Hodnota a nutnost sebeovládání
„Ovoce ducha je . . . sebeovládání.“ — Gal. 5:22, 23, NS.
1, 2. a) Jak bychom mohli vhodně vylíčit důležitost sebeovládání? b) Jak je to potvrzeno slovy, která vyjádřil v této souvislosti apoštol Pavel?
JAKOU důležitost má pro křesťany sebeovládání? Je tak důležité, že je ani nelze dosti zdůraznit. Ano, mohli bychom dokonce vhodně opsat slova apoštola Pavla o lásce: ‚Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, kdybych měl dar prorokování a všechnu víru a kdybych dal všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, ale neměl bych sebeovládání, vůbec nic mi to neprospívá.‘ — 1. Kor. 13:1–3, NS.
2 Je to v tvých očích přehnané? Pak si povšimni svědectví apoštola Pavla. Jistě žádný jiný následovník Ježíše Krista neprojevoval větší horlivost a nebral na sebe víc pro dobré poselství než Pavel. To jasně vysvítá z jeho slov ve 2. Korintským 11:22–33. Co řekl tento muž, který byl zvlášť horlivý a dal vynikající příklad svou vytrvalostí a svou plodnou službou, o nutnosti sebeovládání? „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych, když jsem kázal jiným, nebyl sám nějak neschválen.“ Nebylo by smutné, kdyby Pavel po tak velké vynaložené námaze a po tom, co na sebe tolik vzal, nakonec musel zjistit, že všechno bylo marné? A přece by to bylo „nějak“ marné, kdyby nepěstoval sebeovládání! — 1. Kor. 9:27, NS.
3, 4. a) Co máme rozumět sebeovládáním? b) Jak bychom to mohli znázornit?
3 Sebeovládání je ve skutečnosti nesmírně důležitá vlastnost. Co to však je sebeovládání? Rozumíme tím „ovládat se; krotit své pudy, city nebo žádosti“; „moc, schopnost nebo zvyk ovládat své duchovní nebo tělesné síly, zvlášť své sklony a city“. Z výrazu samotného je patrné, že tato vlastnost je zvlášť potřebná v dobách pokušení nebo duševního zatížení, protože tehdy je největší nebezpečí, že budeme jednat nerozumně nebo sobecky.
4 Užitek a nutnost sebeovládání se dají dobře znázornit pomocí auta. Auto může mít jen 35 koňských sil, ale může mít též 400 koňských sil. Stejně důležité jako síla motoru je však ovládání vozidla, neboť jaký by byl užitek z auta, u něhož by se nedala řídit rychlost jízdy nebo směr jízdy? Jízda s ním by nás mohla stát život.
5. Proč je sebeovládání nutné?
5 Sebeovládání je nutné, protože můžeme používat darů a schopností, které nám Jehova Bůh dal, buď nesprávně, nebo též správně, s moudrostí a láskou. Nejsme totiž podrobeni přírodním pudům jako zvířata, ale máme svobodnou vůli jako tvorové, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu a podobenství. Jako mohou způsobit rozpoutané přírodní síly velkou škodu — důkazem toho jsou tornáda, hurikány, záplavy a blesk —, tak nám mohou způsobit velkou škodu i duchovní a tělesné síly a naše city, které nám Stvořitel dal, jestliže je nedržíme na uzdě. — Přísl. 25:28.
ŠKODY Z NEDOSTATKU SEBEOVLÁDÁNÍ
6. Jaké zlé následky může mít nedostatek sebeovládání?
6 Ať již se podíváme dnes kolem sebe nebo se podíváme zpět do minulosti, můžeme vidět, jak neblahé následky může mít nedostatek sebeovládání u mužů, žen a zvlášť u mladistvých. Strašné masové vraždy, o kterých přináší zprávy tisk, rozhlas a televize, jsou ponejvíce páchány lidmi, kteří nepotlačí vnitřní pud projevit pocity nenávisti nebo zklamání vraždou. Nedostatek sebeovládání je příčinou rozšíření pohlavních nemocí, mnoha nemanželských porodů a nakonec též nesčetných rozvrácených manželství, která obvykle končí rozlukou, zlovolným opuštěním nebo rozvodem. V první světové válce bylo prý mezi americkými vojáky více pohlavně nemocných než mrtvých a zraněných a v nedávno uveřejněné zprávě o nynější vietnamské válce bylo uvedeno, že 25 procent vojáků je pohlavně nakaženo. A co opilství, to není nic jiného než následek neschopnosti potlačit touhu po alkoholu. A jak často je nedostatek sebeovládání příčinou automobilové nehody, když se řidič například zlobí nebo se nechá rozptýlit? Výsledky lékařského zkoumání opět a opět ukazují, že neštěstí jsou působena neopatrností, a to hlavně „pudovými lidmi“, to jest lidmi, jimž chybí sebeovládání.
