Co se stalo s Božím jménem?
ŽENA, o níž byla zmínka na předcházející stránce, byla zvyklá na překlady Bible, které uvádějí slovo „PÁN“ a „Bůh“ na mnohých z míst, kde nyní našla označení „Jehova“.
Když jí však kazatel laskavě vysvětlil, že PÁN je titul, a ne osobní jméno, souhlasila. Potom uvedl Izaiáše 42:8, kde je v mnohých Biblích řečeno: „Já jsem PÁN, to je mé jméno; a svou slávu jinému nedám.“ (Americký překlad) Poznamenala, že PÁN zřejmě znamenalo Stvořitel, ale uznala, že to není jméno. Tento verš však mluví o Božím „jménu“. Jaké je to jméno?
Abychom mohli ocenit hodnotu odpovědi na tuto otázku, je zapotřebí krátce prozkoumat skutečnosti o Bibli, která byla původně napsána v hebrejštině a řečtině. I když se snad obvykle o tyto podrobnosti nezajímáš, všimni si krátce dalšího výkladu, protože má význam pro naši další úvahu o Božím jménu a o jménu tvém.
V původním hebrejském textu Izaiáše 42:8 najdeš na místě, kde je titul „Pán“ nebo „Hospodin“ (KB), čtyři hebrejská písmena יהוה (moderní styl hebrejštiny), která znamenají Boží jméno. Často jsou nazývána tetragrammaton (což znamená „čtyři písmena“) a v češtině jsou přepisována písmeny JHVH. Nejobvyklejší výslovnost tetragrammatonu v češtině je „Jehova“ a „Jahve“. (Později bude o této věci podáno další vysvětlení.)
Starověcí Hebrejci, kteří byli Božím lidem, si velmi vážili Božího jména a používali je. Bylo v Bibli zdůrazňováno, neboť se tam vyskytuje na více než 6 900 místech. Chápeš, co to znamená? Praví ctitelé měli Boží jméno stále před očima, ať již četli Boží „slovo“ nebo poslouchali, jak je předčítáno. (Jozue 1:8; 8:34, 35) Mojžíš například přikázal lidu, aby se pravidelně scházeli a naslouchali předčítání zákona v 5. Mojžíšově, což znamenalo, že slyšeli Boží jméno více než pětsetkrát. (5. Mojž. 31:10–12) Zdá se také, že vždy při svátku pasach každá rodina zpívala Žalmy 113 až 118. Jen ve dvaceti devíti verších Žalmu 118 zpívali Boží osobní jméno dvaadvacetkrát. — Srovnej Matouše 26:30.
PROČ PŘESTALI UŽÍVAT JEHO JMÉNA?
Hebrejští ctitelé mělo mnoho důvodů, proč užívat Božího jména. Bible je vyzývala, aby ‚vzývali jeho jméno‘ a aby ‚milovali jeho jméno‘. (Iz. 12:4; Žalm 69:36; 69:37, KB) Přesto však někdy v pozdější době se Židé začali pověrčivě vyhýbat vyslovování tohoto svatého jména. Když na ně narazili při čtení Bible, vyslovili Adonai (PÁN) nebo Elohim (Bůh). Ale proč?
Někteří říkají, že k tomu došlo ze strachu, aby Božího svatého jména nezneužívali. Je pravda, že v Desateru přikázání je řečeno, aby jeho jméno nebylo bráno bezcenným způsobem. (2. Mojž. 20:7) Tím bylo jasně vyloučeno jakékoli lehkomyslné nebo podvodné používání tohoto jména. A ve 3. Mojžíšově 24:16 bylo přikázáno, že má být usmrcen každý, kdo zneužívá Božího jména, ať to je rodilý Hebrejec nebo cizí usedlík. To však znamenalo, že nemá být zneužíváno, a ne, že se mají vystříhat, aby ho užívali. Z důkazů je tedy patrné, že po většinu období, o němž píše Bible, prostí Židé užívali Božího jména jak při své náboženské činnosti, tak i uctivě v každodenním životě.
Například v roce 1961 byla 32 kilometrů jihozápadně od Jeruzaléma objevena starověká pohřební jeskyně. Je zřejmé, že jeskyně pochází z doby krále Ezechiáše (745–716 př. n. l.). Na jejích stěnách byly hebrejské nápisy, v nichž je používáno tetragrammatonu, například „Jehova je Bůh celé země“. A v roce 1966 byla uveřejněna zpráva o popsaných hliněných úlomcích, které byly nalezeny v jižní části Izraele u Aradu. Na jednom z těchto úlomků byl soukromý dopis v hebrejštině, který psal nějaký podřízený Eliasibovi. Dopis začínal: „Mému pánu Eliasibovi, Jahve kéž se ptá po tvém pokoji. A nyní. . .“ — Israel Exploration Journal, sv. 13, č. 2, str. 74–92; sv. 16, č. 1, str. 1–7.
Vzhledem k tomu, že ve starověku mnozí Hebrejci užívali božského jména v projevech, které nebyly výlučně náboženské, mohli bychom se divit, jak došlo k tomu, že se začali Božímu jménu pověrčivě vyhýbat. Ve skutečnosti o tom dnes není možné říci nic určitého. Někteří se na základě židovských rabínských spisů domnívali, že v prvním století, když byl Ježíš na zemi, tohoto jména nebylo užíváno. Jestliže se však v té době rozšiřovala pověra, že je nutno se mu vyhýbat, neznamená to, že Božího osobního jména nebylo nikdy užíváno. Dr. M. Reisel o tom napsal: „Velekněz musel vyslovovat tetragrammaton až do zničení druhého chrámu v roce 70 n. l.“
Snad budeš zvědav, jak jednal Ježíš a jeho apoštolové. Používali Božího jména, když psali, mluvili nebo četli Písma? Jak tomu například bylo v době, když Ježíš vystoupil v nazaretské synagóze a četl Izaiáše 61:1? Tetragrammaton se vyskytuje v hebrejském textu, který začíná: „Duch Pána Jahve mi byl dán, . . .“ (Jeruzalémská bible) Myslíš si, že by se Ježíš záměrně vyhnul tomuto jménu, i když někteří pověrčiví Židé se odkláněli od vyslovování božského jména? Vzpomeň si, že Ježíš řekl: „Učinil jsem tvé jméno zjevným lidem, které jsi mi dal ze světa.“ — Jan 17:6.
Zprávu o tom, co Ježíš řekl, když četl Izaiáše 61:1, najdeme u Lukáše 4:18, 19. Vyhledáš-li si tyto verše v kterémkoli rozšířeném českém překladu mimo Překlad nového světa, neuvidíš tam Boží osobní jméno. Zjistíš naproti tomu, že podle těchto podání Ježíš četl: „Duch Páně nade mnou. . .“ — Sýkora.
Můžeš si představit, že by to Ježíš řekl? Proč většina biblických překladů zde říká „Pán“, a neužívá Boží osobní jméno? Odpověď je spojena s nedávným výzkumem, který je zajímavý jako napínavý detektivní příběh. Zveme tě, abys sledoval stopu a povšiml si některých překvapujících vysvětlení, která byla objevena.