„Usilujme o věci, které slouží k pokoji“
„Proto tedy usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou ke vzájemnému budování.“ — Řím. 14:19.
1. a) Co bylo nuceno poznat dvacáté století? b) Jaké otázky si však musíme klást?
ÚSILÍ o mír se stalo největším zájmem našeho věku. Mnozí lidé věří, že je mír nutný, aby lidstvo mohlo přežít. Avšak přejí si národy a lidé jako celek mír natolik, aby byli ochotni zaplatit za něj vysokou cenu, jaká je nutná pro obnovení jejich životů, cílů a zásad? Stěží, soudíme-li podle úsilí, které vyvíjejí, aby ho dosáhli. Povšimněme si důkazů:
2. a) Jak hledá svět mír a s jakým výsledkem? b) Jakým způsobem musí být vytvořen mír podle slov jednoho francouzského vědce?
2 Svět hledá mír uspokojováním sobeckých zájmů, rovnováhou sil, dvoustrannými smlouvami a mezinárodními svazky. Snaží se ovládat lidské prostředky, aby zabránil válce. Světová představa míru je ve skutečnosti stav ozbrojené připravenosti. Svět doufá, že strach zadrží sváry a násilí. Takový mír je povrchním východiskem z nouze. V žádném smyslu nepředstavuje hledání pravého míru. Francouzský vědec Lecomte du Nouy [čti: lekomt dy noj] řekl: „Přišel čas, aby národy a jednotlivci poznali, co chtějí. Chtějí-li mít civilizované země mír, musí pochopit, že je nutné k problému přistoupit od základu. Staré lešení, které nám odkázaly minulé generace, praská na všech stranách. Nemůže být upevněno nouzově kousky provazu, hrnci s klihem a smlouvami, důstojně podepisovanými vysoce váženými džentlmeny. A navíc, upevnění nestačí. Mír musí být uskutečněn přeměnou člověka zevnitř a ne budováním vnějších struktur.“
3. a) Co musel říci prorok Izaiáš o původu míru? b) Proč si národy nemohou dělat nároky na takový mír, ale kdo může a proč?
3 Avšak mír na základě takové proměňující síly nepřijde prostřednictvím politického zpracování lidí, nýbrž spravedlností Jehovy Boha. Povšimni si, co napsal Jehovův prorok Izaiáš o tomto míru sedm století před naším letopočtem. Nejdříve říká, že pravý mír nemůže nikdy přijít na zem, „dokud na nás nebude vylit z výše [Jehovův] duch“. A pak pokračuje: „A dílem pravé spravedlnosti se stane mír; a službou pravé spravedlnosti klid a bezpečnost na neurčitý čas.“ (Iz. 32:15–17) Které národy světa mohou tvrdit, že při všech novodobých mírových konferencích byla jejich prvním zájmem Boží spravedlnost? Nikdy nesměřovaly k tak vysokému cíli. Proto také nikdy nedosáhly míru, o kterém mluvil Boží prorok. Ale Boží lid, jeho svědkové, projevili pravý zájem o Boží spravedlnost. Protože Jehova je Bohem pokoje, pokoj je jedním z ovoce ducha. (2. Kor. 13:11; Gal. 5:22) Jeho svědkově získali Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení a který chrání jejich srdce a duševní síly prostřednictvím Ježíše Krista. (Fil. 4:7) Tomuto pokoji musí věnovat náležitou pozornost všichni, kteří milují spravedlnost a přejí si věčně žít.
DOBRODINÍ POKOJE, KTERÝ DÁVÁ JEHOVA SVÉ ORGANIZACI
4. Jaký stav panuje v Jehovově organizaci a jak to bylo předpověděno?
4 Jehova dal v hojné míře pokoj své organizaci, protože jí záleží na spravedlnosti. Tento pokoj se projevuje stavem klidu a mírumilovnosti, stejně jako harmonickými vztahy mezi svědky Jehovovými. Nejsou netrpěliví, ani se nepřou o způsob, jak Jehova vede svou organizaci. Tato atmosféra míru byla předpověděna u Izaiáše 60:17: „Jmenuji ti za dozorce pokoj a spravedlnost, která ti bude přidělovat úkoly.“ Bez Boží spravedlnosti nemůže být pravý a trvalý mír.
