Mladí lidé se ptají. . .

Jak mohu přežít bez rodičů?

„Rodiče se rozvedli, když mi byly tři roky a mojí sestře čtyři. Soudili se o to, kdo nás dostane, a nakonec jsme byli svěřeni matce. Když mi však bylo sedm, rozhodli jsme se se sestrou, že budeme žít s otcem.“ (Horacio)

O NĚKOLIK let později Horaciův otec a přítelkyně, s níž žil, odjeli — a opustili Horacia i jeho sestru. Horacio vzpomíná: „Tak jsem se ve věku osmnácti let stal hlavou domácnosti, kterou jsem tvořil já, moje devatenáctiletá sestra a dvanáctiletá nevlastní sestra, která se rozhodla, že zůstane s námi.“

Předcházející článek na toto téma ukázal, že na světě jsou miliony mladých lidí bez rodičů.a Rodiče je opustili stejně jako Horacia. Jiným dětem rodiče zemřeli nebo je od rodičů odloučila válka či přírodní katastrofa. Taková situace může být každopádně obtížná a bolestná. A na tobě mohou ležet příliš velké povinnosti.

‚Kdo se o mě postará?‘

To, jak svou situaci zvládneš, hodně závisí na tvém věku a na okolnostech. Je zřejmé, že situace je mnohem obtížnější, pokud jsi ještě dítě nebo na začátku dospívání. Ale ani v takovém případě nemusíš zůstat úplně sám. Možná nějaký strýc, teta nebo starší bratr či sestra budou ochotni vzít si tě k sobě.

Svědkové Jehovovi pokládají péči o sirotky a vdovy za součást svého uctívání. (Jakub 1:27; 2:15–17) Často v takovým případech pomohou členové sboru. Horacio a jeho sestry například studovali Bibli se svědky Jehovovými a navštěvovali shromáždění. Seznámili se tam s členy jedné křesťanské rodiny, kteří jim začali pomáhat. „Jsem Jehovovi velmi vděčný za vedení a každodenní laskavou péči,“ říká Horacio. „Bylo pro nás požehnáním, že nám pomáhala jedna velmi duchovně smýšlející rodina, která měla děti v našem věku. Prakticky nás adoptovali a tak jsme se — jako nikdy předtím — cítili být částí rodiny, takové, na kterou se můžeme spolehnout.“

Avšak ne všichni mladí lidé mají takové štěstí. Zpráva Dětského fondu OSN říká: „Děti, za které není odpovědný žádný dospělý, se někdy dostanou do rodin, kde jsou tělesně týrány, jsou nuceny pracovat bez jakékoli finanční odměny či možnosti jakkoli se rozvíjet, jsou využívány k prostituci, nebo jsou dokonce zotročeny.“ Pokud máš někoho, kdo se o tebe poměrně dobře stará, buď za to vděčný.

Je pravda, že nemít rodiče je velká škoda. A přirozeně se ti nelíbí, že tu nejsou, aby se o tebe postarali. Tvé rozhořčení se možná ještě prohlubuje, když ti některý příbuzný nebo starší sourozenec říká, co máš dělat. Nevybíjej si však svou zlost na těch, kdo se o tebe snaží pečovat. Bible říká: „Dbej. . ., aby tě vztek nezlákal ke zlomyslnému [jednání] . . . Střež se, aby ses neobrátil k tomu, co ubližuje.“ (Job 36:18, 21) Vzpomeň si na jednu mladou ženu v Bibli, která se jmenovala Ester. Byla sirotek a vychovával ji její starší bratranec Mordekai. Ačkoli Mordekai nebyl její vlastní rodič, ‚uložil jí příkazem‘ věci, a ona poslechla, dokonce i když byla již dospělá! (Ester 2:7, 15, 20) Snaž se být poslušný a spolupracovat. Velmi to zmírní napětí a usnadní to život všem, kterých se to týká.

Povinnosti v rodině

Máš-li staršího sourozence — nebo jsi-li sám již dost velký —, snad by bylo možné, abys žil se svými sourozenci samostatně. Možná ti dokonce připadne role hlavy rodiny — zdánlivě neúnosná povinnost. Mnoho mladých lidí však za takových okolností dokázalo obdivuhodnou věc — vychovali své sourozence.

Je pochopitelné, že se možná potýkáš s pocitem rozmrzelosti. Mysli na to, že láska a péče o tvé sourozence může přispět k tomu, abys získal na situaci pozitivnější náhled. Možná ti také pomůže, když budeš péči o ně pokládat za povinnost, kterou jsi dostal od Boha. Vždyť přece křesťané dostali příkaz, aby se starali o členy své vlastní rodiny. (1. Timoteovi 5:8) I když se však velmi snažíš být svým sourozencům otcem nebo matkou, nikdy nemůžeš být jejich rodičem doopravdy.

