Reaguj ve sboru na Jehovovu něžnou náklonnost
„Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ — Fil. 4:13.
1. Jaké opatření je k dispozici všem ve sboru svědků Jehovových a jakou pomoc tím dostávají účastníci?
V KAŽDÉM sboru svědků Jehovových je vynikajícím opatřením teokratická škola kazatelské služby, která je k dispozici všem ve sboru. Návštěva této školy umožňuje účastníkům, aby se věnovali studiu určitých biblických námětů. Účastníš se jí? Jestliže ano, nerosteš pak v osobním poznání a porozumění? Také se zlepšuješ ve způsobech, jak předkládat pravdu druhým, a v duchovním ohledu buduješ jiné ve sboru.
2. Jaké skutečnosti ohledně Božího slova povzbuzují někoho, aby plně využil teokratické školy kazatelské služby?
2 Toto opatření sice existuje, ale někteří ve sboru se k němu nepřipojují a neúčastní se teokratické školy kazatelské služby. Proč ne? Snad proto, že se domnívají, že nemají dostatečné schopnosti, a mají strach, že by je nikdy nemohli získat. Nebylo by dobré, kdyby takoví lidé vzali v úvahu skutečnost, že si Jehova přeje, aby jeho lid mluvil o jeho pravdě? Jestliže mluvíme o tom, co je napsáno v inspirovaném Svatém písmu, projeví se to jako nesmírné dobrodiní. „Celé písmo je inspirováno Bohem a je užitečné [1.] k učení, [2.] ke kárání, [3.] k napravování věcí, [4.] k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží [5.] byl úplně schopný, [6.] úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu.“ (2. Tim. 3:16, 17) To jsou skutečně vynikající požehnání!
3. Jaká pomoc kterou poskytuje škola, slouží také k povzbuzení?
3 Sotva mohou vzniknout pochybnosti o tom, že si Jehova přeje, aby jeho lid mluvil pravdu a aby ji mluvil zřetelně. To neznamená, že všichni získají stejnou výmluvnost jako řečníci; ale teokratická škola kazatelské služby pomůže všem, aby rozšířili své poznání, aby se uměli vyjadřovat jasněji a přesněji a také aby zlepšili schopnost oslovovat druhé. Účast na škole podporuje také lásku a slouží k povzbuzení jiným bratrům a sestrám ve sboru. Kromě toho se tím také projevuje víra účastníků, kteří vynakládají své největší úsilí s plnou důvěrou v Jehovu.
4. Shrň zkušenost, o které je zde psáno, a ukaž, jak byla v tomto případě projevena víra.
4 To platí i tehdy, jestliže někteří nemluví plynně řečí, kterou se mluví v jejich bydlišti. I když mají takovou překážku, budou si velmi dovedně počínat v kazatelské službě, protože se upřímně snaží v teokratické škole kazatelské služby. Působení Božího ducha je skutečně úžasné. Díky pomoci, kterou poskytuje tato škola, překonávají lidé, kteří nemají vzdělání, svou situaci, jak to ukazuje následující výňatek z dopisu, který přišel z odbočky Společnosti v Dahomey (Západní Afrika):
„Bratři stojí před některými obtížnými problémy. Lidé většinou neumí číst a psát. Je zde hluboko zakořeněna náboženská pověrčivost. Kromě toho je zde mnoho řečí, ačkoli neexistuje žádná národní řeč. Například ve městě Cotonou existuje pět sborů svědků Jehovových a jejich shromáždění se konají v pěti různých jazycích. V mnohých jazycích se nic nepíše, a proto je nutno učit lidi, aby četli v některém jazyce, který má písmo. V minulém roce se učilo číst 108 osob. Ti se účastnili vyučování ve čtení a psaní, jež se konalo pod dozorem sborů. Stále ještě je zde asi 600 bratrů, kteří neumějí číst, a příští rok budou pilněji pracovat na tomto problému. Je přirozeně naléhavě nutné, aby uměli číst, jak o tom píše jeden zvěstovatel, který byl negramotný.
Tento bratr byl nový a šel poprvé do služby. Oslovil jednoho protestanta, který poznal že bratr neumí číst, a proto řekl: ‚Vůbec mi nemusíte kázat, dokud sám nebudete umět číst Bibli.‘ Nový zvěstovatel se sice pokoušel dále mluvit s oním člověkem, ale ten nechtěl poslouchat a ještě jednou řekl, že jej analfabet nemůže nic naučit. Nyní se zvěstovatel rozhodl, že vyřeší svůj problém. Nespokojil se pouze tím, že se účastnil vyučování čtení, ale kromě toho se ještě učil každý den po šest týdnů. Kamkoli šel, bral si s sebou svou knihu a prosil lidi, kteří uměli číst, aby mu pomáhali vyslovovat slova. Po šesti týdnech šel opět do služby a koho nejprve navštívil? Nuže toho člověka, který jej nechtěl poslouchat, když mu poprvé kázal. Tentokrát byl protestant nejen překvapen, že mu ‚analfabet‘ předčítal z Bible, ale začal se také zajímat o to, co jej bratr učil.