7, 8.a) Jak dokázali Eva a Kain nedostatek sebeovládání? b) O kterých dalších příkladech, kde nebylo prokázáno sebeovládání, nám podává zprávu Bible?
7 V Bibli je uvedeno mnoho varovných příkladů, které ukazují, jaké škody může způsobit nedostatek sebeovládání. Jedním z prvních je Eva. „Viděla, že ovoce stromu je dobré k jídlu a že je potěšením pro oči.“ Místo aby pěstovala sebeovládání, povolila pokušení a vzala z ovoce. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:2–6, NS) Kainovi bylo výstražně řečeno, že se nemá nechat ovládnout svým hněvem, nýbrž že jej má ovládnout. Neudělal to však a proto zabil svého bratra; proto ztratil vyhlídku na věčný život a stal se prvním z mnohých, kteří se stali vrahy z nedostatku sebeovládání. — 1. Mojž. 4:5–7; 1. Jana 3:12.
8 Uposlechnutí rozkazu, který obdržel Lot a jeho rodinní příslušníci na útěku z města Sodomy, odsouzeného k zániku, vyžadovalo sebeovládání. Lotova žena se však nedovedla ovládat a proto přišla o život. Ježíš ji uvedl svým následovníkům jako varovný příklad. (1. Mojž. 19:17, 26; Luk. 17:32) Jákob přísně pokáral na smrtelné posteli svého prvorozeného Rubena, protože nepěstoval žádné sebeovládání. Neboť Ruben se nechal zřejmě svést vedlejší ženou svého otce. ‚Bezohlednou bezuzdností podobnou vodám‘ znesvětil lože svého otce. (1. Mojž. 49:3, 4, NS) Král Saul se lehkomyslně připravil o království nad Izraelem svou netrpělivostí a svým nedostatkem sebeovládání, neboť nedovedl v určité době, kdy se lid nacházel v nouzové situaci, čekat, dokud nepřijde prorok Samuel, aby přinesl oběť. (1. Sam. 13:8–14) I u několika z nejvěrnějších Jehovových služebníků se stalo, že neprojevili sebeovládání a potom toho hořce litovali. Ze všech těchto varovných příkladů je nám patrná nutnost projevovat sebeovládání. — 1. Mojž. 9:20, 21; 4. Mojž. 20:7–13; 2. Sam. 11:1 až 12:15.
PŘÍKLADY SEBEOVLÁDÁNÍ
9, 10. Kdo nám dal nejlepší příklad svým sebeovládáním a za jakých okolností prokázal sebeovládání?
9 V Božím Slově je však též zmínka o mnoha dobrých příkladech, které nás posilují v našem odhodlání pěstovat sebeovládání. Nejlepším příkladem je sám Jehova Bůh. Jehova Bůh má pěstovat sebeovládání? Ano, on sám říká: „Choval jsem se dlouhou dobu tiše. Zachovával jsem mlčení. Pěstoval jsem neustále sebeovládání.“ (Iz. 42:14, NS) Nevěrný izraelský národ by zasluhoval neprodleně potrestání, ale Jehova se zdržoval. Mnozí lidé, kteří neznají Jehovovy vlastnosti a jeho předsevzetí, si stěžují, protože připustil zlo a mnoho utrpení až dodnes; nepoznávají, že je to důkaz velkého sebeovládání, které projevuje ve své moudrosti a lásce. Jak to?