Není realistické očekávat, že tví sourozenci na tebe budou reagovat stejným způsobem jako na rodiče. Nějakou dobu bude možná trvat, než se s novou situací srovnají a začnou tě brát vážně. Prozatím se snaž, aby tě to neskličovalo. Vyhýbej se ‚zlomyslné hořkosti a hněvu a zlobě a jekotu a utrhačné řeči‘. Vlastním příkladem uč své sourozence, aby ‚se stali jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštěli‘. (Efezanům 4:31, 32)

Horacio připouští, že dělal chyby: „Někdy jsem byl na sourozence velmi přísný. Do určité míry to však bylo ochranou, a v Jehovových očích jsme si udrželi dobré chování.“

Jak se o sebe postarat

Nemáš-li rodiče, kteří by o tebe pečovali, je nepochybně tvým hlavním zájmem hmotně se zaopatřit. Snad tobě a tvým sourozencům — pokud nějaké máš — mohou pomoci někteří dospělí členové křesťanského sboru tím, že vás naučí vařit, uklízet a dělat další práce v domácnosti, které nyní musíte dělat. Jak ale získat peníze? Možná ti nezbyde nic jiného než si najít práci.

Mladí lidé, kteří neměli možnost získat vzdělání, zkušenosti nebo odbornou zručnost, však zaměstnání hledají těžko. Pokud je jen trochu možné, abys dokončil základní vzdělání — nebo dokonce absolvoval další odborné školení — rozhodně toho využij. Horacio vzpomíná: „Starší sestra a já jsme pracovali a z toho se platilo školní vzdělání mně i mojí nevlastní sestře.“ Žiješ-li v rozvojové zemi, budeš možná muset použít určité vynalézavosti, aby sis práci našel. (Viz článek „Vytváření pracovních příležitostí v rozvojových zemích“ v Probuďte se! z 22. října 1994.)

V hospodářsky vyspělejších zemích je dokonce možné získat státní podporu. Často existují státní nebo soukromé agentury, které jsou zaměřeny na pomoc osiřelým a opuštěným dětem. Některé agentury například ti mohou pomoci získat jídlo nebo najít místo k bydlení. Je samozřejmé, že dostaneš-li nějakou finanční pomoc, měl bys ji používat rozumně. „Peníze jsou pro ochranu,“ říká Bible. (Kazatel 7:12) A nebudeš-li opatrný při vytváření finančního rozpočtu a při nákupech, peníze si ‚udělají křídla a uletí‘. (Přísloví 23:4, 5)

Materiální potřeby možná nejsou takovým problémem, jestliže se o tebe stará nějaký dospělý člověk. V budoucnosti však přijde doba, kdy se o sebe budeš muset starat sám. Vzhledem k tomu, že nemáš rodiče, kteří by tě při studiu podněcovali, budeš se možná muset velmi snažit, aby ses na studium soustředil. Křesťanský apoštol Pavel dal Timoteovi radu týkající se duchovního pokroku a tuto radu lze uplatnit také na školní výuku: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15) Budeš-li to dělat, dáš dobrý příklad těm, kdo jsou kolem tebe, a ty sám z toho budeš mít prospěch.

Ze všeho nejdůležitější je, aby ses o sebe postaral duchovně. Snaž se, aby sis vytvořil vyrovnaný program duchovní činnosti. (Filipanům 3:16) Svědkové Jehovovi mají například ve zvyku jako rodina rozebírat každý den určitý text z Bible. Mohl bys to i ty začlenit do svého denního programu? Rovněž zvyk pravidelně studovat Bibli a účastnit se křesťanských shromáždění ti pomůže, abys zůstal duchovně silný. (Hebrejcům 10:24, 25)

Jak zvládat náročné úkoly

Žít bez rodičů je obtížné, ale to neznamená, že takový život musí být pochmurný a nešťastný. Maminka dvacetileté Paoly zemřela, když bylo Paole pouhých šest. Otec Paole zemřel, když jí bylo deset let. Paoly i čtyř jejích sester se ujala jedna laskavá žena. Byl Paolin život zcela nešťastný? Ne. Paola říká: „Nebyly jsme možná úplně typická rodina, ale žily jsme docela normálně. Láska, kterou jsme k sobě cítily, byla silnější než ve většině rodin.“

Paolina sestra Irena dodává: „Přestože nemáme rodiče, jsme úplně stejné jako ostatní mladí lidé.“ A co radí mladým lidem, kteří jsou v takové situaci? „Nedívej se na to jako na nějakou nevýhodu.“ Podobně to říká Horacio: „Díky těmto okolnostem jsem rychle dospěl.“

Ztráta rodičů patří k těm nejbolestivějším věcem, jaké si lze představit. Buď si však jist, že s Jehovovou pomocí můžeš tuto situaci přežít a získat Boží požehnání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

U křesťanských starších můžeš najít podporu