,Psaní správných slov pravdy‘

„Shromažďovatel se snažil nalézt líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ — Kaz. 12:10, NS.

1. Kdy máme největší užitek z nějakého příběhu?

KDO si rád neposlechne nebo nepřečte nějaký zajímavý příběh? Je-li nadto příběh vyjádřen dobře volenými, výstižnými slovy, máme tím větší požitek. Je-li to příběh ze skutečného života, máme z něj největší užitek tehdy, jestliže je vyprávěn nezkresleně a bez nadsazování, správně a nestranicky „slovy pravdy“. Tak se dovídáme trvalou, nezvratnou pravdu, která má pro nás skutečnou cenu.

2. Z čeho se těší sám vypravěč a jak by tomu mělo být při tlumočení písemného poselství, které pro příjemce znamená věčný život?

² Také vypravěč se raduje z toho, že může příběh sdělovat slovy, která se mu líbí. Protože miluje pravdu a chce způsobit potěšení svým posluchačům, kteří napjatě sledují jeho vyprávění, snaží se správně vyprávět svůj příběh „slovy pravdy“. Měl by při vyprávění používat správná „slova pravdy“. Je-li tomu tak při vyprávění, oč důležitější je to u písemného poselství, které pro své příjemce znamená věčný život!

3. Proč lze říci o Šalomounovi, že byl takovým upřímným vypravěčem?

³ Takovým upřímným vypravěčem a tlumočníkem poselství byl nejmoudřejší starověký král, Šalomoun z Jeruzaléma. Četl jsi již někdy jeho nesčetná přísloví obsažená v biblické knize „Přísloví“? Znáš jeho nádherný milostný příběh vyprávěný v „Písni Šalomounově“? Četl jsi někdy jeho moudré výroky v biblické knize „Kazatel“? Byla napsána pro lidi, kteří by chtěli poznat smysl života, jenž se ve většině případů zdá nicotný a marný. Jestliže jsi četl tyto biblické knihy, pak víš, jak výstižná slova vybral Šalomoun k vyjádření svých vynikajících myšlenek. Jak krásná jsou jeho přísloví plná životní moudrosti, jak dobré jsou jeho rady!

4. Čím musel být Šalomoun a co musel činit, ačkoli byl inspirován, a kde se o tom zmiňuje?

⁴ Při psaní své části Bible byl ovšem inspirován Božím duchem. Přesto však musel velmi milovat pravdu a musel vynaložit velké myšlenkové úsilí, aby vyjádřil pravdu příjemným způsobem slovy, jež vystihují správný smysl. Správná slova mu nepřicházela na mysl automaticky, sama od sebe. Musel usilovat o to, aby říkal nebo psal věci, které odpovídaly pravdě, a musel se též snažit vyjádřit je výstižnými slovy. O tom, jaké úsilí musel sám vynaložit, píše na konci inspirované knihy Kazatel. Sám o sobě tam říká: „Shromažďovatel se snažil nalézt líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ — Kaz. 12:10, NS.

5. a) Jak se Šalomoun nazval a k čemu jej to zavazovalo? b) V jakém ohledu si z něj můžeme vzít příklad?

⁵ Povšimněme si, že Šalomoun sám se označoval jako „shromažďovatel“, nejen jako „kazatel“. Čeho byl Šalomoun „shromažďovatelem“? Shromažďoval svůj lid, Boží sbor, Boží starověký vyvolený národ. Z toho Šalomounovi vyplývala tím větší odpovědnost, neboť tento sbor si obzvlášť zasluhoval, aby to, co mu bylo říkáno nebo co pro něj bylo psáno, byla pravda. Aby jeho život odpovídal jménu, které si sám dal (hebrejsky Qoheleth, česky „shromažďovatel“), snažil se shromáždit svůj lid v jednotu. Jako král musel Šalomoun mluvit, psát a učit tak, aby jeho lid v jednotě uctíval pravého Boha, jehož Šalomoun nazýval Jehova. Šalomoun věděl, jaký význam mají slova a jakou skrytou moc mají. Proto se snažil při všem, co říkal, psal a učil, vymyslet „líbezná slova“, „správná slova“. To se mu také vynikajícím způsobem podařilo a my si z něj můžeme v tomto ohledu vzít příklad.

