Jsi sobecký, nebo obětavý?
„Potom Ježíš řekl svým učedníkům: ‚Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a neustále mne následuje.‘ “ — Matouš 16:24.
1. Jaký postoj dnes zaujímá stále rostoucí počet lidí?
MYŠLENKA, že by měl člověk přinést nějaké osobní oběti pro někoho jiného nebo pro nějakou věc, není dnes pro mnohé lidi ve světě příliš přitažlivá. Ano, stále více lidí chce mít více hmotných věcí, více zábav a více volnosti, aby si mohli dělat, co chtějí, téměř bez ohledu na Boha nebo na člověka. V posledních letech dokonce i ubylo ochoty obětovat se ve prospěch vlastní rodiny, protože v řadě národů dochází ve stále větším počtu ke zhroucení rodin a k rozvodům.
2. Proč badatelé Bible nemohou být překvapeni, když vidí tento sklon sobecky se zajímat jen o vlastní blaho?
2 Tento sklon starat se jen o vlastní blaho nepřekvapuje ty, kteří dávají pozor na to, co říká Boží inspirované slovo, Svatá bible. Prorocké slovo přesně předpovědělo, že v těchto „posledních dnech“ budou mnozí „milovat sami sebe“, budou „milovat peníze“, budou „milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha“. Někteří lidé jsou tak zabraní do svých sobeckých zájmů, že jsou v Bibli popsáni jako lidi „bez sebeovládání“. To můžeme také v posledních letech vidět v ohromném přibývání alkoholismu, zneužívání drog a sexuální nemravnosti. — 2. Tim. 3:1–4.
3. Jaký je opačný postoj a kdo jej doporučuje?
3 Existuje však také opačný postoj, totiž obětavost. To je postoj doporučovaný tak velkou autoritou, jakou je sám všemohoucí stvořitel vesmíru, Jehova Bůh. Není však taková obětavost v dnešní době nemoderní? Proč by se o ni někdo měl zajímat, jestliže se o ni stále větší počet lidí nezajímá?
CO TO ZNAMENÁ
4, 5. Jak Ježíš mluvil o cestě obětavosti a co měl na mysli, když tak mluvil?
4 Je velmi důležité, abychom správně viděli obětavost jako opak sobeckého zájmu jen o své blaho. Ježíš Kristus o tom řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a den po dni ať bere svůj mučednický kůl a ať mě neustále následuje. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji, ale kdokoli ztrácí svou duši pro mne, ten ji zachrání. Jaký užitek má ve skutečnosti člověk z toho, získá-li celý svět, ale ztratí sám sebe nebo utrpí škodu?“ — Luk. 9:23–25.
5 Ježíš zde popisoval obětavost. A on sám v prvé řadě ukázal, co to znamená. Řekl: „Nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mě poslal.“ (Jan 5:30) Ježíš tedy šel cestou obětavosti proto, aby plně uskutečnil vůli svého nebeského Otce, Jehovy. To je způsob, který Ježíš doporučoval svým následovníkům. Řekl, že by měli být ochotni ‚zříci se‘ sami sebe, což znamená, že by měli potlačit vlastní osobní žádosti a učinit hlavní věcí svého života plnění Boží vůle.
6. a) Co nás to může stát, projevujeme-li obětavost? b) Jak můžeme ‚zachránit svou duši‘, činíme-li Boží vůli?
6 Je pravda, že takový obětavý život není snadný. Něco to stojí, včetně času a úsilí. V některých případech to může dokonce znamenat, že člověk ztratí život rukou těch, kteří pronásledují Boží služebníky. Ježíš však ukázal, že ten, kdo koná Boží vůli, „zachrání svou duši“ neboli život. Jak? Tím, že získá Jehovovo schválení a nakonec odměnu, kterou Bůh slibuje všem, kteří mu slouží, protože on „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Žid. 11:6) Pro většinu Božích služebníků, kteří jsou mu věrně oddáni, je touto odměnou věčný život ve spravedlivém novém pořádku zde na zemi: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) A „vskutku budou mít největší potěšení v hojnosti míru“. (Žalm 37:11) Ani sama smrt nemůže překazit tuto odměnu, protože Jehova zaručuje, že nastane „vzkříšení života“. — Jan 5:29.
