Chraň se před nelaskavými myšlenkami
SLYŠEL jsi také již výrazy jako: „Nevěř mu ani slovo!“, „Za koho se vlastně považuje?“ nebo „To není nic zvláštního, to bych udělal lépe“? Jistě jsme všichni slyšeli podobná slova. Ale oč by bylo lepší, kdyby nebyla vyjádřena, nebo ještě lépe, kdyby takové nelaskavé myšlenky někoho vůbec nenapadly!
Proč napadají některým lidem takové nelaskavé myšlenky? Snad se někdo jiný dostal příliš do popředí nebo byl obzvláště ctěn. Nebo snad má někdo zvláštní potřebu uplatnění. To by v nás mohlo vzbudit určitou nelibost.
Bible obsahuje mnoho dobrých rad, a jestliže si jich povšimneme, uchrání nás to před takovými povahovými rysy. Nejen že nám doporučuje, abychom drželi jazyk na uzdě, ale také nám ukazuje, že máme bdít nad svými myšlenkami. Nelaskavé myšlenky mohou způsobit škodu, i když nejsou vyjádřeny. Ovlivňují náš vztah k druhým. Mohou i nám uškodit, protože to, co působí na našeho ducha, působí i na naše tělo.
K nelaskavým myšlenkám, před nimiž se máme chránit, patří mimo jiné i myšlenky, které prozrazují neoprávněnou nedůvěru. Jak to? Podívejme se na následující příklad. Bible mluví o bezdůvodné nedůvěře knížat národa, známého jako Ammonité. Izraelité ještě nikdy Ammonity nenapadli (protože jim Jehova Bůh výslovně přikázal, aby nechali tento lid na pokoji), ačkoli byli od nich vždy znovu napadáni. (5. Mojž. 2:19) Když však David, jeruzalémský král, jednou vyslal posly k Ammonitům, aby projevili jeho soustrast při smrti jejich krále, řekla jejich knížata, že poslové jsou zvědové, a velmi je pokořila. Jejich nedůvěra dokonce způsobila, že podplacením přiměli sousední lid, aby s nimi táhl do války proti Izraelitům. Nakonec museli za svou bezdůvodnou nedůvěru pykat, protože utrpěli porážku a byli Izraelitům podrobeni. Můžeme se z jejich zkušenosti poučit. — 1. Par. 19:1 až 20:3.
Měli bychom důvěřovat přátelům, příbuzným, dobrým známým a především všem spolukřesťanům. I když nastanou těžkosti, měli bychom každou pochybnost vždy vykládat v jejich prospěch. Je lepší být někdy zklamán, než být příliš nedůvěřivý a myslet o každém člověku, že nás chce poškodit. Mnohé manželské dvojice jsou nešťastné, protože partneři mají k sobě bezdůvodnou nedůvěru. Oč by byli šťastnější, kdyby se snažili smýšlet o sobě s láskou!
Zvláště ve svém názoru na pohnutky druhých bychom se měli chránit nelaskavých myšlenek. Nezapomínejme, že ďábel jako první připisoval druhým bezdůvodně sobecké pohnutky. Jeho zkažené jednání začalo tím, že choval nelaskavé myšlenky o Bohu, které nakonec způsobily, že zapřel stvořitele. (1. Mojž. 3:1–5) Později pochyboval o pohnutkách všech Božích služebníků. K čemu to vedlo? Že se nyní ze všech sil snaží dokázat, že jeho nedůvěra je oprávněná. A to je, nezapomeňme, další důvod, proč bychom neměli chovat neoprávněnou nedůvěru: Je zde totiž nebezpečí, že budeme stále myslet na to, abychom dokázali, že jsme právem nedůvěřiví, a tím si děláme z druhých nepřátele. — Zjev. 12:10.
Nelaskavé myšlenky také přicházejí, když jsme příliš kritičtí, to je, když od druhých příliš mnoho očekáváme. Je dobře myslet na to, že v očích druhého může být velkým vítězstvím nebo úžasným výkonem, co nám snad připadá bezvýznamné a nic neříkající. Nezaviňuje „generační propast“, která existuje v některých rodinách, že jsou rodiče k dětem a děti k rodičům příliš kritičtí? Takové rodiny by udělaly dobře, kdyby si zapamatovaly jedno turecké přísloví: „Kdo hledá přátele bez chyby, zůstane bez přítele.“
Zvláště turisté, kteří navštíví cizí zemi, měli by se chránit před nelaskavými, příliš kritickými myšlenkami. Je možné, že pozorujeme zvláštní věci a zvyky, které mohou vzbudit nepříznivý dojem, když je srovnáváme s poměry ve vlastní zemi. Nebylo by lepší, abychom se pokusili vžít se do situace obyvatel té země? Pak bychom poznali, že jsou oběťmi určitých okolností, a lépe bychom jim porozuměli. Kdybychom se dívali ze správného hlediska, museli bychom spíše žasnout nad tím, co dokázali za stávajících poměrů.
Uč se radovat se z toho, co dělají druzí, když místo jejich chyb si všímáš jejich dobrých stránek. Nebuď tak bláhový jako posluchač přednášky, který — když zjistil, že řečník používá stále tentýž výraz — počítal, kolikrát jej řekl. Oč více by se naučil, kdyby se soustředil na důkazy řečníka a oceňoval jeho upřímnost!
Chraň se před nelaskavými myšlenkami ve svém vlastním zájmu i v zájmu dobrého vztahu k druhým. Povšimni si inspirované rady: „Konečně, bratři, . . . co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a věc hodná chvály, o tom všem dále uvažujte.“ — Fil. 4:8.