6, 7. a) Jak důležitá jsou slova pro myšlení a od koho člověk obdržel schopnost přemýšlet? b) Která zpráva v Bibli ukazuje, že toto zjištění není pouze tradice vyplývající z lidské představivosti?

⁶ Mohl bys vůbec přemýšlet beze slov? Nemohl. Zvířata — od ptáků, ryb, hmyzu až po suchozemská zvířata — nepřemýšlejí; řídí se instinktem a reagují na to, co slyší, vidí a cítí. Myšlení je vázáno na řeč. Abychom mohli řečí vyjadřovat myšlenky nebo představy, je k tomu třeba gramaticky uspořádaných slov. Člověk může přemýšlet. Odkud má tuto schopnost? Jistě ne z nějaké živé buňky bez mozku a bez rozumu, která by vznikla chemickou cestou a po stupních života by se vyvinula v muže a ženu. Musel tuto schopnost dostat z nějakého vnějšího zdroje. Musí pocházet od někoho, kdo myslí, rozumí myšlení, ví, jak působí, od někoho, kdo stvořil mozek. Schopnost přemýšlet musela přijít zvenčí. Je to dar! Odkud nebo od koho pochází? Od nikoho jiného než od Stvořitele, Boha. Toto zjištění není jen ústně předaný produkt lidské fantasie. Existuje o tom písemná zpráva, která přeložena do dnešní češtiny zní:

⁷ „A Bůh dále řekl: ‚Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby, a nechť má v poddanosti mořské ryby a létající tvorstvo nebeské, domácí zvířata a celou zemi i každé pohybující se zvíře, které se pohybuje po zemi.‘ A Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej; muže a ženu stvořil je. Potom jim Bůh požehnal a řekl jim Bůh: ‚Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji, mějte v podřízenosti ryby mořské a létající tvorstvo nebeské i každé živé stvoření, jež se pohybuje po zemi.‘“ — 1. Mojž. 1:26–28, NS.

8. a) Jak víme, zda Bůh při svých výrocích o stvoření člověka mluvil sám k sobě nebo ne? b) Jak tím Bůh dokázal, že je Stvořitelem schopnosti mluvit, řeči a mluvnice?

⁸ Tato zpráva ukazuje, že Bůh myslí a mluví a že je Stvořitelem člověka, který je obdařen rozumem. Předtím, než Bůh pronesl slova: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby“, přemýšlel. To předpokládalo, že si přivolal do mysli slova zprostředkující myšlenky. Před stvořením kteréhokoli inteligentního tvora přemýšlel; nepotřeboval společnost žádné jiné živé osoby. Nemluvil sám k sobě, ačkoli přemýšlel ve slovech nesoucích myšlenky. Když pronesl slova zapsaná v 1. Mojžíšově 1:26: „Učiňme člověka“, nemluvil sám k sobě, aby vyjádřil své rozhodnutí. Mluvil nejméně k jedné další osobě. Jak Bible ukazuje na jiných místech, byl touto druhou osobou jeho první tvor, nebeské stvoření, jeho první duchovní syn, jehož Bůh stvořil přímo bez jakékoli pomoci. Bůh si přál mluvit s tímto Synem. Proto jej vybavil schopností přemýšlet a s tím spojenou schopností mluvit. Tento Syn uměl mluvit ihned; uměl tvořit slova a gramaticky správně je spojovat. Bůh je tudíž tvůrcem řeči nebo schopnosti mluvit, a protože předpokladem řeči je gramatika, stvořil gramatiku.

9. Co Bůh potom učinil prostřednictvím tohoto Syna, čímž opět dokázal, že je Stvořitelem řeči a největším původcem mluvnice?

⁹ Nevíme, jakou řečí Bůh mluvil se svým prvním synem. (Zjev. 3:14; Kol. 1:15–18) Prostřednictvím tohoto Syna potom Bůh stvořil další duchovní tvory, cherubíny, serafíny a anděly. Vytvořil pro ně řeč, která odpovídala jejich schopnostem. Dal jim schopnost mluvit tímto jazykem podle jeho vlastního gramatického slohu. Vytvořil pro ně gramatiku. Bůh je největší původce gramatiky. Tito duchovní tvorové rozuměli Bohu, když s nimi mluvil, a mohli mu též srozumitelně odpovídat. — Žalm 103:20.

