,Připojte ke svému poznání sebeovládání‘
„Právě z tohoto důvodu vynaložte všechno své pečlivé úsilí a připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání.“ — 2. Petra 1:5, 6, NS.
1, 2. a) Proč je tak vhodné Petrovo napomenutí, abychom přidali k svému poznání sebeovládání? b) Proč není lehké pěstovat sebeovládání?
BOŽÍ Slovo nám důrazně poukazuje na to, jak je důležité přisvojit si poznání, jež je v něm obsaženo. Toto poznání je pro nás nezbytné, chceme-li získat věčný život, neboť Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, o Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3, NS) Jak jsme však již viděli, nezískali bychom život, kdyby naše poznání nebylo spojeno se sebeovládáním, a proto nám apoštol Petr dává vhodnou radu: „Právě z tohoto důvodu vynaložte všechno své pečlivé úsilí a připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání.“ — 2. Petra 1:5, 6, NS.
2 Sebeovládání je opravdu cenné a nutné, ale chceme-li je nabýt, vyžaduje to velké úsilí. Proč? Ano, proč musejí dokonce i zralí křesťané pečlivě dbát na to, aby „dále žili způsobem hodným Boha“, což některým připadá obtížnější než jiným? (1. Tess. 2:12, NS) Chceme-li totiž jít cestou bezúhonnosti, nemůžeme jít cestou nejmenšího odporu, protože proti nám, křesťanům, stojí tři nepřátelé: tělo, svět a ďábel.
3. Který nepřítel nám ztěžuje pěstovat sebeovládání a které biblické texty to potvrzují?
3 Předně jsou zde zděděné, hříšné tělesné sklony. Zdědili jsme od svých předků nejen různé tělesné nedostatky, nýbrž i určité mravní slabiny neboli charakterové nedostatky. Nemůžeme se tomu vyhnout: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby.“ Jehova řekl bezprostředně po potopě o lidstvu: „Myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho“, a čím nadanější je člověk nebo čím výraznější je jeho osobnost, tím obtížnější je pro něj, jak se zdá, pěstovat sebeovládání. To je skutečnost, kterou potvrzuje nejen světová historie, nýbrž i nesčetné příklady, které jsou uvedeny v Bibli. Zvlášť apoštol Pavel ukázal, jak obtížné je pro Jehovova služebníka pěstovat sebeovládání. Napsal: „Neboť vím, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá nic dobrého; neboť schopnost chtít u mne je, ale schopnost vykonat, co je správné, ta není. Neboť to dobré, které chci, to nekonám, ale činím to zlé, které nechci.“ Pavel tedy věděl, že sebeovládání jej bude stát boj. Ale jeho slova i jeho způsob jednání potvrzují, že se nikdy nevzdal boje proti slabostem těla a že tyto slabosti v něm nikdy nenabyly vrchu, neboť jinak by nenapsal: „Nijak nezavdáváme příčiny ke klopýtání, aby na naší službě nebylo nalezeno chyby.“ Podmaňoval své tělo a zůstával vždy pánem nad sebou. Jestliže neustále bojujeme proti sobectví v malých věcech, to jest jestliže se snažíme pěstovat sebeovládání v malých věcech, nedopustíme se tak rychle velkého hříchu a nedáme tak jiným příčinu ke klopýtání. — Jer. 31:29, HSK; 1. Mojž. 8:21; Řím. 7:18, 19, NS; 2. Kor. 6:3, NS; 1. Kor. 9:27; Žalm 51:57; Marek 14:72.
4, 5. a) Proti kterým viditelným nepřátelům stojíme ve svém úsilí pěstovat sebeovládání? b) Proti jakým neviditelným nepřátelům stojíme?
4 Proti našemu úsilí o pěstování sebeovládání stojí, za druhé, nepřátelský přítomný svět se svými bezbožnými, sobeckými lidmi. Tito lidé jsou zaměření na to, aby měli zisk z našich slabin. (1. Jana 2:15, 16) Je v jejich zájmu, jestliže holdujeme svým vášním, jestliže nadměrně jíme a pijeme, jestliže se oddáváme bezuzdnému chování, jestliže čteme pornografické spisy, díváme se na nemravné filmy, jestliže jsme příliš nadšeni pro sport nebo se zbytečně zadlužíme, protože žijeme nad své poměry. Kromě toho jsme obklopeni lidmi, kteří podléhají těmto pokušením.
