Jakým způsobem může přijít mír na zemi

SVĚTOVÝ mír nemůže přijít úsilím v oblasti odzbrojení nebo mírovými smlouvami, ani skončením studených nebo horkých válek. I zastánci míru nyní říkají, že mír musí mít základy ve společnosti, a také v rodinném životě. James Laue z National Peace Academy Campaign říká: „Porovnání [míru] s mírumilovností na společenské úrovni nám dovoluje definovat, co je mír. Ustavičné rozvíjení metod k řešení konfliktů, které vyvstávají každodenně, doma nebo ve škole, může být základem míru mezi národy.“

To se dá ovšem velmi těžko uskutečnit. George Mikes píše v „To the Point International“ pod titulkem „Ano, světový mír je věcí každého“:

„Stále jsme vyučováni, abychom milovali své bližní. Je to vysoce obtížná a unavující věc. Můžete milovat téměř každého vyjma svého bližního. Především, soused každého je ošklivý, nepříjemný, všetečný chlapík — zatímco člověk, který žije o několik domů dále, je milý, příjemný a zdvořilý. Jestliže žijete v Chelsea, nebudete mít spory s obyvatelstvem Turnhem Green a výborně vyjdete s lidmi v Crouch End [ve vzdálených místech]. Podobně Britové milují Australany a Novozélanďany — na druhém konci světa —, ale nikdy nemilovali Francouze a Němce.“

Nemůže tedy nastat světový mír, pokud především nevycházíme se svými nejbližšími. Existuje opravdu nějaká „metoda“, kterou se toho docílí? Nikoli. Člověk je velmi inteligentní a je zvláště přizpůsobivý metodám. Použil je v každém úsilí, včetně úsilí o mír. Celkem měl dílčí úspěchy v téměř každém oboru — ve vědě, politice, v obchodních stycích, v odbytu výrobků i v zakladatelské činnosti — kromě úsilí o mír, které zahrnuje i ty nejužší lidské vztahy. Metody zde nepomohou. Proč? Protože mír, který opravdu začíná doma, musí vycházet ze srdce. Mír nespočívá v pouhé snášenlivosti nebo v rovnováze sil, ale v pravé lásce a v porozumění pro jiné lidi nebo jiné rodiny, společnosti či národy — rasa, náboženství nebo sociální postavení přitom nerozhoduje.

Dá se toho docílit? V přítomném čase je pouze málo těch, kteří toho dosáhnou. Ale těch málo může žít v míru již nyní, bez ohledu na světovou situaci. Mohou podporovat mír v oblasti svého vlivu. Jak?

JAK MŮŽE ČLOVĚK DOSÁHNOUT MÍRU

Člověk uzavírá mír především s Bohem tím, že jej hledá v Bibli a snaží se určit, jaké uspořádání Bůh učinil, aby bylo možné se k němu přiblížit. Jednotlivec toho nemůže dosáhnout povrchním studiem. Musí hledat. Musí ‚se přesvědčit o všem a držet se toho, co je znamenité‘. — 1. Tess. 5:21.

Ten, kdo to dělá, nejprve poznává, že je hříšníkem a potřebuje pomoc. Musí uznat, že sám nemá sílu, aby činil skutky, které se líbí Bohu, a že nemá tu moudrost, aby byl s někým v pravém, trvalém míru. Jediný způsob, jak dosáhnout míru s Bohem, je odstranit překážku míru — náš vlastní hřích, který uzavírá cestu. Není to těžké. Nevyžaduje to tak velkou moudrost nebo schopnost. Víra v Boha a jeho sliby je prostá, nesložitá cesta. Je velmi jasně naznačena v biblické knize Římanům, v 5. kapitole, kde čteme:

„Skutečně totiž Kristus zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi, zatímco jsme ještě byli slabí. Vždyť sotva někdo zemře za nějakého nespravedlivého člověka; vskutku, za dobrého člověka se snad ještě někdo odhodlá zemřít. Ale Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky. Tím více tedy, protože jsme nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od hněvu. Jestliže jsme totiž byli smířeni s Bohem skrze smrt jeho Syna, když jsme byli nepřáteli, tím spíše budeme zachráněni jeho životem nyní, kdy jsme byli smířeni.“ — Řím. 5:6–10.

