Učit se od Velkého Učitele
1. Proč by učení mělo být potěšením pro lidi každého věku?
AŤ jsme mladí nebo staří, učení pro nás může být a mělo by být potěšením. Proč? Protože učení rozšiřuje náš obzor; je nepřítelem nudy a jednotvárnosti. Tolika věcem se můžeme učit. Země kolem nás je plná zajímavých lidí, zajímavých míst, úžasně rozmanitých tvorů a rostlin. Ano, země, nemluvě ani o hvězdném nebi nad námi, je pokladnicí poznání. Nalézáme zde věci, k jejichž prostudování by bylo třeba více než tisíc lidských životů. — Př. 9:9.
2. Jakou schopnost bychom se měli snažit získat učením a proč?
2 Můžeme však dělat více než se jen učit. Učením můžeme získat schopnost konat něco pro sebe a pro druhé — a život přece spočívá v tom, že něco konáme. Je nekonečně mnoho užitečných věcí, které se lidé mohou naučit dělat. Učení nás může bezpochyby nesmírně obohatit; tisícinásobně jím mohou vzrůst zájmy a radosti života. — Kazatel 3:12.
NAJÍT „POKLADY MOUDROSTI A POZNÁNÍ“
3. Proč je učení tak důležité?
3 Nejdůležitější však pro nás všechny je tato skutečnost: Učení může mít rozhodující význam v otázce, zda budeme žít nebo zda zemřeme. V Přísloví 8:35, 36 (NS) uvádí inspirovaný pisatel slova zosobněné moudrosti: „Neboť kdo mne [moudrost] nalézá, zajisté nalezne život a dostává se mu přízně od Jehovy. Kdo mne však pomíjí, činí násilí své duši; všichni ti, kteří mne silně nenávidí, jsou ti, kdož milují smrt.“ Chtěl bys najít život? Potom se musíš snažit najít moudrost. Jak a kde? Boží Syn nám ukázal cestu, když řekl: „To znamená věčný živost, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, o Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3, NS.
4. a) Kdo je zdrojem všeho pravého poznání a proč? b) Co se dovídáme z Kolosenským 2:3 o Božím Synu?
4 Jehova Bůh, který stvořil vesmír a všechno, co je v něm, je pravý zdroj všeho učení. Zná všechno, co je možno znát, daleko víc, než se my vůbec můžeme naučit. Bůh se však postaral o to, abychom se mohli naučit ty nejdůležitější věci. (Přísl.2:6) Ve svém Slově, Bibli, nám poukazuje na věci, které bychom se měli učit a které mají největší význam pro naše nynější i budoucí štěstí. Určil pro nás svého vlastního Syna, Krista Ježíše, jako Velkého Učitele. Výstižně je o něm řečeno v Kolosenským 2:3 (NS): „Pečlivě skryté jsou v něm všechny poklady moudrosti a poznání.“ Co to znamená?
5, 6. a) Jak rozsáhlé je poznání Ježíšovo? b) Jak Ježíš použil tohoto poznání k užitku lidí, jak to vyplývá ze spisů apoštola Jana?
5 Protože Ježíš je Boží prvorozený Syn, zná Otce lépe než kdokoli jiný. Ze všech Božích synů jen o tomto synu platí, že „skrze něj byly stvořeny všechny ostatní věci v nebesích i na zemi“. (Kol. 1:15, 16, NS) Proto má Ježíš poznání o dějinách vesmíru, jaké může být převýšeno jedině poznáním jeho Otce. Zná cesty svého Otce lépe než kdokoliv jiný. Účelem jeho příchodu na zem bylo pomoci lidem, aby poznali Boha lépe než kdykoli dříve. Proto říká apoštol Jan: „Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu, slávu, jaká patří od Otce jednozplozenému Synu; a byl plný nezasloužené dobrotivosti a pravdy. Žádný nikdy neviděl Boha; jednozplozený bůh [to jest Ježíš Kristus], který je v Otcově náručí, ten o něm podal vysvětlení.“ — Jan 1:14, 18, NS.
