoužený sen se pro některé lidi stal skutečností. K čemu to však vedlo u mnoha dalších?

Miliony lidí se každý rok stěhují do přelidněných měst, kde je špatné a drahé bydlení. Jaké jsou následky? Jsou to chudinské čtvrti, které se staly živnou půdou pro nemoci, zločiny a politickou destabilizaci. Tato podomácku vyrobená obydlí, sestavená z vyřazených kusů kartónu, dřeva nebo vlnitého plechu, jsou chatrče, barracas neboli chabolas (španělsky), v nichž žije zchudlá spodina světa, která zápasí o přežití. Tyto chudinské čtvrti — portugalsky favelas, turecky gecekondus (což znamená „postavené za noc“) — jsou životní realitou, kterou nelze přehlížet, ať jsou v Africe, Indii, Jižní Americe, nebo kdekoli jinde.

Současnost a budoucnost některých afrických zemí

Co lze říci o Africe? Dva lékaři napsali do časopisu JAMA článek, jenž měl nadpis: „Afrika na pokraji srázu — Hrozivá, ne však beznadějná budoucnost“. Připustili, že ve velké části Afriky představují politické a sociální podmínky potenciálně hrozivou situaci. Napsali: „Pro subsaharskou Afriku [oblast, kam patří 45 zemí] bylo uplynulých dvacet let katastrofálních. Tuto oblast postihl hlad, sucho, občanské války, politická korupce, AIDS, rychlý růst populace, snížení produkce potravy, narušení životního prostředí . . . Experti jednotně předpokládají, že přinejmenším v nejbližším období jsou další ekonomický úpadek, chudoba a utrpení nevyhnutelné.“ Tento článek uvádí, že ze 40 nejchudších zemí světa jich 32 leží v subsaharské Africe.

A jaké je běžné mravní klima ve světě? Další článek bude krátce rozebírat „pokrok“, jehož svět v tomto ohledu dosáhl.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 6]

Foto USAF

[Podpisek obrázku na straně 7]

Foto NASA