Naše duchovní zdraví a „ledviny“
1. Proč jsme rádi, jestliže naše ledviny dobře pracují?
NAŠE dobré tělesné zdraví závisí značnou měrou na stavu našich ledvin. Čím déle žijeme, tím více si to uvědomujeme. Ledviny na sebe mohou upozornit prudkou bolestí, která vzniká následkem špatné funkce různého původu. Pak se nám možná zdá obtížné vstát a zpříma chodit. A přece bychom nechtěli v zájmu svého zdraví ztratit jednu ze svých ledvin. Kdyby byly obě ledviny vážně poraněny nebo bychom o ně přišli, znamenalo by to pro nás smrt. Jak můžeme být šťastní, že máme dvě ledviny a obě dobře pracují.
2. Proč je často nutné vyšetření ledvin a s jakým zdravím Bible spojuje ledviny?
2 Součástí lékařské prohlídky je často pečlivé vyšetření funkce ledvin. Jejich vliv na náš tělesný zdravotní stav je velmi významný, a proto musí být zkoumána jejich funkce. To ví medicína již od doby, kdy se začala poučovat o stavbě lidského těla. Jeden vědecky zaměřený král napsal již dávno řadu moudrých přísloví. Je proto zcela přirozené, že měl co říci o srdci, o játrech, o ledvinách a kostech. Řekl: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnisem pro kosti.“ (Přísl. 14:30) Také mluvil o tom, že v ledvinách můžeme mít pocit radosti. (Přísl. 23:16) Již ve velmi dávné době byly ledviny spojovány nejen s dobrým tělesným zdravím, ale i s dobrým stavem duchovním. Stav duchovního zdraví je důležitější. Zaslouží si, abychom jej chránili.
3. O jakém zázraku lidského těla se zmiňuje David v Žalmu 139:12–14, v němž vyjadřuje vděčnost stvořiteli?
3 Ledviny patří k nejpodivuhodnějším zázrakům lidského těla. Jeruzalémský král David se o nich výslovně zmiňoval v jedné písni, kterou složil. Vyjadřoval vděčnost stvořiteli a řekl: „Ani sama tma pro tebe nebude příliš temná, ale noc sama bude zářit jako den; tma by mohla stejně dobře být světlem. Neboť ty sám jsi vytvořil mé ledviny; držel jsi mne odděleného v lůně mé matky. Budu tě chválit, protože jsem podivuhodně vytvořen, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak to má duše velmi dobře ví.“ — Žalm 139:12–14.
4. Co chtěl žalmista zdůraznit tím, že se zmínil o ledvinách?
4 Proč se král David výslovně zmiňoval o ledvinách? Protože chtěl zdůraznit něco zvláštního. Zdůraznil, jak hluboko může proniknout Jehovův duch a jeho pozorovací schopnost, totiž až do šeolu, do všeobecného hrobu lidstva. Bůh může vidět i hluboko do lidského těla, až k ledvinám, které leží pod srdcem a bránicí a u páteře. A když Bůh stvořil zárodek a udržoval jej oddělený v lůně Davidovy matky, mohl se dívat až k těmto hluboko ležícím orgánům. Nic nepřekáželo jeho pohledu nebo rozsahu jeho tvůrčího ducha. Těžce postižený patriarcha Job poukázal na to, že tyto citlivé orgány jsou velmi hluboko. Řekl: „Mé ledviny hluboko ve mně [nebo doslova: „v mém nitru“] selhaly.“ — Job 19:27.
5. a) Jak je ještě více zdůrazněno, že ledviny jsou hluboko skryté lidskému pohledu? b) Proč byly ledviny důležitou částí starověkých obětí Bohu?