6 Ježíšovo učení otevřelo mysl lidí, aby se mohli poučit o podivuhodných pravdách, kterým nikdy před tím nerozuměli. Toto učení skutečně pocházelo od samotného Boha, neboť Ježíš řekl: „Co jsem viděl u svého Otce, to mluvím . . . Co vám říkám, neříkám sám od sebe; ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky.“ (Jan 8:38, NS; 14:10, NS) Můžeme dnes děkovat Bohu za to, že dal k našemu užitku zapsat prostřednictvím určitých mužů zprávy o životě, skutcích a slovech svého Syna, abychom se i my dnes mohli učit od tohoto Velkého Učitele, kterého poslal Bůh.
7. Srovnej dnešní učitelskou činnost Ježíšovu s učitelskou činností krále Šalomouna.
7 Ježíšova učitelská činnost neskončila tehdy, když zemřel jako člověk. Byl vzkříšen a vrátil se do nebe a sedí po Boží pravici jako Jehovův pomazaný král. U Matouše 12:42 (NS) jsou uvedena Ježíšova slova o tom, že královna z jihu cestovala od končin země, aby slyšela moudrost krále Šalomouna; Ježíš však k tomu dodal: „Hle, zde je víc než Šalomoun.“ Dokud byl král Šalomoun ještě věrný, poučoval svůj lid pomocí moudrých přísloví, řečí a soudcovských výroků. Větší Šalomoun, Kristus Ježíš, také poučuje všechny, kteří se k němu obracejí ve víře a uznávají jeho královské panství. — Jan 14:25, 26, NS.
8. a) Proč tedy může být o Ježíši řečeno, že v něm jsou „pečlivě skryté . . . všechny poklady moudrosti a poznání“? b) Proč to neovlivňuje postavení jeho Otce?
8 Vidíme tedy, proč může být řečeno, jak čteme v Kolossenským 2:3 (NS), že v něm jsou „pečlivě skryté . . . všechny poklady moudrosti a poznání“? Je tomu tak proto, že Ježíš je ústřední osobou ve zjevení a uskutečnění všech Božích předsevzetí. Proto také mohl apoštol Pavel mluvit o Ježíši jako o ‚Boží moci a Boží moudrosti‘. Ano, protože Boží moudré předsevzetí bylo mocně zjeveno prostřednictvím tohoto Syna a soustřeďuje se na něj, stal se pro nás Ježíš skutečně „moudrostí od Boha, též spravedlností a posvěcením a osvobozením skrze výkupné“. (1. Kor. 1:24, 30, NS) Snižuje to nějak postavení jeho Otce jako nanejvýše moudrého Boha? Rozhodně ne. Protože v plnění Božího předsevzetí a ve službě v postavení Velkého Učitele Ježíš Kristus neustále obrací pozornost na pravého Boha a ctí jeho jméno. Vede nás k Bohu.
9. Přečti Přísloví 8:35, 36 a vysvětli, jaký je jejich význam ve spojení s Božím Synem.
9 Vzpomeňme si nyní na to, že v osmé kapitole knihy Přísloví je popsána moudrost, říkající: „Kdo mne nalézá, zajisté nalezne život.“ (NS) Protože moudrost byla ztělesněna v Božím Synu, mohl Ježíš říci v podstatě totéž, totiž slova: „Já jsem ta cesta i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6, NS) Chceme najít modrost, která vede k životu? Pak se musíme učit od tohoto Velkého Učitele, kterého pro nás ustanovil Bůh. Není jiné cesty. Nebudeme-li se od něj učit, budeme ‚činit násilí své duši‘ a to by znamenalo, že ‚milujeme smrt‘. — Př. 8:35, 36, NS.
JSI SKUTEČNĚ JEDNÍM Z JEHO UČEDNÍKŮ?
10. Co patří k věcem, jež jsme se naučili od Velkého Učitele, a jak to ovlivnilo náš názor na budoucnost?
10 Učil ses od tohoto Velkého Učitele? Všichni jsme k tomu měli příležitost. Lidé, kteří využili této příležitosti, se dověděli, jaká je Boží vůle a jaké jsou jeho cesty, jaká jsou jeho měřítka, jak se máme chovat k němu a k sobě navzájem a jak máme žít, aby náš život byl čistý a mravný. Z toho, čemu jsme se naučili od Ježíše, získali jsme jistou naději, skutečně jasnou naději na život ve spravedlivém novém pořádku.
