Bůh pečuje o ponížené

„Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ — Jak. 5:11.

1. Jak dalece je rozšířeno uctívání Jehovy Boha a jak to souvisí se slovy u Jakuba 5:11?

TOTO působivé prohlášení, že „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný“, nám Jehovu Boha doporučuje, bez ohledu na to, kdo jsme. Jistě si přejeme, aby s námi bylo jednáno s něžnou náklonností a soucitně a zvláště, aby tak s námi jednal ten, jehož uznáváme a uctíváme jako nejvyššího Boha. Mnozí lidé po celé zemi jistě uznávají Jehovu Boha a z toho, že poznávají Jehovovo milosrdenství a něžnou náklonnost, získávají velkou útěchu a uklidnění. Lidé, kteří jsou tak požehnáni, jsou velmi rozmanití, skutečně, jsou tak rozmanití jako čtenáři tohoto časopisu. Ve chvíli, kdy ty uvažuješ o této věci, jak je ti předkládána ve tvém vlastním jazyce a ve tvém vlastním bydlišti, můžeš si být jist, že jiní lidé, velmi od sebe odlišní a žijící na různých místech s rozmanitými zvyky a s rozmanitou minulostí, uvažují o těchto slovech biblického pisatele Jakuba. Jakub byl učedník Krista Ježíše a byl tudíž křesťanem a ctitelem a svědkem Jehovy Boha a Otce Ježíše Krista.

2. Ve kterých dobách se projevily Jehovovy laskavé vlastnosti? Vůči komu?

² Ve všech dobách, v minulosti a přítomnosti, byly Jehovovy laskavé vlastnosti patrné těm, kteří jej uctívají. Ano, když Jakub mluvil o Jehovově vřelé náklonnosti a o jeho milosrdenství, zmínil se o Božích prorocích ze staré doby. Zmínil se o skutečnosti, že projevovali trpělivost a vytrvávali ve snášení zla, když mluvili ve jménu Jehovově jako jeho proroci a svědkové. V páté kapitole, ve verši 11, Jakub říká: „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a viděli jste, jaký výsledek Jehova dal, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ To je pravda, výsledek byl pro Joba skutečně důkazem Jehovova milosrdenství a jeho loajální lásky k jeho věrnému služebníku Jobovi, který zachoval Jehovovi ryzost. Je správné, abychom dnes uznali stejně jako biblický pisatel Jakub skutečnosti náboženských dějin a abychom si uvědomili, jak Jehova jedná s ryzími lidmi a jak jim projevuje milosrdenství a něžnou náklonnost. Tyto dobré výsledky nyní vidíme u těch lidí, kteří oceňují Jehovovo milosrdné jednání a chovají se podle toho.

3. V jakých ohledech jsou lidé rozmanití?

³ Obtížné dny, v nichž žijeme, přinášejí mnoho drsnosti a nedostatku milosrdenství. Okolnosti, v nichž lidé žijí, vyvolávají nejrůznější osobní zklamání. To je důkazem skutečnosti, že lidé mají nejrůznější minulost a jsou „všeho druhu“. Tyto rozdíly v minulosti a v životních okolnostech lidí jsou skutečně veliké. Někteří lidé jsou velmi vzdělaní, jiní méně a někteří mají poměrně malé vzdělání. Někteří patří k určité rase, druzí k jiné, a přirozeně existuje mnoho národností a ještě větší počet jazyků, jimiž lidé mluví. Společenské postavení je u každého odlišné, stejně jako tělesné a duchovní schopnosti. Všichni jsme zdědili nedokonalost, a proto bez opatření, které učinil Jehova Bůh, nemáme žádnou naději na život, ale rozsah přestupků, jimiž každý z nás přestupuje Boží spravedlivé požadavky, je u každého jiný. Rozdíly v minulosti a v podmínkách lidí se zdají být nekonečné.