10 Jehova Bůh disponuje neomezenými schopnostmi. Může použít svých schopností, jak chce a kdy chce. Uplatňuje však přitom vždy spravedlnost, moudrost a lásku. Jak vysvítá z jeho slova, je shovívavý neboli pomalý k hněvu, a je snad jeho shovívavost něco jiného než ovládnutí jeho spravedlivého hněvu? (Žalm 103:8; 145:8; Jer. 15:15; Joel 2:13; Jonáš 4:2; Nahum 1:3) Čekal 120 let, než zničil zlou generaci ve dnech Noemových, a čekal staletí, než konečně vykonal své soudcovské výroky na nevěrném izraelském lidu v roce 607 př. n. l. (1. Mojž. 6:3; 2. Par. 36:15, 16) Satan a jeho démoni i jejich lidské nástroje a jejich pomahači porušují neustále Jehovův smysl pro spravedlnost, nedbají jeho autority a tupí jej, neboť o něm rouhavě mluví, pomlouvají jej a vzpírají se proti němu. Jak Bible ukazuje, Jehova má city. Nevzrušuje se snad těmito věcmi? Ovšem že se tím vzrušuje. Přesto však je po tisíciletí snášel, projevoval ve své moudrosti a lásce sebeovládání.
11. Za jakých okolností nám dal Ježíš znamenitý příklad svým sebeovládáním?
11 Mezi lidmi dal nepochybně nejlepší příklad svým sebeovládáním Ježíš Kristus, Syn Boží. Během celé své služební doby na zemi nikdy neztratil vládu nad svými duchovními a tělesnými silami nebo nad svými city; nikdy nejednal ukvapeně nebo nerozvážně. „Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nepočal vyhrožovat.“ (1. Petra 2:23, NS) To vyžadovalo sebeovládání! U Matouše 27:13, 14 (NS) čteme: „Tu mu Pilát řekl: ‚Neslyšíš, kolik toho proti tobě svědčí?‘ On mu však neodpověděl, nikoli, ani slovo, takže místodržitel se velmi divil.“ To bylo nanejvýš neobvyklé. Jehovův prorok však předpověděl, že Ježíš, až bude stát před soudem, ‚neotevře svá ústa‘. Proto se Ježíš zdržel a neodpověděl ani slovo na všechny falešné obžaloby, které proti němu byly vzneseny. Dal nám svým sebeovládáním vskutku podivuhodný, ano, dokonalý příklad a my bychom měli usilovat o jeho napodobení, zvlášť v kritických situacích, na příklad když stojíme před úředními osobami. — Iz. 53:7.
12.–14. Jak nám dali Josef, Gedeon, král Saul a Daniel, jakož i Danielovi tři druhové dobrý příklad svým sebeovládáním?
12 Bible však také podává na různých místech zprávu o věrných Jehovových služebnících, kteří byli stejně slabí a nedokonalí jako jsme my, avšak dali nám svým příkladným sebeovládáním vzor, který by nás měl pobízet, abychom se snažili napodobovat Ježíše Krista. Jaký znamenitý příklad dal Josef svým sebeovládáním, když jej obtěžovala Putifarova žena! (1. Mojž. 39:7–20) Dalším znamenitým příkladem vzhledem k sebeovládání byl soudce Gedeon. Když zvítězil nad Madianity, stáli proti němu závistiví muži efraimští, kteří proti němu vznesli falešná obvinění, aby vyvolali spor. Gedeon se mohl ve své radosti z vítězství lehce nechat strhnout k tomu, aby jim řekl své mínění, což by mohlo vést ke krvavému sporu mezi Izraelity. Projevil však sebeovládání a učinil jim taktně poklonu, načež pokojně odtáhli. Nenechal se vést v tom, co řekl, svými city, nýbrž rozumem. — Soud. 8:1–3.
13 Král Saul, který se, jak již bylo uvedeno, připravil o své království nedostatkem sebeovládání, prokazoval zpočátku tuto znamenitou vlastnost. Krátce po jeho jmenování králem mu někteří „ničemní muži“ dali najevo své opovržení, neboť posměšně řekli: „Jak nás tento zachrání?“ a nepřinesli mu žádný dar, čímž by dokázali, že jej uznávají jako krále, jehož nad nimi dosadil Jehova Bůh. Saul jim to mohl mít za zlé, mohl se rozzlobit a pokárat je, ba mohl dokonce proti nim postupovat, ale on z toho nedělal žádnou spornou otázku, nýbrž projevil sebeovládání. „Zůstal jako oněmělý.“ Jak je to rozumné mlčet, když jsme vyzýváni! — 1. Sam. 10:27, NS.