Doufáme, že v příštím roce ještě mnozí jiní poznají, jak je důležité umět číst, aby mohlo být ‚dobré poselství‘ kázáno v této části území ještě účinněji, aby ‚byli činěni další učedníci.‘“
5. Jak mohou podporovat organizaci Jehovova lidu ti, kteří jsou ponížení?
5 Jak ukazuje tato skutečnost a jak to rovněž vyplývá ze zkušeností, které jsou zapsány ve Svatém písmu, mají osoby, jež jsou ponížené, často největší požehnání, jestliže jsou ochotny poznat své přednosti a příležitosti v Jehovově službě a konají-li ve víře to, co mohou. Jestliže se lidé, kteří jsou ponížení, připojí ke sboru, měli by být povzbuzováni, aby se účastnili kazatelské služby, pokud vyhovují biblickým požadavkům, a mělo by jim být pomáháno, aby rozšířili svou službu. Jejich dobrá reakce v tomto ohledu slouží k podpoře organizace Jehovova lidu, pokud co nejlépe využívají svých schopností a zároveň si zachovají svou pokoru. Tento způsob jednání přispěje k dobrému výsledku, o němž se mluví v Efezským 4:2, 3: „S úplnou pokorou mysli a mírností, se shovívavostí, a abyste se navzájem snášeli v lásce a vážně usilovali o zachování jednoho ducha ve spojujícím svazku pokoje.“
6. Jakých dalekosáhlých výsledků je možno dosáhnout, projevuje-li pokorný člověk věrné úsilí?
6 Existuje biblická zpráva, která ukazuje, že se pomoci dostává nejen sboru Jehovova lidu na nějakém jednotlivém místě, ale že také celý teokratický národ byl podpořen věrným úsilím jednotlivé ponížené osoby. Tato zpráva je obsažena v popisu vítězství nad vojsky nepřátel izraelského národa. Izraelský vojevůdce Barák dostal poučení o tom, že Zizera, vojevůdce kananejských vojsk, nebude ‚prodán‘ neboli vydán do jeho ruky, ale do ruky jedné ženy. Ukázalo se, že tato velká čest připadla Jáhel, pokorné ženě jednoho cinejského muže. Byla ochotná a sebrala odvahu, ačkoli jí přitom hrozilo velké nebezpečí. Učinila všechno, co mohla, a byla odměněna tím, že podlý Boží nepřítel byl vydán do její ruky. Zpráva o jejích činech a o jejím jménu je také obsažena ve Svatém písmu. Biblickou zprávu najdeme v knize Soudců 4:8, 9, 21–23.
7. Které myšlenky z biblické zprávy ve 4. kapitole knihy Soudců na tebe zvláště zapůsobily?
7 „Nato jí [prorokyni Deboře] Barák řekl: ‚Půjdeš-li se mnou, půjdu určitě i já; nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu. Stejně však na cestě, kterou jdeš, ozdoba nebude tvá, protože to bude žena, do jejíž ruky prodá Jehova Zizeru.‘ Potom Debora vstala a odešla s Barákem do Kádes. A Jáhel, manželka Heberova, vzala stanový kolík a uchopila do ruky kladivo. A šla pokradmu k němu [Zizerovi] a vrazila mu kolík do spánků a zatloukla jej do země, když unaven tvrdě spal. Tak zemřel. A hle, Barák pronásledoval Zizeru. Jáhel nyní vyšla, aby se s ním setkala, a řekla mu: ‚Pojď, a ukáži ti muže, kterého hledáš.‘ Šel tedy k ní a hle, Zizera tam byl usmrcen, s kolíkem ve spáncích. Tak Bůh v onen den podrobil Jabína, kananejského krále, před syny izraelskými.“ To bylo skutečně mohutné vítězství a to prostřednictvím věrné ponížené osoby!
NEBESKÁ PODPORA A VEDENÍ
8. a) Proč křesťanství znamená více než jen věřit? b) Jaký vztah k tomu má 2. Timoteovi 3:14?