5 A za třetí musíme bojovat též proti neviditelným mocem, které ovládají přítomný zlý svět, proti satanovi, bohu tohoto světa, a proti jeho démonům. (2. Kor. 4:4; Ef. 6:12) Satanovi se podařilo přimět Evu, aby se dopustila činu, který prozrazoval nedostatek sebeovládání, a chtěl přimět k takovému jednání i Ježíše, a to všemi prostředky. (Mat. 4:1–10) Nesmíme nikdy zapomínat, že proti nám stojí nejen viditelní, nýbrž především také neviditelní nepřátelé, z nichž nejhorší „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. — 1. Petra 5:8, NS.
BOŽÍ DUCH A BOŽÍ SLOVO NÁM POMÁHAJÍ
6. a) Jakou mocnou silou nám Jehova pomáhá rozvíjet sebeovládání? b) Jak můžeme především získat tuto sílu?
6 Avšak daleko účinnější než síly, proti nimž musíme bojovat, abychom pěstovali sebeovládání, jsou síly, které nám pomáhají, především Boží svatý duch a Boží Slovo. Čteme: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Jehova zástupů.“ (Zach. 4:6) Z následujících slov Pavlových jasně vysvítá, jak velmi nám Boží svatý duch pomáhá pěstovat sebeovládání: „Choďte stále duchem a vůbec nebudete činit žádosti těla.“ To je sebeovládání! Tohoto svatého ducha získáme nejlépe pravidelným, vážným studiem Božího Slova, které je proniknuto Božím duchem. Od 1. Mojžíšovy až do Zjevení obsahuje množství přímých i nepřímých napomenutí k pěstování sebeovládání. Jak jsme viděli, jsou v něm uvedeny nejen četné varovné příklady, které ukazují, jakou škodu může způsobit nedostatek sebeovládání, nýbrž také mnohé dobré příklady, z nichž je patrné, že lidé, kteří pěstovali sebeovládání, jednali moudře a byli za to odměněni. — Gal. 5:16, NS.
7.–9. a) Jakou radu nám dává Boží Slovo o ovládání našich myšlenek? b) Jakou radu nám dává o ovládání našeho ducha nebo našich citů? c) Jakou radu nám dává vzhledem k ovládání našich sklonů nebo přání?
7 Boží Slovo nás, mimo jiné, neklamně nabádá, abychom ovládali své myšlenky. Naše zděděné slabosti a přítomné nedokonalé, zlé poměry by nás mohly lehce přimět, abychom rozvíjeli špatný postoj; mohli bychom se stát pyšnými, nechat se zatrpčit, zlobit se nebo se začít litovat nebo se oddávat nečistým myšlenkám. Proto jsme nabádáni, abychom ‚přetvářeli svou mysl‘ a vychovávali se k tomu, ‚abychom dále uvažovali o tom, co je pravé, vážné, spravedlivé, čisté, milováníhodné, ctnostné a chvályhodné‘. Měli bychom se snažit ‚zajímat každou myšlenku k poslušnosti Krista‘. Jaké je to vysoké měřítko! — Řím. 12:2, NS; Fil. 4:8, NS; 2. Kor. 10:5, NS.
8 Budeme-li pravidelně číst Boží Slovo, bude nám též stále připomínat, že máme ovládat svého ducha, svou povahu a své city. „Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek“, který není trpělivý a nedovede se proto ovládat, a „ten, kterýž dobyl města“, ale neovládá svého ducha. Ano, jako „město rozbořené bez zdí“, tedy úplně bezbranné, „jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým“. — Přísl. 16:32; 25:28.
