Těžce pracovat pro odměnu věčného života
„Mějte stále mnoho práce v Pánově díle a vězte, že vaše práce ve spojení s Pánem není marná.“ — 1. Korintským 15:58.
1, 2. Jaké otázky často kladou mladí lidé a proč? b) Co přiznávají někteří lidé o svém minulém životě? c) Co řekl žalmista a Ježíš Kristus o životu a o tom, co člověk nejvíce potřebuje?
KDYBY se ti naskytla příležitost začít zcela nový život, přijal bys ji? Nebo jsi spokojen s prací, kterou nyní děláš, a s životem, který nyní vedeš? Mladí lidé se často ptají starých: „Kdybys mohl začít svůj život znovu, zvolil by sis stejné povolání, nebo by ses rozhodl pro jiné? Chtěl bys, aby tvé děti si zvolily také toto povolání?“ Takovými zkoumavými otázkami chtějí mladí zjistit, jestli se tvá práce vyplatila a stojí-li zato ji také vykonávat?
2 Jen málo lidí však připustí, že promarnili život něčím neužitečným, zaměstnáním, které se nevyplatilo. Jeden člověk, který to uznal, byl Andrew Carnegie, kterému často mnozí závidějí jeho bohatství: „Rád bych dal všechny své milióny, kdybych mohl mít mládí a zdraví. Kdybych mohl uzavřít obchod jako Faust, učinil bych to. Všechno bych ochotně prodal, abych za to mohl ještě jednou prožít svůj život.“ Ale běda, věčný život není na prodej. Mládí a zdraví není možno získat penězi. Lidé, kteří se pouze zaměstnávají tím, aby byli bohatí, a kteří vidí v penězích druh všeléku, jsou nejvíce k politování, protože jejich život je ve skutečnosti jen prázdný klam. Inspirovaný žalmista napsal: „Pracovitý život člověka je opravdu jen přelud, který dělá prázdný povyk a hromadí bohatství, aniž ví, kdo má mít jeho poklad.“ (Žalm 39:6, Moffatt; 39:7, KB) Co je nejdůležitější nebo nejvytouženější v životě, vyzdvihl největší myslitel všech věků, Ježíš Kristus dvěma otázkami: „Neboť co bude platné člověku, získá-li celý svět, ale pozbude svou duši [neboli život]? Nebo co dá člověk výměnou za svou duši [neboli život]?“ (Mat. 16:26) Co tedy člověk v každé době nejvíce potřebuje, není sláva ani štěstí, zábava ani bohatství, nýbrž život. Každý člověk na zemi by nyní měl pracovat pro odměnu věčného života. Děláš to?
3, 4. a) Co dnes dělají tisíce a tisíce lidí a jaký cíl sledují?
3 Dnes jsou na celém světě statisíce lidí, kteří si berou k srdci Ježíšova slova. Nastoupili novou životní cestu, na níž následují Ježíše Krista, a těžce pracují, aby byli odměněni věčným životem. (1. Petra 2:21) Pouze v posledních třech letech (1969, 1970, a 1971) změnilo ve 207 zemích celkem 434 906 lidí tak dalece své životy, že přicházejí v úvahu pro odměnu věčným životem. Oddali se Jehovovi Bohu a oddanost symbolizovali křtem ve vodě. Odsunuli do pozadí úsilí o hmotné věci. Vzali si k srdci Ježíšovu výzvu: „Pracujte ne pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu a který vám dá Syn člověka.“ (Jan 6:27) Sice se sami starají o své životní potřeby, ale již to pro ně není to nejdůležitější. Vědí, že jim Jehova opatří co potřebují k životu, budou-li mu plně důvěřovat. Proto hledají především Boží království a jeho spravedlnost a všechny potřebné věci jim budou podle Božího zaslíbení přidány. — Mat. 6:25–33.
