Objevují se nové překvapující důkazy!

DOSLOVA dali v sázku svůj život, když sestupovali po srázných útesech do místa, které je dnes známé jako Jeskyně hrůz. Sotva mohli očekávat, že tam mezi kostrami najdou důležitou stopu, která má vztah ke tvé Bibli.

Jižně odtud je Masada, osamělá pevnost, kde v roce 73 n. l. Římané dobyli poslední zbývající předsunutou základnu židovské vzpoury. Na sever jsou zříceniny Kumránu. To bylo středisko židovské obce z prvního století, která ukryla v okolních jeskyních slavný Izaiášův svitek od Mrtvého moře.

Začátkem roku 1961 se výprava odborníků vydala na průzkum jeskyní v nehostinném místě Nahal Hever. Byli vyzbrojeni detektory min, maskami proti prachu, lany a parašutistickou výstrojí. Od vchodu do jeskyně číslo 8, která byla přejmenována na Jeskyni hrůz, je dělilo nebezpečných 80 metrů. Jeden chybný krok mohl znamenat pád na skály stovky metrů hluboko.

Příšerné jméno, Jeskyně hrůz, vzniklo podle nálezů, které v ní badatelé objevili — byly to kostry asi 40 mužů, žen a dětí. Byli to následovníci židovského bojovníka Bar Kochby, který vedl válku proti Římu v roce 132 n. l. Panuje domněnka, že tito lidé tam byli obklíčeni Římany, kteří tábořili nahoře na útesu, a že v jeskyni zemřeli žízní nebo hladem.

Snad se však podivíš, jak to vše souvisí s otázkou, zda Ježíš a apoštolové užívali Božího osobního jména a zda by v důsledku toho mělo být toto jméno v tvé Bibli nebo na tvých rtech. Pojítko najdeme na devíti malých pergamenových zlomcích, které byly vykopány v Jeskyni hrůz a na nichž je řecké písmo.

Když učenci tyto zlomky bedlivě prozkoumali, poznali, že pocházejí ze starověkého koženého svitku Dvanácti proroků (od Ozeáše po Malachiáše). Byl to řecký text, který pocházel z období mezi rokem 50 př. n. l. a 50 n. l. Naleziště tohoto svitku bylo známé, byla to Jeskyně hrůz v Judské poušti. I když snad zatím nevidíš, proč je to důležité, je to závažná stopa v otázce, zda by se božské jméno mělo vyskytovat ve tvé Bibli.

Má-li pro tebe tato stopa mít skutečný význam, musíme uvažovat o tom, jaké svitky měl k dispozici Ježíš a jeho apoštolové v prvním století n. l.

BOŽÍ SLOVO V ŘEČTINĚ

Biblické knihy od 1. Mojžíšovy až po Malachiáše byly původně psány v hebrejštině a malé části v aramejštině. Když se však Židé rozptýlili po starověkém světě, začali používat mezinárodního jazyka, řečtiny. A tak kolem roku 280 př. n. l. začala být Hebrejská písma překládána do řečtiny a vznikl tak překlad, který je známý jako řecká Septuaginta (LXX).

Když Ježíš začal svou službu, řecky mluvící Židé v širokém rozsahu používali tohoto překladu. Ze stylizace spisů apoštolů můžeme usoudit, že Septuagintu znali, a jistě ji znal i Ježíš.

Obsahoval však tento řecký překlad Boží jméno? V nejúplnějších dochovaných rukopisech Septuaginty, které pocházejí ze čtvrtého století n. l., je patrná překvapující situace. Kdekoli je v hebrejské Bibli tetragrammaton, je v řecké Septuagintě nahražen slovy „Bůh“ (Theos) a „Pán“ (Kyrios). Proto se znalci domnívali, že Ježíš a jeho apoštolové neužívali Božího osobního jména. Tvrdilo se, že při čtení nebo citování z Písma v hebrejštině jednali tak, jak bylo zvykem, a vyslovovali na tom místě slova, jež znamenala „Pán“ nebo „Bůh“. A že exemplář Septuaginty, jehož užívali, vůbec neobsahoval Boží jméno.

Tohoto názoru se s důvěrou držela většina teologů. Co však ukazuje stopa z Jeskyně hrůz?

STOPA Z JUDEJE

Vzpomeň si, že v Jeskyni hrůz v Judské poušti bylo několik kožených zlomků Dvanácti proroků ze svitku, který byl psán přibližně v době, kdy se narodil Ježíš. Byl psán v řečtině a měl formu Septuaginty. Ale jak tomu bylo s Božím jménem?