4. K čemu vede rozmanitost lidí vzhledem k Božímu slovu?

⁴ Výsledkem je, že lidé, kteří přijdou do styku s Božím slovem, reagují velmi rozmanitě. Někteří lidé nereagují na stvořitelovo opatření s milujícím oceněním, protože jsou příliš pyšní, příliš spokojení sami se sebou nebo příliš vyzývaví. A na druhé straně jsou pak lidé, kteří se cítí tak ponížení, že mají dojem, že nejsou způsobilí přijmout Jehovovu něžnou náklonnost a milosrdenství. Ty zřejmě jsi ještě docela jiný — ani příliš spokojený sám se sebou, ani příliš ponížený, abys nemohl vyhlížet a přijmout to, co ti Jehova nabízí jako jednotlivci. Ano, můžeš vidět, že milosrdné a laskavé vlastnosti Jehovy Boha mají být pro tebe skutečně předmětem zájmu.

CO JE NYNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

5. Co je podle zde uvedeného výkladu důležitější než minulost člověka?

⁵ Čím více se učíš ze slova, které opatřil milosrdný Bůh, totiž ze Svatého písma, tím lépe porozumíš a oceníš, že toto celé Slovo učí, že i ty získáváš nebo můžeš získat Boží požehnání. Je důležité vědět, že nezáleží na tvé minulosti, ale spíše na tvém nynějším postoji a na tvé nynější reakci na to, co Jehova opatřil a co učinil dostupným pro lidi doslova všeho druhu, včetně lidí ponížených.

6. Které velkolepé příležitosti by měli využít všichni lidé?

⁶ Opětovně je ukazováno, že Jehova v lásce umožňuje lidem s nejrůznější minulostí, aby skrze Krista Ježíše přišli do souladu s ním. V 1. Timoteovi 2:3–6 je například psáno: „To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůle je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Neboť je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“ — o tom má být vydáno svědectví v náležitých jednotlivých dobách. Které „druhy“ lidí by odmítly příležitost získat záchranu a přesné poznání pravdy? Žádné! Proto by měli všichni lidé využít božské nabídky. Nikdo by o sobě neměl smýšlet tak povýšeně, že by nepoužil božského opatření, a zároveň by nikdo o sobě neměl smýšlet tak poníženě, že by se domníval, že nesmí přijmout a poznat pravdu a že ‚odpovídající výkupné za všechny‘ by nemohlo být nakonec použito k jeho dobru, aby byl zachráněn od svého dědictví nedokonalosti, hříchu a smrti. Také to je důležité.

UVĚDOMUJEŠ SI SVÉ DUCHOVNÍ POTŘEBY?

7. Jaký je správný názor na naše duchovní potřeby?

⁷ Když Kristus Ježíš, „který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“, sloužil před svou obětní smrtí na zemi, prohlásil: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:3) Zde není ukázáno, že ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb neboli jsou „chudí vzhledem k duchu“ (Meziřádkový překlad Království), by byli zavrženi, ale jsou naopak označeni jako šťastní, jako takoví, které Bůh miluje a o které pečuje. Proč? Protože si uvědomují své duchovní potřeby a protože přijímají Jehovova opatření k uspokojení svých duchovních potřeb. Nejsou pyšní ani domýšliví. Kdyby tomu tak bylo, klamali by sami sebe a domnívali by se, že jsou povýšeni nad Jehovova opatření. Nikoli, jsou v duchovním ohledu ponížení a uznávají, že mají stejně jako jiní lidé duchovní potřebu, kterou může uspokojit jen Jehovovo opatření, a proto mají v této věci správný názor sami na sebe. Nedají se odvést na jinou cestu nějakou nesprávnou myšlenkou, kterou by mohli mít v důsledku své osobní minulosti. Je velmi důležité, abychom přemýšleli o této věci, bez ohledu na to, kdo jsme a kde na zemi žijeme.

JAK ROZSÁHLÁ JSOU JEHOVOVA OPATŘENÍ!

8. Jaká obsáhlá jsou Jehovova opatření?

⁸ Boží slovo a Jehovovo předsevzetí, které je v něm vyjádřeno, není určeno pouze pro lidi určité rasy nebo národnosti. Ve skutečnosti jsou Bohu přijatelní lidé všech ras a miluje je a štědře se stará o všechny. Prorocké prohlášení o tom nacházíme v 7. kapitole Zjevení: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, a byli oděni v bílá roucha, a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ „Nebudou více hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům vody života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Verše 9, 10, 16, 17.

