Radit se u nejlepšího srdečního odborníka dnešní doby
„Zkoušel jsi mé srdce, . . . provedl jsi prohlídku.“ — Žalm 17:3.
1. Proč cítíme ulehčení, jestliže odborník zjistí, že naše srdce je ve výborném stavu?
JAKÁ je to úleva, jestliže člověk, který šel na prohlídku k srdečnímu specialistovi, dostává odpověď, že jeho srdce je ve vynikajícím stavu. Takový člověk je ujištěn, že se nemusí v dohledné době obávat selhání srdce a že má dobrou vyhlídku na dlouhý život. Něco takového může být obzvláště potěšující dnes, kdy srdeční choroby jsou na prvním místě mezi příčinami smrti.
2. Proč má lidstvo dnes důvody k vděčnosti srdečním odborníkům?
2 Dnes je celá řada proslavených srdečních specialistů, k nimž se chodí radit mnoho lidí. Tito odborníci léčí nejrůznější srdeční choroby, provádějí srdeční operace, a dokonce i vkládají umělé srdeční chlopně. To všechno má sloužit lidem s nemocným nebo poškozeným srdcem, aby mohli zůstat déle naživu. Jsme velmi zavázáni těmto zručným srdečním odborníkům za znamenité služby, které prokazují lidstvu.
3. Jakou schopnost má lidské srdce a čeho se srdečním odborníkům nepodařilo v tomto směru dosáhnout?
3 Lidské srdce má předpoklady pro to, aby jako pumpa udržovalo krevní oběh navždy. Lékaři o tom vědí. Jaký by to byl mistrovský výkon, kdyby srdeční specialisté objevili způsob, jak dosáhnout, aby naše srdce fungovalo dokonale a abychom mohli žít navždy v dokonalém zdraví! Dosáhli již velkého poznání a velké obratnosti, ale něco tak nesrovnatelného se jim ještě nepodařilo. A tak docházíme k pochopení, že by bylo marné, kdybychom doufali, že nedokonalí lidští srdeční odborníci dosáhnou takového výsledku.
4. Čí srdce dosáhlo rekordu, pokud jde o dobu činnosti, a jaké životní vyhlídky mají dnes lidé podle Mojžíšových slov?
4 Zcela jiné jsou však možnosti toho, který je konstruktérem srdce. Vytvořil je se schopností navždy zachovat v našem těle krevní oběh, na němž závisí život. Jemu patří čest za nesrovnatelný rekord, při němž lidské srdce vykonávalo svou životně důležitou funkci devět set šedesát devět let. Tak dlouho žil Metuzalém, syn Enochův. Byl osmým v řadě potomků Adama, prvního muže na zemi. Metuzalémovo srdce dosáhlo rekordního výkonu, na němž je patrné, co skutečně může vykonat lidské srdce. Podle zprávy starověkého historika Mojžíše, syna Amramova, tento Metuzalém, který žil tak dlouho, zemřel v roce 2 370 př. n. l. Od té doby velmi zeslábla životnost a výkonnost lidského srdce. V dnešní době je v nejpokročilejších zemích průměrná životní vyhlídka pro muže sedmdesát let. A tak se nic nezměnilo od doby, kdy dějepisec Mojžíš napsal: „Samotných dnů našich let je sedmdesát let; a jestliže při zvláštní síle je to osmdesát let, přece to, na čem lpí, jsou starosti a škodlivé věci; protože to rychle projde a zaletíme pryč.“ — Žalm 90:10.
5. Proč bychom měli dbát předpisů toho, který zkonstruoval srdce, a na kom do jisté míry závisí, jak dlouho bude srdce fungovat?
5 Jako vynálezce zná všechny podrobnosti o přístroji, který vynalezl, a může proto vydat pokyny o tom, jak se s ním má zacházet a jak má být udržován, tak i tvůrce lidského srdce ví všechno o jeho funkci a o tom, co na ni působí — ví to lépe než kterýkoli anatom nebo chirurg. Proto učiníme dobře, jestliže budeme dbát jeho předpisu ohledně tohoto životně důležitého svalu našeho těla. Srdce je naše, a proto se nás velmi dotýká otázka, zda naše srdce bude fungovat navždy. Je to možné. Dnes máme příležitost něco pro to udělat. Srdce v nás zaujímá ústřední postavení, a proto nacházíme biblické výroky, jako „v srdci moře“ a „v srdci země“. — 2. Mojž. 15:8; Mat. 12:40.