5 Také mysleme na to, že ledviny jsou pokryty, podle velikosti člověka, nejméně centimetrovou vrstvou tuku. To ještě více zdůrazňuje, jak jsou tyto orgány hluboko a že jsou skryty lidskému zraku. Protože ledviny jsou pokryty silnou vrstvou tuku, byly obzvláště cennou součástí zvířecích obětí, které Jehovovi ve starověku přinášel jeho lid. Například ve zprávě o první zvířecí oběti, kterou obětoval Adamův syn Ábel, bratr Kainův, čteme, že „přinesl některé prvotiny svého stáda, dokonce jejich tučné kusy“. (1. Mojž. 4:4) Mezi nimi byly i ledviny. Také ve spojitosti s oběťmi, které přinášeli Izraelité Jehovovi, je často zmínka o ‚dvou ledvinách a tuku, který je na nich‘. (3. Mojž. 3:4, 10, 15; 4:9; 7:4; 8:16) Tuk z ledvin dobře hořel a vydával příjemnou vůni. Ledviny tedy nebyly bezvýznamnou částí obětí, které byly přinášeny Bohu.
6. Které orgány, o nichž zde mluvíme, má zahrnovat křesťanská oběť, na kterou je poukázáno v Římanům 12:1?
6 V Římanům 12:1 mluví apoštol Pavel ke křesťanům, kterým Bůh projevil svůj něžný soucit, a říká jim: „Abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť.“ K takové oběti by patřily ledviny stejně jako srdce. Bylo správné, jestliže tito křesťané vložili do služby Bohu své srdce i ledviny.
BIBLE SPOJUJE SRDCE A LEDVINY
7, 8. Jak reakce ledvin ovlivňují srdce?
7 Ve Svatém písmu jsou ledviny pravidelně uváděny do spojitosti se srdcem. To odpovídá tomu, že v lidském těle jsou tyto orgány také spolu spojeny.
8 Z činnosti ledvin, která ukazuje, zda je v pořádku krevní oběh, je možno posoudit také činnost srdce. Víme, že ledviny, které jsou vylučujícími orgány, mají důležitou úlohu při čištění krve. Jsme-li v citovém napětí, ledviny reagují, protože dochází k produkci hormonů, které zužují cévy. Tím stoupá krevní tlak a srdce pracuje obtížněji. V duchovním smyslu Bible také spojuje srdce a ledviny.
9. V jakém postavení zkoumá Jehova naše ledviny a v jakém smyslu výsledek zkoumání ovlivňuje naše životní vyhlídky?
9 Příklad pro to najdeme u Jeremiáše 17:10, kde čteme: „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ Jehova vykonává tuto prohlídku ne jako lékař, ale jako soudce. Nezkoumá čistě tělesný stav ledvin, ale mravní a duchovní stav, který je spojován s těmito orgány. To je myšlenka vyjádřená v Žalmu 7:9 (7:10, KB), kde čteme: „Bůh jako spravedlivý zkouší srdce i ledviny.“ Jako náš tělesný život značnou měrou závisí na stavu našich ledvin, tak i náš věčný život v Boží přicházející říši spravedlnosti, pokoje a dokonalého tělesného zdraví závisí na tom, co o nás Bůh jako soudce pozná při zkoumání našeho srdce a ledvin. Co dá každému z nás podle naší životní cesty? Jaké shledá ovoce našeho jednání, aby nám podle toho dal to, co je vhodné a co si zasloužíme? Bude to zničení. nebo věčný život?
10. Ke komu přirovnal Jeremiáš Jehovu, když se Jehova stal nepřítelem Izraele, a k čemu vedlo poranění ledvin?
10 Nechceme, aby se Jehova Bůh stal naším nepřítelem. (Jak. 4:4; Iz. 63:10) Starověkému Izraeli se to stalo. Prorok Jeremiáš tehdy psal, jako by zastupoval celý izraelský národ v době zničení Jeruzaléma babylónským vojskem v roce 607 př. n. l. Přirovnal Jehovu k lučištníku ve válce. Napsal: „Sešlápl svůj luk a staví mne jako terč pro šíp. Syny svého toulce vnesl do mých ledvin [když potom vystřelil].“ (Pláč 3:12, 13) Jestliže byl člověk na útěku postřelen šípem, který byl opatřen zubcem, a takový šíp vnikl hluboko do jeho ledvin, znamenalo to pro prchajícího smrt. Takové smrtelné zranění lidu, který znázorňoval Jeremiáš, znamenalo smrt judského království jako nezávislého národa, který měl v Jeruzalémě krále z Davidova rodu. Jak to bylo smutné!
