Překlenutí dánského Velkého Beltu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V DÁNSKU

PŘI pohledu na mapu Dánska není těžké pochopit, proč jsou Dánové již odedávna námořníky a staviteli mostů. Dánsko je tvořeno poloostrovem vystupujícím do moře z evropského kontinentu a 483 ostrovy. Cestování po Dánsku tedy vždy obnášelo plavbu přes moře.

Vikingští předkové Dánů uměli stavět lodě schopné mořeplavby. A zdá se, že od nepaměti mívalo každé dánské pobřežní městečko převozní službu, která ho spojovala s nějakým jiným městem na sousedním ostrově.

Přes Velký Belt

Plavba lodí byla však vždy nebezpečným podnikem. To platí i v případě plavby přes rozlehlou vodní plochu, která odděluje dva největší dánské ostrovy, Sjælland a Fyn. Tento průliv, Store Bælt, se táhne jako široký vodní pás od severu na jih, a je proto často nazýván Velký Belt neboli ‚velký pás‘.

Když chcete cestovat ze západního Dánska na Sjælland, kde leží hlavní město Kodaň, musíte překročit Velký Belt. Za starých časů to mohlo představovat dlouhé dny strávené čekáním na to, až se obrátí vítr, utiší bouře nebo prolomí ledy. Plavba mohla být zdlouhavá a nebezpečná. V 16. století byla královská společnost kvůli ledu týden uvězněna na ostrůvku Sprogø, který leží uprostřed mezi břehy obou ostrovů.

A tak nepřekvapuje, že myšlenka postavit na tomto místě most již dlouho Dány přitahuje. Je ale možné, aby nějaká stavba překlenula vodní plochu tak širokou jako Velký Belt? Musela by být, včetně části postavené na Sprogø, dlouhá nejméně 18 kilometrů. Táhla by se dále, než kam se dá za normálního počasí dohlédnout prostým okem — a přes otevřené moře. Pro srovnání, most Golden Gate v San Francisku je dlouhý necelé tři kilometry.

Oříšek pro projektanty

Dánský parlament začal o této záležitosti debatovat vlastně již v 19. století. Během let se projektanti zabývali takovými otázkami jako: Chceme most, nebo tunel? Mělo by být toto spojení určeno pro vlaky, auta, nebo pro oboje? Proč je používání samotných trajektů nedostačující?

Byly vypracovány tisíce studií a proneseny miliony slov. Výraz „debata o Velkém Beltu“ se v Dánsku stal synonymem pro nekonečnou diskusi. V roce 1987 bylo však nakonec dosaženo dohody. Projekt, který spojí v nejbližších bodech dva velké ostrovy, bude sloužit pro vlaky a zároveň pro auta. Bude to kombinace dvou mostů a tunelu dlouhá 18 kilometrů a souhrnně nazvaná Velkobeltská spojka.

Západní most

První část projektu tvoří železobetonový most pro vlaky a automobily, který vede z ostrova Fyn, rodiště dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Most byl dokončen v lednu 1994 a tvoří západní polovinu spojky. V současné době je nejdelším kombinovaným železničním a silničním mostem v Evropě. Most se ve výšce 18 metrů nad mořem klene šest kilometrů na východ směrem z Fynu na Sprogø.

Tento Západní most spočívá na betonových pilířích stojících v moři a je sestaven z desítek jednotlivých mostních dílců, z nichž většina je dlouhá 110 metrů. Tyto betonové dílce byly odlity a opracovány na břehu. Jak se ale každý z nich dostal na moře, aby mohl být spojen s předchozím dílcem? K tomu byl použit jeden z největších plovoucích jeřábů na světě. Toto mohutné zdvihací zařízení je přes 90 metrů dlouhé a může zvedat břemena vážící 7 100 tun a dopravovat je na moře. To je víc, než kolik váží velký trajekt na přepravu automobilů a 1 000 vozidel k tomu.

Vybudováním dvoukolejné železnice a čtyřproudové silnice k maličkému majákovému ostrůvku Sprogø však práce neskončila. Odtud je bylo potřeba propojit s dalšími dvěma částmi projektu. Na konci Západního mostu se silnice odděluje od železnice a pokračuje na východ přes další most. Železnice se však noří do dvojitého tunelu a zbytek cesty vede pod mořem.

