Kdo uvidí „znamení Syna člověka“?

V JEDNOM z nejpůsobivějších proroctví, která Ježíš vyslovil, použil na sebe vidění proroka Daniela, zapsané u Daniela 7:13,14. Toto vidění obsahuje symbolické znázornění světských říší od Babylónu (pod jehož panstvím Daniel tehdy žil), až do doby, kdy lidské vlády přestanou existovat a budou nahrazeny mesiášským panstvím. Daniel napsal o mesiášském králi:

„A stále jsem viděl v nočních viděních a tu, hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka; a získal přístup ke Starému na dny a přivedli jej až těsně před něj. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky.“ — Daniel 7:13, 14.

Ten, který zde byl popsán „jako syn člověka“, je Ježíš Kristus. (Srovnej Luk. 5:24; 7:34.) Židé žádali — chce-li jim dokázat, že je skutečně Mesiášem —, aby to učinil viditelným způsobem tak, že by se objevil na nebeských oblacích, právě jak si představovali splnění tohoto proroctví. Avšak Ježíš jim řekl, že nedostanou takové znamení. (Mat. 12:38, 39; 16:1–4; Mar. 8:11, 12) Bible spíše naznačuje, že „znamení Syna člověka“, který má přijít s mocí a slávou, bude viděno mnohem později.

Kdo tedy uvidí „znamení Syna člověka“, když přijde „na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou“? Ježíš naznačil, že jej uvidí všichni na zemi. Řekl: „Tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka.“ (Mat. 24:30) Jelikož je Kristus nyní neviditelnou duchovní bytostí, lidské oči jej nemohou doslova vidět, ale mohou rozeznat jeho přítomnost podle určitých událostí. (1. Tim. 6:16) Někdo pozná brzy jeho neviditelnou přítomnost; jiní — popsaní jako lidé, kteří se bijí v nářku — teprve tehdy, až začne ničit součásti přítomného světového systému věcí.

Ježíš řekl, že jeho jednání znamená pro zemi soužení, jaké nebylo „od počátku světa“. (Mat. 24:21) První částí soužení bude zničení Velkého Babylónu, zničení všech náboženství tohoto světa, zvláště tak zvaných „křesťanských“, která předstírají, že následují Krista, ale ve skutečnosti jej zastupují falešně. (Zjev. 17:1, 2, 16–18; 18:21) Potom nastane boj mezi ostatními částmi tohoto světa — politikou, obchodem a vojskem — a „Králem králů“, Ježíšem Kristem. — Zjev. 19:11–21.

DNY JSOU „ZKRÁCENY“

Národ starověkého Izraele tvrdil, že je Božím lidem. Měli inspirovaná Hebrejská písma. Avšak pěstovali falešné uctívání a pronásledovali Ježíše Krista a jeho následovníky. Nebyli přáteli Boha, ale světa. Zavrhli Ježíše, kterého Bůh pomazal a představil židovskému národu jako krále. Když byl Ježíš vyslýchán římským místodržitelem Pontiem Pilátem, křičeli Židé: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:12–16) Pro jejich vzpurnost je Bůh zavrhl a nechal v roce 70 n. l. rozbořit Jeruzalém římskými vojsky.

Křesťanstvo je jako starověký Jeruzalém. Má Bibli a tvrdí, že je jediným zástupcem pravého Boha. Pronásledovalo však zvěstovatele Božího mesiášského království a tím se usvědčovalo ze lži. Je podstatnou součástí tohoto světa a vměšuje se do jeho politiky. (Jan 17:14; Jak. 4:4) Proto je Bůh zničí právě tak, jako starý Jeruzalém.

Obléhání, které v prvním století vedlo k rozboření Jeruzaléma, trvalo jen krátce, pouze 142 dny. Během té doby přišlo o život 1 100 000 Židů, 97 000 jich přežilo a bylo prodáno do otroctví. Ježíš předpověděl: „Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:22.

V Ježíšových slovech o zkrácených dnech byli „vyvolení“ tehdy žijící křesťané v Jeruzalémě a v Judeji. První poznali, že se blíží Jehovův předpověděný soud nad Jeruzalémem, a proto uprchli do bezpečí na druhý břeh řeky Jordánu. Když Jehova předem uvedl křesťany do bezpečí, mohl dát rychle Jeruzalém rozbořit římskými vojsky. Bylo to jeho milosrdenství, že nedal vyhubit i poslední živou duši.