7. Proč nám budoucnost, kterou slibuje Jehova, stojí za jakoukoli cenu?
7 Ano, pokud jde o obětavost na rozdíl od sobeckého zájmu o vlastní blaho — je v sázce život! A jaký nádherný život — věčný život uprostřed rajských poměrů, v nichž se každý den stane „největším potěšením“! To bude opravdu skutečný život. Žádný způsob života, který by sis nyní vybral v tomto světě, sebevětší množství těžké práce v jakémkoli řemesle nebo zaměstnání, jakékoli projevy věrné oddanosti nějakému člověku nebo organizaci v tomto světě — nic z toho nemůže přivodit takovou budoucnost, jakou slibuje Jehova těm, kteří mu slouží. Ať jsou s tím spojeny jakékoli oběti, rozhodně tedy stojí za to.
JE NUTNÉ, ABYCHOM ZŮSTALI BDĚLÍ
8, 9. Proč je nutné, abychom vynaložili větší úsilí a zůstali bdělí a abychom nyní přinášeli oběti?
8 Žijeme v „posledních dnech“, které již velmi pokročily, a proto je stále více zapotřebí, abychom zůstávali duchovně naprosto bdělí a abychom byli ještě ochotnější přinášet oběti, chceme-li Bohu přijatelně sloužit. Jedním z důvodů pro to je skutečnost, že satan ďábel ví, že mu zbývá již jen „krátké časové období“, než bude odstraněn. (Zjev. 12:12; 20:1–3) Dnes mu zbývá již jen velmi krátký čas, a proto můžeme očekávat, že zesílí své šílené úsilí kazit a ničit. Ze všeho nejvíce si přeje zapůsobit na Jehovovy služebníky tak, aby se otupila jejich duchovní vnímavost a aby ztratili pocit, že tyto kritické časy jsou naléhavé. A jistě by se mu velice líbilo, kdyby méně mluvili s druhými o „dobrém poselství o království“ Božím nebo kdyby s tím zcela přestali. — Mat. 24:14.
9 Neměli bychom podceňovat satanovu schopnost klamat a škodit. Jehovovo inspirované slovo varuje: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu pevní ve víře.“ (1. Petra 5:8, 9) Kdyby moudrý člověk věděl, že se v okolí volně pohybuje zběsilý lev, jistě by přece učinil všechna možná opatření, aby chránil sebe i svou rodinu.
10, 11. a) Jak Ježíš varoval před tím, abychom neměli přílišný zájem o požitky? b) Proč se Ježíšova slova vztahují i na některé osoby, jež jsou dnes v Jehovově organizaci?
10 Ježíš mluvil o tom, že je nutná bdělost, když o nadcházejícím zničení nynějšího zlého systému věcí řekl: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a náhle by na vás přišel tento den, v okamžiku, jako léčka. Neboť přijde na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.
11 Komu to Ježíš říkal? Říkal to tehdy svým následovníkům. A přece je varoval, že kdyby nezůstali bdělí, mohl by i některé z nich Jehovův den zničení zastihnout ukolébané v pocitu, že nemusí být obezřetní. Co může vést k tomu, že budou přistiženi v takovém stavu? Příliš se dají zaměstnat každodenními starostmi tohoto života nebo se budou příliš věnovat radovánkám. Tato Ježíšova výstražná slova jsou skutečně varováním pro nás dnes. Protože ještě nepřišel konec tohoto systému, někteří z těch, kteří slouží Jehovovi, jsou snad v pokušení polevit ve své touze přinášet mu oběti. Snad si myslí, že jeho nový pořádek je ještě příliš daleko ve vzdálené budoucnosti, takže není nutné, aby dnešní situaci považovali za naléhavou. Snad mají pocit, že by se měli více starat o to, aby žili takzvaně „normálním“ životem.
