Ekvádor — Země na rovníku
PRVNÍ věc, které jsme si s manželkou na Ekvádoru jakožto návštěvníci z Evropy všimli, byl rovník. Samozřejmě, je to neviditelná čára, ale vliv rovníku na Ekvádor je nepopiratelný.
Jméno Ekvádor pochází ze španělského výrazu pro „rovník“. Někdo se možná domnívá, že rovník určuje podnebí v Ekvádoru. Brzy po příjezdu jsme však zjistili, že to, zda je horko, nebo chladno, více souvisí s nadmořskou výškou než s kalendářem. Slunce se v této zeměpisné šířce po celý rok zdržuje téměř přímo nad hlavou, a proto jedním z nejdůležitějších vodítek pro rozhodnutí, kolik věcí by si člověk měl na sebe obléknout, je nadmořská výška.
I když symbolem pro Ekvádor je rovník, charakteristický vzhled dávají této zemi Andy. Tyto majestátní hory probíhají celým Ekvádorem jako páteř a dodávají krajině nekonečně rozmanitou podobu.
Směsice barev
Další silný dojem na nás v Ekvádoru udělaly barvy. Jednou ráno brzy po příjezdu do Ekvádoru jsme seděli ve stínu několika velkých stromů. Přivítala nás flétnová serenáda vlhovců, neutuchající hašteření střízlíků a pronikavé akordy drzých mravenčíků. Jejich zabarvení však bylo ještě působivější než jejich hlasy.
V rudém záblesku se jako šipka mihl lejsek rumělkový, když ze svého bidýlka vyrazil ulovit komára. Hejno světlezelených papoušků druhu Brotogeris pyrrhopterus se hlučně dožadovalo pozornosti, když láteřili na kondora krocanovitého, který se vznášel na obloze. Tento nezapomenutelný obrázek doplňovali svými barevnými skvrnami třpytiví žlutočerní vlhovci a motýli druhu Morpho hrající modrými barvami.
Jak jsme cestovali po Ekvádoru, povšimli jsme si, že jasné barvy ptáků a motýlů se objevují také v oblečení a v ručně zhotovených výrobcích tamějších obyvatel. Rudě zbarvený lejsek se například dobře hodil k šarlatovým sukním indiánských žen z provincie Cañar. A v sytě barevných tapisériích Indiánů Otavalo jsou patrně obsaženy všechny barvy, které se v Ekvádoru vyskytují.
Rozmanité podnebí
Rovník společně s Andami působí, že v Ekvádoru je rozmanité podnebí. Během několika kilometrů, v přímém doletu kondora andského, se může podnebí měnit od vlhkého tropického vedra v Amazonii až po sněžení na vrcholcích hor.
Jednoho dne jsme se vydali z předhoří poblíž horní Amazonie do vysokých hor kolem Quita. Když se náš automobil namáhavě šplhal vzhůru, pozorovali jsme, jak se tropický deštný prales pozvolna mění v mlžný prales, který nakonec ustoupil z cesty divoké pusté planině nazývané paramo. Překvapivé změny krajiny vyvolávaly dojem, že jsme v rozmezí několika hodin odcestovali z rovníkové Afriky až do vysočiny ve Skotsku.
Mnoho malých i velkých ekvádorských měst leží v údolích schovaných mezi horami, kde je po celý rok jakési jakoby jarní klima. Městečka vysoko v Andách však mohou v kteroukoli dobu zažít jakékoli ze čtyř ročních období, a někdy dokonce všechny současně ve stejný den. Jeden zkušený cestovatel k tomu řekl, že „nejpředvídanější stránkou ekvádorského počasí je jeho nepředvídatelnost“.
Kolibříci a kondoři
Rozmanité podnebí poskytuje prostředí pro život bohaté fauny a flóry. V Ekvádoru je více než 1 500 druhů ptactva, což je dvojnásobek celkového počtu ptačích druhů ve Spojených státech a v Kanadě dohromady a šestina všech známých druhů ptactva na světě. Všechny tyto druhy se vyskytují ve státě, který je menší než Itálie.