5. Jakým způsobem si Jehovova organizace zachovává jednotu a pokoj?
5 Když Jehova dá jasnější pochopení nauky nebo ukáže nový způsob jednání, pak jsou řádně poslány pokyny všem odbočkám organizace. Celá organizace pak jemně vpluje do určeného směru, který je v ještě větším souladu se zjevenou Jehovovou vůlí. Přizpůsobení nastává pokojně, aniž by se různí činitelé vzájemně potýkali. Tak postupuje organizace kupředu a provádí Jehovovo dílo.
6, 7. a) Co můžeme poznat o pokoji v Jehovově organizaci? b) Jakou povinnost má každý člen vzhledem k zachování pokoje, jak napomíná Petr a Jan?
6 Z Bible a z osobních zkušeností je možno poznat, že pokoj organizace svědků Jehovových není pouze teorie, ale skutečnost, že je to působení Boží vůle a ovoce Božího svatého ducha. Jejich mír přichází od Boha a ne na základě nezávislého jednání lidí. Když je tomu tak, je možno se zeptati: Jak přispívá každý jednotlivec v organizaci k tomuto pokoji?
7 Osobní pokoj nepřichází pouze automaticky tím, že člověk vejde do Jehovovy pokojné organizace. Každý musí přispět svým dílem. Tak to vysvětluje apoštol Petr: „Kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje svůj jazyk od zlého a své rty, aby nemluvily podvodně; ale ať se odvrátí od zlého a činí dobré; ať hledá pokoj a usiluje o něj.“ (1. Petra 3:10, 11) Z Petrových inspirovaných slov jasně vidíme, že chceme-li se těšit z pokoje Jehovovy organizace, musí jej každý člověk v ní uskutečňovat. Nemůže být pouze všeobecnou vlastností celé organizace. Také apoštol Jan podtrhuje tuto věc, když říká: „Děťátka, milujeme ne slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:18) Sama slova nestačí; jsou nutné skutky ve spojení s pravdou.
8. Jaké otázky si můžeme položit, abychom zjistili, zachováme-li pokoj ve svém denním životě?
8 Usilujeme ve svém vztahu k druhým ve sboru o věci, které vedou k pokoji? Můžeme dát odpověď, když se sami sebe zeptáme, zda naše jednání nebo použití našeho jazyka nezpůsobilo napjatý vztah, nějaký svár nebo spor, či nehněváme-li se na někoho. Jak to vypadá v naší rodině? Je tam nějaké nepřirozené napětí, malicherné hádky a výčitky? Jednáme spolu drsně? Možná, že všichni máme v tomto ohledu nějaké slabosti. Ale měli bychom rozhodně usilovat o pokoj a nepochybně se můžeme všichni v tomto ohledu polepšit.
9. Na které skutečnosti, týkající se pokoje, obracejí naši pozornost apoštol Pavel a učedník Jakub?
9 Protože v Jehovově organizaci vládne pokoj, musí každý, kdo je v ní, neúnavně pro něj pracovat. Apoštol Pavel to uvádí jako přímý příkaz: „Proto tedy usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19) Na pokoj není možno pohlížet jako na něco samozřejmého. Je znamením Boží moudrosti, podle níž jednají lidé, kteří jsou oddáni Jehovovi. Učedník Jakub to ukazuje slovy: „Moudrost shora je především čistá, pak pokojná . . . Nad to, ovoce spravedlnosti pochází ze semene, které bylo zaseto za pokojných poměrů pro ty, kteří působí pokoj.“ (Jak. 3:17, 18) Také zde to platí zvláště pro jednotlivce.
PŘÍLEŽITOSTI K VZÁJEMNÉMU PŮSOBENÍ POKOJE
10, 11. a) Kdy je zkoušena naše schopnost zůstat mírumilovný? b) Jak poskytují každodenní vztahy příležitost působit k pokoji?
10 Skutečná mírumilovnost je daleko více než být příjemný jen tehdy, když se věci dějí podle naší vlastní vůle nebo když odpovídají našim pocitům či zálibám. Za takových okolností není naše mírumilovnost zkoušena. Co však uděláme, jestliže jsme vystaveni nějakému tlaku? Usilujeme pak o pokoj? Zachováváme pokoj a klid, když se dostaneme do zatěžkávací zkoušky?
