Filemonovi: křesťanská bratrská láska — nikoli „sociální evangelium“
KŘESŤANÉ, kteří mají přesné biblické poznání, vědí, že nedostali příkaz změnit svět. Jsou ve světě, ale nejsou jeho částí. (Jan 15:19; 17:16) Proto se nepokoušejí zlepšit světové poměry, protože Bible a také lidské zkušenosti ukazují, že by takový pokus byl marný. Křesťané dnes napodobují Ježíše a jeho apoštoly v tom, že káží dobré poselství o Božím království a ukazují, že je nutno přijmout Ježíše Krista jako zachránce, abychom získali věčný život. Jestliže lidé, kteří jsou v nepříznivém sociálním postavení, přijmou toto dobré poselství, ocitnou se v daleko příznivější situaci než ti, kteří snad mají hospodářské a společenské výsady, ale nevěří v Jehovu Boha a nemají naději na království. — Mat. 24:14; Jan 3:16.
Rozumíme-li této zásadě, můžeme pochopit, proč Pavel ve svém dopise majiteli otroka, Filemonovi, vyjadřuje křesťanskou lásku, ačkoli nekáže „sociální evangelium“. Můžeme také pochopit, proč Pavel poslal uprchlého otroka Onezima (k jehož obrácení sám přispěl) zpět k jeho křesťanskému pánu a že mu neradil, aby se těšil z nezákonného osvobození z otroctví.
Právem je Pavlův dopis Filemonovi označován jako vzorný příklad náklonnosti a taktu. Pavel byl první, kdo Filemonovi přinesl dobré poselství o křesťanství a tak jej vysvobodil z pout pohanství a hříchu. Nebyl proto Filemon apoštolovi velmi zavázán? Je pochopitelné, že by se byl Filemon pravděpodobně na Onezima velmi zlobil a že by k tomu měl více než jeden důvod. Nejenže Onezimus svým útěkem oloupil svého pána o velmi důležité služby, ale pravděpodobně s sebou vzal také nějaké zboží nebo peníze svého majitele, snad aby si zaplatil cestu do Říma. Pavel napsal tento dopis, aby Filemon přijal svého otroka laskavě.
Pavel začíná svůj dopis pozdravy určitým osobám a sboru, který se schází ve Filemonově domě. Dále Pavel chválí Filemona pro jeho lásku, víru a náklonnost, kterou projevoval Pavlovi i jiným. Po tomto taktním úvodu apoštol připomíná Filemonovi, že by mu sice mohl přikázat, aby činil „to, co je vhodné“, ale že jej k tomu raději nabádá. Co měl Filemon dělat? Měl přijmout zpět svého otroka Onezima — ovšem laskavě. Pavel by byl ve skutečnosti měl velmi rád Onezimovu službu, protože Onezimus byl Pavlovi velmi užitečný, ale bez Filemonova souhlasu Pavel nechtěl nic takového udělat.
Onezimův útěk ve skutečnosti přinesl dobré výsledky, protože Filemon jej nyní mohl mít zpět již ne jako nedobrovolného a snad i nepoctivého otroka, ale jako poctivého, ochotného křesťanského bratra. Pavel ještě více zdůrazňuje svůj požadavek, když prosí Filemona, aby přijal svého otroka zpět a uvítal jej tak, jak by uvítal samotného Pavla, kdyby k němu přišel. Jestliže Onezimus v nějakém ohledu učinil svému pánu nějaké bezpráví, měl to Filemon připsat na Pavlův účet, protože by mu to Pavel vrátil. Chtěl přimět Filemona, aby vyhověl jeho žádosti ještě ochotněji, a proto mu připomíná, že je v prvé řadě zavázán Pavlovi za to, že se stal křesťanem. Právě proto je si Pavel jist, že Filemon udělá ještě více, než o co jej Pavel žádal.
Pavel napsal tento dopis, když byl ve vazbě nebo v domácím vězení v Římě, asi v téže době, kdy psal své dopisy sborům v Efezu, ve Filippech a v Kolosech, neboli v letech 60 a 61 n. l. Ke konci svého dopisu vyjadřuje naději, že na základě modliteb, které za něj přinášejí jeho spolukřesťané, bude brzy vysvobozen ze svého vězení v Římě, a prosí Filemona, aby pro něho připravil ubytování. Z druhého dopisu Timoteovi se dovídáme, že tyto modlitby byly skutečně vyslyšeny a že byl Pavel osvobozen, aby pokračoval ve své misionářské činnosti.
Je možno říci, že Pavlův dopis Filemonovi zdůrazňuje základní skutečnost, kterou by měli mít na mysli všichni pokřtění křesťané, kteří trpí hospodářským nebo občanským bezprávím nebo nějakou diskriminací. Na co by měli pamatovat? Měli by si uvědomit, že tím, že poznali Jehovu Boha a Ježíše Krista a mají naději na Boží království, mají daleko lepší úděl než ti, kteří sice netrpí podobným způsobem, ale neznají biblické pravdy ani nemají žádnou naději.