10. a) Která řeč je neznámá jazykovědcům a proč? b) Co musel mít apoštol Pavel, i kdyby byl ovládal tyto jazyky, aby pouze nevydával zvuky?

¹⁰ Mezi dnešními jazyky, které zná jazykověda, není andělská řeč, neboť lidé tuto řeč ještě nikdy neslyšeli a neznají její stavbu. Jazykovědci se tomu snad smějí. Ale křesťanský apoštol Pavel, který žil v prvním století a měl v tomto ohledu mnoho zkušeností, věděl o andělské řeči, neboť napsal: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl bych lásky, stal jsem se zvučícím kusem mědi nebo znějícím cimbálem.“ (1. Kor. 13:1, NS) Pavel uměl mluvit několika jazyky, při nejmenším hebrejsky a řečtinou prvního století našeho letopočtu. Nemluvil andělským jazykem a pravděpodobně by se také nemohl žádný naučit, neboť andělé mají docela jiné schopnosti mluvit než člověk. I kdyby však byl Pavel mohl mluvit nějakým andělským jazykem, ale jeho řeči a jednání by nevyplývaly z bohulibé lásky, byl by se podobal zvučícímu kousku mědi nebo znějícímu cimbálu, jako satan ďábel a jeho duchovní démoni, kteří sice ovládají andělskou řeč, ale nemají lásku, neboť jsou naplněni vražednou nenávistí.

11. a) Jakou řečí mluvil Boží anděl s Abrahamem a co mu zaslíbil, když Abraham projevil pohotovost obětovat Izáka? b) V kterých jazycích byla původně napsána Bible a čí potomci se podíleli na jejím psaní?

¹¹ Když tedy Bůh vyslal anděly, kteří měli mluvit s lidmi, pak mluvili jazykem těch lidí, s nimiž jednali, nikoli jazykem, jímž mluvili mezi sebou v nebi. Máme zprávy, z nichž vyplývá, že andělé mluvili s lidmi, jimž se zjevovali v lidské podobě nebo ve vidění, hebrejsky, aramejsky a řečtinou prvního století, tedy jazyky, v nichž byla napsána Bible. Když například Hebrejec Abraham dokázal, že byl ochoten obětovat Bohu svého syna Izáka, řekl mu Bůh prostřednictvím anděla: „Budu ti zajisté žehnat a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebeské a jako zrna písku, jež jsou na břehu mořském,. . . a prostřednictvím tvého semene si budou zajisté žehnat všechny národy země proto, že jsi poslechl mého hlasu.“ (1. Mojž. 22:17, 18, NS) Abraham rozuměl, co mu anděl říkal, a těšil se z naděje, že skrze jeho potomstvo budou jednoho dne požehnány všechny národy země. Je zajímavé zjištění, že biblické knihy, které mají číst ke svému věčnému užitku lidé ze všech národů a mají jim rozumět, byly napsány Abrahamovými potomky.

12. Kterým jazykem mluvil anděl s Danielem a kterými slovy vysvětlil vidění o království?

¹² Prorok Daniel, který žil o staletí později, patřil rovněž k Abrahamovým potomkům, kteří se zatím silně rozmnožili. V městě Babylóně na Eufratu se mu ve „vidění . . . v noci“ zjevil anděl a mluvil s ním aramejskou řečí. Aramejsky mluvící anděl Danielovi vysvětlil vidění, která měl, slovy: „Království pak i panství a důstojnost královská dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné [na nedohledný čas, NS]; a všichni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.“ (Dan. 7:1–4, 23, 27) Daniel zapsal tato vidění v aramejštině.

13. Jaké prohlášení o království, pronesené hlasitými slovy, slyšel Jan a v které řeči?

¹³ Ve Zjevení, které bylo dáno křesťanskému apoštolu Janovi kolem roku 96 n. l. a které je zaznamenáno v poslední knize Bible, slyšel Jan silný hlas z nebe, říkající: „Království světa připadlo našemu Pánu a jeho Kristu, i bude kralovat na věky věků.“ (Zjev. 11:15, Ži) Jan napsal tato slova hovorovou řečtinou prvního století.

ZAVEDENÍ MNOHA LIDSKÝCH JAZYKŮ

14, 15. a) Jaká otázka dnes vyvstává, protože jsme všichni potomci lidí, kteří mluvili jedinou původní řečí? b) Jaké poselství pokoje tlumočil Boží anděl lidem, kteří přežili potopu, a v jaké řeči?

