Vyhraď si dost času pro každodenní modlitbu
1. Co bychom měli dělat pravidelně před jídlem?
KDYŽ se rodina schází každý den k jídlu, je dobrým zvykem, aby nejprve věnovala čas modlitbě, v níž vyjadřuje ocenění za pokrm, který dostává. Pozastavíš se a děkuješ Bohu za pokrm, který jíš? Ano, snad sis jej koupil za své peníze, snad pochází z tvé zahrady nebo jsi jej sám připravil. Nebyl to však náš veliký stvořitel, který se původně podivuhodným způsobem postaral o to, abychom měli pokrm, jak to vyplývá z 1. knihy Mojžíšovy, kde čteme: „Tu jsme vám dal všechny rostliny, nesoucí semena, jež jsou na povrchu celé země, a každý strom, na němž je ovoce stromu nesoucí semena. Nechť vám to slouží k pokrmu.“? — 1. Mojž. 1:29.
2. (a) Měli bychom mít tolik práce, že bychom nepomyslili na toho, kdo nám opatřuje pokrm? (b) Jakou důvěru vyjadřoval David a Kristus Ježíš?
2 Jehova podivuhodně určil velké množství chutných věcí k jídlu: nejrozmanitější druhy obilí, zeleniny, ovoce a masa. Jak může být někdo tak zaměstnán, že nemá čas vzpomenout si na Dárce tak důležité věci, jako je pokrm, který jíme a který potřebujeme pro každodenní výživu. Není třeba mnoha slov k tomu, abychom za to vyjádřili Bohu ocenění a uznání. Také v tomto ohledu můžeme napodobit Krista Ježíše, který nás učil, abychom se modlili: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Mat. 6:11) Když zázračně sytil tisíce lidí v zástupu, vyjadřoval požehnání. (Mat. 14:14–21) Můžeme být přesvědčeni o tom, že Jehova nepřipustí, aby jeho služebníci hladověli. Tuto důvěru měl David, když napsal: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ — Žalm 37:25; Mat. 6:31–33.
3. (a) Co je důležitou částí našeho uctívání Boha? (b) Proč bychom měli přicházet včas k zahájení našich shromáždění?
3 Modlitba ve spojení se shromážděním je důležitou součástí naší služby Bohu. Dokazujeme správnou úctu, přijdeme-li včas na sborové shromáždění, posadíme se a pozorně posloucháme úvodní modlitbu. Je vybrán Bohu oddaný bratr, aby všechny zastupoval v modlitbě. Poslouchej jeho slova, která vyjadřuje v modlitbě Bohu. Souhlasíš-li s jeho myšlenkami, můžeš z celého srdce říci: „Amen“ (hebrejské slovo, které znamená „jistě“). — 1. Kor. 14:16.
4. Jak působí modlitba na ty, kteří se účastní shromáždění?
4 Je povzbuzující, slyšíme-li vřelá slova chvály a díkůvzdání Jehovovi, který vyslýchá modlitby, i prosby o jeho ducha a vedení. Jak vhodné je modlit se na začátku a na konci našich shromáždění, která jsou věnována biblickému studiu a poučení. Modlitba pomáhá přítomným, aby se zbavili rozptylujících myšlenek, a přispívá k vážnému duchu celého uspořádání. Scházejí se zde mladí i staří a mohou naslouchat a učit se, aby se báli Boha a poslouchali jej. (5. Mojž. 31:12) Vzácné opatření modlitby při našich shromážděních skutečně spojuje naše bratry v lásce a jednotě a pomáhá nám, abychom pamatovali na ty, kteřís námi nemohou být přítomni. (Skut. 12:5) Společná modlitba spojuje sbor a spolu s ostatním duchovním požehnáním při shromáždění podněcuje všechny k lásce a znamenitým skutkům. — Žid. 10:24, 25.
OSOBNÍ MODLITBY
5, 6. (a) Je při modlitbě nutné zaujímat nějakou zvláštní polohu nebo dodržovat nějakou předepsanou formu? (b) Proč je pokleknutí pomocí?