Dvojitý tunel

Dvojitý tunel, což je druhá fáze projektu, je sám o sobě úžasným dílem. Pro železnici jsou určeny dvě souběžné tunelové trouby, každá o průměru 8 metrů. Byly proraženy skrz 7,4 kilometru jílu, skály a mořských usazenin. Tuneláři přitom nebyli schopni určit přesnou skladbu hlubinných vrstev půdy před tím, než začali s ražbou.

Tunel leží 10 až 30 metrů pod mořským dnem, v závislosti na podmořském terénu. V nejhlubší části je 75 metrů pod hladinou. Při ražení tunelu byly použity tunelovací štíty dlouhé asi 200 metrů včetně pomocné vlečky. Tunelové trouby byly nakonec obezděny 60 000 obloukovými betonovými segmenty, z nichž každý váží téměř osm tun.

Stavbaři začali razit tunel z obou stran současně a mistrně se jim podařilo setkat se téměř uprostřed — chyběly necelé 4 centimetry. Dne 15. října 1994 nastala dlouho očekávaná zvláštní událost, kdy dánský princ Joachim oficiálně spojil obě dvě poloviny tunelu tím, že přešel z jednoho tunelovacího štítu na druhý, pomocí kterého se razilo v opačném směru. Z ostrova Sprogø, který je uprostřed Velkého Beltu, oba tunely nyní vedou na východ až na pobřeží Sjællandu. Od poloviny roku 1997 přes Velký Belt uhánějí vlaky na svých pravidelných linkách.

Nastaly problémy

Ražení dvojitého tunelu pod mořským dnem již pěkně pokročilo, když vtom se noční můra všech tunelářů stala skutečností — v tunelech začala stoupat voda. Personál se dostal v pořádku ven, i když to bylo jen o vlásek. Oba dva otvory se však úplně zalily mořskou vodou a mnoho zařízení bylo zničeno. Co se stalo? Tunelovací stroje nečekaně narazily na vodní kapsu v mořském dně. Tento skličující zážitek přirozeně zpomalil celý projekt a musely být navrženy nové postupy, aby se tento problém odstranil.

Potom jednoho dne vypukl prudký požár a jeden tunel byl za chvíli plný hustého kouře. Jistý předák to popsal takto: „Kouř byl tak hustý, že Pinocchio by si neviděl na špičku nosu.“ Staveniště bylo vyklizeno, oheň byl uhašen a práce se zastavily, dokud nebyla zjištěna příčina — vznícení hydraulického oleje. Tyto a další problémy způsobily, že dokončení projektu bylo několikrát odloženo.

Visutý most

Třetí a vrcholnou částí Velkobeltské spojky je nádherný, 6,8 kilometru dlouhý visutý silniční most. Součástí mostu je volné pole dlouhé přes 1,5 kilometru, které ho činí jedním z nejdelších visutých mostů na světě. Mostovka této východní části Velkobeltské spojky je zavěšena 67 metrů nad mořem. Taková výška je nutná proto, že Velký Belt jako jedna z nejrušnějších mezinárodních vodních cest musí zůstat průchozí pro zaoceánské lodě.

Dvě ohromné mostní věže či pylony se tyčí do výše 254 metrů a jsou teď nejvyššími stavbami v Dánsku. Pro srovnání, Socha svobody v newyorském přístavu je bez podstavce vysoká 47 metrů. Je jasné, že takovéto obrovské věže postavené v moři potřebují pevné základy. Proto bylo mořské dno pečlivě srovnáno a pokryto „polštářem“ z kamení, který slouží jako podklad pro kesony, mohutné betonové bloky, na kterých věže stojí. Každý z nich je 78 metrů dlouhý, 35 metrů široký, 19 metrů vysoký a váží 35 000 tun.

Při výstavbě pylonů bylo použito speciální posuvné bednění. Beton byl odléván po čtyřmetrových vrstvách. Když byla dokončena jedna vrstva, bednění bylo posunuto výše a přidaly se další čtyři metry betonu. Ke zhotovení každé věže bylo potřeba 58 takových kroků.

