„I vy můžete přestat — My jsme to dokázali!“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JAPONSKU

Říká se, že na lodích z Evropy, jež koncem šestnáctého století připluly k japonským dokům, byli cestující, kteří kouřili tabák a vypadali jako by „měli v žaludku oheň“. Údiv vystřídala zvědavost, a kolem roku 1880 začal být tento zvyk v Japonsku běžný. Kdo by si pomyslel, že potomci těchto udivených Japonců, budou dnes patřit k nejsilnějším kuřákům tabáku na světě?

„CHTĚLI jsme být jako dospělí a znát jejich pocity.“ (Akio, Osamu a Joko)

„Chtěla jsem zhubnout.“ (Cuja)

„Bylo to ze zvědavosti.“ (Tošihiro)

„Neuvědomili jsme si, že tabák bude mít nějaké nepříznivé účinky.“ (Rjohei, Džuniči a Jasuhiko)

„Při druhém těhotenství jsem chtěla překonat ranní nevolnosti.“ (Čieko)

„Kouřil jsem, abych překlenul nepříjemné chvíle při obchodním jednání.“ (Tacuhiko)

Tyto důvody uvedla skupina lidí, když byli dotázáni, proč začali kouřit. Vzhledem k tomu, že Japonsko je nazýváno rájem kuřáků, je každé z těchto vysvětlení docela pochopitelné. Je však zajímavé, že všichni tito lidé s kouřením tabáku přestali. Když vezmete v úvahu, jakou překážkou pro ně bylo jejich okolí, je to ohromný úspěch. Ptáte se, jak to dokázali? Podívejme se nejdříve, jak rozšířené je v dnešním Japonsku užívání tabáku.

Dnešní tabáková scéna

V Japonsku kouří asi padesát šest procent dospělých mužů, kdežto v Americe je to pouhých dvacet osm procent mužů ve věku nad patnáct let. Ze třiceti čtyř milionů japonských kuřáků tvoří dvacet dva procent ženy, a mnohé z nich jsou mladé. K rychlému přibývání mladistvých kuřáků přispívá ve velké míře příklad dospělých a důmyslná reklama. Reklamy na cigarety v televizi a v rádiu, které byly ve Spojených státech zakázány již před dvaceti lety, jsou nyní zakázány i v Japonsku.

Cigarety jsou kromě toho v Japonsku snadno k dostání v mnoha pouličních automatech. Jakmile má člověk balíček cigaret v ruce, již si moc nevšímá chabého a nepřesného sdělení, které je vytištěno na krabičce. Tento nápis může znít: „Nekuřte příliš, mohlo by vám to škodit.“ Nejenže je přehlíženo závažné nebezpečí kouření tabáku, ale Japonce podněcuje ke kouření také špatný příklad mnoha významných lidí a vzbuzuje v nich falešný pocit bezpečí.

Nelze se divit, že odpůrci kouření odsuzují nedbalost Japonska, které dělá tak málo pro to, aby jeho obyvatelé přestali užívat tabák. Důležitost varování, že tabák ohrožuje zdraví a život lidí, však začínají vidět pedagogové. Ano, japonští kuřáci mají stejné příznaky jako kuřáci jinde — nevolnost, dušnost, nepříjemné pokašlávání, bolest žaludku, ztráta chuti k jídlu, zvýšená vnímavost na chlad a časem možná předčasná smrt způsobená rakovinou plic, chorobami srdce nebo jinými problémy.

Prvního dubna roku 1985 byl japonský tabákový průmysl privatizován, a tímto krokem monopol vlády, který trval desetiletí, skončil. Stále však existují velmi úzké vazby s vládou, a ty brání jakýmkoli rázným krokům, jež by vedly k potlačení kouření. Tím se vysvětluje, proč protitabákové skupiny dnes pokládají Japonsko za ráj kuřáků. A vysvětluje to také, proč noviny The Daily Yomiuri napsaly, že lékaři naříkají nad faktem, že Japonsko je „společností, která podporuje kouření“.

Jak se tedy lidé, o nichž byla zmínka na začátku článku, dokázali své závislosti na nikotinu zbavit? Ať to řeknou sami.

Jak můžete s kouřením přestat?

Rady od takových bývalých milovníků tabáku, o jakých jsme četli v rámečku, lze shrnout takto: K tomu, abyste přestali kouřit, musíte mít jasný motiv. Nejlepším motivem je láska k Bohu a touha líbit se mu. A jiným dobrým důvodem je láska k bližnímu. Dejte si to za cíl a vytrvejte. Oznamte všem, že s kouřením přestáváte — řekněte to svým přátelům a požádejte o pomoc členy své rodiny. Je-li to možné, přestaňte najednou. A udělejte, co můžete, aby jste nebyli tam, kde se kouří.