9. Kterým požadavkům, uvedeným ve Zjevení 7:16, 17, musíme odpovídat, abychom měli jistotu, že o nás bude Jehova pečovat?

⁹ Zde můžeš opět vidět široký rozsah Jehovových opatření, která zasahují až k tobě, bez ohledu na to, z kterého pocházíš ‚národa, kmene, lidu a jazyka‘. Ať již trpíš doslovný nebo symbolický hlad či žízeň následkem tvrdých, nemilosrdných poměrů ve světě, najdeš v tomto prorockém příslibu ujištění, že již nebudeš pociťovat duchovní hlad ani žízeň ani žár jeho hněvu, jestliže pokorně přiznáš, že záchrana patří Jehovovi. Činíš to, připisuješ záchranu Bohu? Jestliže ne, proč ne? Není to skutečně nerozumné, jestliže to neděláš? Jestliže hladovíš a žízníš po spravedlnosti, může být skutečně o tebe postaráno, jak dále řekl Ježíš u Matouše 5:6: „Šťastni jsou ti, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“

USPOŘÁDÁNÍ, KTERÉ SE PODOBÁ RODINĚ

10. Jakými kladnými rysy se vyznačují rodiny?

¹⁰ Rodinné uspořádání patří k věcem, které se na různých místech liší, stejně jako se liší zvyky a způsoby jednání různých národů. Všeobecně řečeno, panuje v dobré rodině mezi různými členy užitečný a příjemný vztah. To platí zvláště na rodinu, v níž všichni uctívají Jehovu Boha a uplatňují jeho požadavky a jeho vedení ve svém rodinném životě. Další skutečnost vzhledem k rodinám všeobecně je, že se skládají z různých osob, v téže rodině mohou být kojenci, děti, dospělí, osoby středního věku i osoby velmi staré. Ačkoli každý je v různých ohledech jiný než druzí, všichni mají v rodinném uspořádání své místo a není důvod, proč by někdo měl mít pocity méněcennosti před Bohem nebo před lidmi.

11. a) Které uspořádání se podobá rodině a v jakých ohledech? b) Jaké zlepšení je možné uvnitř křesťanské „rodiny“?

¹¹ Členové „velkého zástupu“ ze sedmé kapitoly Zjevení jsou přiváděni do uspořádání, které se podobá rodině. Je nějaký důvod, proč by ti, kteří jsou v tomto křesťanském uspořádání podobném rodině, měli mít pocity méněcennosti pro svůj vysoký věk nebo pro nějaké poškození, nedostatečné vzdělání, plachost nebo nedostatečné schopnosti ve srovnání s jinými členy rodiny? Ne, neexistuje důvod, proč by se měl někdo cítit méněcenný, ačkoli se snad někdo snaží překonat to, co jej omezuje. Jestliže tedy máš nyní následkem své minulosti nějaké překážky, měl bys proto pamatovat na skutečnost, že pokud jsi nyní věrný Jehovovi Bohu, můžeš podniknout změny a můžeš být takového ‚druhu‘, který odpovídá tvému křesťanskému vyznání. Jeden z popisů takové změny nacházíme v Efezským 4:23, 24: „Máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která je stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti.“ (Viz též Římanům 12:2) Není to povzbuzující a podnětné pro toho, kdo se chce zlepšit ve svém ‚druhu‘?

PRAVÉ ÚSILÍ

12. Jaké úsilí z naší strany je nutné?

¹² Upřímné dobré přání se do jisté míry pozná podle úsilí, jež člověk vynakládá, a podle toho, jak používá své mysli a svého srdce a jak se snaží dosáhnout tohoto cíle. Ačkoli je to jeho vlastní úsilí, není vynakládáno z jeho vlastní síly a není přitom opomíjeno opatření, které činí Jehova prostřednictvím Krista Ježíše k uspokojení duchovních potřeb, jichž si je takový člověk vědom. Povšimni si, jak se o tom mluví v 1. Timoteovi 4:10: „Neboť proto usilovně pracujeme a namáháme se, protože jsme složili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, především věrných.“ ‚Lidé všeho druhu‘ tedy musí tvrdě pracovat a vynakládat úsilí. A s Jehovovým požehnáním mohou přitom mít úspěch. Není to povzbuzující?