Fascinující částí výstavby visutého mostu je spřádání silných nosných kabelů. Kabely jsou vlastně pečlivě sestaveným svazkem 169 menších kabelů, které se zase skládají ze 127 pětimilimetrových ocelových drátů. Jak byly tyto těžké svazky vytaženy nahoru? Nebyly vůbec vytaženy. Byly totiž sestaveny přímo na místě. Každý jednotlivý drát byl připevněn ke speciální pojízdné kladce, která ho vytáhla na vrchol věže, zpátky dolů na druhou stranu, pak zase na druhou věž a nakonec dolů k základně. S každou cestou kladky byl kabel o trochu silnější. Po jednom roce, což představuje 20 000 jízd připomínajících horskou dráhu, byl kabel konečně hotov.

Otevření

V červnu 1998 byly nakonec všechny části Velkobeltské spojky připraveny k oficiálnímu otevření. Spojka byla pro malý národ odvážným a nákladným podnikem a Dánové se zájmem stavbu sledovali. Z tohoto důvodu bylo otevření naplánováno jako slavnost pro všechny, kdo by chtěli přijít.

Před tím, než byly mosty předány automobilové dopravě, dostali chodci a cyklisté neopakovatelnou příležitost přes ně přejít či přejet. Byl slunný červnový den a více než 250 000 návštěvníků, včetně chodců, lidí na skateboardech, kolečkových bruslích a kolech, proudilo při slavnostním otevření pestrobarevnou ‚vesničkou‘, která vznikla ze stánků s občerstvením, z hudebních pavilonků a krámků se suvenýry. Návštěvníci pak pokračovali dál na most, aby se těšili z osvěživého pohledu na moře a na pobřeží.

Během oslav dánská královna ve svém proslovu uvedla, že výraz „stavitel mostů“ patří k nejkrásnějším vyjádřením, jakými můžeme někoho označit. Formace tryskových letounů křižovala oblohu nad mostem. Bylo předvedeno nově zkomponované dílo „Mostní kantáta“. Obsahovala pozdrav na rozloučenou od jednoho ze starých trajektů. Když dirigent namířil svou taktovku na televizní kameru, trajekt, který čekal asi jeden kilometr od břehu, obdržel signál a jako součást hudební produkce spustil hlasitou sirénu.

Večer po slavnostním otevření se trajekty, které se staly od této chvíle přebytečné, shromáždily pod visutým mostem a spustily sirény jako znamení nářku nad tím, že už teď také patří k ‚vymírajícím druhům‘.

Jaký má spojka význam

Teď, když bylo dovršeno úsilí tisíců projektantů a dělníků, jaký je výsledek? Dánsko nepochybně získalo další atrakci pro návštěvníky, protože mosty jsou jak z pevniny, tak i z moře opravdu pěknou podívanou. Jet autem po mostě, který je tak dlouhý, že jeden nebo oba jeho konce často zmizí z dohledu, je nevšední zážitek. A samozřejmě se podstatně zkrátila doba přepravy. Zatímco trajektem to trvalo přes hodinu, vlak teď stejnou vzdálenost překoná za pouhých sedm minut.

Spojka již mění některé životní zvyky obyvatelstva. Mnohem více Dánů navštěvuje přátele a obchoduje na druhé straně vody anebo tam jde za zábavou. Podpořila rozvoj urbanizace a obchodu, protože nyní je možné pracovat na jedné a bydlet na druhé straně průlivu. A zboží se může přepravovat po státě mnohem rychleji než předtím.

Avšak něco bylo také ztraceno. Trajekty, které křižovaly tyto vody, představovaly tradici trvající po staletí a mnoha cestujícím se líbil oddych, který jim cesta trajektem umožňovala. „Trajekty mi budou chybět,“ bědoval jeden obchodník. „Voda a velké lodě jsou okouzlující. Mám rád, když mi na palubě vane vítr do tváře.“ Přesto není pochyb o tom, že nová spojka k sobě navzájem přiblíží různé části dánského ostrovního království a velmi usnadní cestování do severní Evropy a nazpátek.

[Mapa na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

DÁNSKO

FYN

SJÆLLAND

FYN

ZÁPADNÍ MOST

SPROGØ

TUNEL

VISUTÝ MOST

SJÆLLAND

ŽELEZNICE

SILNICE

[Obrázek na straně 26]

Večer slavnostního otevření dokončeného visutého mostu

[Podpisek]

Nordfoto, Liselotte Sabroe