11. S kým bychom se měli podle Ježíšova učení dělit o tuto naději?
11 Ježíš však také učil, že bychom se měli o tuto naději dělit s jinými, se svými rodinami, přáteli a s lidmi vůbec, kdykoli a kdekoli. Skutečně, kromě toho, že v prvé řadě pečuje o svůj sbor, který je pro něj jako nevěsta, Ježíš osobně vede největší výchovné dílo v celých lidských dějinách, neboť působí, aby dobré poselství o jeho království bylo kázáno po celé obydlené zemi, a dohlíží nad dílem, jímž jsou činěni učedníci a které již ovlivnilo životy miliónů lidí. — Skutky 1:8; Mat. 28:19, 20.
12. Co to znamená být pravým učedníkem Ježíšovým?
12 Pokud jsme se učili od tohoto Velkého Učitele, vkládá na nás odpovědnost, abychom se prokázali jako jeho praví učedníci. Jsi pravým učedníkem? Jak to dokážeš? Abychom byli pravými Ježíšovými učedníky, musíme žít tak jako on, náš život tedy musí plně odpovídat inspirovanému Slovu Božímu. A musí v něm být patrné ovoce Božího svatého ducha a musí být ke cti našeho nebeského Otce. Znamená to, že máme milovat své bratry láskou, která se podobá lásce Kristově, a máme dělat všechno, co můžeme, abychom jim pomohli získat život. Rovněž to znamená, že máme být kazateli dobrého poselství vůči lidem ve světě, kteří ještě nejsou našimi bratry, a že se máme podílet na činění učedníků ze všech, kteří jsou ochotni se učit. Jak poznáme pravou cestu, abychom to všechno činili? Známe ji podle příkladu, který dal osobně Ježíš, když byl na zemi jako Velký Učitel. — Jan 15:8, 12.
DBÁT JEŽÍŠOVY RADY O SVOBODNÉM STAVU
13. a) Jaký cíl sledoval Ježíš, když nabádal k zachování svobodného stavu? b) Na kterou výhodu svobodného stavu upozornil Pavel?
13 Když byl Ježíš jako člověk, věnoval se celou myslí a celým srdcem práci, kterou mu určil jeho Otec, totiž ospravedlňování Božího jména a opatření výkupného za lidstvo. Nevstoupil do manželství. Řekl: „Jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království.“ Dokonce povzbuzoval k svobodnému stavu, neboť řekl: „Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Mat. 19:10–12, NS) Jeho apoštol Pavel rovněž povzbuzoval k zachování svobodného stavu, aby člověk mohl bez rozptylování soustřeďovat svou pozornost na „Pánovy věci“. Pavel ukázal, že pro křesťana může být svobodný stav přednost před manželstvím, protože poskytuje větší svobodu. — 1. Kor. 7:32–35, NS.
14. a) Jakou otázku by si měl položit svobodný člověk, aby zjistil, zda se skutečně řídí tím, co řekl Ježíš i Pavel o svobodném stavu? b) Jak někteří svobodní užitečně využívají toho, že nejsou vázáni?
14 Snad jsi svobodný. Znamená to, že se řídíš radou Ježíšovou a Pavlovou? Ne nezbytně. Otázka zní: Co děláš jako svobodný? Jak používáš své svobody? Používáš ji, jak řekl Pavel, ke ‚stálé pozornosti k Pánu‘ tím, že se více staráš o duchovní věci než o věci hmotné? (1. Kor. 7:35, NS) Zůstáváš duchovně silný tím, že vážně studuješ Bibli a mluvíš o ní s jinými? Přispíváš k duchovnímu blahu jiných, pomáháš jim přinášet ovoce Božího ducha a dáváš jim v tom sám dobrý příklad? Jakou službu prokazuješ sboru, jehož hlavou je Ježíš Kristus? Jakou službu prokazuješ lidem mimo sbor, lidem ve světě? Někteří svobodní lidé dnes vynikajícím způsobem slouží v místních sborech; jiní slouží v domovech Béthel Společnosti Strážná věž po celé zemi. Jiní zase pracují v průkopnické službě; někteří slouží jako misionáři ve vzdálených územích. Tím, že celým srdcem usilují o duchovní věci, dokazují, že činí „místo pro svobodný stav‘ v tom smyslu, jak to vysvětloval Ježíš. Dosáhli bohatého požehnání. Nemají čeho litovat.