4 Takový život napodobování Ježíše Krista předpokládá víru. Je spojen s těžkou prací a vyžaduje píli a zručnost. Je nutné, aby člověk byl ochoten obětovat se a dělit se s druhými. Dílo činění učedníků z lidí všech národů vyžaduje trpělivost. Kdo však se tohoto Božího díla pilně účastní, má radost, jak říká žalmista: „Je mi potěšením, činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:8) Ježíš řekl svým posluchačům: „Znáte-li tyto věci, jste šťastni, činíte-li je.“ (Jan 13:17) Kdo se nezalekne těžké práce křesťana, přijme nakonec nádhernou odměnu — věčný život. — Mat. 16:24, 25.
BUĎTE VÍTÁNI V JEHOVOVĚ TĚŽCE PRACUJÍCÍ ORGANIZACI
5. Jak pozdravil v roce 1971 na kongresu v New Yorku řečník křtěnce a do jakého shromáždění je uvítal?
5 Pro činné křesťany byly v roce 1971 zvlášť potěšujícím zážitkem nádherné oblastní kongresy „Boží jméno“. Vzrušující pohled se naskytl návštěvníkům kongresů, když se sta, ano, tisíce lidí pozvedlo, aby veřejně dali najevo své rozhodnutí ujmout se těžké práce učedníků Ježíše Krista. Na jednom z těchto kongresů, v New Yorku, pozdravil řečník křtěnce slovy: „Radujeme se a jsme nadšeni, když zde vidíme dnes ráno takové množství lidí, jejichž láska k Jehovovi Bohu je přiměla, aby nastoupili do šlépějí Ježíše Krista, jeho milovaného Syna! Nyní jste již po měsíce pravidelně studovali Bibli. Uznali jste, že je Božím vodítkem pro lidské tvory a poznali jste její nejdůležitější nauky. Víte, co vše náleží k tomu, abyste byli pravými služebníky nejvyššího Boha. Vaše studium přineslo dobré ovoce, protože vzbudilo ve vašich srdcích mocné přání dělat to, co by vlastně měli dělat všichni rozumem obdaření Boží tvorové: oddat se Bohu a tím se navždy stát jeho dobrovolnými služebníky. . . Radujeme se skutečně s vámi a vítáme vás do shromáždění Božích šťastných, těžce pracujících služebníků, jeho svědků.
6, 7. a) Jak se změnil život mnoha lidí, kteří byli pokřtěni a k účasti na jakém díle byli pozváni? b) Co ukazuje, že tito noví spolupracovníci se připojili k horlivě pracující organizaci?
6 Pak obrátil řečník jejich pozornost k Jehovově pozemské organizaci, jejíž členové jsou horlivě činní. „V minulosti měli snad mnozí z vás,“ pokračoval, „pocit, že život je bez smyslu a bez účelu; že pouze následuje jedno neštěstí za druhým, až je nakonec ukončí to největší, smrt. Pro druhé z vás mohl. . . být život plný nespravedlností a zklamání. Ale nyní se pro vás vše změnilo. Váš život dostal smysl, poznali jste, že Jehova Bůh a Ježíš Kristus nyní dávají provádět na celé zemi velké dílo, že poskytují tisícům a tisícům příležitost účastnit se tohoto životodárného a život měnícího díla — příležitost stát se spolupracovníky Boha! To nezní tak, že by to bylo možno brát na lehkou váhu, že?“
7 V roce 1971 například strávili svědkové Jehovovi 291 952 375 hodin, aby mluvili s druhými o Božím slově, Bibli. Provedli u lidí 133 785 116 dodatečných návštěv, protože měli zájem o jejich životy. Kromě toho vedli u mnoha zájemců domácí biblická studia, průměrně 1 257 904 pravidelně každý měsíc. Tak byli z tisíců lidí učiněni učedníci. To vše se dělo v poslušnosti Ježíšova příkazu, který dal svým následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů a křtěte je.“ — Mat. 28:19, 20.
8. Proč Boží služebníci tak těžce pracují?
8 Proč Bohu oddaný lid tak těžce pracuje? Protože jejich srdce náleží Božímu dílu. Jejich oddanost je pravá. Mysleli to vážně, když se rozhodli dávat Boží vůli na první místo ve svém životě. Kromě toho myslí na nádhernou odměnu, na níž jim Bůh dává naději: na věčný život! Jaká je to mocná pobídka!