8 Bez ohledu na to, jakou minulost mají Jehovovi oddaní služebníci, každý z nich začal kdysi chodit po křesťanské cestě, což není pouze záležitost víry, ale je to cesta života, stezka nebo dráha, po níž je nutno jít ve věrnosti. Apoštol Pavel připomněl Timoteovi: „Pokračuj v tom, čemu ses naučil a čemu jsi z přesvědčování uvěřil.“ (2. Tim. 3:14) Také my proto s plnou důvěrou pokračujeme po této cestě spravedlnosti, kterou jsme nastoupili, a vzpomínáme si při tom, jak jsme zpočátku pečlivě vážili pravdu, když jsme ji slyšeli. Časem jsme se plně přesvědčili a k tomuto přesvědčení jsme nedošli na základě citů nebo tlaku, ale na základě nepopiratelné pravdy. Právě proto bychom měli dále pokračovat po cestě pravdy, jak je nám ukázáno v Bibli. Přitom máme jistotu, že nás bude podporovat všemohoucí Bůh a jeho Syn, vládnoucí král, a též jeho svatí andělé.
9. Vysvětli, jak ze 7. kapitoly Zjevení vyplývá, že ti, kteří chválí Boha na zemi, mají podporu z nebes.
9 Jistě si vzpomínáš, že členové „velkého zástupu“ ze sedmé kapitoly Zjevení „neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ (v. 10) Skutečnost, že „velký zástup“ Jehovových ctitelů je podporován z nebe, je ukázána v následujících slovech veršů 11 a 12: „A všichni andělé stáli kolem trůnu a starších osob a čtyř živých tvorů a padli na tváře před trůnem a uctívali Boha a říkali: ‚Amen [amen k tomu, co hlasitě volal „velký zástup“]! Požehnání a sláva a moudrost a díkůvzdání a čest a moc a síla buď našemu Bohu po celou věčnost. Amen.‘“ Ano, „velký zástup“ má skutečně podporu z nebe!
10. a) Co patří k vedení, které poskytuje Jehova? b) Měli ponížení lidé kázat a učit jako Boží služebníci?
10 Také existují biblické důkazy o tom, že ponížení lidé dostávají vedení na křesťanské cestě života, neboť je psáno: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě.“ (Žalm 119:105) Takové božské vedení působí na chování, myšlení, zvyky, postoj a službu Jehovovi oddaných služebníků. I ponížené osoby mezi takovými služebníky mají užitek z poslušnosti výslovného příkazu: „Kaž slovo, čiň tak naléhavě v době příznivé i v době plné strastí, kárej, uděluj výtky, napomínej se vší shovívavostí a uměním učit . . . zůstaň ve všem rozvážný, snášej zlo, konej práci evangelisty, plně dokonči svou službu.“ — 2. Tim. 4:2, 5.
11. a) Kdo se tedy musí přizpůsobit Božím měřítkům? b) Vysvětli, jak nejlépe je možno jednat vzhledem k příležitostem sloužit Jehovovi.
11 Nevyplývá z toho, že lidé „všeho druhu“ se musí v teokratické organizaci přizpůsobit požadavkům, povinnostem a přednostem „cesty“, aby dostali Jehovovu podporu a vedení? To zahrnuje mnoho osob, jež kráčejí po „cestě“ a patří k druhu lidí, kteří jsou pokojní a často mají pocit, že nejsou způsobilí pro všechno, co patří k této „cestě“. (Skut. 19:9) Takoví lidé by však měli pamatovat na to, že v případě, je-li jim nabídnuta větší odpovědnost nebo výsady, je nejlépe odpovědět kladně, a to s vážností. Bůh zná naše omezení a může nám dát dostatečnou schopnost, abychom zvládli úkol, k němuž nás pověřuje. „Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc,“ napsal apoštol Pavel. (Fil. 4:13) Jsme-li tedy požádáni, abychom sloužili ve sboru v nějakém zvláštním postavení, měli bychom s důvěrou poslechnout a přenechat všechno v Pánových rukou a měli bychom činit vše, co můžeme. Žalmista říká: „Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly.“ — Žalm 110:3.
REAGUJ KLADNĚ A OCHOTNĚ
12, 13. a) Jak rozdílně Bůh jedná? b) O které osoby Jehova pečuje?
12 Mít „pokornou mysl“ znamená, že člověk není domýšlivý, a to je žádoucí vlastnost. Ten, kdo se cítí ponížený pro svou minulost nebo své přirozené nedostatky, musí ovšem projevovat úplnou důvěru v Jehovu.
