Je Marie opravdu „Boží matka“?

HEBREJŠTÍ proroci mnoho století před narozením Ježíše poukazovali na tuto jedinečnou událost. Narození mělo být jediné svého druhu — narození z panny. (Iz. 7:14; Mat. 1:20–23) Mimořádná úloha, kterou měl Ježíš potom hrát v předsevzetí svého Otce, vyžadovala, aby se narodil jako dokonalý člověk.

O více než sedm století dříve, než se Ježíš narodil židovské panně Marii, Izaiášovo proroctví upozorňovalo na důležité postavení, které bude mít. Čteme: „Neboť se nám narodilo dítě, je nám dán syn, a panství je položeno na jeho ramena; a to je jméno, které mu dávají: Předivný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ — Iz. 9:6, Katolická Jeruzalémská bible.

Stala se Marie opravdu „Boží matkou“ jenom proto, že Ježíš byl prorocky označen jako „Mocný bůh“? Abychom zodpověděli tuto otázku, potřebovali bychom pouze vědět, co je míněno výrazem „Boží matka“. Jedině pak můžeme určit, zda je to biblické označení.

Nová katolická encyklopedie poznamenává: „Jestliže Marie opravdu není Boží matka, pak Kristus není pravý Bůh ani pravý člověk. . . Marie je opravdu Boží matka, jsou-li splněny dvě podmínky: že je skutečně matkou Ježíše a že Ježíš je skutečně Bůh.“ (Svazek 10, strana 21, angl.) Jestliže někdo nazývá Marii „Boží matkou“, je to tedy založeno na víře, že Ježíš Kristus je vlastně Bůh. To je dále ukázáno v Nové katolické encyklopedii: „Ariáni odmítli přijmout Kristovo božství a v důsledku toho i Mariino božské mateřství, protože popřeli. . . že zosobněné Slovo je nestvořený Syn Otce, který je Otci rovný.“ (Svazek 10, strana 21, angl.) Jedině když se tedy potvrdí, že Ježíš Kristus je „pravý Bůh“ a „rovný Otci“, může být Marie správně nazývána „Boží matkou“. Je však Ježíš Kristus skutečně „pravý Bůh“ a je „rovný Otci“?

Bible nepoužívá výraz „pravý Bůh“ ve vztahu k Ježíši Kristu.Ježíš sám vyhradil toto označení pro svého Otce. Když se Ježíš obracel ke svému Otci v modlitbě, řekl: „A život věčný je toto: že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3, katolický překlad dr. Petrů) Ježíš o sobě nikdy nemluvil,jako by byl rovný svému Otci. Místo toho uznal svého Otce jako svého Boha, když po svém vzkříšení řekl Marii Magdaléně: „Vstupuji k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu.“ (Jan 20:17, katolický překlad dr. Sýkory.) Dokonce když Ježíš vystoupil na nebesa, dále mluvil o svém Otci jako o „svém Bohu“, a to čtyřikrát v jednom verši. — Zjev. 3:12, Petrů.

Tím, co je předpověděno, že se stane na konci Ježíšova tisíciletého panství, je rovněž ukázáno, že by Ježíš nemohl být rovný svému Otci. Apoštol Pavel o tom napsal: „Když pak mu bude všecko podřízeno, tehdy i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, aby Bůh byl všecko ve všem.“ (1. Kor. 15:28, Žilka) Ježíš nemohl být „rovný Otci“ a přece se mu podřídit a uznávat jej jako Boha.

Mariin vlastní postoj je také pozoruhodný. S patřičnou pokorou mluvila o sobě jako o „služebnici Páně“. (Luk. 1:38, Petrů) Protože Marie byla poctěna tím, aby porodila Božího Syna, řekla své příbuzné Alžbětě: „Velebí duše má Hospodina a duch můj zaplesal v Bohu, Spasiteli mém, že vzhlédl na ponížení služebnice své.“ (Luk. 1:46–48, Sýkora) Marie se tedy na sebe nadívala jako na „Boží matku“, ale jako na ‚na poníženou služebniciʹ.

Podobně i Ježíš Kristus nekladl důraz na žádné tělesné příbuzenství s Marií. Jednou nějaká žena vykřikla: „Blažený život, jenž tě nosil, a prsa, z nichž jsi sál!“ Na toto zvolání Ježíš odpověděl: „Spíše blaženi ti, kdo slyší slovo Boží a zachovávají je!“ (Luk. 11:27, 28, Žilka) Ačkoli to byla velká přednost porodit Božího Syna, Mariino největší štěstí spočívalo v tom, že byla pokornou Boží služebnicí a ‚slyšela jeho slovo a zachovávala jeʹ. Všimni si také, že když je řečeno, že jeho matka a bratři chtěli vidět Ježíše, natáhl ruce ke svým učedníkům a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Protože každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, je můj bratr, má sestra i matka.“ (Mat. 12:47–50, Petrů) Tato slova opět zdůrazňují, že duchovní příbuzenství je důležitější než tělesné.

Samozřejmě, že o „Božím Synu“ Ježíši Kristu mohlo být prorocky mluveno jako o „Mocném bohu“. Tento výraz (v původní hebrejštině) znamená „silný, mocný“. Ve svém postavení „Krále králů a Pána pánů“ je Ježíš Kristus skutečně mocným neboli „bohem“. (Zjev. 19:16, Ži) Ale jak Syn zůstává navždy podřízený svému Otci, „jedinému pravému Bohu“.

V Bibli Ježíš Kristus není nikdy nazýván „Bůh Syn“, ale „Boží Syn“. Dokázal, že je přesně tím, o kom anděl Gabriel řekl Marii: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazýván Syn Nejvyššího. . . Duch svatý na tebe sestoupí, moc Nejvyššího tě zastíní. Proto se také dítě, které se narodí, bude jmenovat svaté, Syn Boží.“ — Luk. 1:31, 32, 35, Petrů.

Svědectví Bible tedy ukazuje, že označení Marie jako „Boží matky“ překrucuje skutečnosti o pravém Bohu a jeho Synu, a stejně tak o Marii. Označení „Boží matka“ spočívá na nebiblickém učení, že Syn je „rovný Otci“. Takové překrucování pravdy by se nemělo brát na lehkou váhu.

Aby totiž bylo uctívání Bohu přijatelné, musí být v souladu s pravdou. Jak to řekl Ježíš Kristus jedné samaritánské ženě: „Praví ctitelé budou se klaněti Otci v duchu a v pravdě; vždyť i Otec hledá takových, kteří by se mu tak klaněli. Bůh jest duch, a ti, kteří se mu klanějí, v duchu a v pravdě mají se mu klaněti.“ — Jan 4:23, 24, Sýkora.

Jestliže si přeješ uctívat Boha „v duchu a vpravdě“, ujisti se, že to, čemu věříš, spočívá na skutečném, biblickém základě.