11. Které naše orgány Jehova zkoumá a proč toto zkoumání musíme vzít vážně, abychom unikli Jehovovým šípům v nadcházejícím „velkém soužení“?
11 Nyní žijeme v „posledních dnech“ křesťanstva, jež bylo předstíněno nevěrným Jeruzalémem a starověkým judským královstvím. Chceme-li uniknout v nadcházejícím „velkém soužení“ Jehovovým šípům, musíme dávat pozor na své „ledviny“. Jehova zkoumá neboli vyšetřuje tyto životně důležité orgány, a my to nesmíme brát na lehkou váhu. Co najde hluboko v našem nitru, tak říkajíc v ledvinách, pokud jde o náš mravní a duchovní stav? Je špatný, nebo je dobrým předpokladem pro to, abychom získali věčný život? Měli bychom si přát, aby naše ledviny — obrazně řečeno sídlo toho, čím ve skutečnosti jsme — stále pracovaly zdravě. Proto musíme dávat pozor na to, co jíme a pijeme. To platí nejen o doslovných ledvinách, ale také v duchovním ohledu.
12, 13. a) Čím je napájen křesťanský sbor a k čemu to vede? b) Po pití čeho měli toužit křesťané v Malé Asii, jak je k tomu povzbuzoval apoštol Petr?
12 V 1. Korintským 12:13 čteme: „Jedním duchem jsme totiž skutečně byli všichni pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme byli napájeni jedním duchem.“
13 „Jeden duch“ je Boží duch. Jsme povzbuzováni, abychom se o něj modlili, abychom jej dostali v potřebné míře. (Luk. 11:13) Jestliže všichni členové křesťanského sboru pijí tohoto „jednoho ducha“, zachovává se soulad a jednota sboru pod vedením Ježíše Krista. Tento duch nás osvěžuje jako nápoj. (Řím. 12:11) Křesťanům v Malé Asii apoštol Petr napsal: „Jako novorozená děťátka rozvíjejte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně.“ (1. Petra 2:2) Rostoucí děti jsou ovšem později odstaveny a začínají jíst hutnou potravu. — Žid. 5:14.
14. Chceme-li získat věčný život, k čemu musíme růst a jakým způsobem?
14 K věčné záchraně je nutné, abychom se stali zralými, dospělými křesťany. Proto se musíme živit celým Božím slovem, a nesmíme se omezovat jen na základní biblické nauky. Musíme se živit také obtížnějšími biblickými naukami, jejími radami, napomínáním i pokyny pro dospělé křesťany. To všechno na nás příznivě zapůsobí až do nitra naší křesťanské osobnosti. Král David mluvil o Božích radách, když napsal: „Měřicí provazy mi padly na pěkných místech. Můj vlastní majetek [ohraničený těmito měřicími provazy] je mi skutečně příjemný. Budu žehnat Jehovovi, který mi dal radu. Skutečně, během nocí mne napravují mé ledviny.“ — Žalm 16:6, 7.
15. Jak hluboko do Davidova nitra pronikla Jehovova „rada“ a co jej tedy mohlo v noci tak říkajíc napravovat?
15 Zde pozorujeme, že žalmista David pomíjí srdce a zmiňuje se o tom, co leží hlouběji, o ledvinách. Doslovné ledviny samy o sobě Davida nenapravovaly. To se dělo „radou“, která pocházela od Boha. Ale tato božská „rada“ zapůsobila na Davidovu osobnost, pronikla až do nejhlubšího nitra osobnosti tohoto Jehovova ctitele. David přijal tuto „radu“ tak hluboko do svého nitra, aby tam zůstala. Byla do něj tak hluboce vštípena a zakořeněna, že se stala přímo jeho součástí. Jiní lidé ji nemohli vymazat ani odstranit.