13 Jehova ve svém jednání rozlišuje mezi domýšlivým člověkem a tím, který má pokornou mysl; v jeho vlastním Slově je psáno: „Neboť Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povýšeného zná jen z dálky.“ (Žalm 138:6) Toto rozdílné zacházení je dále ukázáno u Izaiáše 66:2, kde „výrok Jehovův“ zní: „Na toho, který je v duchu zkroušený a chvěje se před mým slovem.“ Křesťané také dostávají radu: „Všichni se pak přepásejte pokorou mysli vůči sobě navzájem. Neboť Bůh odporuje pyšným, pokorným však prokazuje nezaslouženou dobrotivost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v patřičný čas.“ „Bůh odporuje pyšným, ale pokorným poskytuje nezaslouženou dobrotivost.“ (1. Petra 5:5, 6; Jak. 4:6) „Pokora“ by měla být oblékána jako část oděvu a měla by být nošena stále, což je zřejmé ze slov: „Oblékněte se něžnou náklonností soucitu, laskavostí, pokorou mysli, mírností a shovívavostí.“ (Kol. 3:12) Takový je i náš vůdce, Kristus Ježíš, neboť o sobě říká, že je „pokorný v srdci“. (Mat. 11:29) O takové pokorné Bůh pečuje.
14. Jaký úmysl má Bůh se zkrušenými a poníženými?
14 Jehova pečuje o ponížené, aby posílil jejich srdce a jejich ducha. „Neboť tak řekl ten vysoký a povýšený, který přebývá navždy a jehož jméno je svaté: ‚Ve výši a na svatém místě přebývám, též s tím, který je zkrušený a v duchu ponížený, abych oživil ducha ponížených a abych oživil srdce zkrušených.‘“ (Iz. 57:15) Jehova nově zformuje ty, kteří nebyli zformováni správně a kteří jsou zkrušeni zatížením ze své minulosti a svojí nynější situací.
15. Co musí rozlišovat ponížení lidé?
15 Tak jako Jehova rozlišuje mezi pokornými a domýšlivými, musí i ponížení lidé rozlišovat a rozeznávat mezi potřebnou, správnou křesťanskou pokorou a pokorou falešnou, protože ta není skutečnou pokorou mysli, ale ve skutečnosti je troufalostí.
16. Jaká zkouška pomáhá správně rozeznat tento rozdíl?
16 Ponížení lidé dostávají pomoc, aby mohli poznat tento rozdíl, neboť mohou vyzkoušet svou důvěru v Jehovu. Známe přísloví: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a nespoléhej se na svůj vlastní rozum. Dbej na něho [uznávej jej] na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ — Přísl. 3:5, 6.
17. Jak je ve Svatém písmu rozlišována pravá pokora a pokora zdánlivá?
17 Ve svém dopise křesťanům v Kolossech nám apoštol Pavel pomáhá poznat mezi pravou pokorou a vlastností, která se může prokázat jako pouhá tvrdohlavost. „Nedejte se oloupit o cenu vítězství nikým, kdo si libuje ve strojené pokoře a ve způsobu uctívání andělů tím, že ‚se zastává‘ věcí, které viděl, a je bez pravého důvodu nadutý svým tělesným stavem mysli. Vskutku tyto věci mají zdání moudrosti v samolibém způsobu uctívání a ve strojené pokoře . . . ale nemají cenu.“ (Kol. 2:18, 19) Ponížení lidé se proto musí vyvarovat ‚tělesného stavu mysli‘, musí jej vyloučit. Mohl by sice mít „zdání moudrosti“, ale nebyla by to pravá moudrost ani pravá pokora, neboť v Přísloví 11:2 je výstražně řečeno: „Přišla troufalost? Pak přijde hanba; ale moudrost je u skromných.“ Moudří jsou ti, kteří jsou skutečně skromní, ne ti, kteří jsou „rozumní ve vlastních očích“. (Řím. 12:16) Tato slova jistě poskytují poníženým mnoho příležitostí k přemýšlení, mnoho božských rad, o nichž musí vážně uvažovat, aby nejen kladně reagovali na Jehovovu něžnou náklonnost a milující opatření, ale aby to činili s důvěrou. „Spravedliví jsou jako mladý lev, který má důvěru.“ — Přísl. 28:1.
18. Jaké dva závěry můžeme vyvodit z tohoto článku?
18 Z toho všeho můžeme vyvozovat, že každý může ve velkém rozsahu rozvíjet schopnost vykonávat kteroukoli určenou službu s pomocí Jehovy Boha. Můžeme také vyvozovat, že Jehova pečuje o ponížené a že je připraví na větší služební přednosti, jestliže hledají jeho vedení a řízení, věří jeho Slovu a přijímají služební přednosti, které jim jsou nabídnuty.