9. Proč by se měli všichni, kdo milují život, připojit k Jehovovým svědkům?
9 Všichni, kdo milují život, by měli mít přání připojit se k Jehovovým svědkům, zvláště proto, že mají přednost žít v době, kdy je největší potřeba pracovníků. Mysleme na slova, která vyslovil Ježíš, když soucitně pozoroval zástup lidí: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proto proste Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:36–38) Dnes jsme na konci jiného velkého shromažďovacího díla. Lidé, kteří milují Boha, by měli mít přání účastnit se tohoto Božího díla a přijmout nádhernou odměnu za svou věrnou práci, věčný život.
10. Proč bychom si měli být vědomi toho, že dílo, které ještě musí být vykonáno, je naléhavé, a jaký by měl být k němu náš postoj?
10 Když se však začneš účastnit Božího díla, měl by sis být vědom nebezpečí a překážek, které tě mohou odvrátit od toho, abys věrně sloužil Bohu. Musíš mít správný postoj k dílu, které ještě musí být vykonáno, než učiní „velké soužení“ konec přítomnému zlému světu, a musíš v tomto postoji vytrvat. (Mat. 24:21) Avšak jak si může člověk zachovat správný postoj a nedat se ovlivňovat leností a lhostejností světských lidí nebo těch, kterým chybí víra?
ZACHOVÁVAT SI SPRÁVNÝ POSTOJ KE SVÉ TĚŽKÉ PRÁCI
11. a) Komu se chtějí líbit činní křesťané a proč? b) Jakým postojem k práci se vyznačují praví křesťané? c) Jakou radu nám dává Pavel?
11 Praví křesťané slouží Jehovovi a oddali se mu, protože jej milují. Co na tom záleží, co si myslí ostatní lidé o nich nebo o jejich práci? Především touží po tom, aby se líbili Bohu. „To je láska k Bohu, že zachováváme jeho příkazy.“ (1. Jana 5:3) Vlažnost ke kázání poselství o království a k činění učedníků není známkou pravých, oddaných Božích služebníků. Naopak, praví křesťané se vyznačují tím, že se podílejí horlivě a pilně na namáhavém díle, které dnes provádí velká Boží organizace svědků. (Zjev. 3:16; Luk. 13:24) Měli bychom mít přání dělat stále více a dělat stálé pokroky jako Boží spolupracovníci na cestě, po které jsme vykročili. (2. Kor. 1:24) Apoštol Pavel, který byl sám neúnavným pracovníkem, nám dal správnou radu, když řekl: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu.“ (Kol. 3:23, 24) Pamatujme na to: Jehova je ten, kdo odměňuje! Musíme odpovídat jeho pracovním měřítkům. Neponouká nás to, že bychom mohli dělat víc?
12. K čemu podněcuje křesťana pravá láska k Bohu?
12 Místo abychom napodobovali světsky zaměřené lidi, kteří myslí jen na to, aby co nejméně pracovali, ale co nejvíce vydělávali, měl by křesťan považovat službu Bohu za něco vznešenějšího a stálejšího a měl by v ní neustále činit pokroky. (Fil. 3:16) Měl by se snažit, aby se líbil ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. (1. Tess. 2:4) Jako Kristus a jeho apoštolové se nemá ani on chtít líbit sám sobě nebo se šetřit, ale měl by se snažit dělat vždycky to, co se líbí Bohu. — Jan 8:29; Skut. 20:31.
13. Proč je křesťanské shromažďovací dílo zvláště dnes tak naléhavé?
13 A navíc je nezbytně nutné, aby bylo provedeno Boží shromažďovací dílo, protože to již nebude dlouho trvat a přijde konec přítomného zlého světa i těch, kteří jsou stále jeho součástí. Představ si, kolika lidem ještě může být pomoženo, aby našli pokoj s Bohem a zaujali postoj pro něj a proti starému světu a jeho bohu, satanu ďáblovi. Protože tento ustanovený čas již brzy uběhne, vzniká otázka: Co můžeš učinit, abys takové lidi ještě dostihl s Božím záchranným slovem pravdy? Je to skutečná výzva, které se nemáme vyhýbat. — Ef. 5:15–17.
