K Božímu obrazu, nebo zvíře?

PRVNÍ člověk, Adam, byl nazván ‚syn Boží‘. (Lukáš 3:38) Takto nebylo nikdy poctěno žádné zvíře. Bible však ukazuje, že lidé mají mnoho společného se zvířaty. Například lidé i zvířata jsou duše. Když Bůh vytvořil Adama, „člověk se stal živou duší“, jak říká 1. Mojžíšova 2:7. A shodně to vyjadřuje i text v 1. Korinťanům 15:45: „První člověk Adam se stal živou duší.“ Lidé jsou duše, a proto duše není jakási nehmotná podstata, která přežívá, když tělo zemře.

O zvířatech je v 1. Mojžíšově 1:24 řečeno: „Ať země vydá živé duše podle jejich druhů, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoké zemské zvíře podle jeho druhu.“ Bible tedy svým odhalením, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, sice lidi pozvedá, ale také nám připomíná náš ponížený stav — jsme totiž stejně jako zvířata pozemské duše. Člověk a zvíře však mají společného ještě něco jiného.

Bible to objasňuje: „Je nahodilost, která se stává lidským synům, a nahodilost, která se stává zvířeti, a stává se jim stejná nahodilost. Jako umírá jeden, tak umírá druhý; . . . neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem. . . Všichni jdou k jednomu místu. Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ Ano, člověk a zvíře jsou si také podobni v tom, že jsou smrtelní. Oba se vracejí „do zemské půdy“, „do prachu“, odkud přišli. (Kazatel 3:19, 20; 1. Mojžíšova 3:19)

Ale proč smrt působí lidem takovou tíseň? Proč lidé touží žít navždy? A proč náš život musí mít smysl? Rozhodně se značně lišíme od zvířat!

V čem se lišíme od zvířat

Žili byste šťastně, kdyby váš život neměl jiný smysl než jíst, spát a rozmnožovat se? Takové myšlenky odmítají i přesvědčení evolucionisté. Jeden z nich, T. Dobzhansky, píše: „Dnešní člověk, tento osvícený skeptik a agnostik, se nedokáže vyhnout tomu, aby přinejmenším v soukromí nepřemýšlel o starodávných otázkách: Má snad můj život ještě nějaký vyšší smysl a jiný účel než to, abych se udržel při životě a pokračoval v něm díky svým potomkům? A má nějaký smysl vesmír, ve kterém žiji?“

Popřením existence Stvořitele lidé své pátrání po smyslu života neuzavřeli. Richard Leakey cituje historika Arnolda Toynbeeho, když píše: „Tyto duchovní schopnosti [člověka] ho odsuzují k celoživotnímu boji o to, aby uvedl sám sebe do souladu s vesmírem, do něhož se narodil.“

Základní otázky o lidské přirozenosti, o našem původu a o našem duchovním smýšlení však nadále přetrvávají. Mezi člověkem a zvířaty je samozřejmě obrovská propast. Jak široká je tato propast?

Příliš široká propast, kterou není možné překlenout?

Základním problémem evoluční teorie je to, že lidi a zvířata od sebe odděluje nesmírná propast. Jak je vlastně tato propast široká? Vezměme v úvahu něco z toho, o čem mluvili sami evolucionisté.

Thomas H. Huxley, význačný zastánce evoluční teorie v 19. století, napsal: „Nikdo není pevněji než já přesvědčen o nezměrné šíři propasti mezi . . . člověkem a zvířaty. . ., protože jedině [člověk] má zázračnou schopnost srozumitelně a rozumně mluvit [a] . . . stojí vysoko nad [zvířetem] jako na vrcholku hory, hodně vysoko nad svými druhy nízkého původu.“

Evolucionista Michael C. Corballis uvádí, že „mezi lidmi a ostatními primáty je nápadná mezera . . . ‚Náš mozek je třikrát větší, než bychom očekávali u primáta našich proporcí.‘“ A neurolog Richard M. Restak vysvětluje: „[Lidský] mozek je ve známém vesmíru jediný orgán, který se pokouší pochopit sám sebe.“

Richard Leakey připouští: „Vědomí staví před vědce dilema, o němž se někteří domnívají, že je neřešitelné. Pocit sebe-uvědomování, který každý prožíváme tak brilantně, že osvětluje všechno, co myslíme a děláme.“ Také říká: „Řeč skutečně vytváří propast mezi Homo sapiens [lidmi] a ostatním přírodním světem.“

Peter Russell poukazuje na jinou zázračnou schopnost lidské mysli, když píše: „Paměť je nepochybně jednou z nejdůležitějších schopností člověka. Bez ní by nebylo žádné vzdělání, . . . žádná intelektuální činnost, žádný vývoj řeči, ani žádná z vlastností . . . [nic, co je] obvykle spojováno s lidským životem.“

Kromě toho žádné zvíře neuctívá Boha. Edward O. Wilson k tomu říká: „Sklon k náboženskému přesvědčení je nejsložitější a nejmocnější silou v lidské mysli a nejpravděpodobněji také nevykořenitelnou součástí lidské přirozenosti.“

