Je možné vzdát se kouření

PROČ se nevzdávají miliony lidí kouření přes pádné důkazy, že je škodlivé zdraví? Proč mnozí říkají, že by je rádi zanechali, ale přesto kouří dále? Protože kouření, jak bylo možné nedávno číst v časopise Science World, „vzbuzuje náruživost“. Ačkoli počet kuřáků roste, existuje dnes skupina lidí, kteří jsou nápadní tím, že se dokonale varují požitku z tabáku.

Jsou to svědkové Jehovovi. Ve zprávě, která se objevila v Courier v Evansville (Indiana) o jejich kongrese v tomto městě, stálo: „Bylo to snad poprvé v dějinách stadiónu, že 6 000 až 7 000 osob sedělo na tribuně a řečník nemizel v cigaretovém kouři.“

Proč není vidět mezi svědky Jehovovými nikoho, kdo by kouřil? Je to snad tím, že nikdo z nich nebyl náruživým kuřákem, než se stal svědkem Jehovovým?

Naprosto ne. Lidé, kteří se stávají svědky Jehovovými, patří k běžnému obyvatelstvu a o něm napsal časopis Guardian Weekly: „Z mužů kouří asi 66%, z žen jen 25%.“ Proto je rozumné se domnívat, že přibližně stejné procento svědků Jehovových dříve kouřilo.

Bylo pro desetitisíce svědků Jehovových lehké vzdát se kouření? Jak to bylo možné? Chceš-li se také vzdát tohoto zvyku, mohou ti pomoci jejich zkušenosti.

KAŽDÝ KUŘÁK NEREAGUJE STEJNĚ

U každého kuřáka se neobjevují vážné potíže, když přestává kouřit. Někteří lidé kouří poměrně málo, hlavně jen tehdy, jsou-li ve společnosti. Na příklad podle nedávno provedeného vědeckého vyšetřování, které trvalo čtyři roky, přestalo kouřit 10,2 milionů Američanů. Většině z nich to pravděpodobně nepřipadalo zvlášť těžké.

Typický pro takové kuřáky je jeden student z Harvardské univerzity, který se po delším čase mírného kouření rozhodl, že se vzdá tohoto nečistého zvyku. Prostě odhodil cigarety a více nekouřil. Bylo to pro něj poměrně lehké: neměl žádné potíže a sotva ještě cítil touhu po kouření. Pro jiné lidi je to naopak velice těžké.

Bývalý kuřák ze Saskatchewanu v Kanadě řekl: „Odnětí nikotinu bylo pro můj organismus nepopsatelnou útrapou. Někdy se mi stáhla prsa, jako by byly svaly svázány na uzel. . . Někdy jsem měl takové potíže, že jsem myslel, že umřu.“ Silný kuřák ze Západní Virginie řekl, že když přestal kouřit, byl tak nemocný a slabý, že musel zůstat dva dni v posteli. Odnětí nikotinu nezřídka vede k potížím a nevolnosti. Kdo tedy chce přestat kouřit, měl by si to uvědomit.

VYHRÁT BOJ

Snad již po léta marně bojuješ, aby ses vzdal kouření, a již jsi ztratil odvahu. Nevzdávej se boje! Jiní, kteří právě tak propadli nikotinu, se jej zbavili.

Šestapadesátiletý lékař a chirurg nedávno podal zprávu: „Pamatuji se ještě na den, kdy jsem přestal kouřit. Bylo to pondělí 15. května 1950. Byl jsem tehdy v Santa Barbara v Kalifornii. Tento zážitek posílil mou sebedůvěru, protože od té doby, kdykoli jsem stál před obtížným problémem nebo kritickou situací, myslel jsem si: ‚Když jsem mohl skončit s kouřením, dokážu i to.‘ Vítězství nad kouřením mělo pro mne tak veliký význam proto, že jsem v tomto boji již vícekrát utrpěl porážku.

Pokaždé, když jsem měl úmysl přestat, hledal jsem nakonec opět po celém domě cigaretové oharky nebo jsem se v noci oblékl a šel ven, abych si koupil cigarety. Potom jsem byl zklamán, že jsem opět selhal.

Později jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Brzy jsem poznal, že to, co se učím, se nedá sloučit s kouřením. Přece jsem kouřil dále. Během shromáždění jsem se někdy vyplížil a zašel do protější jídelny, abych si vykouřil cigaretu. ‚Jak hloupé,‘ myslel jsem si, ‚dospělý muž, a odplížím se jako malý chlapec, abych si zakouřil.‘ Nemohl jsem dále jednat tak pokrytecky. Protože jsem byl přesvědčen, že svědci Jehovovi učí pravdu z Božího slova, poznal jsem, že se musím rozhodnout: vzdát se buď kouření nebo pravdy.

Vzpomínám si ještě dobře na onu neděli v roce 1950. Jako vždy jsem v přestávce shromáždění kouřil. Avšak ten večer mi došly cigarety a já si vážně umínil, že již žádné nepřinesu domů. Obyčejně jsem měl cigarety v kanceláři ve městě. Když jsem tam ráno přišel, ještě jsem nějaké našel. Asi do jedenácti hodin jsem je všechny vykouřil. Byl jsem však pevně rozhodnut, že se již nedotknu žádné cigarety a od té doby jsem již také nikdy nekouřil.“

DŮVĚŘOVAT JEHOVOVI

Tento lékař také nepřehlédl význam modlitby. (Žalm 55:22; 55:23, KB) S pomocí Jehovy, pravého Boha, můžeš také vyhrát boj s kouřením. Apoštol Pavel řekl: „Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ (Fil. 4:13) Zkušenost muže z Jižní Dakoty, který začal kouřit jako šestiletý, je vhodným příkladem toho, že z Jehovy vycházející moc může dostatečně pomoci vzdát se kouření. Nedávno onen muž řekl:

„Kouřil jsem denně dvě krabičky cigaret a k tomu týdně padesát doutníků. Mé ruce, zuby, můj dech, ano mé celé Já bylo znečištěno nikotinem. Nemohl jsem sníst žádné jídlo, abych mezitím nevykouřil cigaretu. Poslední, co jsem dělal před spaním, bylo kouření; v noci jsem se probudil, protože jsem měl touhu po cigaretě, a první, co jsem dělal ráno, bylo, že jsem kouřil.

