Proč dnes organizovaný zločin vzkvétá?

AL CAPONE, nechvalně známý zločinec z doby americké prohibice (1920–1933), tvrdil, že je jen obchodníkem, který se řídí zákonem — zákonem nabídky a poptávky. Právník největšího syndikátu jakuzy v Japonsku řekl: „Nemůžete popřít, že [po sexu, drogách a hazardním hraní] je velká poptávka.“ A právě tato poptávka živí organizovaný zločin. Obětí zločinu sice nechce být nikdo, ale někdo se snad na zločinecké organizace obrátí a využívá jejich služeb.

Vezměme například vydírání peněz za poskytování ochrany, což je zdroj příjmů pro gangstery v mnoha zemích. Někdy se sice zaměří i na poctivého obchodníka, ale obvykle vykořisťují ty, kdo provozují nějaký pochybný podnik. Jeden majitel kasina v tokijské čtvrti Šindžuku, který provozuje svůj podnik pod zástěrkou herny s hracími automaty, řekl: „Pokladník byl pobodán nožem a oloupen o dva miliony jenů (20 000 dolarů), ale policii jsme nevolali.“ Proč ne? „Naše činnost je nezákonná, a tak nechceme mít s policií nic společného. Když je nějaký zákazník v našem podniku hrubý, zavoláme jakuzu.“ Tento provozovatel kasina platí jakuze 4 000 dolarů měsíčně. To je však malý poplatek ve srovnání se ziskem 300 000 dolarů, které za stejné období získá svou nezákonnou činností. Odkud ty peníze pocházejí? Z kapes těch, kdo mají rádi nezákonný hazard.

Totéž platí o slušných obchodnících, kteří se chtějí vyhnout problémům. Jeden newyorský úřad odhaduje, že když vlastník natěračské firmy vydělávající 15 milionů dolarů ročně zaplatí gangsterům, ušetří 3,8 milionu. Umožňuje mu to využít levnou pracovní sílu a vyhnout se konfrontacím s odborovými svazy ovládanými gangem. V době hospodářské prosperity v Japonsku ukládali finančníci peníze do nemovitostí. Bourali staré domy a obchody, aby bylo místo pro extravagantní budovy. Když se obyvatelé těch starých domů nechtěli přestěhovat nebo nechtěli svůj pozemek prodat, investoři povolali džiageju, společnost spřízněnou s jakuzou, aby je vyhnala.

Když v osmdesátých letech jakuza viděla, jak snadné je půjčovat si a vydělávat peníze, vytvořila společnosti a vrhla se na obchod s nemovitostmi a na spekulace na burze. Banky a finanční instituce vkládaly do těchto společností peníze a zjevně jim šlo o vlastní zisky. Ale bublina nakonec splaskla a banky zjistily, že své peníze sotva dostanou zpět. Když jeden bývalý významný představitel policie mluvil o přetrvávající recesi v Japonsku, řekl redaktorovi časopisu Newsweek: „Skutečným důvodem, proč se problémy se špatnými půjčkami nedají rychle vyřešit, je to, že na nich má významný podíl organizovaný zločin.“

Opravdu, organizovaný zločin zapouští kořeny a vzkvétá všude, kde lidé dychtí po uspokojení svých žádostí bez ohledu na to, jaké prostředky k tomu musí použít. Chamtivá touha po potěšení, sexu a penězích je živnou půdou pro nezákonný prodej drog, prostituci a půjčování peněz na ohromný úrok. Podílet se na něčem takovém obvykle znamená krmit a obohacovat nějakou zločineckou organizaci. Je naprosto pravdivé, že organizovaný zločin uspokojuje poptávku těch, kdo jsou rozhodnuti vyhovět svým tělesným žádostem.

Pseudorodinný systém

Kromě poptávky po nezákonných aktivitách je dnes ještě jedna potřeba, díky níž organizovaný zločin vzkvétá. Nedávno zesnulý vůdce jednoho z největších syndikátů jakuzy v Japonsku tvrdil, že bere pod ochranu vyvrhele společnosti a stará se o ně, a tak je chrání před tím, že by se zkazili. Tvrdil, že je členům gangu otcem. Na takových pseudorodinných vztazích staví svou organizaci většina zločineckých syndikátů bez ohledu na národnost.

Vezměme například Či Sunaa, který pochází z chudé hongkongské rodiny. Jeho otec ho často za maličkosti krutě bil. Mladý Či Sun se vzbouřil a nakonec se ve dvanácti letech připojil k nechvalně proslulým Triádám. V této zločinecké organizaci našel místo, kam, jak cítil, „patří“. Kvůli svému hrdinství v ozbrojeném boji byl brzy povýšen do postavení, v němž měl pod sebou několik mužů. Nakonec, když mu bylo sedmnáct let, se dostal do vězení.

Mnoho lidí stejně jako Či Sun hledá ve zločineckých organizacích rodinné pouto, které doma chybělo. Členové těchto organizací tvrdí, že mají o tyto lidi zájem, ale mladí lidé jsou často zklamáni, když zjistí, že každý se zajímá hlavně sám o sebe.