9 Boží Slovo nás dále důrazně nabádá, abychom ovládali své sklony a přání nebo touhu po věcech, které jsou nám zvlášť milé, neboť kdybychom to opomněli dělat, byl by to kořen všech těžkostí. Kdo by se kdy provinil hříchem, pro který by mu musela být odňata pospolitost s křesťanským sborem, kdyby vždy ovládal svá přání? Ježíš neřekl nadarmo výstražně: „Ze srdce přicházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstvo, krádež, falešná svědectví, rouhání“, tedy věci, které člověka znečišťují a přinášejí špatné plody. (Mat. 15:19, 20, NS) Proto je nám též dána moudrá rada: „Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.“ Ano, první krok nesprávným směrem děláme tehdy, když začneme ve svém srdci živit touhu po věcech, které se nám snad líbí, ale jsou zlé v Božích očích. Ukazují to slova učedníka Jakuba: „Každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí“, že totiž přemýšlí o věcech, které Bůh zakázal. „Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích pak, když je vykonán, přináší smrt.“ Jestliže pečlivě čteme Boží Slovo, najdeme mnohé dobré rady o tom, jak můžeme ovládat své myšlenky, svého ducha a svá přání! — Přísl. 4:23; Jak. 1:14, 15, NS.
10. Co říká Boží Slovo o ovládání jazyka?
10 Boží Slovo nás též naléhavě nabádá, abychom drželi na uzdě svůj jazyk. Moudrý král Šalomoun nám dává v tomto ohledu opětovně rady. V Příslovích 10:19 na příklad čteme: „Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.“ Inspirovaní křesťanští pisatelé nás napomínají v podobném smyslu: „Ať mezi vámi není ani zmínky o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o lakomství, jak se sluší na svaté lidi, ani neslušné chování, ani pošetilé řeči, ani nemravné žertování, věci, které se nehodí, ale spíše díkůvzdání.“ (Ef. 5:3, 4, NS) Zvlášť učedník Jakub říká mnoho o nutnosti ovládání jazyka; poukazuje dokonce na to, že náš způsob uctívání je nicotný, jestliže nedržíme na uzdě svůj jazyk. To je skutečně důrazná rada, abychom krotili svůj jazyk! — Jak. 1:26; 3:1–12.
11. Jakou radu nám dává Bible o našem chování?
11 Myšlenky, slova a činy! Ano, studium Božího Slova nám pomáhá svou znamenitou radou, abychom pěstovali sebeovládání i ve svém jednání. Ukazuje nám na příklad, jak máme chodit, to jest jak se máme chovat. Apoštol Pavel považoval chování za tak důležité, že na ně poukazoval každému sboru, kterému psal. Tak nabádal křesťany v Římě slovy: „Choďte jako ve dne v dobrém chování.“ Křesťanům v Efezu dal vážnou radu: „Dávejte proto přísně pozor, abyste chodili ne jako nemoudří, ale jako moudří, a vykupujte si pro sebe příhodný čas, neboť dny jsou zlé.“ Za Kolossenské se modlil, aby ‚byli naplněni přesným poznáním jeho vůle se vší moudrostí a duchovní rozlišovací schopností, aby chodili hodni Jehovy, aby se mu plně líbili, když nadále ponesou ovoce v každém dobrém díle‘. Nově založenému sboru v Tessalonice napsal: „[Napomínali] jsme každého z vás . . . abyste dále žili způsobem hodným Boha“, ‚abyste chodili slušně‘. Chodit slušně, chodit, aby to bylo hodné Boha, a bdít přísně nad tím, jak chodíme, to vyžaduje sebeovládání! — Řím. 13:13, NS; Ef. 5:15, 16, NS; Kol. 1:9, 10, NS; 1. Tess. 2:11, 12; 4:12, NS; 1. Kor. 3:3; Gal. 5:16, 25; Fil. 3:16.
DALŠÍ ČINNOSTI, KTERÉ NÁM POMÁHAJÍ PĚSTOVAT SEBEOVLÁDÁNÍ
12. Proč bychom měli bdít nad svým stykem, chceme-li pěstovat sebeovládání?
12 K pěstování sebeovládání nám kromě studia Božího Slova pomůže i uposlechnutí rady v Židům 10:23–25, totiž scházení se se svými křesťanskými bratry. V kruhu našich křesťanských bratrů, kteří rovněž poznali nutnost pěstovat sebeovládání, bude pro nás lehčí projevovat sebeovládání. V jejich středu se sotva vystavujeme nebezpečí, že budeme svedeni k bezuzdnému chování. To platí zvlášť o našich prázdninách. Jestliže strávíme své prázdniny ve škole služby království, na kongresech nebo v kazatelské službě v obvodu, kde je třeba pomoci, je to pro nás ochranou. Jestliže se však o prázdninách nebo kdykoli jindy stýkáme s lidmi, kteří se nedrží vzhledem k sebeovládání stejně vysokého měřítka jako my, může se lehce stát, že je napodobíme a zkazíme tím své užitečné zvyky. Proto moudrá výstraha: „Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj, abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.“ Bylo by nesprávné pěstovat dobrovolně styk s takovými lidmi! — Přísl. 22:24, 25; 1. Kor. 15:33.