13. a) V jakém ohledu bys mohl užitečně uvažovat sám o sobě? b) Které skutečnosti vzhledem k Božímu duchu jsou v této souvislosti užitečné?

¹³ Přemýšlel jsi již někdy o tom, že máš jako jednotlivec vlastnosti, které nemá nikdo jiný? Skutečně je tomu tak. Jsou věci, které umíš dělat způsobem a v rozsahu, který nemůže nikdo jiný přesně napodobit. Proto nemusíš pociťovat sklíčenost pro to, co činí nebo může činit někdo jiný. Místo toho každý udělá dobře, bude-li uvažovat o svých vlastních schopnostech a používat je k Jehovově chvále v jeho uctívání. Každý má přirozené dary a ty lze dále rozvíjet, aby jich bylo možno lépe používat. Také jsou dary, které křesťané dostávají působením ducha Jehovy Boha, ale ani v tom ohledu nemá každý tytéž dary. Spíše je tomu tak, jak psáno v 1. Korintským 12:4–6: „Jsou rozmanité dary, ale duch je týž, a jsou rozmanité služby, a přece je týž Pán; a jsou rozmanitá působení, a přece je to týž Bůh, který vyvolává všechna působení ve všech.“ Pokorný člověk může rozvíjet své přirozené dary a může dokonce získat i některé nové dary a může také dostat pomoc a požehnání Jehovova svatého ducha, který působí na jeho srdce, na jeho mysl i na jeho úsilí, a to všechno tehdy, jestliže osobně radostně uctívá téhož ‚Boha, který vyvolává všechna působení ve všech‘ a jestliže mu slouží.

14. Jaký vyrovnaný názor bychom měli mít, pozorujeme-li vlastnosti druhých?

¹⁴ Pozorujeme-li jiné, může nám to někdy skutečně pomoci a můžeme tím získat podporu. Můžeme se rozhlédnout a vidíme jiné lidi, kteří mají užitečné schopnosti. Přitom by si člověk ovšem mohl připadat méněcenný, ale takové smýšlení by neměl pěstovat. Naopak, můžeme se učit tím, že pozorujeme dobré vlastnosti někoho jiného a pokud je to možné, můžeme tyto vlastnosti napodobit, a člověka, který má určité zvláštní schopnosti, můžeme dokonce poprosit o pomoc a tuto pomoc můžeme přijmout. Rozhodně bychom se však neměli snažit stát se někým jiným, ale měli bychom být tím, čím jsme, a v křesťanské organizaci, jež se podobá tělu, měli bychom být tím, čím nás Bůh určil.

15. Vysvětli přiléhavé znázornění lidského těla, jež nacházíme v 1. Korintským, ve dvanácté kapitole.

¹⁵ Ano, v Bibli se používá lidského těla jako příkladu organizace křesťanského sboru a je zde ukázáno, že části těla, které se zdají ponížené, jsou přece velmi potřebné. Tím jsou znázorněni takoví členové křesťanského sboru, kteří se snad mohou zdát jako ponížení. „Kdyby byli všichni jedním údem, kde by bylo tělo? Nyní je však mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě‘; nebo zase hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ Ale spíše je tomu tak, že údy těla, které se zdají být slabší, jsou potřebné, a ty části těla, které pokládáme za méně ctihodné, zahrnujeme tím větší ctí, a tak naše nevzhledné části mají tím hojnější úctu, zatímco naše slušné části nepotřebují nic. A přece Bůh složil tělo, přičemž dal hojnější poctu té části, která měla nějaký nedostatek, aby v těle nebylo rozdělení, ale aby jeho údy o sebe stejným způsobem navzájem pečovaly. A trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny ostatní údy; nebo je-li oslaven jeden úd, radují se s ním všechny ostatní údy.“ — 1. Kor. 12:19–26.