Stejně i dnes se dostávají na místo bezpečí Boží „vyvolení“, pomazaní, duchem zplození bratři Ježíše Krista, kteří jsou ještě na zemi. Poznávají podle znamení — událostí našich dnů —, že Syn člověka je neviditelně přítomen a že je blízko zničení tohoto systému věcí. Neoddělují se tělesně od lidí, jako se oddělili křesťané v Jeruzalémě. Hledají však útočiště u Jehovy a jeho mesiášského krále, kterého uznali a kterému slouží. Důvěřují v jeho království, a ne v lidské úsilí přivodit na zemi pokoj a bezpečí. I jiní lidé, „velký zástup“, pozorovali jejich věrnost a připojili se k nim. — Zjev. 7:9–17.

Jakmile se jasně rozezná, kdo jsou „vyvolení“ a jejich druhové, a jakmile jsou přivedeni pod královu neviditelnou ochranu, může začít zničení tohoto systému. Nemusí to být dlouhé, protahované soužení, ale může být „zkráceno“. Tak je zachráněno nějaké „tělo“. Není zachráněno proto, aby bylo prodáno do otroctví, ale aby přežilo do Božího nového pořádku, protože věřilo v mesiášské království a rozeznalo Kristovu neviditelnou přítomnost. Proto „vyvolení“ a „velký zástup“ nejsou znázorněni 97 000 přežijícími v Jeruzalémě, ačkoli budou zachráněni před smrtí jako tito nespravedliví. Podobnost je pouze v tom, že v obou případech je zachráněno tělo a že Jehova dokazuje milosrdenství, když v naší době nezničí všechny lidi, jako tehdy nezničil všechny Židy.

NEDAT SE SVÉST FALEŠNÝMI MESIÁŠI

Když Ježíš vysvětloval svým učedníkům, co se stane s Jeruzalémem, varoval je před falešnými mesiáši, kteří vystoupí v jejich době, a ukázal jim, nač musí křesťané dávat pozor, když očekávají jeho parousia neboli „přítomnost“ v královské moci. Řekl:

„Jestliže vám potom někdo řekne: ‚Hle, zde je Kristus‘ nebo ‚tam‘, nevěřte tomu. Protože povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit velká znamení a zázraky, aby svedli, bude-li to možné, i vyvolené. Hle, varoval jsem vás předem. Proto řeknou-li vám lidé: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚Hle, je ve vnitřních komnatách‘, nevěřte tomu. Neboť jako blesk vychází od východu a září až na západ, právě taková bude přítomnost Syna člověka. Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí orli.“ — Mat. 24:23–28.

Až se Ježíš vrátí v neviditelné přítomnosti, nepřijde jako člověk na zemi. Proto jej křesťané nemají hledat „v pustině“, aby s ním připravovali povstání na odlehlém místě. Nebude také ve skrytých „vnitřních komnatách“, kde by mohl se svými následovníky organizovat vzpouru proti světským vládám. Ne, jeho přítomnost má být jako blesk. Ne pro náhlé a neočekávané zablýsknutí, ale protože jej každý může vidět venku, na rozlehlém území. (Luk. 17:24; srovnej Žalm 97:4.) Jeho následovníci nemají držet v tajnosti své poznání o jeho neviditelné přítomnosti, nýbrž mají je všude oznamovat. — Mat. 10:26, 27.

„Vyvolení“, jak Ježíš řekl, nebudou svedeni a oklamáni falešnými kristy. Jsou symbolicky podobni „orlům“ a mají ostré duchovní chápání. Jako ví orel, kde najde mrtvolu, která mu slouží za pokrm, tak se shromáždí dalekozrací „vyvolení“ okolo očekávaného Mesiáše, Ježíše, aby se na správném místě nasytili duchovní potravou, protože poznali pravého Krista. — Luk. 17:37.

VÝRAZ „IHNED PO“

Ježíšova varovná slova se vztahovala nejprve na město Jeruzalém a jeho obyvatele a pak na křesťany, kteří budou žít staletí po zničení Jeruzaléma. Na konci svého varování Ježíš použil výraz „ihned po soužení těch dnů“. (Mat. 24:29) Tento výraz představoval časové rozdělení. Co řekl od této chvíle, mělo se stát pouze jednou, a sice nikoli v tehdejším Jeruzalémě, nýbrž v nové době. Proč to můžeme říci?

V prvním století se používalo slovo přeložené „ihned“ (řecky euthéos) jinak, než jak je používáno dnes. Řecký výraz neznamenal nutně, že již neuplyne žádný čas. Dr. A. T. Robertson to vysvětluje ve svém díle Slovní obraty v Novém Zákoně (angl.) a poukazuje na podobný výraz (kde je sice použito jiného řeckého slova) a říká: „Použití slova en tachei [„zakrátko“] ve Zjevení 1:1 má způsobit, aby každý uvažoval, než dojde k nějakému závěru. Máme zde prorocké panoráma, které je perspektivně zkráceno.“ Povšimněme si také, o jak dlouhém časovém období mluvil apoštol Pavel, když řekl: „Bůh, který dává pokoj, zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“ — Řím. 16:20.

