Lidé — Kdo vlastně jsou?

ZDÁ se, že lidem dělá problémy zjistit, kdo vlastně jsou. Evolucionista Richard Leakey podotýká: „Po staletí se filozofové zabývali různými aspekty lidské podstaty či lidství. Kupodivu však neexistuje žádná přesně vymezená definice toho, co je vlastně lidství.“

Kodaňská zoologická zahrada však výrazně dala najevo svůj názor formou výstavy v pavilónu primátů. Kniha 1997 Britannica Book of the Year to vysvětluje: „Jedni dánští manželé se přestěhovali do přechodného bydliště v zoologické zahradě s úmyslem připomenout návštěvníkům jejich blízké příbuzenství s opicemi.“

K důvěryhodnosti takového údajného blízkého příbuzenství zvířat s lidmi přispívají také různé encyklopedie. Například dílo The World Book Encyclopedia píše: „Lidské bytosti společně s lidoopy, lemury, opicemi a nártouny patří do řádu savců nazývaného primáti.“

Je však pravda, že lidé mají mnoho zvláštních vlastností, jimiž není vybaven žádný živočišný druh. K těmto vlastnostem patří láska, svědomí, mravnost, duchovní smýšlení, smysl pro právo, milosrdenství, smysl pro humor, tvořivost, vědomí času, vědomí sama sebe, estetické cítění, zájem o budoucnost, schopnost po generace shromažďovat poznání a také naděje, že smrtí naše existence nekončí.

Někteří vědci se pokoušejí tyto vlastnosti uvést do slouladu s možnostmi zvířat, a proto se obracejí k evoluční psychologii, v níž se směšuje evoluční teorie s psychologií a sociologií. Osvětlila tedy evoluční psychologie záhadu lidské přirozenosti?

Co je smyslem života?

„Evoluční psychologie vychází z jednoduchého předpokladu,“ říká evolucionista Robert Wright. „Lidská mysl byla stejně jako kterýkoli jiný orgán určena k přenášení genů další generaci; pocity a myšlenky, jež v ní vznikají, se dají nejlépe pochopit na základě tohoto předpokladu.“ Jinými slovy celý smysl našeho života — jak je stanoven našimi geny a jak je patrný z našich myšlenkových pochodů — je plodit potomky.

Podle evoluční psychologie se „lidská přirozenost z velké části“ opravdu „scvrkne na bezohlednou genetickou sobeckost“. Kniha Morální zvíře píše: „Přirozený výběr . . . ‚chce‘, aby muži souložili s nekonečnou řadou žen.“ Podle této evolucionistické představy se za jistých okolností dá i nemravnost u žen považovat za přirozenou. Dokonce na rodičovskou lásku se pohlíží jako na strategii podmíněnou geny, která slouží k tomu, aby se zajistilo přežití potomků. Jeden současný názor tedy zdůrazňuje, že pro zajištění trvalé existence lidské rodiny, je velmi důležitá genetická výbava předávaná potomkům.

O novou vlnu evoluční psychologie se opírají i některé současné příručky pro sebezdokonalování. Jedna z nich popisuje lidskou povahu tak, že „se příliš neliší od povahy šimpanze, gorily nebo paviána“. A také uvádí: „Pokud jde o evoluci, . . . to, co má skutečný význam, je rozmnožování.“

Bible naproti tomu učí, že Bůh nestvořil lidi jen proto, aby plodili potomky. Byli jsme vytvořeni k Božímu „obrazu“ se schopností zrcadlit Boží vlastnosti, zejména lásku, spravedlnost, moudrost a moc. Připojme k tomu ještě jedinečné lidské vlastnosti, o nichž byla zmínka již dříve, a tím se objasní, proč Bible staví lidi výše než zvířata. Bible vlastně odhaluje, že Bůh lidi stvořil nejen s touhou žít navždy, ale také se schopností zažít uskutečnění této touhy v Božím spravedlivém novém světě. (1. Mojžíšova 1:27, 28; Žalm 37:9–11, 29; Kazatel 3:11; Jan 3:16; Zjevení 21:3, 4)

Důležitý význam má to, čemu věříme

Volba správného názoru zdaleka není jen akademickou otázkou, protože to, čemu věříme v souvislosti se svým původem, může velmi ovlivnit náš způsob života. Historik H. G. Wells si povšiml, k jakým závěrům mnozí lidé dospěli potom, co byla v roce 1859 uveřejněna kniha Charlese Darwina O původu druhů.

„Následoval opravdový úpadek morálky. . . . Po roce 1859 nastala skutečná ztráta víry. Na konci devatenáctého století byly panující národy přesvědčeny, že existují díky ‚boji o přežití‘, ve kterém ti silní a vychytralí vítězí nad slabými a důvěřivými. . . . Člověk, usoudili, je společenské zvíře jako indický honicí pes. . . . Zdálo se jim správné, aby velcí psi z lidské smečky zastrašovali a podmaňovali.“

Samozřejmě je důležité, abychom získali správný názor na to, kdo opravdu jsme. Jeden evolucionista totiž položil otázku: „Jestliže jednoduchý staromódní darwinismus . . . podkopal mravní sílu západní civilizace, co se stane, až se úplně prosadí jeho nová podoba [evoluční psychologie]?“

To, čemu věříme v souvislosti se svým původem, ovlivňuje také naše základní názory na život a na to, co je správné a co nesprávné, a proto je nesmírně důležité, abychom se na celou tuto záležitost podívali blíže.

[Rámeček na straně 4]

Historik H. G. Wells si povšiml, k jakým závěrům mnozí lidé dospěli potom, co byla v roce 1859 uveřejněna kniha Charlese Darwina O původu druhů: „Následoval opravdový úpadek morálky. . . . Po roce 1859 nastala skutečná ztráta víry.“