13. Proč nám pomáhá též horlivá účast na kazatelské službě k rozvíjení sebeovládání?
13 Také vytrvalá a horlivá účast na křesťanské kazatelské službě nám pomáhá pěstovat sebeovládání. Vyžaduje sebeovládání jít v sobotu včas do postele, abychom byli v neděli dosti odpočinuti a mohli se účastnit různých teokratických činností. Vyžaduje sebeovládání vstát v neděli brzy ráno, abychom mohli jít s jinými křesťany do kazatelské služby, nebo pokračovat ve službě, když je špatné počasí a nalézáme málo slyšících uší. V mnohých situacích, do kterých přicházíme ve službě, je též často obtížné zachovat sebeovládání. Snad nás někdo urazí, to jest jakoby nás udeřil do tváře, ale pro dobré poselství mu nastavíme i druhou tvář — a to vyžaduje sebeovládání! Vyžaduje též sebeovládání odpovídat mírně a s hlubokou úctou, když od nás zástupce vrchnosti žádá důvod naděje, kterou máme, a vyžaduje sebeovládání dát mírnou odpověď, když stojíme před rozhněvaným majitelem bytu. — Mat. 5:39; 1. Petra 3:15; Přísl. 15:1.
14. Jak nám pomáhá modlitba, abychom rozvíjeli sebeovládání?
14 Další pomocí k rozvíjení sebeovládání je modlitba. Důvěrný vztah k Jehovovi je pro nás velkou pomocí. Pros Jehovu v dobách nouze, útisku nebo pokušení o jeho pomoc. Nikdy nezanedbávej modlitbu, ale navykni si pravidelně se modlit, a to ne mechanicky, nýbrž s vážností a upřímně. Pros Boha o pomoc, pros jej o ni znovu a znovu, ano, pros jej o odpuštění, jestliže jsi se nemohl ovládnout. Ujišťuj se neustále, že se chceš snažit polepšit se. Ano, modli se neustále: „Neuvoď [mě] . . . do pokušení“; ‚modli se neustále‘, ‚buď vytrvalý v modlitbě‘ o schopnost, aby ses mohl ovládat. — Mat. 6:13, NS; 1. Tess. 5:17, NS; Řím. 12:12, NS.
VLASTNOSTI, KTERÉ NÁM POMÁHAJÍ ROZVÍJET SEBEOVLÁDÁNÍ
15. Proč nám pomáhá bázeň před Jehovou pěstovat sebeovládání?
15 Velkou pomocí při rozvíjení sebeovládání jsou dále znamenité křesťanské vlastnosti jako bázeň před Jehovou, pokora, víra a láska. Je naprosto nepochybné, že bázeň před Jehovou nám pomáhá rozvíjet sebeovládání. Bojíme se právem Jehovy pro jeho postavení a pro jeho vlastnosti. Musíme mu, svrchovanému vládci vesmíru, skládat účty a „není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž budeme skládat účty“. Bojíme se právem, abychom se mu neznelíbili, neboť je dokonale spravedlivý, zatím co my jsme nedokonalí a hříšní a máme sklon k tomu, jednat nesprávně. Bojíme se jej právem také pro jeho neomezenou moc: „Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.“ Tato bázeň z Boha je „počátek moudrosti“, „začátek moudrosti“, neboť bát se Jehovy znamená „nenávidět zlo“. Ano, nestačí pouze milovat pravdu a spravedlnost; musíme jako Ježíš Kristus nenávidět a zavrhovat všechno, co je nezákonné, bez ohledu na to, jak je to snad příjemné, žádoucí nebo lákavé pro padlé tělo. To znamená, že musíme nahradit „starou osobnost s jejími zvyky“ „novou osobností“. — Žid. 4:13, NS; 10:31, NS; Žalm 111:10; Přísl. 9:10, NS; 8:13; Kol. 3:9, 10, NS.
