Otázky čtenářů
● Co znamená komentář ve Zjevení 19:10: „. . . vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování“?
Tato slova jsou částí toho, co řekl anděl letitému apoštolu Janovi, když mu Jan v okamžiku silného citového pohnutí začal vzdávat hold. Anděl řekl: „Buď opatrný. Nečiň to! Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají dílo svědectví pro Ježíše. Uctívej Boha; neboť vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování [doslova: „je duch prorokování“].“ (Zjev. 19:10, NS) Slova, o která jde, znamenají v základě, že „duch“ nebo úmysl a účel biblického proroctví záleží v tom, aby bylo poukazováno na Ježíše Krista.
Jehova Bůh přiřkl svému Synu Ježíši hlavní úlohu v provádění svého záměru, čímž má být posvěceno jeho jméno a země a její obyvatelstvo opět dostanou správné místo v jeho opatření. (Ef. 1:9, 10; Kol. 2:3) Uskutečnění velkého Božího záměru je úzce spojeno s Ježíšem; a proto proroctví Bible nebo Bohem inspirovaných poselství, jak je oznamovali jeho služebníci, poukazovalo hlavně na Ježíše.
Bůh sám začal s prorokováním, když předpověděl „semeno“, které nakonec rozdrtí hlavu hadovi, totiž Božímu odpůrci ďáblovi. (1. Mojž. 3:15; Zjev. 12:9) Mnoho inspirovaných proroctví o semeni, jeho postavení a jeho činech vydávalo svědectví o Ježíši. (1. Mojž. 22:18; 2. Sam. 7:12–16; Žalm 2:6–12; 110:1–7; Iz. 53:1–12; Mich. 5:2–6) Jak řekl apoštol Petr: „O něm svědčí všichni proroci.“ (Sk. 10:43, NS) Prorocká vidění knihy Zjevení obsahují též mnohé, co se vztahuje na Ježíše jako Božího vítězného krále. — Zjev. 5:12 až 6:2; 19:11–16.
I věrní andělé v nebi se zajímali o proroctví Hebrejských písem o Kristovi. (1. Petra 1:10–12) Společně s Božími služebníky na zemi mohli poznat, že Ježíšem — kdyby jednou dokázal svou věrnost až do smrti a byl vzkříšen — ‚ať bylo jakkoli mnoho Božích slibů, jím se staly ANO‘. (2. Kor. 1:20) Tak mohl anděl, který mluvil s Janem, právem poukázat na to, že „duch“ neboli celý úmysl a celý účel těchto proroctví spočívá ve vydávání svědectví pro Ježíše.
Totéž lze říci o prorokování a proroctvích, která jsou objasněna v Křesťanských řeckých písmech. Zahrnují očividně přímé vydávání svědectví o Ježíši, provádění kazatelského díla, k němuž dal příkaz, nebo porozumění o Božím záměru, který se týká království, jehož králem je Ježíš. (Skutky 21:9–13; 1. Kor. 14:22–25) Podobají se prorokování Božích služebníků v „posledních dnech“ před ‚velkým a bázeň vzbuzujícím dnem Jehovovým‘. (Joel 2:28–32) Svědkové Jehovovi nevydávají nová proroctví o budoucnosti. Ale oznamují přítomné a budoucí naplnění proroctví obsažených v Bibli a prorokují též v tom smyslu, že dnes oznamují Boží poselství. Přitom vyzdvihují úlohu, kterou má Ježíš jako hlavní osoba v Jehovových záměrech, jako král jeho království.