6, 7. a) Proč vzniká otázka, z jakého důvodu srdce nefunguje trvale? b) Kdo může v tomto směru nejlépe poradit a proč?
6 Stvořitel muže a ženy ví, v čem dnes tkví problém. U prvního lidského tvora vytvořil systém krevního oběhu tak, aby mohl fungovat navždy. Poskytl pro to příležitost. Proč tomu tak není? Abychom se to dověděli, musíme jít na radu k němu, protože on je nejlepším srdečním odborníkem dnešní doby.
7 Ve svém psaném Slovu, ve Svaté bibli, vysvětlil, proč umíráme. V celé Bibli je řečeno velmi mnoho o srdci; mluví se o něm více než osmsetkrát. Vidíme-li, že se tak velice specializoval na srdce, můžeme si být jisti, že zná svůj obor. Zná jej lépe než kterýkoli dnešní lidský odborný lékař, a proto nám může poradit, co máme dělat, abychom uvedli své srdce do stavu, v němž nám bude sloužit navždy. I nejvyšší hodnostář jednoho starověkého národa, jeruzalémský král David, se k němu obrátil a požádal jej o potřebné vyšetření. Proto mu David mohl říci: „Zkoušel jsi mé srdce, . . . provedl jsi prohlídku.“ — Žalm 17:3.
8. S jakou důvěrou se můžeme obrátit k Bohu a žádat jej, aby vyšetřil a prohlédl naše srdce?
8 K tomuto nejlepšímu srdečnímu odborníku můžeme přijít s jistotou, že ve všech podrobnostech rozumí našemu případu, i když jej my sami neumíme přesně popsat vlastními slovy. O tom v podstatě čteme v Bibli, ve slovech Římanům 8:27: „Ten však, jenž zkoumá srdce, ví, co míní duch.“ Ano, on pozná smysl toho, co bychom mu chtěli říci, když k němu přicházíme na vyšetření a prohlídku. Jestliže někdo žije v biblickém smyslu čistým životem, nemusí se ničeho bát. Proto mohl starověký žalmista prosit o prohlídku slovy: „Prozkoumej mne, Bože, a poznej mé srdce.“ — Žalm 139:23.
„SKLON LIDSKÉHO SRDCE“
9. Jakou diagnózu stanovil Bůh ohledně srdce v šestnáctém století lidské existence a čí srdce fungovala ještě dále po potopě?
9 Velmi záhy v dějinách lidstva určil nejlepší srdeční specialista diagnózu lidského srdce. V šesté kapitole první knihy Bible čteme, v jakém morálním stavu byli lidé po šestnácti staletích. Zpráva zní: „Tak Jehova viděl, že na zemi vzrostla špatnost člověka a každý sklon myšlenek jeho srdce byl trvale špatný. A Jehova litoval, že udělal lidi na zemi, a ve svém srdci pocítil bolest.“ (1. Mojž. 6:5, 6) Zde tedy máme zmínku jak o srdci člověka, tak i o srdci Božím. Jehova cítil bolest v srdci, a proto v roce, kdy zemřel Metuzalém, způsobil světaširou potopu. Zachoval naživu pouze jednu lidskou domácnost, totiž Noema, jeho manželku, jeho tři syny a tři snachy, celkem osm lidských duší. Tak osm lidských srdcí bilo dále. Jakmile vystoupili ze své vodotěsné archy, uctívali svého nebeského zachránce. Když společně přinesli Jehovovi Bohu oběť, vytvořila se na obloze duha a byla pro ně dobrým znamením. Jak reagoval Jehova na oběť?
10, 11. a) Co řekl tehdy Jehova o lidském srdci? b) Jak dlouho měla podle jeho slov fungovat lidská srdce a kde?
10 „A Jehova ucítil uklidňující vůni, a tak si Jehova řekl ve svém srdci: ‚Již nikdy nesvolám zlo na půdu země kvůli člověku, protože sklon lidského srdce je špatný již od jeho mládí; a již nikdy nezasadím ránu všemu živému, jak jsem to právě učinil.‘ “ — 1. Mojž. 8:21.