14 Bylo by možno zmínit se též o Danielovi a jeho třech mladých přátelích. Když byli v Babylóně v zajetí, byly jim na králův příkaz nabídnuty nejznamenitější pokrmy a nejlepší nápoje. Zatím co ostatní zajatci a také Babylóňané jedli tato jídla, projevili Daniel a jeho tři přátelé sebeovládání a odmítli je, protože byla nečistá podle Mojžíšova zákona. Jehova proto velmi požehnal Danielovi a jeho třem přátelům; stali se moudřejšími než všichni ostatní královi mudrci. Nepochybně byli posílení svým sebeovládáním, takže odolali a zachovali svou ryzost, když na ně přišly těžší zkoušky. — Dan. 1:8–20; 3:16–30; 6:5–29.
SEBEOVLÁDÁNÍ JE NUTNÉ PŘI JÍDLE A PITÍ
15.–17. a) Proč by se křesťané měli zvlášť snažit pěstovat sebeovládání? b) Z jakých skutečností, důvodů a biblických textů je patrné, že máme pěstovat sebeovládání při jídle a pití?
15 Křesťané by měli pěstovat sebeovládání z mnoha naléhavých a pádných důvodů, mezi jiným též pro svůj správcovský úřad. Pro svou oddanost Jehovovi Bohu se stali nejen správci předností a schopností, nýbrž i správci svého času, svých prostředků a své síly. Aby mohli správně spravovat tyto věci, musejí pěstovat sebeovládání, například při jídle a pití. Hýřil a pijan, jemuž se nedostává sebeovládání, mrhá zřejmě nejen svými penězi, nýbrž i svým časem a silou. (Přísl. 23:20, 21) Bylo by však nesprávné, kdybychom si mysleli, že pěstujeme již dosti sebeovládání, když se vystříháme obou těchto extrémů. Snad nejsme opilí, ale jestliže se najednou stáváme zvlášť hovornými nebo ospalými, přece jsme snad příliš pili. Snad také nejíme tolik, aby nás bylo možno označit za hýřily; jestliže jsme však najednou leniví nebo unavení, snad jsme přece jen příliš jedli. To záleží zcela na příslušné příležitosti.
16 Nutnost pěstovat při jídle a pití sebeovládání je patrná z rady: „Ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte ke slávě Boží.“ (1. Kor. 10:31, NS) Křesťan nežije, aby jedl; pro něj není radost z jídla největším životním požitkem. A on to také nejvyšší požitek není! Křesťané by měli být ochotni připisovat v zájmu dobrého poselství podřízený význam jídlu. Jednoduchá strava a střídmost jsou pro tělo to nejlepší. Taková strava je též levnější. Křesťané by to neměli podceňovat, neboť na skromnosti v jídle může záviset, zda někdo smí zůstat v celodobé službě nebo ne. Ne nadarmo je nám dávána moudrá rada: „Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou. Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.“ — Přísl. 23:1, 2.
17 Křesťané by měli být rádi ochotni pěstovat sebeovládání při jídle pro zájmy království a pro požehnání království. Kolik se můžeme naučit z biblické přednášky, jestliže jsme ospalí, protože jsme předtím snědli bohaté jídlo? Nechtěli bychom patřit k těm, ‚jejichž bohem je jejich břicho‘ nebo kteří jsou otroky ‚svého vlastního břicha‘. Jak vhodná jsou Ježíšova slova: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a životními starostmi a ten den by na vás přišel náhle, v okamžiku, jako osidlo.“ Pěstovat sebeovládání při jídle a pití patří k oddanosti Bohu, která je užitečná pro všechny věci, jak pro přítomný život — v odborných lékařských kruzích považují za příčinu většiny degenerativních nemocí přílišnou tučnost —, tak rovněž pro budoucí život. — Fil. 3:19; Řím. 16:18; Luk. 21:34, 35, NS; 1. Tim. 4:8.