CO JEŽÍŠ UČIL O MANŽELSTVÍ A RODIČOVSTVÍ
15. Jak mohou osoby v manželství dokázat, že jsou oddanými učedníky Velkého Učitele?
15 Mnozí jiní mezi svědky Jehovovými jsou v manželství. Znamená to, že jsou méně pravými učedníky Velkého Učitele? Nikoli, neboť mnozí z Ježíšových apoštolů byli také ženatí. (1. Kor. 9:5) Opět můžeme položit otázku: Co činí v tomto manželském stavu? Některé manželské dvojice vykonávají vynikající služby v místních sborech, v domovech Béthel nebo v evangelizační činnosti, včetně služby v cizích zemích. Prokazují, že jsou pravými učedníky, neboť věnují svůj život službě Bohu a jeho Synu, prokazují lásku svým bratrům a soucit s lidmi, kteří se ve světě lidí podobají ovcím a kterým předkládají Slovo života. — Filipenským 2:12–16.
16. Jaké stanovisko zastával Ježíš v otázce, zda osoby v manželství, jež jsou jeho učedníky, mají mít děti nebo ne?
16 Někteří z těchto ženatých a vdaných nemají děti; jiní je mají. Jsou snad rodiče, kteří mají děti, méně pravými učedníky Velkého Učitele, než svobodní lidé nebo lidé, kteří děti nemají? Rozhodně ne. Jak jsme viděli, ukázal Ježíš osobně i prostřednictvím svého apoštola Pavla, že pro křesťana má svobodný stav určitou výhodu před stavem manželským. Na druhé straně lidem v manželství ponechal Ježíš zcela na rozhodnutí, zda budou chtít mít děti a v žádném ohledu nikoho nenutil.
17. a) Jak tedy máme rozumět Ježíšovým slovům, která čteme u Matouše 24:19? b) Před čím se však musí takové ženy chránit?
17 Neřekl však Ježíš ve svém proroctví o velkém soužení slova: „Běda těhotným ženám a těm, které kojí děcko v těch dnech“? (Mat. 24:19, NS) Ano, protože toto proroctví se ve svém prvním použití týkalo soužení, jež přišlo na město Jeruzalém a na judskou provincii. Ti, kteří chtěli uniknout nadcházejícímu zničení, museli nutně uprchnout z onoho území na hory. Otálení bylo nemoudré a nebezpečné. Co kdyby některé křesťanské ženy odkládaly odchod a potom by zjistily, že jsou těhotné nebo že musí pečovat o kojence, zatím co čas k útěku již téměř uplynul? To by pro ně byly obtížné okolnosti. V novodobém splňování však nejde o doslovný útěk z doslovného města nebo kraje do doslovných hor. Je to duchovní útěk, úplné vyjití z protiobrazného Jeruzaléma, křesťanstva, a také z celého symbolického velkého Babylóna, jehož je křesťanstvo částí, protože obojí je určeno ke zpustošení v nadcházejícím soužení. Ve větším splnění Ježíšova proroctví je však poselství stejné: Vyjití z protiobrazného Jeruzaléma nesmí být odkládáno. Není k tomu však zapotřebí žádného doslovného odchodu v zeměpisném smyslu. Těhotné ženy nebo ženy s malými dětmi nejsou vybízeny k tomu, aby podstoupily doslovnou cestu, a v tomto ohledu nemají žádnou zvláštní nevýhodu, mají-li podniknout nutné duchovní vyjití z křesťanstva a z celého velkého Babylóna. Jestliže však připustí, aby je rodinné zájmy upoutávaly do té míry, že nepěstují dobrý vztah k Jehovovi, je to jiná věc. Pro takové ženy a pro všechny ostatní platí rada: Neodkládejte svůj duchovní útěk z nebezpečného území, neboť, budete-li dále čekat, mohou vám jej určité nepředvídané budoucí okolnosti velmi znesnadnit.
18. a) Jak se v Svatém písmu mluví o rodičovství? b) Proč to neznamená, že člověk, který má rodinu, může sloužit Bohu stejnou měrou jako ostatní? c) Jak bychom měli sloužit Bohu a jeho Synu, bez ohledu na to, v jakých jsme okolnostech?