11 Každodenní vztahy mezi lidmi vně i uvnitř sboru poskytují mnoho příležitostí k mírumilovnosti. Neustálý styk s lidmi, kteří jsou nedokonalí jako my, působí někdy napětí, která porušují mír. Takové situace nás zkoušejí, abychom dokázali, zdali skutečně vyhledáváme pokoj. Například tolik věcí dnes působí, že se lidé hádají, a obyčejně to jsou bezvýznamné maličkosti. Co děláš, abys zabránil sporu, když vidíš, že se do něho můžeš zaplést? Když ovládáme své city a v těchto malých každodenních nesnázích zachováme pokoj, ve skutečnosti klademe základ pro zachování pokoje i pod větším nátlakem. Ježíš Kristus řekl: „Kdo je věrný v nejmenším, je také věrný v mnohém.“ (Luk. 16:10) Nemůžeme správně jednat při větším ohrožení pokoje, jestliže si zvykneme hádat se pro malé věci.
12. Které situace mohou mařit pokoj?
12 Jaké situace by mohly porušit mír v naší rodině a ve sboru? Když byl stavěn váš sál království, možná, že různé názory na některé detaily stavby způsobily, že byla vyřčena nelaskavá slova. Děti jsou někdy vydrážděny, když rodiče mluví před druhými posměšně o jejich mladistvých povahových rysech a když — třebaže neúmyslně — způsobí, že děti mají pocit, že jsou hloupé. Manželka si někdy dovolí veřejně žertovat o osobních slabostech svého manžela a tím neúmyslně způsobí, že se cítí zahanben. Skutečné napětí také vzniká, když manželé nezvládnou své děti nebo nepomohou svým manželkám v okamžicích tísně.
13. Jaké otázky by bylo dobře si položit?
13 Jsi sám v některé z těchto situací nebo jiném podobném postavení? Co děláš pro záchranu pokoje? Myslíš si vždy, že je vinen druhý, když je porušen pokoj? Čekáš na to, až ten druhý udělá první krok ke zlepšení situace a obnovení pokoje? Když přemůžeme malá každodenní napětí, přispívá to k pokojnému životu a k příjemné práci v Jehovově organizaci.
14, 15. a) Co nám umožňuje úspěšně usilovat o pokoj? b) Jaká je zásada, kterou zapsal apoštol Jan o našem usilování o pokoj, a jak vyzdvihl Ježíš nutnost žít se svým bratrem v pokoji?
14 Pamatuj, že pokoj pramení z Boží moudrosti, a to znamená, že vedeme život podle Božích zásad, že vykonáváme spravedlnost. Vyvarovat se problémům tím, že se snažíme být milí v pravou chvíli a formálním způsobem, diplomaticky, není pravý a skutečný křesťanský pokoj. Ne, pokoj, který dává Jehova, odráží něco mnohem hlubšího.
15 Tato zásada je pro nás zdůrazněna v 1. Jana 4:20, 21: „Tvrdí-li někdo: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, jehož neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má milovat také svého bratra.“ Klíčová zásada zní: Chceme-li být v pokoji s Bohem, musíme žít v pokoji i vzájemně. Ježíš řekl ve svém Kázání na hoře: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tu si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi; nejprve se smiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Mat. 5:23, 24) Jinými slovy: Zdali je naše uctívání Jehovy přijatelné nebo není, závisí na tom, žijeme-li v pokoji se svými bratry.
16. a) Proč není vždy snadné usilovat o pokoj? b) Jak se projevil Kristus jako usmiřovatel? Uveď příklady.
16 Usilování o pokoj však není vždy snadné; ano, někdy to může být velmi nepříjemný úkol. Často jde o otázku, kdo by měl udělat první krok a jak? Ježíš řekl: „Jestliže tedy [ty] přinášíš svůj dar k oltáři a tu si [ty] vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě“, ty bys měl udělat první usmiřovací krok. Pavel mluví ještě více o této věci: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne se líbit sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování. Neboť ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Řím. 15:1–3) A proto duchovně silnější by se měl chopit iniciativy. Kdo učinil první krok k obnovení pokoje, když se Petr projevil jako slabý a zapřel Krista? Byl to Kristus, a navíc, jak jemně to udělal! (Jan 21:15–17) Když Tomáš zapochyboval, byl to opět Kristus, který se nelíbil sám sobě, ale Tomáši, jemuž se zjevil, obnovil jeho víru a tak ho navrátil do pokojného vztahu k sobě samému. (Jan 20:24–29) Jaký krásný příklad nám všem dává Kristus! To byla činná láska. — Luk. 22:24–27.