16. V jakém různém ohledu nám pomáhá pokora pěstovat sebeovládání?
16 Pokora je další vlastnost, která nám velmi pomáhá při rozvíjení sebeovládání. Nemělo by nás to překvapovat, neboť jednou z největších překážek pro sebeovládání je pýcha. Pokorný člověk se necítí tak rychle uražen a neztrácí proto tak rychle sebeovládání. Pokorný má také spíše trpělivost s jinými; je shovívavý a to mu pomáhá ovládat se. Ve svém úsilí o rozvíjení sebeovládání potřebujeme Jehovovu pomoc neboli jeho nezaslouženou dobrotivost, té se však dostává pouze pokorným, ne pyšným: „Bůh odporuje pyšným, ale pokorným uděluje nezaslouženou dobrotivost.“ Zlí lidé, o kterých se zmiňuje Juda, „kteří obracejí nezaslouženou dobrotivost našeho Pána v omluvu pro nevázané chování“, tedy kteří nepěstují žádné sebeovládání, jsou též pyšní, „pohrdají panstvím a o slavných mluví potupně“. — Jak. 4:6, NS; Juda 4, 8, NS; 1. Petra 5:5.
17, 18. a) Proč nám může pomáhat víra, jedno z ovoce ducha, abychom pěstovali sebeovládání? b) Jak nám v tomto ohledu pomáhá láska?
17 Víra v Jehovu Boha a v jeho sliby nám může rovněž pomoci k rozvíjení sebeovládání. Často v nás vyvstávají pochyby, protože nemáme dosti víry v Boha, a to nám ztěžuje pěstovat sebeovládání. Víra pomohla Jobovi, aby snesl všechno, co na něj přišlo. Vyžadovalo to od něj sebeovládání, aby odolal výzvě: „Zlořeč Bohu a umři“, ale mohl to učinit, protože měl neotřesitelnou víru a tato víra mu umožnila říci: „By mne i zabil, což bych v něho nedoufal?“ Víra nám pomáhá potlačovat náš hněv nad činiteli zla, pěstovat sebeovládání a čekat na Jehovu, protože víme, že pomsta patří jemu a že on odplatí. Víra nám dále pomáhá pěstovat sebeovládání vzhledem k hmotařským pokušením, neboť víme, že tento svět a jeho žádosti již brzy pominou. Ale víra nám pomáhá i v dobách pronásledování pěstovat sebeovládání, neboť víme, že lidé mohou nanejvýš zabít naše tělo. — Job 2:9; 13:15; Žalm 37:1; Řím. 12:19; 1. Jana 2:15–17; Mat. 10:28.
18 Především nám však pomáhá láska, abychom rozvíjeli sebeovládání. Jestliže milujeme Jehovu celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou, pak je samozřejmé, že se snažíme líbit se mu svým sebeovládáním. Varujeme se vést špatný způsob života a uvést tak potupu na jeho jméno. Abychom milovali svého bližního jako sami sebe, musíme rovněž pěstovat sebeovládání, neboť jej nesmíme nějak urazit nebo mu udělat bolest a především mu nesmíme dát žádnou příčinu ke klopýtání. Z následujících slov apoštola Pavla vysvítá, jaké je spojení mezi láskou a sebeovládáním: „To je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou ve svatosti a cti [to vyžaduje sebeovládání], nikoli v žádostivých pohlavních choutkách, jaké mají též národy, které Boha neznají; aby nikdo nešel tak daleko, že by škodil svému bratru a zasahoval v této věci do práv svého bratra, neboť je to Jehova, který vykonává trest za všechny tyto věci.“ Láska k našim bratrům nám pomáhá vyvarovat se chyb, které bychom v těchto ohledech mohli dělat z nedostatku sebeovládání; pomáhá nám uposlechnout rady: „Čiňte přímé stezky svým nohám, aby se kulhavé nevykloubilo, ale spíše aby bylo uzdraveno.“ Pavel nám dal v tomto ohledu dobrý příklad, neboť řekl: „A proto, přivádí-li pokrm mého bratra ke klopýtání, nebudu opět vůbec nikdy jíst maso.“ — 1. Tess. 4:3–8, NS; Žid. 12:13, NS; 1. Kor. 8:13, NS.