5 S Bohem bychom však neměli mluvit jen v době jídla a při sborových shromážděních. Můžeme si během dne najít mnoho příležitostí, kdy můžeme mluvit se svým nebeským Otcem. Nemusíme při tom zaujímat žádný zvláštní postoj a nemusíme dbát žádné předepsané formy. Apoštol Pavel popisuje naši duchovní výzbroj a končí slovy: „Při každé příležitosti se nadále modlete v duchu v modlitbách a snažných prosbách všeho druhu.“ — Ef. 6:18.
6 Pokleknutí při modlitbě nám pomáhá ke správnému duchovnímu postoji. Je to způsob, jímž projevujeme největší úctu, když předstupujeme před svrchovaného vládce vesmíru. (Ef. 3:14) V některých zemích je zvykem klanět se před lidmi. Je nanejvýš vhodné, abychom se skláněli před největší živou osobou. V žalmu 95:6 čteme výzvu: „Pojďme, uctívejme a klaňme se; klekejme před Jehovou, naším učinitelem.“ Je podivuhodné, uvědomíme-li si, že se u Boha nemusíme nijak ohlašovat; kdykoli a kdekoli můžeme se obrátit k Bohu s prosbou nebo vyjádřením vděčnosti skrze sdělovací prostředek, jímž je Kristus Ježíš. — Jan 16:23.
7. (a) Jmenuj dvě důležité věci, na které je nutno pamatovat, když mluvíme k Bohu. (b) Proč je dobré být na klidném místě?
7 Rozhovor s Bohem je věcí srdce i mysli. Žalmista zdůraznil tuto skutečnost slovy: „Volal jsem svým celým srdcem. Vyslyš mne, zvláštní místo k modlitbě, ale to, co říkáš a co tě k tomu vede. Neopakuj znovu a znovu tytéž věci. Někteří lidé si myslí, že budou spíše vyslyšeni, jestliže se modlí tímto způsobem. Ježíš však nedoporučil nic takového. (Mat. 6:7) Není dobré učit se modlitby nazpaměť. Při upřímné modlitbě jsou nejdůležitější myšlenky a úvahy. Uctívání musí vycházet ze srdce, a ne jenom ze rtů. (Mat. 15:8) Abychom se mohli soustředit na rozhovor s Bohem, je dobré vyhledat si tiché místo. — Viz Mat. 6:6; Mar. 1:35; Luk. 9:18.
8. Proč a na jakém základě bychom měli vyznávat své hříchy?
8 Zahrnuješ do svých modliteb kromě prosby o základní životní potřeby a jiných proseb také vyznání svých hříchů, o němž mluví Bible? Na základě Jehovovy milující dobrotivosti a milosrdenství můžeme nyní prosit o odpuštění svých hříchů prostřednictvím Kristovy oběti. (4. Mojž. 14:17–19) Kristus Ježíš je jediný prostředník, on je tou určenou cestou, po níž se můžeme přibližovat k Bohu. (1. Jana 1:9; 1. Tim. 2:5) Chceme-li ovšem, aby nám bylo odpuštěno, musíme i my sami odpouštět, jak je to ukázáno u Lukáše 11:4. Měli bychom mít vždy na mysli skutečnost, že to, co odpouštíme my druhým — i kdyby to byly velké věci -, nikdy se nemůže vyrovnat tomu, co Bůh odpustil nám.
9. (a) Co bychom potom měli dělat, aby nám mohlo být prokázáno milosrdenství? (b) Popiš láskyplné opatření, jehož můžeme použít, potřebujeme-li pomoc.
9 Upřímné vyznání našich hříchů a provinění nám pomáhá, abychom získali lepší svědomí. (Žalm 32:5) Bylo by však převrácené, kdybys večer vyznával své hříchy a prosil o odpuštění a druhý den by ses vůbec nesnažil překonat svoji slabost. V Přísloví je moudře zapsáno: „Ten, kdo přikrývá svá přestoupení, nebude mít úspěch, ale ten, kdo se přizná a opustí [je], dosáhne milosrdenství.“ (Přísl. 28:13) Někdy je také nutné obrátit se o pomoc ke starším mužům ve sboru a požádat je, aby se za nás modlili, jak vyplývá ze slov u Jakuba 5:14–16. To je rovněž milující opatření v zájmu našeho duchovního blaha.