Nejvíce jsme si oblíbili drobounké kolibříky, jichž je v Ekvádoru asi 120 druhů. Poprvé jsme je viděli časně ráno v městských zahradách, kde pilně střežili políčka kvetoucích keřů. Kolibříci žijí také hluboko v amazonském deštném pralese, a dokonce na návětrných svazích vysoko v Andách.
V městě Baños jsme hodinu pozorovali jiskrného kolibříka nazývaného kolibřík modrolící, jak se živí na trsu červených květů ibišku. Zatímco neúnavně poletoval od jednoho květu ke druhému a hbitě sál vzácný nektar, přilétl jeho konkurent, který měl poněkud lhostejnější přístup. Byl to kolibřík, kterému se říká sylfa královnina, protože má dlouhý černý ocas, a když poletuje po svém teritoriu a odhání své soky, vypadá jako černá kometa. Tento kolibřík však nepoletoval vzduchem, ale místo toho se usadil na trsu květů, a aby mohl vysát nektar, proklovával květy zezadu.
Všichni ekvádorští ptáci nejsou tak malí. Vysoko nad Andami dosud krouží majestátní kondor — největší ze všech dravých ptáků —, i když těchto ptáků značně ubylo. Neustále jsme si pozorně prohlíželi vysoké vrcholky, protože jsme doufali, že uvidíme neklamnou siluetu, ale marně. Harpyje, nejsilnější dravý pták na světě, se v Amazonii dá jen těžko zahlédnout. Většinu dne nenápadně sedí na větvi nějakého obrovského stromu a v nerušeném tichu deštného pralesa čeká, aby se pak vrhla na nic netušícího lenochoda nebo na bezstarostnou opici.
Léčivé rostliny
V Ekvádoru se vyskytuje mnoho rostlin, které jsou jak léčivé, tak i ozdobné. Při naší návštěvě Národního parku Podocarpus na jihu Ekvádoru průvodce ukazoval na nízký stromek s červenými bobulemi. „To je chininovník,“ vysvětloval. „Z jeho kůry se již po staletí získává chinin.“ Před dvěma sty lety v sousedním městě Loja chinin zachránil život jedné španělské šlechtičně, která umírala na malárii. Pověst o chininu, který Inkové znali už dávno, se brzy rozšířila po celém světě. Chininovníky sice na první pohled vypadají docela obyčejně, ale lék, který se získává z jejich kůry, už zachránil život mnoha lidem.
Mlžný prales, kde se velmi daří chininovníku, v sobě také skrývá mnoho velmi starých stromů, jejichž sukovité větve jsou ověšené ostnatými broméliemi, z nichž některé mají jasně červené květy. Tyto odlehlé pralesy jsou také úkrytem medvěda brýlatého, ocelota a pumy a skrývají se v nich i nesčetné druhy rostlin, které se botanici dosud snaží zařadit do katalogu.
Vědci podrobněji zkoumají drobounkou ekvádorskou žábu, protože doufají, že najdou lepší lék proti bolestem. Kůže této jedotvorné žáby, Epipedobates tricolor, vylučuje analgetikum, které prý je 200krát účinnější než morfium.
Vysoko v Andách jsme uviděli rostliny, jež se nepodobaly ničemu, co jsme viděli kdykoli předtím. Bromélie Puya, která přitahuje kolibříky, nám připomínala obrovské starobylé koště, které čeká, až ho někdo vezme a zamete okolní terén. Ve skrytých roklích pustého parama je hustý porost merlíku čilského, zakrslého odolného stromu, který roste ve stejné výšce jako himálajské borovice. Tyto keřovité stromy jsou pouze 2 až 3 metry vysoké a tvoří téměř neproniknutelné houštiny, které jsou vítaným útočištěm pro ptáky a zvířata.
V amazonském deštném pralese jsou však vysoké, košaté stromy. Při návštěvě biologické stanice Jatun Sacha jsme stáli pod obrovským lesním stromem, který byl vysoký určitě přes 30 metrů. Náhle nás blízko jeho opěrných kořenů překvapil nepatrný pohyb. Pak jsme si uvědomili, že v jedné štěrbině mezi kořeny žije rodina maličkých netopýrů. Toto setkání nám připomnělo, že prales je závislý na mnoha takových symbiotických vztazích. Netopýři, kteří hrají v deštném pralese důležitou úlohu při roznášení semen a opylování, jsou významnými spojenci stromů, které jim poskytují ochranu.