17. Jak by měl být člověk vytrvalý, aby zlepšil porušené vztahy a uzavřel mír?
17 Jak vytrvale by se měl člověk snažit, aby vytvořil pokojný vztah ke svému bratru? Pavel odpovídá: „Je-li to možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem.“ Dále říká: „Nepolevujme v činění toho, co je správné, neboť v náležitý čas budeme sklízet, neochabneme-li.“ (Gal. 6:9, 10) Když však bratr odmítne naši lásku a vědomé úsilí zjednat pokoj, pak musí sám nést odpovědnost.
POKOJ S JEHOVOU JE NAŠÍ HYBNOU SILOU
18. Co je základem, na němž mohou být zřízeny pokojné vztahy k druhým?
18 Přání žít v pokoji s Jehovou by nás mělo pudit, abychom posílili pokoj mezi sebou. Co by však byla platná námaha, kdybychom neměli pokojný vztah k Jehovovi jako základ, na němž můžeme budovat? Nic. A tak když vidíme, že těžce vycházíme s druhými, že si stále na něco stěžujeme, že náš život je stále ovlivňován malými spory a zábranami, které pocházejí z různých našich výhrad, pak musíme hledat řešení svých problémů ve vztahu k Jehovovi. Břevno může být v našem vlastním oku a stéblo slámy v oku našeho bratra. — Mat. 7:1–5.
19. Co bychom měli mít všichni na mysli a jak to zdůrazňuje apoštol?
19 Každý z nás má svou vlastní osobnost, která je zatížena nedokonalostí. Avšak přes svou rozdílnost a své vlastnosti jsme se naučili milovat Jehovu a jeho spravedlnost a to je nejdůležitější. Pavel napsal: „Dále se navzájem snášejte a ochotně si vzájemně odpouštějte, má-li někdo vůči druhému důvodnou stížnost. Jako Jehova ochotně odpustil vám, tak čiňte i vy. Také ať Kristův pokoj vládne ve vašich srdcích, neboť jste vlastně byli k tomu povoláni v jednom těle.“ (Kol. 3:13, 15) Pavel zde uznává, že budou příčiny ke stížnostem, ale my jsme na rozdíl od ostatních lidí s Bohem usmířeni. On nám velkomyslně odpustil. Získali jsme dobré svědomí a začali jsme po své oddanosti a křtu nový, pokojný běh. Když spravedlivý Bůh může být tak ochotný odpustit a zapomenout, proč bychom my neměli být tím více ochotni jeden ke druhému?
20. Co je klíčem k pokojným vztahům s našimi bratry?
20 Klíčem k tomu je pokoj s Jehovou, z něhož se prostřednictvím Krista těšíme, a ten nám pomáhá ovládat naše sklony a pocity, takže i my můžeme odpustit a zapomenout. Pak nemusíme ve svém srdci uchovávat jitřící vzpomínku, která působí chlad vůči bratrovi, o kterém si myslíme, že u něho není něco v pořádku. Jestliže si zachováme svůj pokoj s Bohem neporušený, pak se nedáme vydráždit. Nebudeme splácet stejné stejným ani si nebudeme vytvářet ve své mysli zábranu mezi sebou a svým bratrem.
V POKOŘE NESOUDIT POHNUTKY DRUHÝCH
21. Proč je pokora tak důležitá, když usilujeme o věci, které slouží pokoji?
21 Obyčejně povstane třenice v malých věcech a pak se neúměrně zvětší. Pro znázornění: Myslel sis někdy, že tvůj nápad, jak něco dělat, je lepší než nápad tvého druha a připustil jsi, aby ses rozčílil, když jsi to chtěl dokázat? Proč jsi tak zarputile trval na svém, takže začal být ohrožován pokoj? Bible říká, že bychom si o sobě neměli myslet víc, než se sluší, ale každý „aby myslel tak, jak to odpovídá zdravé mysli“. (Řím. 12:3) Chceme-li konat Jehovovo dílo, měli bychom myslet na to, že je obyčejně více přijatelných možností, jak může být určitý úkol splněn. Splnění teokratického úkolu závisí více na pokojném duchu těch, kteří na něm pracují, než na stupni účinnosti celého uspořádání.