CHRÁNIT SE PROTI NEGATIVNÍM A SKLIČUJÍCÍM VLIVŮM
14. Co může očekávat činný křesťan a co mu pomáhá vytrvat podle rady, kterou nacházíme v 6. kapitole Galatským?
14 Musíme očekávat, že Boží dílo a jeho pracovníci vzbudí hněv a nenávist satana a jeho organizace a že křesťané od nich budou vystaveni všemožnému tlaku, aby se vzdali své ryzosti k Bohu. Neměl bys však připustit, aby tvůj oddaný vztah k Bohu byl otřesen, i když je to snad nevěřící manželský druh, člen rodiny nebo některý blízký přítel, kterých používá ďábel jako nástroje k tvému zastrašení. I když někdo, jenž s tebou pracuje v Božím sboru, ti nedá útěchu nebo pomoc, když cítíš, že ji nejvíc potřebuješ, není to pádný důvod, aby ses odvrátil od čestného, významného díla, které ti Jehova svěřil. Raději pevně důvěřuj v Jehovovo slovo a jeho zaslíbení. Buď ujištěn, že ten, „kdo rozsévá s ohledem na ducha, bude od ducha sklízet věčný život“, neochabne-li. — Gal. 6:8–10.
15. Na koho se máme obrátit, bychom dostali spolehlivou odpověď na pochybnosti? Čí příklad můžeme následovat?
15 Co bychom měli dělat, když ďábel trápí naši mysl pochybnostmi, jako: „Má to všechno smysl? Dosáhnu skutečně něčeho? Dá se očekávat, že se budu podílet na díle, i když budu vystaven tlaku, pohanění a výsměchu?“ Mysli na to, že jen Jehova může správně a věrohodně zodpovědět tyto otázky, protože on přikázal svým služebníkům, aby prováděli dílo činění učedníků. Když v tobě vyvstanou otázky, měl by sis je dát zodpovědět od něho. Ihned se na něj obrať a ptej se jej. (Přísl. 3:5, 6; Mat. 7:7) Mysli na proroka Joba, který i v nejtěžších zkouškách víry nepřestal ctít Boha svými rty. Bůh mu za to také žehnal. Mysli dále na muže víry, o kterých mluví jedenáctá kapitola dopisu Židům, a pouč se z jejich zkušeností. „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali,“ napsal učedník Jakub. „Šťastný je muž, který neustále vytrvává ve zkoušce, neboť když se osvědčí, obdrží korunu života, kterou Jehova zaslíbil těm, kteří jej neustále milují.“ — Jakub 5:11; 1:12.
DOHONIT TO, CO BYLO V MINULOSTI V ČINĚNÍ BOŽÍ VŮLE ZANEDBÁNO
16. a) Jaké úvahy mohou být užitečné a proč? b) Která slova apoštola Petra bychom si měli vzít k srdci? c) Proč je Jonáš dobrým příkladem?