11 Jehova potom naznačil, že hmotná země zůstane navždy. Po všechen čas měla zde fungovat lidská srdce.
12. Proč již v té době měla lidská srdce od mládí špatný sklon?
12 Proč Jehova po potopě, v roce 2369 př. n. l. , řekl, že „sklon lidského srdce je špatný již od jeho mládí“? Řekl to proto, že lidská rodina zdědila špatné sklony srdce od prvního člověka na zemi, Adama, manžela Evy. Jehova dal Adamovi příkaz v tomto smyslu: ‚Čiň mou vůli, a budeš žít. Neposlechni mou vůli, a zemřeš.‘ (1. Mojž. 2:15–17) Když byl Adam později zkoušen, zda miluje svého stvořitele a je mu oddán, rozhodl se líbit se své manželce a připustil, aby v jeho srdci vyrostl sklon k zlému, k neposlušnosti Jehovy Boha, který mu dal život.
13. Kdy se zastavilo Adamovo srdce a co nám odkázal?
13 Člověk se nikdy nezbavil tohoto špatného sklonu srdce. Adam musel vytrpět trest za svévolný hřích proti svému stvořiteli. Když mu bylo devět set třicet let, Adamovo srdce, které bylo stvořeno se schopností fungovat bez potíží navždy, se zastavilo. Přestalo hnát krev jeho oběhovým systémem. Adam zemřel. Předtím však měl Adam mnoho synů a dcer, ti vstupovali mezi sebou do manželství a vytvářeli rodiny. (1. Mojž. 5:1–5) Adam odkázal celému svému potomstvu špatný sklon srdce. Jsme tím postiženi i my dnes. To nám vysvětluje, proč je sklon lidského srdce špatný již od mládí. — Řím. 5:12.
14. Jaké otázky vyvolává výraz „každý sklon myšlenek jeho srdce“?
14 Všichni si jistě vzpomínáme na slova v 1. Mojžíšově 6:5, kde se mluví o hříšném stavu lidstva a užívá se zde výrazu „sklon myšlenek jeho srdce“. Máme tomu rozumět tak, že Bible učí, že lidské srdce myslí nebo že lidské srdce je v Bibli použito jako synonymum pro lidskou mysl? Nevyplývá to snad z myšlenky v Příslovích 16:9 a 19:21? Tam čteme: „Srdce člověka může vymýšlet jeho cestu, ale Jehova sám řídí jeho kroky.“ „Mnoho plánů je v lidském srdci, ale Jehovova rada obstojí.“ Také v 1. Korintským 2:9 je řečeno: „Ani oko nevidělo ani ucho neslyšelo ani na srdce lidské nepřišlo, co Bůh připravil těm, kteří jej milují.“ (Viz též Izaiáše 64:4.) Pozorujeme-li věc povrchně, zdá se, jako by slova „srdce“ bylo použito ve významu „mysl“, naše schopnost přemýšlet.
15. Které biblické texty můžeme citovat, abychom ukázali, že Bible činí rozdíl mezi „srdcem“ a „myslí“?
15 Bible však činí zřetelný rozdíl mezi „srdcem“ a „myslí“. Například apoštol Pavel cituje z Izaiáše 40:13 (řecký překlad Septuaginta) a říká: „Neboť ‚kdo poznal mysl Jehovovu, aby jej poučoval?‘ My však skutečně máme mysl Kristovu.“ (1. Kor. 2:16) Také ve Filipenským 4:7 Pavel říká: „Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, bude střežit vaše srdce a síly vaší mysli skrze Krista Ježíše.“ A podle Matouše 22:37 Ježíš řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ Marek 12:30 k tomu dodává: „A celou svou silou.“ (Viz též Lukáše 10:27) Tento rozdíl vidíme nejen v Křesťanských řeckých písmech. Abychom byli důslední, měli bychom jej uplatnit v celém souboru inspirovaných Písem, počínaje od 1. knihy Mojžíšovy.
16. Co je srdce po tělesné stránce a jak se na ně můžeme dívat v přeneseném smyslu?
16 Mysl je přirozeně schopnost mysli, která nám umožňuje shromažďovat informace, třídit je, shrnovat je a docházet k závěru. Srdce je svalnatý orgán těla, který pumpuje dále krev, jež do něj vchází, a zachovává krevní oběh v celém těle, včetně mozku. Je ovlivňováno nejen tělesným stavem, ale také city a pocity. Vzhledem ke své hnací síle je považováno za sídlo pohnutek, bez ohledu na to, zda jsou tyto pohnutky vedeny láskou, nenávistí, strachem nebo sobectvím.