Matka měla o mne starost. Když mi bylo asi jedenadvacet, vsadila se se mnou o 1 000 dolarů, že nevydržím dva dny bez kouření. Odpověděl jsem jí, že nemám přání přestat a také ne úmysl vzdávat se něčeho, co mi dělá takovou radost.

Později jsem začal navštěvovat shromáždění svědků Jehovových a rozhodl jsem se, že přestanu kouřit, abych se líbil Bohu a jeho lidu. Ale nepodařilo se mi to. Byl jsem vždy znovu nevěrný svému rozhodnutí. Ještě si pamatuji, jak jsem se proto obrátil na jednoho svědka. Zeptal se mne: ‚Prosil jsi o pomoc?‘ Ujistil jsem jej, že jsem to udělal.

Ptal se: ‚Kdy se modlíš?‘ Řekl jsem: ‚Večer, než jdu spát, a ráno, když vstávám, a když jsem byl slabý a kouřil jsem, omlouval jsem se Jehovovi za to, co jsem udělal.‘

Řekl: ‚Nepotřebuješ však Boží pomoc právě v okamžiku, kdy saháš po cigaretě? V takové chvíli se máš modlit k Jehovovi a prosit jej o sílu!‘

A právě to jsem od té doby dělal a Jehova mi dával sílu. Bylo mi umožněno, že jsem přestal kouřit, ačkoli jsem ještě po léta po tom toužil.“

Jako se vyvíjí v organismu uživatele heroinu „potřeba“ heroinu, tak se vyvíjí u kuřáka „potřeba“ nikotinu. Když krátkou dobu nekouří, pociťuje jistou nevolnost, po delší době jej dokonce může polít studený pot. Protože kouření odstraní tyto potíže, je pro kuřáka takovým požitkem a může ho to stát nesmírný boj, než se ho vzdá. Názorným příkladem je mladá žena, která vyrostla v Dánsku a nyní žije v New Yorku. Začala kouřit ve čtrnácti letech a přestala 28. listopadu 1970. Již po měsíce se o to pokoušela, ale vždycky znovu selhala. Píše:

„Proto jsem se modlila, ale nebyla jsem dost poctivá. Řekla jsem Jehovovi, že nekouřím ráda a chci proto přestat. Ve skutečnosti jsem ale kouřila ráda. Konečně jsem Jehovovi vyznala v modlitbě, že vlastně ráda kouřím, ale že chci přestat, abych se mu líbila. Protože jsem potom stále myslila na to, že se chci líbit Bohu, mohla jsem konečně s tímto zvykem skončit.“

JE TO MOŽNÉ

Jestliže se bojíš, že nemůžeš zanechat kouření, pak si vzpomeň, že nejsi jediný. Jedna paní z Brooklynu (New York), která vykouřila každý den tři až čtyři krabičky, si také myslela, že nemůže přestat. Kouřila dále, i když byla v roce 1968 pokřtěna svědky Jehovovými. Píše:

„Jednoho dne mi řekl manžel: ‚Proč nepřestaneš kouřit?‘ Prostořece jsem mu odpověděla: ‚Jak můžeš něco takového ode mne žádat? To by bylo stejné, jako kdybych musela obětovat svůj život.‘ Když jsem si uvědomila, co jsem řekla, byla jsem zděšená a styděla jsem se. Také jsem poznala, že již déle nemohu předstírat, že jsem svědkem Jehovovým, a přesto dále kouřit. Příští den jsem řekla manželovi, že přestanu — ale až za měsíc: poslední sobotu v únoru 1971.

Tu sobotu jsem kouřila celý den a celou noc. Následující týden byl pro mne hrozný. Třásly se mi ruce. Skoro stále jsem plakala. Byla jsem nemocná, žádost byla mučivá. Byla jsem však pevně rozhodnuta vydržet a s Jehovovou pomocí se mi to podařilo. Nyní jsem přesvědčena, že ten, komu se to nepodaří, nemá opravdové přání toho zanechat. Jeho láska k cigaretě je stále ještě větší než jeho láska k Jehovovi.“

Miluješ-li skutečně Jehovu Boha, můžeš i ty vyhrát boj proti kouření. Obyvatel Synanon, kalifornské obce, která byla založena k léčení uživatelů omamných látek a alkoholiků a v níž je od roku 1970 zakázáno kouřit, učinil zajímavou poznámku: „Když my, vyvrhelové společnosti, se můžeme vzdát kouření, pak to mohou určitě udělat i zodpovědní lidé venku v tak zvaném normálním světě, kteří se dopouštějí sebevraždy pomocí nejnebezpečnější drogy [tabáku].“

Ukaž, že opravdu miluješ Jehovu a jeho spravedlivé zásady. Přestaň ihned kouřit! Jistě to dokážeš.