¹⁴ Vedle hebrejštiny a aramejštiny a řeckého hovorového jazyka — řečí, v nichž bylo napsáno Boží Slovo, Bible — existuje dnes ještě mnoho dalších řečí. Důležitý činitel, značně přispívající k tomu, že dnes nemáme světový mír, je ten, že je dnes tolik jazyků, a ty nám brání ve správném a bezprostředním porozumění. Proč nemluvíme všichni stejnou řečí jako první muž a první žena, které Bůh stvořil v zahradě Eden, ačkoli všichni jsme jejich potomci? Prorok Noe a jeho sedm spolucestujících, kteří před čtyřmi tisíci třemi sty lety přežili potopu světa, mluvili v arše, v níž zůstali naživu, všichni stejnou řečí. Byla to řeč, kterou mluvila první lidská dvojice; jen její slovní zásoba se rozšířila během 1 656 let, jež uplynula od stvoření prvního člověka. Když Noe a ti, kteří s ním společně přežili potopu, opustili archu na hoře Ararat v jihovýchodní Asii, mluvil k nim Bůh prostřednictvím svého anděla. Způsobil, že se objevil symbol pokoje, duha, a oznámil jim poselství pokoje. V jejich společné řeči jim řekl:

¹⁵ „Buďte plodní a rozmnožte se a naplňte zemi; . . . duhu svou dám do oblak, aby sloužila jako znamení smlouvy mezi mnou a zemí. A stane se, že když uvedu nad zemi oblak, pak se jistě v oblaku objeví duha. Jistě si vzpomenu na svou smlouvu, která je mezi mnou a vámi i každou živou duší ze všeho těla; a nikdy se vody nestanou záplavou, která by zničila všechno tělo.“ — 1. Mojž. 9:1, 13–15, NS.

16. Jak dlouho asi mělo lidstvo nadále jednu řeč a kdo rozhodl, že má lidstvo být rozděleno do různých jazykových skupin, a proč?

¹⁶ Během dvou generací, neboli asi stoosmdesát let po potopě, neexistovala žádná jiná řeč kromě řeči Noéma a jeho potomků. ‚Napsaná správná slova pravdy‘, jež jsou obsažena v Bibli, říkají: „Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.“ (Kaz. 12:10, NS; 1. Mojž. 11:1) Rozhodli se tehdy lidé, že provedou akademické nebo vědecké dílo a začnou mluvit různými jazyky? Nikoli! Proč by právě oni měli přijít na takovou myšlenku? Nikoli oni, ale Bůh rozhodl, že zavede mezi lidmi nové jazyky. Předem věděl, jaký rozpolcující účinek bude mít zmatení jazyků mezi lidmi. Považoval za správné zmást jim řeč, aby vznikly různé jazykové skupiny, čímž by bylo ztíženo vzájemné porozumění a spolužití.

17. Na jakém stavebním programu pracovali lidé v rovině Sinear a jak Bůh způsobil, že tento plán byl zasažen těžkým úderem?

¹⁷ Noemovi potomci, kteří přišli na rovinu Sinear v Mezopotamii, pracovali tehdy společně na díle, jež bylo v rozporu s výslovným příkazem, který dal Bůh Noemovi a jeho potomkům po potopě. Tito vzpurní lidé, kteří všichni mluvili všeobecně srozumitelnou řečí, rozhodli se postavit tam jako náboženské středisko město s věží, jež měla sahat až do nebe, a tak si učinit slavné jméno. Všemohoucí Bůh chtěl působit proti tomuto předsevzetí a proto se rozhodl roztříštit jejich společné úsilí tím, že jim vytvořil a vštípil nové řeči. Výsledkem bylo, že svou dřívější společnou řeč úplně zapomněli. V době, kdy jednotně pracovali na stavbě, jež byla výzvou proti Bohu, začali náhle mluvit různými jazyky. Upadli do takového zmatku, že pocítili nutnost přerušit své svazky a rozejít se. Zřejmě jen jedna jazyková skupina zůstala pod Nimrodovým vedením v nedokončeném městě s jeho náboženskou věží.

18. a) Co dokazuje, že tuto událost nezpůsobili lidé, ale že byla božským zázrakem? b) Proč byl zázrak týkající se jazyků mezi Kristovými učedníky o letnicích ještě úžasnější?