17. Jaké můžeme uvést příklady ohledně podněcující síly srdce?
17 Příklad této podněcující funkce srdce nacházíme ve 2. Mojžíšově 35:21, 26, kde čteme: „Potom přišli, každý, koho pudilo jeho srdce, a každý, koho podněcoval jeho duch, a přinesli Jehovův příspěvek pro dílo. . . A všechny ženy, které srdce pohánělo moudrostí, předly kozí srst.“ (Viz též 2. Mojž. 36:2.) Mojžíšovi Jehova řekl: „Od každého, koho jeho srdce podněcuje, máte pro mne sebrat příspěvek.“ (2. Mojž. 25:2) Naplněné srdce podněcuje svého majitele k tomu, aby mluvil: „Z hojnosti srdce [které v sobě něco uchovává] mluví ústa.“ — Mat. 12:34.
18. Co má společného srdce s výroky úst a jak spolupracuje srdce a mysl?
18 Srdce samo o sobě sice nemůže myslet, ale může podněcovat myšlení. To měl na mysli Ježíš, když zastáncům obřadného umývání rukou řekl: „Věci, které vycházejí z úst, vycházejí ze srdce a tyto věci poskvrňují člověka. Ze srdce například vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání.“ (Mat. 15:18, 19) Falešná svědectví a rouhání jistě vycházejí z úst, a špatná uvažování mysli, která jsou vyjadřována ústy, jsou podněcována špatným sklonem srdce. Ano, srdce dává sklon myšlenkám, protože chce, aby se zaměřovaly určitým směrem. Proto mohlo být v 1. Mojžíšově 6:5 řečeno, že ‚myšlenky [lidského] srdce‘ měly špatný sklon. Na vzniku myšlenek má podíl i srdce.
19. Jak může srdce představovat smysl pro ocenění?
19 Srdce vytváří lásku a náklonnost k nějakému předmětu. Dochází k tomu, že hodnotí osobu nebo věc. Z tohoto stanoviska srdce představuje smysl pro ocenění, včetně ocenění věcí, které mají svou úlohu v určité situaci.
KDYŽ SE NĚKOMU „NEDOSTÁVÁ SRDCE“
20, 21. Co znamená výraz, že se někomu „nedostává srdce“, a čemu neujdou ti, kteří se tím vyznačují?
20 Tak Bible mluví o tom, že člověk může získat srdce nebo že se někomu „nedostává srdce“. ‚Srdce se nedostává‘ nezkušenému člověku nebo tomu, kdo se nestará o následky nějakého jednání. V obou případech může někdo projevit špatnou pohnutku, ale také projevuje nedostatek ocenění. Tím, že přehlíží možné tresty nebo následky, nebude jich ušetřen. Čteme například:
21 „Kdo se [jako ženatý muž] dopouští cizoložství se ženou, tomu se nedostává srdce; kdo tak činí, přivádí svou vlastní duši do zkázy.“ (Přísl. 6:32) Také čteme: „Podíval jsem se. . . mřížemi dolů. . . abych pozoroval nezkušené. Zaujalo mne, že jsem mezi syny rozeznal mladíka, kterému se nedostávalo srdce, jak prochází ulicí blízko jejího rohu a kráčí cestou k jejímu domu. . . A hle, vyšla mu vstříc nějaká žena v oděvu prostitutky a úskočného srdce.“ (Přísl. 7:6–10) „Prut je pro záda toho, komu se nedostává srdce.“ (Přísl. 10:13) „Pošetilí stále umírají, protože se jim nedostává srdce.“ (Přísl. 10:21) „Kdo usiluje o bezcenné věci, tomu se nedostává srdce.“ (Přísl. 12:11) „Pošetilost je radostí pro toho, komu se nedostává srdce, ale muž s rozlišovací schopností jde přímo kupředu.“ — Přísl. 15:21; též 12:8; povšimni si 28:16.