Toto smíření má za následek mír s Bohem. Apoštol Pavel píše: „Proto nyní, když jsme byli prohlášeni za spravedlivé z víry, užívejme pokoje s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 5:1) A není to pouze příměří nebo dočasný mír přehlížející minulé hříchy, kterých se někdo dopustil. Tento pokoj s Bohem skrze Krista je trvalý a pomáhá člověku, aby od té doby chodil způsobem, který udržuje mír. Bůh se stává nejlepším přítelem takového jednotlivce. — Srovnej Jana 15:15.

Ježíš popsal apoštolům tento pokoj: „Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. Nedávám vám ho způsobem, kterým jej dává svět.“ (Jan 14:27) Svět sice poskytuje určitou míru pokoje pomocí nemnoha přátel, prostřednictvím zábavy, bohatství, slávy, postavení či povýšení. Poskytuje určitý stupeň klidné mysli také prostřednictvím filozofických systémů a falešného náboženství, ale pokoj, který Kristus propůjčuje tomu, kdo opravdu vkládá víru v jeho usmiřující oběť, je zcela jiný. Takový člověk především získá čisté, klidné svědomí, pravý vnitřní klid, pokoj mysli, pokojné smýšlení, které působí dobré vztahy k druhým, získá hlubší smysl života a pevnou naději do budoucnosti.

Jak? Apoštol Petr nám říká, že když člověk projevuje víru v „dobré poselství“, oddá svůj život Bohu a je pokřtěn, je vlastně podstoupení křtu „žádostí k Bohu o dobré svědomí“. (1. Petra 3:21) Pro zděděnou hříšnost měl člověk v minulosti špatné svědomí, které jej tížilo jako velké břemeno. Ježíš o tom řekl: „Šťastni jsou truchlící [kteří jsou smutní pro svůj špatný duchovní stav], protože budou utěšeni.“ (Mat. 5:4) Překládá všem pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ — Mat. 11:28.

Jak je také občerstvující účastnit se díla kázání o království, které Ježíš započal, když byl na zemi, v němž cvičil své učedníky a o němž řekl, že dosáhne svého vrcholu ve skonávání světa, které je zde! (Mat. 4:17; 9:35; 10:7; 24:3, 14) Konat Boží vůli tímto způsobem je duchovně budující, uspokojuje a je pomocí k zachování pokoje s Bohem. Když svědkové Jehovovi pokračují ve službě s ‚nohama obutýma výstrojí dobrého poselství pokoje‘, mohou v každé situaci důvěřovat v Boží péči a ochranu. — Ef. 6:14–16.

Apoštol Pavel říká, že srdce křesťanů „bylo pokropením očištěno od špatného svědomí“. Je to proto, že Bůh řekl: „A rozhodně již nikdy nebudu připomínat jejich hříchy a jejich bezzákonné skutky.“ (Žid. 10:17, 22) S očištěným svědomím může mít křesťan pravý vnitřní pokoj, pokoj mysli. Méně se trápí pro světové podmínky. Ani nemoc a smrt mu nepůsobí takový strach jako dříve. Jeho strach zmírňuje vědomí, že Bůh zaslíbil vzkříšení. — 1. Tess. 4:13, 14.

UDRŽOVAT POKOJ S DRUHÝMI

Oddaný, pokřtěný člověk je schopen udržovat pokoj s druhými. Cokoli dělá vzhledem k někomu jinému, dělá s láskou. Nikdy nemá připustit, aby jeho pohnutkou bylo sobectví, chtivost, pýcha, žárlivost nebo touha po odvetě. Lidé poznají upřímnost, pohostinnost, pravou lásku a odplácejí to projevováním stejných vlastností. Ježíš stanovil zásadu, jejíž pomocí můžeme udržovat pokoj. Řekl: „Zvykněte si dávat, a lidé vám budou dávat. Budou vám sypat do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž měříte vy, takovou vám budou na oplátku měřit oni.“ — Luk. 6:38.

Láska a dávání — mají-li podporovat pravý pokoj — nesmějí být úzkoprsé, stranické nebo s předsudky. Musíme být skutečnými bližními všem lidem, mezi nimiž žijeme, bez ohledu na jejich náboženství, národnost, barvu pleti nebo společenské postavení. Apoštol Pavel zdůraznil, že to je pro křesťana podstatné. Řekl: „Usilujte o pokoj se všemi lidmi“ a „je-li to možné, pokud to záleží na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi“. (Žid. 12:14; Řím. 12:18) Ježíš působivě znázornil, jak je nutné, aby člověk byl každému dobrým, milujícím a pomáhajícím bližním. Ukázal, že je potřebné udělat si čas k oznamování „dobrého poselství“ všem lidem a vynakládat své úsilí i hmotné prostředky k pomoci druhým v neštěstí, jak jen se naskytne příležitost. Ježíš podtrhl tuto zásadu, když vylíčil jistého Samaritána jako dobrého bližního, protože tehdy bylo všeobecně mezi Židy a Samaritány nepřátelství. — Luk. 10:29–37.