16 Je dobré příležitostně přemýšlet o minulosti a připomenout si, jaké to bylo, když jsme ještě nebyli Božími služebníky a když jsme byli ve světě bez Boha a bez naděje. Takové úvahy by v nás měly vzbudit živé přání dohonit to, co jsme v minulosti zanedbali, když Bůh ještě neměl místo v našich myšlenkách. Ale jak můžeme dohonit, co jsme v minulosti zanedbali v činění Boží vůle? Jednoduše tak, že vynaložíme vše, abychom sloužili Jehovovi, a tím dokážeme, že litujeme své minulosti. Petr nás vybízí, abychom se ozbrojili správným smýšlením, ‚abychom pro zbytek svého života v těle již nežili podle lidské žádosti, nýbrž pro Boží vůli‘. Píše: „Je dosti na tom, že jste v minulé době plnili vůli národů, když jste pokračovali ve skutcích volného chování.“ (1. Petra 4:2–11) Prorok Jonáš je dobrým příkladem. Když přišel k rozumu a poznal, že nevykonával svou povinnost vůči Bohu, obrátil se a hlasitě prohlašoval: „Bojím se Jehovy, nebeského Boha, toho, který učinil moře a souš.“ Dále řekl: „Já ti však chci obětovat hlasem díkůvzdání. Co jsem slavnostně slíbil, splatím. Záchrana náleží Jehovovi.“ (Jonáš 1:9; 2:9) Snažil se dohonit to, co v minulosti zanedbal, a to bychom měli dělat i my.
17. a) Co by měli mít na mysli činní křesťané? b) Jak dokázal Pavel, že na to též myslel?
17 Mysleme také na to, že když nás Jehova ve své dobrotě nechá, abychom se horlivě podíleli na díle království, očekává též, že povedeme správný způsob života. I kdybychom se pilně účastnili kázání, ale při tom jednali nemravně, dokazovali bychom, že nesloužíme Bohu z lásky. A jestliže nesloužíme Bohu ze správné pohnutky, je naše práce marná. Proto když jsme pilní v Pánově díle, snažme se ve všem, co děláme, líbit se Bohu. Na to myslel apoštol Pavel, vždy neúnavně činný, když řekl: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka [pod přísným dozorem], abych, když jsem kázal jiným, nebyl sám nějak neschválen.“ — 1. Kor. 9:27.
18. Co nás může chránit, abychom se neznelíbili Bohu?
18 Abys neztratil Boží schválení, oblékni novou osobnost, o níž mluví Bible. (Ef. 4:22–24; Kol. 3:9, 10) Nech působit na sebe Božího ducha ve všem, co děláš, aby se mohlo vyvíjet ovoce ducha. Pak bude láska, radost, pokoj a ostatní ovoce ducha blahodárně působit na tvé vztahy k bližním. Toto vědomé úsilí z naší strany dokazuje, že sloužíme Bohu ze správné pohnutky a s čistým srdcem. — Gal. 5:16–25.
SPRÁVNÝ POSTOJ K ODMĚNĚ — DOBRÉ POVZBUZENÍ
19. Proč musíme mít správný postoj i k odměně?
19 Měli bychom mít správný postoj nejen ke kazatelskému dílu, ale i k odměně. Neklamme se; můžeme skutečně dělat něco pro odměnu, a přesto z lásky k Bohu. Jak je to možné? Bůh nám staví před oči odměnu a vybízí nás, abychom se o ni snažili. U Tita 1:2 čteme: „Na základě naděje na věčný život, který zaslíbil před dávnými časy Bůh, jenž nemůže lhát.“ Na tento zaslíbený dar, věčný život, myslel Bůh, když dal svého jednozplozeného Syna Ježíše Krista jako výkupné, „aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:14–16, 36) Když byl Bůh ochoten dát něco tak cenného, jistě musí milovat ty, kteří touží po tom, aby přijali tento dar. Kromě toho nás Svaté Písmo ujišťuje, že „bez víry je nemožné líbit se mu, neboť kdo se přibližuje k Bohu musí věřit, že existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“. (Žid. 11:6) A v čem pozůstává odměna? Mysli stále na to, že jde o věčný život ve spravedlivých poměrech v Božím novém pořádku. Usiluj tedy o tuto odměnu a ukaž, že jsi jí hoden, pokud se k tomu ještě nabízí příležitost.
20, 21. a) Jaký bude život v Božím novém pořádku? b) Z čeho se lidé budou všude těšit a v co promění zemi?