¹⁸ Jak by se mohlo náhle stát něco takového, kdyby to nezpůsobil všemohoucí Bůh? Dal každé skupině jinou řeč s vlastní mluvnicí a slovní zásobou a proto začali tito lidé hned od začátku dokonale mluvit těmito novými jazyky. Tyto nové jazyky nebyly vynalezeny lidmi. Tímto zázrakem Bůh dokázal, že je největším původcem gramatiky. Tato událost nebyla dřívější obdobou toho, co se stalo o letnicích r. 33 n. l., kdy byl vylit Boží svatý duch na 120 učedníků Ježíše Krista, kteří byli shromážděni v Jeruzalémě a začali náhle mluvit různými jazyky, které se nikdy neučili a nestudovali. Dávná událost na rovině Sineár však byla příkladem, který ukázal, co Bůh může onoho letnicového dne učinit v Jeruzalémě. Pozoruhodné bylo, že tito učedníci Ježíše Krista sice mohli náhle mluvit různými jazyky, ale přitom nezapomněli svou původní řeč, hebrejštinu. Proto mezi nimi nevznikl zmatek a nerozešli se. Boží duch, jenž na nich spočíval, způsobil, že zůstali jednotni a kázali jeho království. — Skut. 2:1–21.

19. (a) Co znamená jméno, které bylo dáno městu, a čeho bylo toto město východiskem kromě nových jazyků? (b) Čí řeč nebyla změněna a proč ne?

¹⁹ V důsledku zmatení jazyků na rovině Sinear dostalo město, jehož stavební program utrpěl těžký úder, jméno Bábel. Toto jméno bylo velmi výstižné, neboť znamená „zmatek“. Řecky se nazýval Babylón. (1. Mojž. 11:2–9) To se stalo ve dnech Nimroda, pravnuka Noémova. Nimrod byl označován jako „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“ a z 1. Mojžíšovy 10:8–10 (NS) vyplývá, že tento mocný lovec byl prvním králem Bábelu, neboť „počátkem jeho království se stal Babel“. Když stavitelé tohoto města zanechali stavění, odnesli si podle svých různých jazykových skupin falešné babylónské náboženství do různých částí země, kam byli rozptýleni. Lidská rodina byla nyní polyglotní, neboli vícejazyčná. Prorok Noe a jeho bohabojný syn Sem se neúčastnili stavby města Bábelu a jeho věže. Jejich řeč se proto nezměnila. Mluvili spolu dále původním jazykem. — 1. Mojž. 9:26–29.

20. a) Jaké nové povolání potom vzniklo a kdo v době hladu ve starém Egyptě použil jednoho z představitelů tohoto povolání? b) Ve spojení s kým lze mluvit o inspirovaných překladech?

²⁰ Následkem zmatení jazyků, které Bůh způsobil v Bábelu, vytvořilo se nové povolání: povolání tlumočníka neboli překladatele. Proto jednou použil tlumočníka jeden Semův potomek, totiž Abrahamův pravnuk Josef. Jeho žárliví bratři jej prodali jako otroka do Egypta. O třináct let později však Bůh způsobil, že se Josef stal v Egyptě prvním ministrem a správcem potravin, neboť byl předpověděn světaširý hladomor. Když pak v této době hladu přišli Josefovi bratři do Egypta koupit potraviny, nepoznali Josefa, zvlášť proto ne, že s nimi nemluvil hebrejsky, ale prostřednictvím egyptsko-hebrejského tlumočníka. Zpráva v 1. Mojžíšově 42:23 (Elb. B.) zní: „Tlumočník byl mezi nimi.“ To bylo v 18. století př. n. l. Od té doby bylo mnoho tlumočníků. Tito tlumočníci nebyli inspirováni. Pouze členům křesťanského sboru, kteří dostali v době Kristových apoštolů nadpřirozený dar mluvení cizími jazyky, byl také propůjčen nadpřirozený dar překládání. — 1. Kor.14:13–28.

PŘEKLÁDÁNÍ BIBLE

21. a) Co je nutné pro přesný překlad a který předpoklad musí být splněn, má-li být vytvořen absolutně dokonalý překlad? b) Kdy byla překládána Svatá písma psaná hebrejsky a aramejsky a jak se nazýval tento první překlad?

