Tragédie smrti mladistvých
„Mám prostě pocit, že naše generace vymírá.“ (Johanna P., osmnáctiletá studentka prvního ročníku univerzity, Connecticut, USA)
NA FARMĚ blízko Hobartu, hlavního města Tasmánie, která je australským ostrovním státem, se příslušníkům policie naskytl příšerný pohled. V domě nalezli čtyři dívky, jež byly ve věku od deseti do osmnácti let. Byly mrtvé — zabil je jejich otec, který ležel blízko nich se smrtící střelou v hlavě. Jeho pravá ruka byla useknuta sekerou. Tato vražda a sebevražda otřásla všemi obyvateli Tasmánie. A v jejich mysli zanechala nevyřešenou otázku: ‚Proč?‘ Proč musely zemřít tyto čtyři nevinné dívky?
Belgie je stále ještě otřesena aférou sexuálního zneužití šesti děvčátek, kdy čtyři z nich byly zabity násilníkem, který byl dočasně propuštěn z vězení. A stejná otázka: ‚Proč?‘ V Argentině jsou některé matky přesvědčeny, že během takzvané špinavé války zmizelo asi třicet tisíc lidí, z nichž mnozí byli jejich synové a dcery.a Někteří z těchto lidí byli mučeni, omámeni drogami a potom byli z letadla vyhozeni do moře. Mnozí z nich byli přitom ještě naživu. Proč museli zemřít? Jejich matky stále čekají na odpověď.
Světový kongres matek v roce 1955 kritizoval nesmyslnost válek a prohlásil, že tento kongres je „především velkým voláním, varovným voláním všech žen, které usilují o ochranu svých dětí — velkých i malých — před zlem, které přináší válka a přípravy na válku“. Je ironií, že počet mladých lidí, kteří od tohoto kongresu zahynuli v krvavých konfliktech, po celém světě roste — je to velká ztráta pro genetický fond lidstva.
Smrt mladistvých lidí má dlouhou historii
Stránky dějin jsou prosáklé krví mladých lidí. I v našem takzvaném osvíceném dvacátém století byli při rasových a kmenových konfliktech hlavním terčem vraždění mladí lidé. Zdá se, že za chyby a ctižádost starší generace musí mladí lidé zaplatit svým životem.
Časopis The New Republic uvádí, že v jedné africké zemi byla tlupa nábožných vojáků, kteří byli z řad dospívajících lidí a kteří si říkali Armáda Pánova odboje. Bylo jim vštípeno přesvědčení, že jim žádná střela neublíží. Není divu, že se tento článek jmenoval „Prázdnota mladistvých“! Rodiny připravené o své syny a dcery — kteří přece jenom nebyli nezranitelní — se tudíž zcela oprávněně ptají: Proč museli naši synové a naše dcery zemřít? K čemu to všechno bylo dobré?
Tuto bídu a utrpení ještě zvětšuje rostoucí počet obětí sebevražd spáchaných mladistvými.
[Poznámka pod čarou]
a Takzvaná špinavá válka probíhala za vlády vojenské junty (1976–1983), kdy byly zabity tisíce lidí podezřelých z podvratné činnosti. Podle některých odhadů byl počet obětí deset až patnáct tisíc.