18. V jakém dvojím ohledu nám pomáhá sebeovládání při jídle a pití, abychom též ovládli své city?
18 Sebeovládání u stolu nám kromě toho pomáhá ovládat své city, a to v dvojím ohledu. Jestliže se totiž umíme ovládat v jedné věci, je pro nás lehčí pěstovat sebeovládání i v jiných věcech. Jeden vedoucí křesťanský Boží služebník, který jedl velmi rád burské oříšky, se na příklad vychovával k sebeovládání tím, že nosil vždy v tašce několik oříšků, ale nikdy je nejedl. Protože se naučil ovládat svou zálibu pro burské oříšky, mohl se potom lépe ovládat i v jiných věcech. Střídmý jedlík nemusí též kromě toho tolik bojovat s touhou po pohlavním uspokojení a tak přicházíme k dalšímu oboru, na kterém je sebeovládání nutné. Někdo vhodně řekl: „Čím silnější je rozkošník, tím mocnější je jeho sklon k špatnému.“
SEBEOVLÁDÁNÍ JE NUTNÉ VE STYKU S DRUHÝM POHLAVÍM
19. a) V jakém ohledu je nejobtížnější pěstovat sebeovládání a které skutečnosti to dokazují? b) Co je příčinou toho, a proč je to přesto projevem Jehovovy lásky?
19 Ještě nutnější než sebeovládání při jídle a pití je sebeovládání ve styku s druhým pohlavím, ano, sebeovládání v tomto ohledu je dokonce nejen nutnější, nýbrž i obtížnější a je spojeno se závažnějšími následky. Mohli bychom říci, že sebeovládání v tomto ohledu je nejobtížnější. Každým rokem musí být v celém světě odňata pospolitost tisícům Bohu oddaných křesťanů, protože jejich chování k druhému pohlaví neodpovídá křesťanskému měřítku. Příčinu toho si můžeme lehce vysvětlit, když pomyslíme, co je s tím spojeno. Jehova Bůh dal první lidské dvojici nejen příkaz, aby byli plodní a množili se, nýbrž stvořil obě pohlaví tak, aby na sebe působila silnou přítažlivostí, čímž bylo vyloučeno nebezpečí, že lidé jednoho dne vymřou, protože by se již nerozmnožovali, aby se vyhnuli povinnostem spojeným s rodinným životem. Současně to byl další důkaz Jehovovy lásky, neboť stvořil obě pohlaví tak, aby přitažlivost byla pro ně něčím zvlášť krásným. Tím umožnil každému, i nejprostšímu člověku, aby se podílel na nejkrásnějších požitcích života bez ohledu na své duchovní schopnosti nebo na své bohatství. — 1. Mojž. 1:26–28; 2:18–24.
20, 21. a) Proč Jehova podřídil dar pohlavního spojení určitým zákonům? b) Co říká Boží Slovo o těch, kteří porušují v tomto ohledu jeho zákon?
20 V souvislosti s tímto darem uložil však Stvořitel člověku ve své moudrosti určitá omezení. Neudělal to zlovolně, nýbrž k prospěchu člověka, zcela zvlášť k prospěchu ženy, slabší nádoby, a k prospěchu potomků, kteří vycházejí z obšťastňujícího spojení muže a ženy. Proto zakázal smilstvo a cizoložství. Stejně jako potřeba potravy neopravňuje člověka krást nebo se stát hýřilem či pijanem, tak ani rozmnožovací schopnost neopravňuje člověka, aby uspokojoval pohlavní pud, jak se mu líbí, bez ohledu na Boží zákony nebo následky, které by to mohlo mít pro něj nebo pro jiné. Musíme proto v této souvislosti pěstovat sebeovládání ve svém myšlení, ve své mluvě a ve svém jednání. Proto Boží Slovo dává manželům radu: „Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.“ — Přísl. 5:15–23.
21 Ano, vzrušení a uspokojení pohlavního pudu je velmi obšťastňující zážitek, a srdce padlého člověka touží oddat se tomuto požitku. Jestliže se to však neděje v rámci manželského společenství, spadá to podle Bible mezi „skutky těla“ a je to označováno jako „smilstvo, nečistota“ a jako „volné chování“, tedy jako něco, co člověka vyřazuje z požehnání Božího království, neboť čteme: „Ať mezi vámi není ani zmínky o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o lakomství, jak se sluší na svaté lidi. Neboť . . . žádný smilník nebo nečistý nebo lakomec — to jest modlář — nemá žádného dědictví v království Krista a Boha.“ — Gal. 5:19–21, NS; Ef. 5:3, 5, NS.