²¹ Aby bylo dosaženo přesného překladu odpovídajícího pravdě, je nutno v dotyčné řeči používat slov, jež odpovídají slovům v řeči, z níž se překládá. Ve dnech křesťanských apoštolů musely být překlady těch, kteří dostali nadpřirozený dar výkladu nebo překladu, dokonalé, absolutně správné, protože byly inspirované. (1. Kor. 12:4–11, 27–30) Nejdůležitější spis, který má být překládán, je Písmo svaté, Bible. V pátém století př. n. l. existovala Bohem inspirovaná Písma v podobě dnes uznávaných devětatřiceti knih v hebrejštině a aramejštině. Když se v následujícím století stala hovorová řečtina mezinárodní řečí, začali řecky mluvící Židé v Alexandrii (v Egyptě) překládat tato Svatá písma z hebrejštiny do řečtiny. Tento překlad byl znám jako Septuaginta neboli LXX, protože podle tradice se prý na ní podílelo asi sedmdesát židovských překladatelů. Septuaginta znamená „sedmdesát“.

22. a) Byl tento první překlad inspirovaný a byl v rozporu s Boží vůlí a Božích duchem? b) Jak citovali Kristovi učedníci z Hebrejských písem, když psali inspirovaná Řecká písma, a proč?

²² Tento řecký překlad Hebrejských písem nebyl inspirován Božím duchem, ale nebyl s ním v rozporu. Podle Boží vůle mělo být jeho inspirované Slovo přeloženo do co největšího počtu jazyků na světě dříve, než se jeho království skrze Ježíše Krista s konečnou platností ujme panství nad celou zemí. Čtyři apoštolové a čtyři další Kristovi učedníci, kteří sepsali sedmadvacet knih inspirovaných Řeckých písem, uvedli několik set citátů z inspirovaných Hebrejských písem. Někdy citovali přímo ze Septuaginty a jindy sami překládali určitá místa přímo z Hebrejských písem. Tím chtěli ukázat, že Hebrejská písma jsou skutečně Boží „Slovo pravdy“ a že se splnila ve spojení s křesťanským sborem a jeho dílem, jímž bylo kázáno Boží království.

23. a) Jak Ježíš Kristus nepřímo naznačil, že Bible bude muset být překládána do mnoha jazyků? b) Kdy jeho učedníci poznali význam jeho slov a co učinili v tomto ohledu?

²³ Když Ježíš Kristus, Syn Boží, mluvil se svými učedníky po svém vzkříšení z mrtvých několik dnů před svým návratem do nebe, zdůraznil, že Písmo svaté, Bibli, bude nutno překládat do mnoha jazyků. Řekl: „Je mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha, učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:18–20, NS) Již předtím pronesl prorocká slova: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národů na svědectví; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14, NS) Když byl o letnicích roku 33 n. l. vylit na Kristovy učedníky Boží svatý duch, porozuměli významu těchto slov a začali překládat Písmo svaté do jazyků národů, mezi nimiž kázali Boží království a činili učedníky. Zpráva praví, že apoštol Matouš nejprve napsal své evangelium hebrejsky a potom je převedl do řečtiny.

24. a) O co se snažili svědomití překladatelé, protože považovali Bibli za literární mistrovské dílo? b) Jaké pokroky byly učiněny v oblasti překladů Bible a která Společnost dnes patří k vedoucím společnostem, jež tisknou a rozšiřují Bible?

²⁴ V krátké době bylo Písmo svaté přeloženo do řečí tehdy nejznámějších, do latiny, syrštiny, ethiopštiny, arabštiny, perštiny a dalších. Překladatelé věděli, že Bible je literární mistrovské dílo, a snažili se vyjádřit její obsah ‚líbeznými slovy‘ a ‚správnými slovy pravdy‘, to znamená v souladu se smyslem inspirovaných Písem. Přes velký odpor nejvlivnější náboženské společnosti křesťanstva je Bible až do dnešní doby překládána do lidových jazyků. Dnes existují překlady celé Bible nebo jejích částí nejméně v 1 337 jazycích. Byly založeny společnosti pro tisk a rozšiřování Biblí. Dnes je jednou z vedoucích společností pro tisk a vydávání Biblí Pennsylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž, která má odbočky v devadesáti čtyřech zemích a ostrovních územích.