19. Jaká pomoc a jaká rada je poskytována sebevědomým osobám?
19 Na rozdíl od těch, kteří se cítí do určité míry neschopní a ponížení, mohou snad jiní mít větší míru sebevědomí v důsledku svých poměrů, svých výkonů nebo své minulosti. Také tito lidé nalézají v Božím slově radu, která jim je pomocí. Všichni členové Jehovova lidu jsou „ovce“ jeho stáda a to zahrnuje i ty, kteří mají ve sboru Jehovova lidu zvláštní přednosti a povinnosti. Ze symbolických ovcí jsou vybíráni pastýři, aby vedli toto stádo a mohli mu pomáhat, ale přece musí zůstat „ovcemi“ stáda a dávat pozor sami na sebe, aby se nebrali příliš vážně a nestali se domýšlivými. Jsou-li domýšliví nebo se takovými stanou, nemůže je Jehova dále používat, protože neprokazuje přízeň pyšným a domýšlivým. „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch jmenoval jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ — Skut. 20:28.
20. Jaký dobrý příklad dal Ježíš svým následovníkům?
20 Ani Ježíš Kristus, jeho ‚vlastní Syn‘, se nespoléhal sám na sebe, ale řekl: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli ten dělá, to dělá stejně i Syn.“ (Jan 5:19) Apoštolové by byli mohli mít pocity méněcennosti před Ježíšem, ale Ježíšova pokora a láska v nich vyvolávala ty nejlepší vlastnosti. Všichni, kteří ve sboru Božího lidu zastávají odpovědná postavení, měli by být také takoví, to znamená takoví, jaký byl Ježíš ve své pokoře a lásce, neboť zrcadlil něžnou náklonnost a milosrdenství svého Otce.
21. Jakou radu dává Svaté písmo pyšným osobám a proč?
21 Jestliže někdo zpychne pro požehnání a přednosti, které dostal, pak ztratil potřebnou vlastnost pokorné mysli a pokorného srdce a selže, pokud se nezmění, protože „Bůh odporuje pyšným“. (1. Petra 5:5) „Pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím. Lepší je být pokorný v duchu s mírnými, než se dělit o kořist s těmi, kteří se sami vyvyšují.“ — Přísl. 16:18, 19.
22. Jaký je správný postoj a) vůči těm, kteří mají příznivé okolnosti a schopnosti, b) vůči těm, kteří potřebují čas a školení, aby činili pokroky?
22 Boží postoj vůči pokorným je zřejmý a všichni by jej měli přijmout. Ti, kteří mají příznivé poměry a přirozené schopnosti, vynakládají úsilí a činí dobré křesťanské pokroky. Takové pokroky si zaslouží pochvalu. Kdo má takové schopnosti, odpovědnost a přednosti, měl by uznat, že někteří jiní to nemají. Jsou jiní, kteří mají užitek ze školení a působení Jehovova ducha a časem činí pokroky a dostávají dodatečné teokratické přednosti. To je velmi krásné a také se tím ukazují správné křesťanské pokroky. Kromě toho se musíme také z Božího stanoviska dívat na všechny ty mnohé členy křesťanského sboru, kteří jsou noví nebo kterým okolnosti dosud nedovolily činit pokroky. Bylo by nesprávné lidské uvažování, kdybychom tyto osoby, jež jsou poněkud pomalejší, považovali za nedůležité. Bůh má o ně zájem a může jich používat rozmanitými užitečnými způsoby. A také to činí.
23. a) Komu by měla být poskytována pomoc a kdo by ji měl poskytovat? b) Co je pravdivé v souladu se slovy Jakubovými, jak jsme se všichni přesvědčili?
23 Ať si proto všichni, ponížení i jiní, navzájem pomáhají s takovým správným postojem. To zahrnuje i pomoc těm, kteří jsou doslova dětmi, kteří jsou mladí, pokud jde o léta. Měla by být poskytována pomoc také těm, kteří jsou starší a snad slabí, a snad také lidem, kteří mají pocit méněcennosti. Všichni mohou mít v duchovním ohledu užitek z toho, že ponížení lidé kladně reagují na Jehovova láskyplná opatření a podporují a posilují organizaci sboru Jehovova lidu. Přitom má cenu společenství se sborem i společenství soukromé, protože tak všichni poznávají pravdivost biblického výroku, že „Bůh složil tělo, přičemž dal hojnější poctu té části, která měla nějaký nedostatek“. (1. Kor. 12:24) Jistě všichni Jehovovi služebníci plně souhlasí se slovy biblického pisatele Jakuba, který prohlásil: „Viděli jste, jaký výsledek Jehova dal [Jobovi], že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ — Jak. 5:11.