10. Proč je dobré, aby se nám modlitba stala zvykem?
10 Získáváme-li přesné poznání Bible, budeme si vytvářet nové zvyky, neboť oblékneme novou osobnost. (Kol. 3:9, 10) Jedním z těchto zvyků by měla být pravidelná modlitba. Je dobré, abys pozvedl své srdce a, pokud je to vhodné, také svůj hlas k Jehovovi a abys s ním mluvil. Není k tomu třeba přílišného množství slov. Začínáš-li den a chceš vykonat mnoho práce, řekni mu to. Pociťuješ-li během dne únavu, pros jej o posilu. Na konci dne, kdy jsi něco vykonal, pociťuješ určité uspokojení; za to vše mu vyjádři vděčnost. Po celý den s ním buď ve styku, mluv s ním. Zvykni si svěřovat se svému nebeskému Otci se vším; potom se modlitba stane částí tvého života a budeš plně využívat této přednosti. „Buďte. . . bdělí vzhledem k modlitbám.“ „Neustále se modlete.“ Vytvoř si dobrý zvyk mluvit s Bohem. — 1. Petra 4:7; 1. Tes. 5:17.
11. Co je úpěnlivá prosba a proč je nutná?
11 Bible mluví o modlitbě a o úpěnlivé prosbě. Úpěnlivá prosba je usilovnější a pokorná žádost k Bohu. (Fil. 4:6) Kristus Ježíš se modlil za Petra, aby neochabla jeho víra. (Luk. 22:32) Jehova byl hotov pomoci svému Synu, když byl v nouzi. (Žid. 5:7) Často se stává, že někdo potřebuje pomoc — když mu docházejí tělesné nebo duševní síly nebo když má řešit nějaký závažný problém. V takových dobách bychom se měli spolehnout na Boží pomoc a na jeho vedení, moudrost a sílu. Utěšuje nás, když se dovídáme, že „Jehovovy oči jsou obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich volání o pomoc“. — Žalm 34:15.
12. Co nám Jehova dal, aby nám pomohl v našem boji?
12 Naši nepřátelé jsou mocnější než my, a proto není možné, abychom zůstali sami bez pomoci z vnější strany. Máme však nezbytně nutnou duchovní výzbroj od Boha, jež je popsána v Efezským 6:11–17. Spolu s modlitbou a úpěnlivou prosbou (verš 18) nám pomáhá odolávat ďáblu a démonům. Pokud pilně studujeme, modlíme se, přemýšlíme a pravidelně se scházíme se svými křesťanskými bratry, a pokud toužíme po tom, abychom se s druhými dělili o dobré poselství, můžeme být zdraví ve víře, silní a rozhodnutí zastávat se pravdy. Jestliže se denně přibližujeme ke svému nebeskému ochránci, budeme si znovu a znovu připomínat, že musíme zůstat bdělí, abychom bojovali pravý boj. — 1. Tim. 6:12.
13. Co nám může poskytnou podivuhodnou úlevu od našich každodenních břemen?
13 Vyhradíš-li si dost času k modlitbě, dostaneš velkou útěchu. Víme, že nám Jehova mnoha způsoby pomáhá s našimi problémy a starostmi, které by nás mohly srážet. Jsme vybízeni, abychom na něj složili svá břemena a starosti, neboť nás ujišťuje, že se o nás postará. (Žalm 55:22; 1. Petra 5:7) Když jsme se o něco modlili, měli bychom mít víru, že Bůh vyslyší naši prosbu, pokud jednáme v souladu s tím, o co jsme jej prosili. Je nám dán pokyn, abychom o nic neměli úzkostlivou starost. (Fil. 4:6) Proč bys neosvobodil svou mysl od starostí, které tě sužují. Oznamuj své žádosti Bohu s modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.