Ve skutečnosti překlenul Ježíš výrazem „ihned po“ časové období mnoha staletí, protože to, co pak popisoval, nebylo pozorováno v prvním století. Dějinné zprávy neukazují, že římští oblehatelé Jeruzaléma a jiné „kmeny země“ se bili v nářku při pohledu na Syna člověka přicházejícího „na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou“.

To, co zde Kristus předpověděl, se splnilo v naší době. Předpověděl, že ve světě bude stále temněji a nebude existovat žádná jasná vyhlídka do budoucnosti, jako by slunce ztratilo své světlo a hvězdy spadly s nebe. To vše začalo od roku 1914, kdy vypukla první světová válka, která vyznačuje obrat ve světovém dění a uvádí nejtemnější období lidských dějin.

Avšak tato planeta a všichni její obyvatelé nebudou zničeni ani jadernou válkou ani nějakými jinými lidskými prostředky. To proto, že v nejtemnějším okamžiku země „se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou“. — Mat. 24:30.

To se nevztahuje na začátek parousia neboli neviditelné přítomnosti Krista, ale na jeho „příchod“ (řecky erchomenon) v době ‚velikého soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud a jaké již nebude‘. Když přijde ‚na oblacích a každé oko jej uvidí‘, bude pro doslovné oči neviditelný. (Zjev. 1:7) „Oblaky“ přirozeně každého zakryjí, a proto tento výraz znázorňuje, že „přicházející“ je sám neviditelný. Ne v doslovném smyslu skutečnýma očima, ale pozorováním toho, co Syn člověka v té době učiní, všichni uvidí, že to, co se děje, nepochází od lidí, ale z nebe. „Kmeny země“, které se dostaly do konfliktu s Bohem pro falešné náboženství a pro obchodní a politické organizace, budou se „bít v nářku“, až uvidí, jak Syn člověka používá nadlidskou moc proti jejich vojskům a organizacím.

Za Kristovy parousia, jež předchází jeho „příchod“ k provedení soudu, bylo poselství o království a jeho zřízení oznamováno jako silným zvukem trubky ve směru „čtyř větrů“ — ve všech směrech —, aby byli shromážděni Jehovovi pomazaní, duchem zplození „vyvolení“ k jednotnému uctívání. (Mat. 24:31) I jiní, kteří slyšeli, přejí si sloužit Bohu a činí to společně s „vyvolenými“.

SPLNĚNÍ BĚHEM TÉTO GENERACE

Nejen jedna, ale mnohé události, které se nyní současně dějí, dokazují, že se blížíme dni a hodině, kdy se objeví „znamení Syna člověka“ všem lidem, i nevěřícím. Již nyní vidí „znamení“ Kristovy neviditelné přítomnosti ti, kteří věří Božímu slovu a kteří pozorují od roku 1914 události v souvislosti s Ježíšovým proroctvím. Ježíšova slova k jeho učedníkům naznačují, že nechce připustit, aby se připojili k světskému systému věcí s jeho nadějemi, plány a marným úsilím. Řekl: „Poučte se o tom na fíkovníku znázorněním: Jakmile jeho mladá větev změkne a vyraší na ní lístky, poznáváte, že je blízko léto. Tak i vy, až to všechno uvidíte, poznejte, že on je blízko u dveří. Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ — Mat. 24:32–34.

Protože království „Syna člověka“ je „panství trvající po neurčitý čas“, je pro nás útěchou vědět, že tyto věci se stanou ještě v naší generaci. (Dan. 7:13, 14; 2:44) A jelikož bude vládnout v bázni před Jehovou, nebude vykořisťovat lid, ale přispěje k jeho pokoji a štěstí. — Iz. 11:1–5; 32:18.

Jestliže čtenáři tohoto článku pozorují, že se nyní dějí věci, které Ježíš popsal, mohou si vážit toho, že mají otevřené oči, aby viděli „znamení“ Kristovy přítomnosti. Nyní mají možnost učinit kroky, aby se více poučili o Jehovově předsevzetí se zemí, a mohou upravit své cesty, aby chodili tak, jak se to líbí Bohu. Pak mohou doufat v Boží ochranu, až uvidí „znamení Syna člověka“, který přijde, aby vykonal soud nad tímto systémem věcí.