REAGUJ VE VÍŘE

16. O čem musíme uvažovat v souvislosti s vírou?

¹⁶ Pokorný nebo skromný člověk, který si vštípil do mysli skutečnost, že Bůh pečuje o ponížené, a který je v srdci přesvědčen, že sám také může přijmout Jehovova láskyplná opatření, může si s užitkem uvědomit, že musí mít víru stejně jako ostatní. Proto člověk, který pociťuje, že si je vědom svých duchovních potřeb, měl by si položit otázku: „Věřím skutečně v Jehovu Boha a v jeho Syna? Věřím Božímu slibu, že mi pomůže?“ Ježíšovy výroky v tomto směru ukazují, že takovou víru dokážeme tím, že neustále prosíme o Jehovova ducha. Řekl: „Neustále žádejte a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a každý, kdo hledá, nalézá, a každému, kdo klepe, bude otevřeno. Proto jestliže vy, ačkoli jste zlí, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více vám Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ — Mat. 7:7, 8, 11.

17. Jaké rozmanité působení Božího ducha bychom měli oceňovat?

¹⁷ Další otázka: Uznáváš, že Boží duch působí různé účinky tím, že vyvolává různé schopnosti, které mají členové sboru, a tímto způsobem uspokojuje všechny potřeby sboru? Je tomu tak, protože z 1. Korintským 12:11 se dovídáme, že „všechna tato působení vykonává týž duch a každému jednotlivě přiděluje tak, jak chce“. Mohlo by to však znamenat, že se ponížený člověk spoléhá na svou vlastní schopnost? Rozhodně ne. „Mluví-li někdo, ať mluví, jako by to byla svatá prohlášení Boží; slouží-li někdo, ať slouží jako závislý na síle, kterou poskytuje Bůh, tak aby ve všem byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jeho je sláva a moc po celou věčnost. Amen.“ — 1. Petra 4:11.

18. Jak můžeme mít užitek ze síly, kterou poskytuje Bůh? Uveď příklady.

¹⁸ Má-li se dostavit dobrý výsledek síly, kterou poskytuje Bůh, je nutné ochotně přijímat pokyny a školení a tímto způsobem se staneme pro Boha užitečnějšími než ten, kdo si myslí, že nepotřebuje žádné poučení, žádné školení a žádnou radu. Praktický příklad pro to nacházíme v dnešní době u kazatelů, kteří dobrovolně slouží v ústředí a odbočkách Společnosti Strážná věž, jež jsou organizovány k podpoře evangelizačního díla svědků Jehovových v různých částech světa. V ústředí a odbočkách působí kazatelé, kteří vždy tvoří rodinu bétel. Může se stát, že tito kazatelé zpočátku nemají vůbec žádné zkušenosti v té velice důležité práci, o kterou jsou požádáni. K této práci patří vykonávání mnoha jednotlivých úkonů, jež jsou nutné při pořizování Biblí a tištěných kázání a biblických studijních pomůcek, které svědkové Jehovovi všude rozšiřují. Mnozí tito dobrovolníci, kteří slouží v bételu, si nejprve myslí, že nikdy nebudou schopni vykonávat úkoly, které jim byly uloženy. Jsou však pokorní a učenliví, od počátku dostávají dobré školení, učí se základní věci a učí se vykonávat všechno správně. Proto se jim to skutečně daří a stále mají vědomí, že se účastní důležité části díla Jehovovy teokratické organizace.

19. Jak může ve sboru činit pokroky ten, kdo je ponížený?

¹⁹ Podobné to je ve sborech svědků Jehovových: noví nebo ostýchaví by měli přijmout pomoc, která se jim nabízí, a měli by se upřímně snažit spolupracovat s organizací sboru. Přitom poznají nejlepší a základní metody, jak má být vykonáváno svědecké dílo, a dokonce se na něm budou sami podílet. Jak pěkných pokroků tak dosáhnou ti, kteří jsou ponížení!