ODOLÁVAT S POMOCÍ MODLITBY
14. (a) Jak můžeme obstát ve zkouškách víry? (b) Jak bychom se měli dívat na čas, který trávíme v rozmluvě s Bohem?
14 Dospěli jsme do doby, kdy stojíme před největší krizí ve světových dějinách. Naše víra je zkoušena již dnes a v budoucnosti bude zkoušena ještě více. Je moudré, abychom dávali neustále pozor sami na sebe a na to, co učíme. (1. Tim. 4:16) Nesmíme se nyní svévolně vydávat do nebezpečí. Nestačí, abychom jen pokračovali v závodním běhu, při němž jde o život, ale musíme také dbát pravidel. Jedním z pravidel je, abychom byli „bdělí vzhledem k modlitbám“. V zemích, kde panuje velký blahobyt, je možno snadno propadnout lásce k hmotným věcem a nakonec dávat přednost pozemským pokladům před poklady nebeskými. Je také velmi snadné přijmout světské zvyky. Pros Jehovu o sílu, abys mohl vyslovit pravdu, je-li to třeba, a o sílu, abys uměl mlčet, kdybys mohl prozradit něco, co ti bylo svěřeno. Nejcennějšími okamžiky každého dne mohou pro tebe být chvíle, kdy se přibližuješ k Bohu a prosíš jej, aby ti pomáhal a chránil tvé kroky na své cestě. (Žalm 37:34) Pros nejen o to, abys odolal ve zkouškách a pokušeních, ale také o to, abys získal Boží schválení.
15. (a) Proč můžeme očekávat, že nám Bůh bude naslouchat? (b) Měli bychom se vůči němu vyjadřovat bez zábran?
15 Bůh nás vyzývá, abychom se modlili, a ve svém Slově mluví o mnoha mužích, kteří jsou pro nás příkladem v modlitbě. Z toho bychom měli získat přesvědčení, že můžeme očekávat, že vyslyší naše prosby. Modli se o to, abys ve velkém sporu stál na bezpečné straně, na straně Jehovově, a aby sis mohl zachovat hlubokou radost, která pramení z pravého přátelství s ním a z toho, že mu rozumíš. Chceš-li se těšit z požehnání úzkého vztahu k Bohu, musíš být důsledný a musíš žít v plném souladu s tím, co mu říkáš. Musíš-li se rozhodovat, pak se rozhodni pro cestu, při níž zůstane tvé školené křesťanské svědomí čisté a dobré. (1. Tim. 1:5, 19) Nemysli si, že Bohu nemusíš nic říkat, protože on již zná naše nejvnitřnější myšlenky. Měl by ses snažit mluvit s ním otevřeně, protože si ze srdce přeješ mít k němu vždy ty nejlepší vztahy.
16. (a) Jaký postoj by měl zaujímat křesťan? (b) Bylo by správné, abychom mluvili s Bohem a sloužili jeho nepříteli?
16 Měli bychom také prosit o to, abychom si zachovali teokratický duchovní postoj, aby se nestalo, že bychom sice mluvili s Bohem, ale ve skutečnosti bychom sloužili jeho hlavnímu nepříteli. Křesťan, který se oddal Bohu, a dal se pokřtít, aby činil Boží vůli, neměl by smýšlet nebo jednat v rozporu s Boží vůli. Biblické pravidlo říká, že není možno sloužit dvěma pánům. (Mat. 6:24) Nemůžeme také kolísat mezi dvěma názory a své uctívání a službu dělit mezi Jehovovu organizaci a organizaci satanovu. (1. Kor. 7:23) Někteří snad otevřeně nemají žádné námitky proti pravdě nebo proti tomu, jak Bůh jedná, ale nechtějí jednat v souladu s dobrými věcmi,o kterých se dověděli, a tak odmítají pokyn, aby postupovali kupředu. Pokud si zachováváme důvěrný vztah k Bohu pomocí modlitby, která působí jako duchovní most, budeme chtít stále myslet na to, abychom vždy zůstali loajální a věrní Bohu.