VÝHODY A POŽEHNÁNÍ SEBEOVLÁDÁNÍ
19. Jaké výhody přináší sebeovládání pro tělo a ducha?
19 Pěstování sebeovládání přináší mnoho výhod a požehnání. Je tomu tak, protože Jehova, spravedlivý Bůh, je svrchovaným vládcem celého vesmíru. Jako se nedá srovnat škoda, kterou může způsobit nedostatek sebeovládání, s bezprostředními výhodami nebo radostmi, tak i sebeovládání přináší požehnání, jež se nedají porovnat s námahou, která je s tím spojena. Sebeovládání přispívá především k našemu tělesnému a duchovnímu blahu. Jeden vedoucí americký odborník v oboru výživy řekl: „Zdraví je odměna za střídmost [neboli sebeovládání] a kdo se snaží zachovat si vždy chladnou krev, prodlužuje svůj život.“ Nedávno provedená šetření ukázala, že mezi studentkami, které se oddávají bezuzdnému pohlavnímu styku, je více nervově nemocných než mezi těmi, které zachovávají svou ctnost.
20. Jakých duchovních požehnání se nám dostává, pěstujeme-li sebeovládání?
20 Sebeovládání nám však také pomáhá zachovat svou sebeúctu, a to je ještě důležitější. My všichni víme, co od nás Bůh žádá, a jestliže se vážně a upřímně snažíme odpovídat božskému měřítku, máme dobré svědomí a zachováváme si svou sebeúctu. (1. Petra 3:16) Vyvarujme se též toho, abychom ‚nepostoupili po množství ke zlému‘. (2. Mojž. 23:2) Sebeovládání nám ostatně také do značné míry pomáhá, abychom přinášeli ostatní ovoce ducha. Nemůžeme mít žádnou radost, jestliže nejsme pány svého ducha, svého srdce a svého těla, neboť radost křesťana není jen citovou věcí, nýbrž spočívá na zásadách. Stejně je tomu s pokojem. Jak můžeme mít pokoj, jestliže se neustále dostáváme do těžkostí, protože nepěstujeme sebeovládání? Shovívavost a sebeovládání jdou, jak již bylo řečeno, ruku v ruce. Abychom mohli být v daném okamžiku laskaví a mírní, na příklad v nepříjemných situacích, je třeba sebeovládání, a stejně i tehdy, chceme-li se držet dobra, když jsme pokoušeni, abychom povolili svým sobeckým přáním. — Gal. 5:22, 23.
21. Jak se projeví naše sebeovládání požehnaně i na jiných?
21 Sebeovládání působí požehnaně nejen na nás, ale i na jiné, neboť nás chrání před tím, abychom přiváděli jiné ke klopýtání. (Fil. 1:9, 10) Pomáhá nám, abychom dávali jiným dobrý příklad. Přispívá k dobrým vztahům nejen v rodině, kde se na ně někdy tak lehko zapomíná, nýbrž i v křesťanském sboru, na pracovišti a ve škole. Kdo má odpovědné postavení nebo o ně usiluje, měl by se zvlášť snažit pěstovat sebeovládání, neboť taková postavení vyžadují obzvlášť velké sebeovládání. Orchestrální hudebníci kladou proto při posuzování dirigenta mezi jiným otázku: „Zachovává sebeovládání v obtížných situacích?“ Ano, křesťanský dozorce má být „umírněný ve zvycích . . . pořádný . . . rozumný“, jinými slovy ‚se sebeovládáním‘. — 1. Tim. 3:1–7, NS; Tit. 1:6–9, NS.
22. K čemu především můžeme přispět svým sebeovládáním?
22 Avšak naše sebeovládání přispívá především k tomu, že se dostaneme do dobrého vztahu k Jehovovi Bohu a že je ospravedlněno jeho jméno. Chceme-li být moudří a potěšit jeho srdce, aby mohl dát odpověď tomu, kdo jej tupí, musíme pěstovat sebeovládání. Nutnost sebeovládání nelze vskutku dosti zdůraznit! — Přísl. 27:11.