18 Boží Slovo říká: „Synové jsou dědictvím od Jehovy; plody života jsou odměnou.“ (Žalm 127:3–5, NS) To stále ještě platí. O rodičovství jsou čestné zmínky v celém Svatém Písmu; Velký Učitel, kterého poslal Bůh, neřekl nic, co by zmenšilo tuto čest. Na druhé straně je zřejmé, že v případě práce, jakou konal například apoštol Pavel, při níž bylo třeba daleko cestovat a věnovat mnoho hodin kázání a učení učedníků i jiných, bylo by takřka nemožné konat takovou práci, kdyby se někdo měl starat o velkou rodinu. Pokud tedy jsou křesťané, kteří jsou v manželství, schopni usměrňovat své poměry, vyvstává otázka, pro které odvětví služby Bohu by se chtěli dát k dispozici nebo co jim podle jejich uvážení dovolují jejich okolnosti. Ale ať již usilujeme o cokoliv nebo ať jsme nebo v budoucnosti budeme v jakýchkoli okolnostech, měli bychom sloužit Bohu a jeho Synu nerozděleným srdcem. To nám poskytne jistotu, že jsme praví a věrní učedníci Velkého Učitele. — Lukáš 10:27.
RODIČE, ČIŇTE ZE SVÝCH DĚTÍ KRISTOVY UČEDNÍKY
19. Co je spojeno s výsadou být rodiči? Odůvodni svou odpověď.
19 Ano, být otcem nebo matkou je výsada, kterou poskytuje Bůh. Přináší však s sebou těžkou odpovědnost, kterou rovněž dává Bůh. Narozením dítěte začíná něco, co jeden otec označil jako „projekt na 20 let“, protože o dítě je nutno se starat, dokud nedospěje. To tedy není lehký úkol. Bylo by těžké spočítat všechen čas, peníze a práci, jichž je třeba k péči o dítě, k tomu, aby bylo zachováváno v čistotě a mělo přístřeší, oděv a potravu, aby bylo chráněno před škodami, opatrováno při nemocech a aby se mu také dostalo školení. Je to velká investice, která vyžaduje mnoho lásky a sebeobětování. A dnešní poměry na zemi, přibývání zločinů a zločinnosti mládeže, nejisté hospodářské podmínky — to všechno jsou okolnosti, pro které snad rodiče pociťují starost, když střízlivě uvažují o vyhlídce na výchovu dětí.
20. Proč si rodiče nesmějí myslet, že splnili svou povinnost, jestliže se postarali o tělesné blaho svého dítěte a poskytují mu dobré školní vzdělání?
20 Mnozí rodiče ve světě se dnes spokojují s tím, že pečují o tělesné blaho svého dítěte a že se starají o rozvoj jeho duchovních schopností dobrým školním vzděláním. Je to ale všechno, co patří k naší odpovědnosti? Rozhodně ne. Jsme-li učedníky Velkého Učitele, víme, že pro dítě bude málo užitečné, jestliže sice vyroste se zdravým tělem a dobře vyškoleným rozumem, ale jeho mysl se pokazí a srdce nebude čisté a spravedlivé. Rodiče, kteří si upřímně přejí dát dítěti dobrý základ pro život, nebudou tyto věci krátkozrace přehlížet.
21. a) Co musejí rodiče dělat, chtějí-li, aby se jejich děti staly učedníky Ježíše Krista? b) Jak často by měli mluvit s dítětem o tom, jaký by měl být postoj křesťana ke světským mravům a zvykům?
21 Rodiče, plníte svou odpovědnost? Činíte ze svých dětí učedníky? Vedete je k Velkému Učiteli, aby je poučoval v moudrosti, která vede k věčnému životu? (Lukáš 18:15, 16) Nemyslete si, že se vaše děti stejně stanou učedníky jen proto, že jimi jste vy, jejich rodiče. Nestanou se následovníky Ježíše Krista, jestliže je nebudete v tomto smyslu učit. Dříve nebo později přijdou vaše děti mimo váš domov do styku s jinými lidmi. Přijdou do styku s dětmi v sousedství a ve škole. Dovědí se od těchto dětí něco o Velkém Učiteli? Máme větší znalosti, než abychom si mysleli něco takového. Uslyší lidi, kteří mluví špinavá slova a lžou; uvidí lidi, kteří mají špatné mravy, lidi, jejichž chování je projevem skutků padlého těla, a ne ovocem Božího ducha. Připravili jste na to své děti, pomohli jste jim, aby měly duchovní sílu, kterou potřebují, aby mohly odolávat a nebyly nakaženy takovými věcmi? Snad řeknete: „Ano, mluvil jsem se svým dítětem o těchto nebezpečích.“ Ale jak často jste to dělali? Jednou? Dvakrát? Několikrát? Uvědomte si, že vaše dítě nebude muset čelit těmto věcem jen jednou, dvakrát, několikrát, ale znovu a znovu, každý den. Má-li vaše dítě, chlapec nebo děvče, denně odolávat takovému tlaku a nemá-li se mu podvolit, je nutné znovu a znovu obnovovat jeho duchovní pohled a sílu s pravidelností, jež odpovídá tomuto tlaku.