17. (a) Jak je možné dokázat víc, než na co člověk stačí podle svého vlastního názoru? (b) Ze kterého zdroje síly bychom měli čerpat?
17 Modlitba by se pro nás nikdy neměla stát pouhou rutinou nebo formální věcí. Stále předstupuj před nejvyššího Boha v plné víře a vždy pros v souladu s jeho vůlí. (1. Jana 5:14, 15) Víra není vlastnost, kterou by se vyznačovali pouze lidé v biblických dobách. Můžeme prosit o větší víru, abychom mohli dokázat víc, než na co podle svého vlastního názoru stačíme. Slova v Efezským 3:20 by nás měla povzbudit, abychom pravidelně čerpali z tohoto neviditelného zdroje, z něhož dostáváme neomezenou pomoc, abychom mohli plnit Boží vůli: „Tomu pak, který může podle své moci, která v nás působí, učinit v přehojné míře více než to, oč prosíme nebo co si představujeme. . .“ Měj pocit, že můžeš bez zábran prosit o tělesné potřeby, o duchovní požehnání, o vítězství spravedlnosti i o to, abys byl lepším a silnějším svědkem a abys uměl v každé době podat dobrý a logický výklad pravdy.
18. (a) Měli bychom někdy zapomenout na modlitbu? (b) Proč potřebujeme modlitbu?
18 Jsou-li zásady věrnosti a loajality vůči Jehovovým zájmům pevně zakořeněny v naší mysli a v našem srdci, můžeme zůstat silní ve víře a vytrvávat v modlitbě, abychom nikdy nesešli ze stezky spravedlnosti. (Řím. 12:12) Když jsme oddali svůj život Jehovovi Bohu, je nemyslitelné, abychom na něj zapomněli i na jediný den. Uvažuj chvíli o radosti, síle, důvěře a vnitřním pokoji, o věcech, které mají lidé nesoucí Jehovovo jméno, protože vědí, jak mohou vejít do spojení se svým nebeským Otcem pomocí modlitby. (Jan 16:24) Je nutné, abychom často přemýšleli o tom, jak vzácnou předností je modlitba. To nám pomůže, abychom setrvali na svém určeném místě v Jehovově stále rostoucí organizaci. Chceme být vždy hotovi využít všech možností, jež jsou nám s láskou poskytovány, abychom zůstali celým srdcem oddáni tomu, který vyslýchá modlitby.
19. Jakou omluvu často slyšíme ve své kazatelské službě a je správné, abychom se těmito slovy omlouvali za to, že se nemodlíme?
19 Když předkládáme jiným poselství o království, často slyšíme odpověď: „Mám příliš mnoho práce.“ Je těžké porozumět, proč jsou lidé příliš zaměstnáni, než aby si mohli vyslechnout biblické poselství. Zjišťujeme však na druhé straně, že my sami svým způsobem jednání mluvíme v tom smyslu, že máme příliš mnoho práce, než abychom mohli mluvit s Bohem a poslouchat jeho Slovo pravidelným studiem? Dej pozor, aby tě nestrhl vír činnosti, který by nepozorovaně potlačil tvé ocenění pro spojení s Bohem. Jinými slovy, nikdy nepřipusť, aby se zřítil duchovní most, který vede k pravému porozumění a přátelství s Jehovou Bohem.
20. Jaké pozvání bychom měli přijímat každý den?
20 Kéž nám stále přináší štěstí skutečnost, že nás Bůh zve k modlitbě: „Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají, všem, kteří jej vzývají v opravdovosti.“ (Žalm 145:18) Buď ujištěn, že díky zázračnému opatření modlitby tě může Jehova vyslyšet. Mluvit s ním je skutečně nejsvětější přednost. Vážíš-li si této skutečnosti, budeš se modlit. Vyhraď si pro to dost času každý den.