Pokud studujete Bibli, začněte se více stýkat se svědky Jehovovými. V takové společnosti vaše touha kouřit brzy zmizí. Pokud jste naopak svědek Jehovův a studujete Bibli s kuřákem, nevzdávejte se naděje. Pomozte mu, aby miloval Jehovu víc než svůj špatný návyk.

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

„Jak jsme s tím přestali“

Mieko: „Když jsem začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, byla jsem přesvědčena, že s kouřením přestat nedokážu. Mojí pohnutkou ke studiu bylo to, aby alespoň moje děti poznaly cestu života. Brzy jsem si však uvědomila, že rodič musí jít dětem příkladem, a tak jsem se začala k Jehovovi úpěnlivě modlit o pomoc. Snažila jsem se také jednat v souladu se svými modlitbami, a nějakou dobu jsem se cítila mizerně. Nikdy však nezapomenu na nádherný pocit čistého svědomí, který jsem zažila, když jsem se konečně od tohoto poskvrňujícího zlozvyku osvobodila.“

Masajuki: „Kouřil jsem denně tři krabičky cigaret a po mnoha neúspěšných pokusech jsem konečně s kouřením přestal. Pomohla mi v tom moje rodina, moji spoluvěřící a Jehova Bůh. V bance, kde jsem pracoval, tomu nikdo nechtěl věřit. Navrhl jsem, aby se v celé bance z ohledu k našim zákazníkům nekouřilo v pracovních hodinách. Spolupracovníci tento návrh přijali, přestože osmdesát procent z nich jsou kuřáci. Tento zvyk byl nyní zaveden ve dvě stě šedesáti odbočkách naší banky.“

Osamu: „Když jsem poznal pravdu z Božího slova, Bible, věděl jsem, že musím přestat kouřit. Trvalo mi to skoro rok. Dokonce i potom, co jsem s tím skončil, jsem dalších šest měsíců musel bojovat s touhou zapálit si. Věděl jsem ale, že já sám s tím musím chtít skončit.“

Tošihiro: „Ježíšova výkupní oběť na mě hluboce zapůsobila a cítil jsem, že já bych mohl přinést alespoň tu oběť, že přestanu kouřit.“

Jasuhiko: „Rozhodnutí poslechnout Jehovu Boha a přestat kouřit mi zachránilo život. Jednoho dne začal v místnosti, kde jsem pracoval, unikat propan. Normálně bych si zapálil cigaretu a to by způsobilo výbuch. Několik dnů předtím jsem však přestal kouřit, a proto jsem dnes tady a mohu o tom mluvit.“

Akio: „Když jsem občas začal pociťovat nevolnost, tušil jsem, že kouření mi asi škodí. Ale nepřestal jsem s tím. První konkrétní informace o nebezpečí kouření se ke mně dostaly přes manželku, která se stala svědkem Jehovovým. Brzy jsem začal studovat Bibli i já, a z publikací Watch Tower Society jsem se dověděl, že kuřák poškozuje nejen sám sebe, ale také příslušníky své rodiny. Okamžitě jsem s tím přestal.“

Rjohei: „Manželka mi kupovávala cigarety — najednou dvacet krabiček. Ale potom, co začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, odmítala koupit cokoli, o čem věděla, že by mi to škodilo. Otevřel jsem si tedy vlastní obchod s tabákem. Kouřil jsem tři a půl krabičky denně. Později jsem ale začal se svědky studovat Bibli. Brzy jsem chtěl i já přesvědčivě mluvit o biblických námětech. Abych tedy splňoval požadavky pro školu teokratické služby, přestal jsem kouřit.“

Džuniči: „Dcerka, která je svědkem, měla obavy o můj život. Musel jsem jí slíbit, že přestanu kouřit, a taky jsem přestal.“

Cuja: „Když jsem poprvé přišla do sálu Království, požádala jsem o popelník a zápalky. K mému překvapení mi bylo řečeno, že tam nikdo nekouří. Věděla jsem, že bych měla s kouřením přestat. Během osmi hrozných dnů v nemocnici jsem dospěla k přesvědčení, že bych již nikdy nechtěla znovu prožívat muka abstinenčních příznaků.“

Joko: „Studovala jsem tento námět v časopisech a dalších publikacích svědků Jehovových a připomínala jsem si, že Ježíš odmítl drogu, kterou mu nabízeli, když měl být přibit na mučednický kůl. Modlila jsem se k Jehovovi a říkala jsem mu, že chci být čistým člověkem, který chválí jeho jméno. Potom jsem si již nikdy nezapálila. Když lidé kolem mě kouřili, měla jsem chuť jít blíž, abych se mohla alespoň nadechnout kouře, ale rychle jsem odešla, protože jsem nechtěla, aby se mi nutkání kouřit znovu vrátilo.“

Všichni tito bývalí kuřáci jsou rozhodnuti již nikdy znovu nekouřit. Jste i vy kuřák, který chce s tímto zvykem přestat?

Mieko

Osamu

Jasuhiko

Akio s manželkou Jačiko

Džuniči s dcerou Meri

Joko