„V lidském chování najdeme mnoho dalších darwinovských hádanek,“ přiznává evolucionista Robert Wright. „K čemu slouží humor a smích? Proč se lidé zpovídají na smrtelné posteli? . . . Jakou přesně úlohu má zármutek? . . . Když je ale [člověk] po smrti, jak může zármutek pomoci šíření genů?“

Evolucionistka Elaine Morganová připouští: „Čtyři nejvýznačnější tajemství o lidech jsou: (1) Proč chodí po dvou nohách? (2) Proč přišli o svou srst? (3) Proč se u nich vyvinul tak velký mozek? (4) Proč se naučili mluvit?“

Jaké odpovědi na tyto otázky dávají evolucionisté? Elaine Morganová vysvětluje: „Obvykle uváděné odpovědi na tyto otázky zní: (1) ‚Ještě nevíme‘; (2) ‚ještě nevíme‘; (3) ‚ještě nevíme‘ a (4) ‚ještě nevíme‘.“

Pochybná teorie

Autor knihy The Lopsided Ape (Asymetrický lidoop) uvedl, že jeho cílem „bylo předložit hrubý náčrtek vývoje člověka v průběhu času. Mnohé závěry jsou spekulativní, protože jsou převážně založeny na několika starých zubech, kostech a kamenech.“ Ovšem ani původní Darwinovu teorii mnozí badatelé nepřijímají. Richard Leakey říká: „Darwinova verze naší evoluce dominovala vědě-antropologii až do doby před několika lety, kdy se ukázala jako chybná.“

Podle Elaine Morganové mnozí evolucionisté „ztrácejí důvěru v odpovědi, o nichž si mysleli, že je poznali před třiceti lety“. Není tedy divu, že některé z teorií, jež zastávají evolucionisté, se hroutí.

Žalostné následky

Určitými výzkumy se zjistilo, že počet samic, s nimiž se páří samec některého živočišného druhu, souvisí s rozdíly tělesného vzrůstu obou pohlaví. Z toho někteří badatelé dospěli k závěru, že sexuální návyky lidí by měly být podobné sexuálním návykům šimpanzů, protože samci šimpanzů jsou jen o trochu větší než samice, stejně jako to je u lidí. Někteří badatelé tedy usuzují, že by lidem mělo být dovoleno, aby měli více než jednoho sexuálního partnera, stejně jeko je to u šimpanzů. A mnozí lidé tak opravdu jednají.

Avšak to, co se u šimpanzů osvědčuje, se u lidí většinou projevuje jako katastrofa. Fakta ukazují, že promiskuita vede k neštěstí, protože za sebou nechává rozbité rodiny, potraty, choroby, duševní a citové otřesy, žárlivost, násilí v rodině a opuštěné děti, z nichž vyrůstají narušení lidé, kteří v tomto škodlivém koloběhu pokračují. Proč toto chování působí lidem bolest, jestliže u zvířat je správné?

Evoluční myšlení také zpochybňuje posvátnost lidského života. Z jakého důvodu by měl být lidský život považován za posvátný, když říkáme, že žádný Bůh není, a když se nepovažujeme za nic jiného než za vyšší zvířata? Snad na základě našeho rozumu? Kdyby to tak bylo, pak by otázka nadhozená v knize The Human Difference (Člověk je odlišný) byla velmi vhodná: „Je správné chovat se k lidem tak, že jsou cennější než psi a kočky jen proto, že nás potkaly všechny [evoluční] šťastné náhody?“

Jak se novější verze evolučního myšlení šíří, „nevyhnutelně ovlivní morální uvažování zásadním způsobem,“ píše kniha Morální zvíře. Je to však krutá morálka, která je založena na předpokladu, že jsme byli vytvořeni „přírodním výběrem“, v jehož procesu, jak to vyjadřuje H. G. Wells, „silní a vychytralí vítězí nad slabými a důvěřivými“.

Je významné, že mnohé teorie evolucionistů, které morálku postupně nahlodávaly, během let zanikly ještě před nástupem nové vlny myslitelů. Tragédií však je to, že škody způsobené těmito teoriemi zůstávají.

Uctíváte stvoření, nebo Stvořitele?

Evoluční teorie zaměřuje pozornost člověka dolů na stvoření, a ne nahoru na Stvořitele. Naproti tomu Bible obrací naši pozornost vzhůru k pravému Bohu, od něhož pocházejí naše mravní hodnoty i smysl našeho života. Bible také vysvětluje, proč se musíme usilovně vyhýbat špatnému jednání a proč pouze lidem působí smrt takové trápení. Kromě toho je v Bibli vysvětlení, proč máme sklon jednat špatně, a toto vysvětlení uspokojuje mysl a srdce člověka. Zveme vás, abyste toto uspokojivé vysvětlení posoudili.

[Obrázky na straně 7]

Jak široká je propast mezi člověkem a zvířetem?