A co když taková láska k bližnímu není opětována? Křesťan s tím nemůže nic dělat, ale může sám zůstat pokojný. Jestliže nějaký jiný člověk chce porušit mír a válčit, křesťan se může obrátit k Bohu o pomoc, aby udržel rovnováhu a vyvaroval se odvety. Bible radí: „Nikomu neoplácejte zlé zlým . . . Nemstěte se sami, milovaní, ale poskytněte místo zlobě.“ (Řím. 12:17–19) Jestliže hrozí opravdové nebezpečí, křesťan vloží důvěru v Boha, že jej nepotká trvalé zlo. Takovou důvěru vyjádřil apoštol Pavel, kdy řekl: „Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády . . . ani moci . . . ani žádné jiné stvoření nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:38, 39.

SVĚTOVÝ MÍR

Ale někdo se může zeptat: „Jak může pokojný život několika málo lidí přinést SVĚTOVÝ mír?“ Náš osobní pokoj sám o sobě to neučiní. Avšak Bůh křesťanů je „Bůh, který dává pokoj“ a Kristus Ježíš je „Kníže pokoje“. (Řím. 16:20; 1. Kor. 14:33; Iz. 9:6) Ti, kteří si výslovně nepřejí mír, kteří jej ustavičně porušují, kteří nemohou žít v pokoji, pokud sami nevládnou, musí být ze země odstraněni. Bůh říká, že mají být „zničeni ti, kteří ničí zemi“, právě jak tomu bylo kdysi za celosvětové potopy v Noemových dnech. (Zjev. 11:18; 1. Mojž. 6:12, 13) Za mír se musí zaplatit určitá cena, jak říká Bible: „Zlý je výkupným za spravedlivého; a ten, kdo jedná zrádně, zaujímá místo přímých.“ (Přísl. 21:18) Bůh zničí všechno zlé.

Kníže pokoje, Boží král celé země, přinese konec národnostním sporům. Jako Bůh ochraňoval svůj izraelský národ ve staré době, tak to bude dělat skrze svého ustanoveného krále na celé zemi, a trvale. Žalm 46 připomíná Boží ochranu Jeruzaléma před nepřátelskými okolními národy a tím příkladně ukazuje, co Bůh učiní ve prospěch všech pokojných lidí. „Jehova vojsk je s námi; Jákobův Bůh je pro nás bezpečnou výšinou . . . Pojďte, pohleďte na Jehovovy skutky, jak úžasné události způsobil na zemi. Působí, aby až do končiny země přestaly války. Láme luk a na kusy rozbíjí kopí; ohněm spaluje vozy [určené pro bojové účely].“ — Žalm 46:7–9; 46:8–10, „KB“.

Až bude na zemi mír a soulad, mohou být díla prospěšná pro zemi vykonávána bez překážek, majetek společnosti nebude odčerpáván pro válečné účely a veškerý důraz bude kladen na užitečné plány. Bohatý výnos země nebude promarněn. Pokud jde o jedince, může pěstovat své nadání a schopnosti a svobodně se podílet na všeobecném prospěchu druhých. Pouze mírem, který způsobí Bůh, může být nastolen a udržen pravý světový mír. Soulad mezi Bohem a člověkem je popsán slovy 85. žalmu: „Milující laskavost a opravdovost se spolu potkaly; spravedlnost a mír — daly si políbení. Opravdovost vypučí ze země a spravedlnost bude shlížet přímo z nebes. Jehova sám také dá to, co je dobré, a naše vlastní země vydá svůj výnos.“ — Žalm 85:10–12; 85:11–13, „KB“.

Máš-li rád pokoj, můžeš se těšit z pokoje s Bohem a se spolukřesťany již nyní, a do jisté míry i z pokoje s druhými jako z náznaku dokonalého pokoje v blízkém Božím novém světě. Pokoj s Bohem je nejdůležitější; potom máme mít pokoj s jinými lidmi stejné víry, a nakonec, pokud záleží na nás, se všemi ostatními. Bůh nás utěšuje, že v ustanoveném čase bude panovat dokonalý, trvalý mír. Přijde brzy, až budou „zničeni ti, kteří ničí zemi“. — Zjev. 11:18.