Zlomky z Judské pouště obsahovaly božské jméno ve stylu staré hebrejštiny! Ačkoli hlavní text byl v řečtině, Boží jméno bylo zachováno v podobě hebrejských písmen. Tetragrammaton nebyl nahražen řeckým titulem Kyrios, jak tomu bylo v rukopisech Septuaginty z pozdějších století.

Potom, zcela nedávno, byla upoutána pozornost na jinou důležitou stopu. Také ta má závažný význam v otázce, zda by Boží jméno mělo být ve tvé Bibli a zda bys ho tedy měl užívat. Tato stopa se objevila v Káhiře.

STOPA V EGYPTĚ

Touto stopou je větší počet zlomků starověkého papyrového svitku Páté knihy Mojžíšovy, který má muzeální označení „Papyrus Fouad 266“. Ačkoli tyto zlomky byly identifikovány kolem roku 1940, nebyly zpřístupněny vědeckému bádání.

Ve vydání Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem z roku 1950 byly poprvé uveřejněny fotografie řady těchto vzácných zlomků. Ale většina odborníků v letech 1950 až 1960 neměla přístup ke skutečným zlomkům a žádná jiná odborná publikace nereprodukovala jejich fotografie a neanalyzovala je všechny. K odborné analýze došlo nakonec v díle Etudes de Papyrologie, ve svazku z roku 1971. Co však bylo na těchto zlomcích tak neobyčejné? A jaký mají význam v otázce ohledně užívání Božího jména?

Papyry „Fouad 266“ byly vytvořeny ve druhém nebo prvním století př. n. l. Nebyly psány hebrejsky, ale řecky. I když hlavní text je v řečtině, tetragrammaton je psán hebrejskými čtvercovými písmeny. Opisovač tohoto papyrového svitku tedy rovněž neužil náhradních řeckých slov pro označení „Pán“ (Kyrios) nebo „Bůh“. Naopak, více než třicetkrát uvedl uprostřed řeckého textu tetragrammaton hebrejskými písmeny!

Dr. Paul E. Kahle z Oxfordu vysvětlil, že tyto zlomky obsahují „snad nejdokonalejší text Deuteronomia v Septuagintě, jaký se nám zachoval“. V díle Studia Patristica dodal: „Máme zde v papyrovém svitku řecký text, který podává text Septuaginty ve spolehlivější podobě než Vatikánský kodex a který byl napsán o více než 400 let dříve.“ A bylo v něm zachováno Boží osobní jméno stejně jako v řeckých zlomcích Dvanácti proroků z Judské pouště. Oba prameny souhlasí.

V časopise Journal of Biblical Literature (sv. 79, str. 111–118) podal dr. Kahle přehled shromážděných důkazů k otázce, jak Židé používali božského jména. V závěru říká:

„Všechny řecké překlady Bible, které pořizovali Židé pro Židy v předkřesťanské době, musely používat jako Boží jméno tetragrammaton v hebrejských písmenech, a nikoli [Kyrios] nebo jeho zkratky, jak to nacházíme v křesťanských“ exemplářích Septuaginty.

Toto vyčlenění božského jména, aby bylo pečlivě zachováno, bylo patrné i v textech psaných hebrejsky asi v prvním století. V některých hebrejských svitcích z jeskyň v blízkosti Mrtvého moře byl tetragrammaton psán červeným inkoustem nebo snadno odlišitelným typem hebrejštiny. J. P. Siegel k tomu poznamenává:

„Když byly poprvé před více než dvaceti lety objeveny Kumránské rukopisy, patřila mezi jejich nejúžasnější charakteristické rysy skutečnost, že se v omezené skupině textů vyskytoval tetragrammaton psaný starohebrejskými písmeny. . . Že tento zvyk dokazuje hlubokou úctu k božskému jménu, je téměř samozřejmé.“ — Hebrew Union College Annual, 1971.

Také existuje zpráva, že v Jeruzalémě byl v prvním století hebrejský rukopis pěti knih Mojžíšových, v němž byl tetragrammaton napsán zlatými písmeny. — Palestine Exploration Quarterly, sv. 22, 1972, str. 39–43.

Neposkytují ti tyto nové nálezy přesvědčivý důkaz, že Ježíš jistě velmi dobře znal a používal božského jména, ať již četl Písmo v řečtině nebo hebrejštině?