20 Jak zcela jiný než dnes bude život v Božím novém pořádku! Dnes může člověk strávit mnoho času stavbou domu a pěstováním krásné zahrady; a pak náhle zemře a musí vše zanechat někomu jinému. Naproti tomu v zaslíbeném novém pořádku se bude člověk radovat z plodů své práce po léta, bez konce. Podívejme se na všechny zázraky nebes, moře a země! Nejnadanější vědci, kteří se snaží vypátrat moudrost a zásady, na nichž spočívá náš vesmír, poznali z toho jenom malý zlomek. Boží služebníci, kteří zachovají ryzost, budou pak moci díky věčnému životu, jímž budou odměněni, prozkoumat všechny zázraky stvoření. Budou mít dosti času, aby cestovali a tak poznali zblízka své bližní, kteří patří k jiné rase, nebo zvířata, která obývají jiné části země.
21 Ale to nejkrásnější bude, že lidé na celé zemi budou jako pozemské Boží děti žít v míru a svobodě. Budou osvobozeni od strachu, kterým je trápen dnešní starý svět. Vším, co budou dělat, budou moci sloužit Jehovovi, protože on se postará, aby všichni lidé dostali významný úkol. Nikdo nebude muset vykonávat práci, kterou považuje za břemeno, nebo která ohrožuje jeho život nebo život někoho jiného, nýbrž každá práce bude příspěvkem k obnovení člověka a k přeměnění země v nádhernou rajskou zahradu.
22. Proč nemáme jít ve své obrazotvornosti příliš daleko, když přemýšlíme o budoucím novém světě?
22 Nesmíme ovšem jít ve své obrazotvornosti příliš daleko a představovat si, že budou v novém pořádku panovat poměry, které Jehova ve svém Slově, v Bibli, nezaslíbil. Není na příklad nutné učit se dnes nějaké činnosti, kterou bude možno pak provozovat v té nádherné době, protože pak bude dosti času učit se a sbírat zkušenosti. Pod Božím královstvím budou lidé žít v poměrech, kdy již nebude boj s časem. Čas sice bude stále rozdělen na dny a roky, ale protože bude život nekonečný, nebude již třeba pospíchat.
23. Proč je odměna pro činné křesťany jistá a jaké příklady mají napodobovat?
23 Odměna, ve kterou Boží služebníci doufají za svou těžkou práci, je pro ně jistá, protože sám Stvořitel dává záruku. Apoštol Pavel vysvětluje důvěřivě: „Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaše dílo a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu.“ (Žid. 6:10) Tvoje těžká práce s hlásáním dobrého poselství o jeho království a oznamováním jeho svatého jména Jehova, nezůstane neodměněna. Když máš tuto jistotu, měl bys být jako Abraham, který neotřesitelně věřil Božímu výroku: „Neboj se, Abrame, jsem pro tebe štítem. Tvá odměna bude velmi velká.“ (1. Mojž. 15:1) Buď také jako Moabitka Rút, která byla ochotna věřit podivuhodným věcem, jež jí jako naděje byly předloženy slovy: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a ať je ti údělem dokonalá odplata od Jehovy, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla hledat útočiště.“ (Rút 2:12) Kéž bys i ty našel sílu a odvahu hledat jako Jehovův spolupracovník útočiště pod jeho rozprostřenými křídly.
24. Proč je dílo, které provádějí křesťané, nejvznešenější věcí a nač mají naději ti, kteří se jí věnují?
24 Když máš správný postoj k práci, neochabneš ve svém úsilí, ale budeš stále myslet na to, abys byl vždy plně zaměstnán v Pánově díle a pokud možno dělal stále více. (1. Kor. 15:58) Naše služba Bohu je nejvznešenější dílo, jakému se člověk může věnovat. Je to největší věc. Jde v ní o jméno Jehovy, našeho Boha a Stvořitele. Není to tudíž ztracená věc, ale něco, co bude mít úspěch. Těm, kteří se jí věnují, je slibován plný a uspokojující život dnes a navíc naděje na blížící se nekonečný život v Božím novém pořádku. Kéž uděláš nutné kroky, aby ses mohl s námi podílet na této nanejvýš naléhavé věci.
b) Co se vyžaduje od Kristova učedníka a na jakou odměnu má naději?