22. Jakou radu dává Bible mužům a ženám o chování mezi pohlavími a na co se tato rada rovněž vztahuje?
22 Křesťanští muži by měli zcela zvlášť dbát na to, aby pěstovali sebeovládání v řeči a jednání, aby nebudili u druhého pohlaví žádné nečisté myšlenky, neboť se zdá, že hříšný muž má zalíbení ve svádění žen. Křesťanské ženy musejí opět pečlivě dbát na to, aby se „zdobily spořádaným šatem, se skromností a zdravou myslí“. Jako může ženu potěšit mužova mužnost, tak může i muže potěšit ženskost ženy. Jestliže však tato radost není spojena s mravností, pak není čistá. Minisukně nelze jistě označit jako mravný oděv. Slova Ježíšova u Matouše 5:28 platí také ženám. Proč? Křesťanské ženy se nesmějí oblékat vyzývavě, aby na sebe upoutávaly pozornost mužů a měly pyšný a uspokojivý pocit, že si mohou hrát s city mužů. Muži, kteří porušují tento biblický text, nejen, že se sami proviňují, nýbrž vzbuzují za určitých okolností vášeň ženy a tak ji přimějí, aby se rovněž provinila. Aby v křesťanském sboru bylo možno jednat se staršími ženami ‚jako s matkami, s mladšími ženami jako se sestrami se vší čistotou‘, musejí přirozeně muži a ženy podle toho jednat. — 1. Tim. 2:9; 5:1, 2, NS.
SEBEOVLÁDÁNÍ V JINÝCH OHLEDECH
23, 24. V kterých jiných ohledech mají křesťané pěstovat sebeovládání a proč?
23 Stvořitel nezavázal zvířata, aby pěstovala sebeovládání. Mají se řídit pouze svým instinktem a tak zůstávají zdravá, žijí po dobu, která jim byla vyměřena, a plní Bohem určený účel. S člověkem je to však jinak. Jehova Bůh vyzbrojil člověka rozumem, svědomím a vůlí, které byly ovšem nepříznivě ovlivněny jeho pádem do hříchu. Nedokonalý člověk se proto musí neustále ovládat a dbát na to, aby se neoddával nadměrně věcem, které mu dělají radost. Není na příklad nesprávné provozovat sport, věnovat se nějakému koníčku atd., POKUD při tom dodržujeme příslušnou míru a vymezíme těmto věcem příslušné místo, POKUD tedy užíváme těchto věcí s mírou. Pokud však někomu připadá těžké těšit se s mírou z něčeho, co mu působí radost — ať již je to koníček nebo televize —, pak by bylo lepší, kdyby se toho úplně vzdal, než se mu to stane osidlem. — Marek 9:43–48.
24 To platí dokonce i na naše denní světské zaměstnání. Snad je velmi zajímavé, klade na nás vysoké požadavky nebo se nám líbí, protože v něm dobře vyděláváme nebo se těšíme jiným přednostem. To může vést k tomu, že někdo se stane otrokem své práce a začíná ztrácet sebeovládání. Takoví lidé mají často příliš vysoký krevní tlak a trpí nezřídka srdečními záchvaty. Jiným připadá za těžko pěstovat sebeovládání v získávání hmotných věcí. Nechají se lehce ovlivnit výmluvnými obchodníky, uzavírají nerozumné nákupy a dostávají se tak do dluhů.
25. Čemu jsme se naučili z těchto výkladů o užitku a nutnosti sebeovládání?
25 Není skutečně dosti dobře možno zdůraznit užitek a nutnost pěstování sebeovládání. Jestliže nepěstujeme sebeovládání, může být všechno, co děláme jako křesťané, nakonec „nějak“ marné. Z nedostatku sebeovládání se lidské pokolení dostalo na cestu hříchu a smrti, a nedostatek sebeovládání přivedl mnohé Jehovovy služebníky k pádu a uvrhl je do neštěstí. Je však možné pěstovat sebeovládání, jak to jasně ukazují četné příklady uvedené v Bibli. Musíme pěstovat sebeovládání zvlášť pokud jde o požitky, jako je jídlo a pití, uvolnění a pohlavní uspokojení, chceme-li jednat rozumně, láskyplně a správně.