Anděl světla

Když byl v roce 1992 největší zločinecký syndikát v Japonsku označen novým protigangovým zákonem za násilnickou skupinu, jeden z jeho vůdců prohlásil, že se tato skupina považuje za „rytířskou“, protože bojuje proti zlu. Když v roce 1995 zasáhlo město Kóbe strašné zemětřesení, tento gang rozdával svým bližním potraviny, vodu a jiné nezbytné věci. „Účelem takové velkorysosti,“ napsal list Asahi Evening News, „je posílit image jakuzy jako zločinců, kteří mají čest. Tato představa v Japonsku stále přetrvává.“

Šéfové zločineckých syndikátů se často snaží udržet zdání dobročinnosti. Pablo Escobar, známý šéf kolumbijského medellínského kartelu, byl pro obyvatele chudinských čtvrtí toho města „mýtickou postavou — zčásti Mesiáš, zčásti Robin Hood a zčásti kmotr v téměř feudálním smyslu slova patrón, pán,“ napsala Ana Carriganová do časopisu Newsweek. Pro děti stavěl hřiště, kde mohly jezdit na kolečkových bruslích, pro chudé lidi stavěl slušné domky a dětem ulice dával práci. Pro ty, kdo měli užitek z jeho štědrosti, byl hrdinou.

Zločinci, kteří se zdánlivě bezpečně skrývají za svými syndikáty, jsou však jen pěšáci mistra zločinu, jenž ovládá celý svět. Bible odhaluje, kdo jím je: „Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.“ (2. Korinťanům 11:14, 15) Dnes většina lidí nevěří, že Satan je skutečnou osobou. Jeden francouzský básník z 19. století řekl: „Ďáblova nejchytřejší taktika je přesvědčit vás, že neexistuje.“ Skrývá se za scénou a ovládá dění — nejen ve zločineckých syndikátech, ale po celém světě. „Celý svět leží v moci toho ničemného,“ říká Bible. Ježíš o Satanovi řekl, že byl ‚zabijákem, když začal, lhářem a otcem lži‘. (1. Jana 5:19; Jan 8:44)

Biblická proroctví ukazují, že Satan je zvlášť aktivní od roku 1914. Od toho roku mobilizuje své hordy do lítého boje proti Božímu lidu. Vtahuje lidstvo do víru chaosu. To on je hlavní příčinou toho, že dnes zločinecké organizace vzkvétají. (Zjevení 12:9–12)

Bude někdy tento inspirátor pozemských zločineckých organizací odstraněn? Bude se lidstvo někdy těšit z klidu a pořádku? Můžete se vy vymanit z říše zla, kterou dnes Satan na zemi buduje?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

Jak chránit svou rodinu

NEDOSTATEK vřelé atmosféry rodinné jednoty může způsobit, že se mladí lidé stanou snadnou kořistí zločineckých organizací. Ve Spojených státech prý většina mladých lidí, kteří se ve spojení s gangem zapletli do vražd, pochází z chudých nebo neúplných rodin. „Jsou odstrčení,“ říká vedoucí pracovník jednoho nápravného zařízení pro mladistvé v Severní Karolíně, „a tak na ně snadno zapůsobí silné pouto mezi šéfem a jeho stoupenci a pocit jednoty, který jako členové organizace získají a jejž zakoušejí poprvé v životě.“

V Orientu říká něco podobného mladý jakuza, který je ochoten sloužit svému šéfovi jako živý štít: „Doma jsem byl pořád sám. Byli jsme sice rodina, ale nikdy jsem neměl pocit, že bysme spolu mohli otevřeně mluvit. . . . Ale teď si tak s chlapama povídat můžu.“ Osamělí mladí lidé jsou vděčni členům zločinecké organizace, kteří je vtáhnou do systému připomínajícího rodinu.

„Lidé z jakuzy o nás projevují ohromný zájem,“ říká vůdkyně skupiny dívek na motocyklech v Okinawě. „Možná, že to je jejich trik; ale víte, s námi nikdo nikdy jemně nezacházel, a tak to na nás působí.“ Vrchní dozorce v zařízení pro delikventní dívky potvrzuje, že gangsteři „opravdu umí působit na dívčí srdce“. Když jim osamělé dívky zatelefonují uprostřed noci, gangsteři k nim přispěchají a vyslechnou, co mají na srdci, aniž by se pokoušeli o sexuální sblížení.

Jejich péče však trvá jen do té doby, dokud mladé lidi, jež chtějí získat, zcela nezaujmou. Jakmile je mladý člověk lapen, je nemilosrdně využíván — dívka k prostituci a chlapec ve zločinecké mašinérii.

Jak můžete své milované chránit?

„Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti,“ nabádá Bible. (Kolosanům 3:21) To neznamená, že by rodiče měli být příliš povolní. Jedno biblické přísloví říká: „Chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15) Bible otce (ale i matky) povzbuzuje, aby byli při jednání s dětmi rozumní, aby dětem naslouchali a aby s nimi komunikovali. Pak děti budou mít motivaci, aby se v případě těžkostí svěřily svým rodičům.

Kromě toho, že budou s dětmi komunikovat, musí rodiče dětem dát nějaká měřítka pro život. Kde může otec takové zásady získat? Bible říká: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Věnujte čas tomu, abyste se pomocí rodinného biblického studia s dětmi zamýšleli nad Biblí. A vštěpujte jim do srdce zdravou bázeň před Jehovou, aby se vždy řídily Jehovovým vedením, a to ke svému vlastnímu prospěchu. (Izajáš 48:17)