Od láhve ke krásným korálům

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII

SPĚCHÁTE. Sáhnete po láhvi na stole, ale ta vám vyklouzne, upadne na podlahu a rozbije se. Povzdychnete si, smetete střepy a vyhodíte je do odpadkového koše. Tím pro vás celá věc končí.

Kdybyste žili v Bidě v Nigérii, možná by to byl teprve začátek. Proč? Protože mezi lidmi z kmene Nupe, kteří tam žijí, jsou řemeslníci, kteří z rozbité láhve umějí udělat šňůry krásných korálů. Je to umění, které se předává z generace na generaci a které se během staletí jen málo změnilo.

Vyrábění korálů v Bidě

Dílnou je malá kruhová chýše postavená z uschlého bahna. Uprostřed stojí pec na vypalování hrnčířského zboží. Řemeslník vhodí do pece kousky dřeva, které se vznítí. Oheň se rozdmychává ručními měchy. Přidávají se další kousky dřeva a plameny stoupají až nad pec. Tam se na tyč zavěsí láhev, a sklo brzy začne měknout a tavit se.

Řemeslník dělá korály po jednom. Vedle tyče, na které je zavěšeno sklo, položí nad oheň špičatou tyč. Když špičatý konec tyče začne rudě žhnout, posune ji k visící hroudě roztaveného skla. Pak tyč otáčí v prstech a nabalí na ni takové množství skla, které potřebuje na jeden korál.

Pak sklo dlouhou plochou mačetou uhladí a upraví do tvaru korálu. Je-li obzvlášť zručný, pracuje s několika barvami skla a jejich překrýváním vytváří na každém korálu určitý vzor. Nakonec nožem opatrně stáhne korál z tyče a pustí jej do pánve s popelem, kde bude korál vychládat. Nyní je hotov. Otvor po tyči, který v něm zůstal, se využije při navlékání. Už zbývá jen korál oprat a navléknout s ostatními korály na šňůrku, a náhrdelník je na světě.

Jak se učí tomuto umění

Jak se člověk naučí vyrábět korály? Děti z kmene Nupe začínají tím, že přihlížejí. V deseti letech už pomáhají sbírat a řezat dříví.

Dalším krokem je zvládnout práci s měchy. Měchy jsou dva spojené pytle vyrobené z látky, a každý pytel je připevněn k jedné tyčce. „Foukač“, který měchy obsluhuje, musí vzít do každé ruky jednu tyčku a rychle jimi pohybovat nahoru a dolů. Potřebuje jednak sílu, jednak koordinaci. Musí být natolik silný, aby mohl bez přerušení pracovat s měchy po celou dobu, kdy se korály vyrábějí, a to může být několik hodin!

Musí mít také natolik dobrou koordinaci pohybů, aby udržel stálý, rychlý rytmus a pumpoval přesně v tom správném tempu. Kdyby pumpoval příliš pomalu, žár ohně by sklo neroztavil tak, aby se s ním dalo pracovat. Kdyby pumpoval příliš rychle, mohl by žár způsobit, že by sklo spadlo z tyče do ohně.

Učeň obvykle asi pět let obsluhuje měchy. Nakonec se naučí, jak vyrábět korály. Náročnost tohoto povolání částečně spočívá v tom, že je nutné snášet kromě žáru tropického slunce ještě horko od ohně, což může být velmi obtížné.

Učeň se učí rychle. Nejprve pomáhá zkušenému řemeslníkovi při práci s tyčemi a pak se učí formovat malé obyčejné korálky. Časem přejde k větším korálům a ke korálům se vzorem, kterého se dosáhne překrýváním vrstev skla jiné barvy. Zkušený výrobce korálů vzbuzuje dojem, že je to snadná práce, ale naučit se dovednosti potřebné k tomu, aby vyrobil sadu korálů, jeden po druhém, všechny stejně velké, stejného tvaru a se stejným vzorem, stojí hodně času.

Vyrábění korálů je umění, které působí radost. Řemeslníky těší, když vidí, jak se lidé v celé zemi zdobí jejich barevnými korály — malé korálky nosí děti, jemně tvarovanými korály se zdobí ženy a těžké obřadní korále nosí muži. Dalším potěšením jsou období svátků, kdy se lidé shromažďují okolo dílny a zpívají a tančí do rytmu měchů.

Kniha History of West Africa (Dějiny západní Afriky) říká: „Nupská umělecká výroba . . . ze skla . . . patří stále k tomu nejlepšímu na kontinentu.“ Ostatní souhlasí. Jeden křesťanský misionář řekl: „Když se chystáme na dovolenou, nakupujeme v Bidě i na jiných místech korále pro přátele a rodinu. Když přijedeme do Spojených států, přátelé si pokaždé vyberou korále z Bidy!“

[Obrázek na straně 26]

Tavení skla v peci