22. Jak bychom mohli špatně posuzovat pohnutky druhých a proč je to nebezpečné?
22 Snad můžeme být nakloněni pochybovat o správnosti pohnutek jen proto, že druzí nereagují tak, jak jsme očekávali. Někdo nás například v sále království nepozdravil, ačkoli to podle našeho názoru měl udělat. My jsme jej pozdravili, ale on neodpověděl. Začneme nyní o věci přemýšlet a cítit se zraněni a ochladneme ve svých citech, protože si představujeme, že něco proti nám má nebo že nás nemá rád? Připustíme, aby se mezi námi utvořila hradba odměřenosti a ohledu? Jestliže sám nebdíš nad vlastními pohnutkami, můžeš být nakloněn mlčky a skoro nevědomky vyslovit soud a tak dát vyklíčit pochybnosti o křesťanském smýšlení svého bratra. Tímto způsobem bys odsoudil jeho pohnutky jako pochybné. Pravda, jednání tvého bratra je nedokonalé, ale chtěl bys ty, aby tvé pohnutky byly posuzovány podle tvých nedokonalých činů? Buď tedy opatrný. Pokus se spíše omluvit jednání svého bratra, než abys na něm hledal chyby. Tak se vyvaruješ toho, abys v sobě pěstoval kritického ducha. — Mat. 7:1, 2.
USILUJ O POKOJ TÍM, ŽE SI UDRŽÍŠ JEHOVŮV NÁZOR NA ŽIVOT
23. Proč je důležité držet se rady v Židům 13:17, když usilujeme o pokoj?
23 Když usilujeme o pokoj, musíme dbát na radu v Židům 13:17 a poslouchat starší ve sboru a být jim poddáni. Snad známe staršího již po řadu let a povšimli jsme si všech jeho nedokonalostí a malých zvláštností. Avšak přes všechny jeho chyby Jehova uznal za vhodné dosadit jej do jeho úřadu. Budeme nyní diskutovat o Jehovově soudu? Budeme podkopávat organizaci duchem kritiky? Oč lepší je spolupracovat s chutí a radovat se, že Jehova učinil toto uspořádání!
24. Proč je nutné dělat nyní to, k čemu nás nabádá 2. Korintským 13:11?
24 V novém pořádku nebude připuštěno, aby spory rušily pokoj; proč bychom je měli připouštět nyní? Co čteme v 2. Korintským 13:11? „Bratři, dále se radujte [nyní], obnovujte [nyní] a potěšujte [nyní]; smýšlejte souhlasně [nyní], žijte pokojně [nyní]; a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ Budeme-li nyní poslouchat tuto dobrou radu, bude naše uctívání před Bohem čisté a přijatelné.
25. Jaké Jehovovo hledisko nám pomůže udržet pokoj s našimi bratry?
25 Aby nám pomohl udržet Jehovův názor na život, dopis Efezským 4:32 říká: „Staňte se k sobě navzájem laskaví, plní něžného soucitu a ze srdce si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ze srdce odpustil skrze Krista.“ Jak můžeš pěstovat hněv vůči svému bratru, jemuž Jehova projevil lásku? V napjaté situaci si připomeň, že všechno má dvě stránky a že je to některá z tvých nedokonalostí, která přispívá k napětí. K tomu, aby se lano napjalo, musí tahat na každé straně jeden. Tvůj bratr chce získat život stejně jako ty. Ty potřebuješ jeho podporu stejně jako on tvoji.
26. Co bychom měli mít na mysli a co bychom měli uplatnit, abychom byli v míru s Bohem a navzájem?
26 Mysli na velké věci, když vznikne napětí pro malé. Ptej se: „Proč sloužíme Jehovovi? Kam vede náš způsob jednání? Jaký účel má život?“ Měj tyto vysoce důležité věci stále před očima. Věz, že Jehova miluje svůj lid; všichni jsou pro něj cenní. Ulehči svému bratru jeho cestu, stejně jako ty bys chtěl, abys ji ulehčil on tobě. Abys získal cenu věčného života, musíš být v pokoji s pramenem života, Jehovou. Avšak tento pokoj je jistý, jen jsi-li v míru se svým bratrem. Proto usiluj ve všech věcech o pokoj, pro Jehovovu slávu a své věčné štěstí.