22. S čím je srovnána „pravá moudrost“ a k čemu to povede, přijmeme-li její pozvání?
22 Na rozdíl od „hloupé ženy“ je pravá moudrost znázorněna jako žena čistá a mravná. Zve ty, kterým se „nedostává srdce“, aby vstoupili do jejího příbytku a hodovali s ní, což jim přinese pravý užitek. (Přísl. 9:1–9) Proto bychom dnes chtěli poslouchat „pravou moudrost“ a přijmout její pozvání. To povede k věčnému životu v Boží přízni. Tak ‚získáme srdce‘, a Přísloví 19:8 nás ujišťují: „Kdo získává srdce, miluje svou vlastní duši. Kdo střeží rozlišovací schopnost, najde dobré.“ — Na rozdíl od toho si povšimni Přísloví 9:13–18.
NAKLONIT SVÉ SRDCE
23. Jaký sklon srdce jsme zdědili, a oč bychom se proto měli modlit k Bohu, jak je to zapsáno v Žalmech?
23 Vzhledem ke všem těmto věcem, o nichž jsme právě uvažovali, je skutečně nutné, abychom se radili s nejlepším srdečním odborníkem dnešní doby? Rozhodně ano. Z jeho psaného Slova, které obsahuje cenné předpisy, poznáváme, že jsme zdědili takový sklon srdce, který je zaměřen ke špatnosti, a to již od potopy v Noemových dnech. (1. Mojž. 8:21) Proto je moudré, jestliže poznáváme zdravé, životodárné předpisy Božího slova a upřímně se k němu modlíme jako žalmista: „Nakloň mé srdce ke svým připomínkám, a ne ke [hmotnému] zisku.“ (Žalm 119:36) „Jehovo, vzýval jsem tě. Pospěš přece ke mně. . . Nepřikláněj mé srdce k ničemu špatnému, abych nevykonával skutky smutně proslulé špatností spolu s muži, kteří dělají to, co je škodlivé, abych se neživil jejich lahůdkami.“ — Žalm 141:1, 4; povšimni si Daniela 11:27.
24. a) Jak můžeme uposlechnout pozvání: „Můj synu, dej mi přece své srdce“, abychom tak měli potěšení z Jehovových cest? b) V jakém stavu bychom chtěli, aby Bůh shledal naše srdce, až je bude zkoušet?
24 Náš milující stvořitel si přeje, aby jeho pozemští tvorové šli moudrou cestou. Říká: „Můj synu, dej mi přece své srdce, a ať ty tvé oči mají radost z mých cest.“ (Přísl. 23:26) Přeje si, abychom pro něho měli ocenění, které si zaslouží, abychom se tak mohli radovat z něho a ze všech jeho dokonalých vlastností a cest. To nás bude podněcovat, abychom napodobovali jeho způsoby a chodili po cestách, které nám doporučuje jeho Slovo. Tak budeme dbát slov, jež jsou vyjádřena v Příslovích 2:2: „Abys dával svým sluchem pozor na moudrost, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti.“ To je dobré, protože Jehova je ‚Bůh, který zkouší naše srdce‘. (1. Tess. 2:4) Chceme, aby při této zkoušce zjistil, že naše láska a naše city jsou zaměřeny k němu, jehož upřímně uctíváme, a ne k falešným bohům. (Jozue 24:23; 1. Král. 8:57, 58; 11:3, 4, 9) Chceme-li, aby tomu tak bylo v našem případě, musíme být schopni nakonec říci totéž, co řekl Jehovovi Bohu žalmista: „Naklonil jsem své srdce, abych vykonával tvé předpisy na neurčitý čas, až do konce.“ — Žalm 119:112.
25. Proč bychom měli toužit po duchovním zdraví uprostřed nemocného světa a jakým božským předpisem bychom se měli řídit?
25 Dnes, kdy přes pokrok v medicíně a psychoterapii přibývá lidských nemocí, jsou nejhoršími chorobami ty nemoci, které působí v duchovním ohledu. Ty mohou ovlivnit nejen náš přítomný život, ale také naše vyhlídky na věčný život v dokonalé říši spravedlnosti. Toužíme po tom, abychom byli uprostřed nemocného světa duchovně zdraví? Je to moudré, protože to poskytuje příslib nekonečného, šťastného života ve společnosti Boží a jeho univerzální organizace. Jestliže si to ze srdce přejeme, budeme se svědomitě řídit osvědčeným předpisem, který vydal nejlepší srdeční odborník dnešní doby: „Chraň své srdce více než všechno ostatní, co má být chráněno, neboť z něho jsou prameny života.“ — Přísl. 4:23.