16. Proč mohl být David napravován „v noci“ a jak?
16 „Rada“ utkvěla tak hluboko v nitru, že byla ztotožněna s „ledvinami“. Z tohoto stanoviska mohly ledviny napravovat a kárat Davida, mohly mu ukazovat lepší cestu nebo správnější řešení. Takové napravování se mohlo dít v noci, když nemohl spát, byl sám se svými myšlenkami a Boží duch mu mohl přivolat do vědomí radu, kterou mu Jehova poskytl ve dne. Tak mohl David vidět, jaký skutečné je.
17. Co znázorňují ledviny, a co proto Jehova poznává, když do nich nahlíží?
17 Stejně jako „srdce“ znázorňuje sídlo pohnutek a ocenění, „ledviny“ znázorňují sídlo něčeho osobního. Čeho? Naší pravé osobnosti. Naše osobnost ovlivňuje naše pohnutky. Bůh zkoumá sídlo osobnosti a vidí, čím kdo skutečně je a jak se to projevuje na jeho základních reakcích. A tak „ledviny“ skutečně působí na „srdce“ i v obrazné mluvě. Jestliže přijímáme Jehovovu „radu“ a upřímně ji uplatňujeme sami na sebe, na svou osobnost, podporujeme tím své duchovní zdraví. Jsme čištěni, abychom byli „opravdoví“.
18, 19. a) Proč se můžeme lidem jevit jinak než Bohu? b) V jakém smyslu byl Jehova daleko vzdálen od ledvin některých lidí, kteří jej měli blízko v ústech?
18 Lidem se snad jevíme určitým způsobem, ale Bůh, jehož zkoumavý pohled proniká pod povrch vnějšího vzezření a okolností a zkoumá naše nejhlubší nitro, vidí, jací jsme skutečně. Blahobyt a dobré společenské postavení neznamenají vždy, že člověk má dobrý a úzce důvěrný vztah k Bohu. Nedáme-li pozor, mohlo by se nám stát, že bychom byli jako Izraelité, kteří zdánlivě měli Boží přízeň a podporu, ale vnitřně mu byli odcizeni. Jeremiáš 12:2 o nich říká: „Pěstoval jsi je [Bože]; také zapustili kořeny. Postupují dále; přinesli rovněž ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale od jejich ledvin jsi velmi vzdálen.“
19 Jestliže se tedy takovým lidem všechno dobře a příjemně daří, může se stát, že mají v ústech Boží slovo a vhodně o něm mluví. Ale hluboko v nitru — ve své skutečné skryté osobnosti — nemají k Bohu pevné pouto. V jejich vnitřním životě nemá ve skutečnosti žádnou úlohu. Je „od jejich ledvin. . . velmi vzdálen“. Jeho „rada“ se nevštípila hluboko do jejich nitra. Když takoví lidé pronásledují křesťany, jejich „ledviny“ je nenapravují.
ZKOUMÁNÍ A SPRÁVNÁ DIAGNÓZA
20. Proč bychom neměli připustit, aby naše srdce zatrpklo vůči Boží organizaci, a k čemu bychom raději měli přimět své ledviny?