22. Jak je možno připravovat děti, aby mohly obstát ve zkouškách, jimž mohou být vystaveny?
22 Vaše děti snad ve škole slyší také o evoluční teorii; budou možná vystaveny tlaku, aby projevovaly ducha nacionalismu; mohou být vystaveny pokušení, aby se účastnily obřadů falešného náboženství i jiných slavností, které mají pohanský původ. Jsou vaše děti připravené, aby mohly čelit těmto zkouškám a pevně se zastávat učení Velkého Učitele a jeho Otce, Jehovy Boha? Vyzbrojili jste je duchovní výstrojí, aby tak mohly jednat? Nebo chcete čekat, až jednoho dne přijde vaše dítě domů s pláčem, protože se ve škole mluvilo o některé z těchto věcí a dítě na to nebylo připraveno, bylo zmateno a plné strachu a udělalo snad něco, o čem má pocit, že to nebylo správné? Uvědomte si, jak může něco takového rozrušit malé dítě. Buďte milosrdní ke svým dětem! Sami jste již zažili tolik věcí, že víte, jaké problémy mohou téměř jistě vyvstat v životě vašeho dítěte. S láskou pomozte svému dítěti, aby poznalo, co od něj vyžaduje jeho nebeský Otec. Posilujte v něm přání líbit se Jehovovi Bohu více než všem ostatním, to znamená rozumět, že ve skutečnosti je nejdůležitější to, co si o nás myslí Bůh. — Př. 29:25; Žalm 119:11.
23. a) Jakou výhodu mají křesťanští rodiče před jinými rodiči, kteří se dávají vést světskou moudrostí? b) Co potřebují děti, aby mohly s úspěchem obstát v životě, a kdy to potřebují?
23 Vy, křesťanští rodiče, máte jako učedníci Velkého Učitele nesmírnou výhodu před těmi, kteří se dávají vést pouze světskou moudrostí. Ti nemají moudrost, útěchu a povzbuzení, jež poskytuje Boží slovo. Jako křesťanští rodiče víte, že můžete počítat s Boží podporou, budete-li plnit svůj úkol jako pečovatelé, ochránci, vychovatelé a učitelé svých dětí. Víte dobře, že si nemůžete myslet, že jste splnili svou povinnost tím, že svým dětem dáváte potravu, oděv a přístřeší a že je posíláte do školy. Víte, že mají-li vaše děti úspěšně čelit životu, potřebují morální vedení a zásady, podle nichž se mohou řídit. A o těch se musejí začít učit již od nejútlejšího věku, mají-li mít potřebné vedení a ochranu.
24. Kterými slovy je v Přísloví zdůrazněna důležitost správné výchovy dětí?
24 Boží slovo nám říká: „Cvič chlapce podle cesty, kterou má jít; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísl. 22:6, NS) Jinde je psáno: „Chlapec, kterému je ponechána volnost, způsobí hanbu své matce“; a „nerozumný syn je k roztrpčení svému otci a k hořkosti té, která jej porodila“. (Př. 29:15, NS; 17:25, NS) Nerozumnost je ve všem opakem modrosti. Jestliže rodiče nevynaloží úsilí a nevedou své děti k Velkému Učiteli, k tomu, v němž jsou ‚pečlivě skryté . . . všechny poklady moudrosti a poznání‘, nenesou pak těžkou odpovědnost, nastoupí-li jejich děti nesmyslnou, nerozumnou cestu, jakou jde tento svět? Ano, může se stát mnoho věcí, které s sebou přinášejí zármutek a bolest — a mnohé takové věci se skutečně stávají, nedostane-li se dítěti pomoci, nebo nedostane-li pomoc v životě dosti brzo.