Trhy v horách
Asi 40 procent obyvatel Ekvádoru tvoří příslušníci indiánských kmenů. Charakteristickým rysem většiny andských údolí jsou různé etnické skupiny a příslušníci každé z nich nosí odlišné oblečení. Často jsme viděli indiánské ženy, jak stoupaly po srázných stezkách na horská úbočí a při chůzi spřádaly ovčí vlnu. Zdálo se, že skoro žádný svah nebyl pro Indiány tak příkrý, aby ho nemohli obdělat. Prozkoumali jsme jedno kukuřičné pole a spočítali jsme, že jeho sklon je přinejmenším 45 stupňů.
Trhy v Ekvádoru, například v Otavalu, jsou velmi proslulé. Jsou to střediska, kde místní lidé mohou kupovat a prodávat zvířata a zemědělské produkty a také tradiční tkané a jiné ručně vyrobené předměty. Místní lidé chodí na trh v kroji a to je podívaná, která přitahuje mnoho turistů. Svědkové Jehovovi také využívají dny trhů k tomu, aby tam lidem předávali biblické poselství.
Práce tkalců je přitažlivá tím, že je starobylá a hojně používá tradiční barvy a motivy. Lidé v Andách tkali svá proslulá ponča dlouho před tím, než tam přišli Španělé. Tito pilní Indiáni sice dnes už používají modernější techniku, ale dosud vyrábějí jemné pletené zboží a tapisérii.
Hory v mlze
Jízda autem přes Andy není pro nikoho, kdo trpí kinetózou. Cesty se klikatí, šplhají vzhůru a zase prudce klesají, protože vedou těsně po okraji klikatých údolí. Neohrožený cestovatel je odměněn stále novými pohledy na krajinu, což se dá popsat jedině jako něco úchvatného.
Když jsme do And přijeli poprvé, naše auto zahalila mlha — téměř stálá družka. Někdy jsme se vynořili z mlhy a do údolí naplněných mlhou jsme mohli dohlédnout jen do té vzdálenosti, kam se mlha odvalila. Když jsme cestovali řetězem andských hor, připadalo nám, že si mlha s námi pohrává. V minutě úplně zahalila vesnici, kterou jsme projížděli. Další vesnice se již o několik minut později koupala v zářivém slunečním světle.
Někdy mlha vířivě stoupala zdola nahoru, jindy se valila z horských vrcholů dolů. Bylo sice nepříjemné, že nám zkazila nádherný výhled, ale vznešeným vrcholkům tyčícím se nad námi dodávala vznešenost a tajuplnost. Mnohem důležitější je však to, že udržuje život mlžnému pralesu, který z ní přijímá vzácnou vláhu.
Ráno poslední den našeho pobytu v Ekvádoru se mlha rozplynula. Několik hodin jsme měli velkolepý pohled na Cotopaxi — téměř dokonalý kužel pokrytý sněhem. Tato činná sopka, která je nejvyšší na světě, je ozdobou střední části národního parku. Když jsme se přiblížili k této hoře, žasli jsme nad velikánským ledovcem, který se zvolna sesouvá z jednoho jejího úbočí. Ve výšce 6 000 metrů tento ledovec úspěšně vzdoruje mocným účinkům rovníkového slunce.
Příští den, když nás letadlo odnášelo z Quita domů, jsme se cestou naposledy zběžně rozhlédli po Ekvádoru. V ranním úsvitu jsme uviděli Cayambe, další sopku s vrcholem pokrytým sněhem, jak vystupuje vzhůru z mlhy a ve slunečním svitu se třpytí téměř jako zlato. Připadalo nám, že tato sopka, jejíž vrchol leží skoro přesně na rovníku, je vhodným symbolem rozloučení s touto kouzelnou zemí, kterou jsme navštívili. Ekvádor se podobně jako Cayambe majestátně rozkládá na rovníku. (Zasláno)
[Obrázky na straně 25]
Andská krajina; v pozadí sopka Cotopaxi
Indiánská prodavačka květin
[Obrázky na straně 26]
1. Bihaja (rod Heliconia)
2. Tukan druhu Semnornis ramphastinus
[Podpisek]
Foto: Zoo de Baños