20 Ať se tedy všem těm náboženským pokrytcům hmotně dobře daří a ať jsou oblíbeni, pokud to Bůh dovoluje. Ať nás ani nenapadne závidět jim jejich blahobyt a úspěch ve světě. Připisujeme větší cenu duchovním věcem, věcem, které mají skutečný význam u Boha a které znamenají jeho přízeň a schválení. V dávné době žalmista Azaf, chrámový hudebník, uvažoval poněkud nesprávně. Špatně chápal vnější zdání a dostal se do špatného duchovního stavu. Řekl: „Mé srdce totiž zatrpklo a ve svých ledvinách jsem pociťoval ostrou bolest, a neuvažoval jsem a nemohl jsem vědět; z tvého stanoviska jsem se stal jako pouhá zvěř.“ (Žalm 73:21, 22) Je lépe, jestliže nás naše ledviny napravují, než abychom v sobě pociťovali ostrou bolest. Nechceme, aby naše srdce zatrpklo vůči Boží viditelné organizaci, jako kdyby bylo pokažené. Nechceme být z Božího stanoviska jako pouhá neuvažující zvířata.
21. Kdo nás nyní jako křesťany zkoumá, jak o tom mluví 1. Petra 4:17 a Zjevení 2:23?
21 Pamatujme si, že jsme nyní zvláštním způsobem zkoumáni. Od založení křesťanského sboru o letnicích roku 33 n. l., když tento sbor začal pít „jednoho ducha“ (vylitého Božího ducha), jsme zkoumáni nejen Jehovou. (1. Petra 4:17) Zkoumá nás také Ježíš Kristus, jmenovaná hlava křesťanského sboru. V poselství, která oslavený Ježíš Kristus poslal sedmi jmenovaným sborům v Malé Asii, mimo jiné varovně řekl: „Všechny sbory poznají, že jsem to já, kdo zkoumá ledviny a srdce, a dám vám každému jednotlivě podle vašich skutků.“ — Zjev. 2:23.
22. a) Co je naznačeno tím, že Ježíšovy oči jsou jako „ohnivý plamen“? b) Co je nám zajištěno tím, že Jehova a Ježíš Kristus zkoumají srdce a ledviny, a k čemu nás to povzbuzuje?
22 Proto nezapomeňme, že jeho zkoumavý pohled proniká až do našeho srdce, a ještě dále, až do našich ledvin. Ve Zjevení 2:18 mluví o tom, že jeho oči jsou „jako ohnivý plamen“, a tím naznačuje, že jeho pozorovací schopnost je pronikavá, ostrá a že vniká do hloubky. V tomto ohledu se podobá Jehovovi Bohu, který ‚zkoumá srdce, zkouší ledviny‘. (Jer. 17:10) Z toho poznáváme, že všichni, kteří odhalí svou věc Jehovovi Bohu, budou posouzeni spravedlivě. „Jehova vojsk. . . soudí ve spravedlnosti; zkoumá ledviny i srdce.“ (Jer. 11:20) Jestliže tedy poctivě zkoumáme pohnutky svého srdce a zkoušíme, jakými křesťanskými osobnostmi ve skutečnosti jsme, můžeme s odvahou zjevit Jehovovi svůj „právní případ“ a očekávat, že bude jednat spravedlivě a ospravedlní nás.
23. Kým bychom chtěli být ospravedlněni jako nevinní a kdy?
23 Nechceme samozřejmě stavět na první místo naše vlastní ospravedlnění, jako by pro nás mělo ten největší význam. Nechceme se ospravedlňovat sami, ale chceme být jako Job ospravedlněni Jehovou, spravedlivým soudcem. (Job 19:25–27) Jestliže však při důkladném sebezkoumání dojdeme na základě Božího slova k přesvědčení, že jsme nevinní, pak se nemusíme obávat, že nám bude něco vytknuto, a můžeme zjevit Bohu svůj „právní případ“ a čekat na jeho „den pomsty“. Jestliže se „ze všeho vyznáme“, můžeme říci nejvyššímu soudci: „Ty, Jehovo vojsk, ty zkoumáš spravedlivého; ty vidíš ledviny i srdce. Kéž vidím tvou pomstu nad nimi [nad našimi pronásledovateli], protože tobě jsem zjevil svůj právní případ.“ (Jer. 20:11, 12) Ve „dni pomsty“ Jehovovy šípy proniknou nikoli našimi ledvinami, ale zasáhnou naše nepřátele a způsobí jim hlubokou, smrtelnou ránu. — Jer. 46:10; Pláč 3:13.
24. Jaký postoj ke zkoumání Jehovou mají lidé, kteří zachovávají ryzost, a jak to znázornil David?
24 Křesťané, kteří zachovávají ryzost Jehovovi, jsou rádi, když je zkoumá. Prosí o to stejně jako kdysi David, který řekl: „Suď mne [nebo: „Zjednej mi právo“], Jehovo, neboť já sám jsem uhodil ve své vlastní ryzosti a spoléhal jsem se na Jehovu, abych nekolísal. Prozkoumej mne, Jehovo, a vyzkoušej mne, přečisti mé ledviny a mé srdce. Neboť mám před očima tvou milující laskavost a chodil jsem v tvé pravdě.“ — Žalm 26:1–3.
25. Oč prosil David, když žádal Jehovu, aby přečistil jeho ledviny, a nač se přitom spoléhal?
25 David osobně chodil v ryzosti a zároveň chodil v Boží pravdě. Jestliže chceme my chodit v ryzosti vůči Bohu, také potřebujeme Boží pravdu. David si přál, aby byl zkoušen a zkoumán a zároveň aby byly přečištěny jeho ledviny. Přál si, aby jej Bůh jako osobu vyzkoušel ohnivou zkouškou, podobně jako je při tavení přečišťováno zlato a stříbro. David si byl jist, že i při takovém zevrubném zkoumání Jehova v něm nenajde žádnou „strusku“, žádnou nečistotu, žádný stav duchovního onemocnění. Jako kdyby u něj nebyly nalezeny, žádné ledvinové kameny.
26. Oč můžeme i my, kteří dnes zachováváme ryzost, prosit Jehovu a nač se můžeme spoléhat?
26 Podobně i my, kteří dnes chceme upřímně zachovávat ryzost, můžeme prosit Boha, aby nás zevrubně prozkoumal, jakoby ohnivým procesem, jímž se přečišťuje kov. Proč? Protože máme důvěru, že při takovém zevrubném zkoumání nevyjde na povrch žádná „struska“, žádné hříchy, které by dokázaly, že jsme v nejhlubším nitru zkažení, znečištění, světští a že nemáme křesťanskou ryzost.
27. Jaký nález způsobí Jehovovi při vyšetření hlubokou radost?
27 Co tedy Jehova zjistí, když dnes zkoumá naše „ledviny“? Doufáme, že nás najde duchovně zdravé, pokud jde o naši skutečnou osobnost. To bude důkazem, že jsme jednali moudře a že jistě získáme Boží schválení. Jehova se pak bude z nás hluboko ve svém nitru radovat. Mluví o sobě jako o otci, který má ledviny, a říká nám: „Můj synu, jestliže se tvé srdce stane moudrým, mé srdce, to se bude radovat. Mé ledviny budou jásat, když budou tvé rty mluvit přímost.“ — Přísl. 23:15, 16.
28. Do jaké míry budeme dávat pozor na to, abychom byli jako Jehovovi ctitelé a svědci opravdoví, a v jaký výsledek zkoumání můžeme doufat?
28 Chceme-li tedy potěšit svého nebeského Otce, vložíme své srdce i své ledviny do svaté služby, kterou mu přinášíme. Jako jeho ctitelé a svědci budeme opravdoví až do nejhlubšího nitra své osobnosti. Potom před ním nebudeme muset skrývat žádné tajné hříchy. (Žalm 19:13, 14) Nebudeme se bát jeho konečného zkoumání, bez ohledu na to, jak hluboko pronikne. Budeme-li tak bezúhonní, obstojíme, až bude Jehova zkoumat naše ledviny, a to nám bude ke cti navždy. S radostí nám potvrdí, že jsme „úplně zdraví“.