12. Je rozumné hledat v tomto systému nějaký „normální“ život?
12 Může však z Božího stanoviska být kterýkoli způsob života v tomto systému věcí „normální“? Tento svět je pod vlivem satana a jeho démonů a je ovládán tvrdými politickými systémy, chamtivými obchodními zájmy a různými druhy sobeckého falešného náboženství. Je naplněn strachem, nenávistí, násilím, nemravností, podplácením, hospodářskými těžkostmi, nemocemi a smrtí. To všechno rozhodně není normální život, kterým mělo lidstvo žít podle Jehovova záměru a v němž mělo být dokonalé zdraví, naprosté bezpečí a štěstí, a měl to být také věčný život, a to na rajské zemi. Dnes tedy život zdaleka není normální. Je velmi abnormální, a bude takový až do chvíle, kdy Jehova celý tento zkažený systém odstraní z existence a otevře cestu svému nádhernému novému pořádku. Hledat něco normálního v abnormálním světě je tedy sebeklam.
13. Uveď některé příklady lidí, které satan přelstil, protože projevovali sobecký zájem jen o vlastní blaho?
13 Jaké by to bylo neštěstí, kdyby některý křesťan v této pokročilé době nedal pozor na Ježíšovu výstrahu, polevil ve své bdělosti a ohrozil svůj vztah k Jehovovi! Takový člověk by se mohl stát natolik lhostejným, že by mohl upadnout do „ďáblovy léčky“ a mohl by ‚jím být zaživa chycen pro jeho vůli‘. (2. Tim. 2:26) Právě to se v prvním století stalo bývalému křesťanu Démasovi. Apoštol Pavel o něm řekl: „Démas mě. . . opustil, protože miloval nynější systém věcí.“ (2. Tim. 4:10) Jiným člověkem, který upadl do ďáblovy pasti, byla Lotova manželka. Neposlušně se ohlédla zpět na Sodomu, když tam docházelo ke zničení, a ‚ztratila svou duši‘. Ježíš měl dobrý důvod, proč řekl: „Pamatujte na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32) Pak to byl Ezau, který se vzdal svého prvorozeneckého práva, aby získal dočasnou hmotnou výhodu. Jaký měl špatný úsudek! (1. Mojž. 25:29–34) Jiným takovým mužem byl Achan, který myslel více na peníze a na oblíbené oděvy než na Jehovovo předsevzetí. (Jozue 7:1, 20–25) Je to smutné, ale všichni tito lidé těžce doplatili na svůj duchovní postoj, v němž neprojevovali obětavost, ale zajímali se jen o splnění svých sobeckých přání. Není to nic vzácného, jestliže v někom nabude převahy touha po splnění sobeckých přání. Stalo se to některým Božím služebníkům v dávné minulosti a stalo se to i některým v dnešní době. Může se to stát znovu.
„JAKO LÉČKA“
14. Jak je nadcházející zničení světa přirovnáno k léčce?
14 Když Ježíš mluvil o příchodu Jehovova dne zničení, řekl, že přijde „jako léčka“. (Luk. 21:35) Léčka se uzavře nad nic netušícím zvířetem, když takové zvíře jde nepozorně po nebezpečné stezce. Stejně tak i konec tohoto systému přijde nenadále, v době, kdy to většina lidí nebude očekávat. Mohli by k nim patřit i takoví, kteří se vydali po „cestě vedoucí do života“, ale dovolili, aby je plně zaujaly světské zájmy, a odchýlili se příliš daleko nesprávným směrem. — Mat. 7:14.
15. Je méně hrozivá světová situace důkazem toho, že konec tohoto systému věcí musí být velmi vzdálen?
15 Nemohlo by se však stát, že by méně hrozivá světová situace nebo vnější zdání blahobytu na některých místech do jisté míry ospravedlňovalo pocit, že konec není blízko? Ve skutečnosti by tomu mohlo být právě opačně. Povšimni si Ježíšových slov: „Jako totiž byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Proto jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ Proto Ježíš také upozornil: „Proto i vy ukažte, že jste připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ — Mat. 24:37–39, 44.
16. Jak se Pavel a Petr vyjadřují o náhlém konci tohoto systému?
16 Také apoštol Pavel poukázal na to, že tento systém skončí náhle, pro většinu lidí neočekávaně. Řekl: „Vždyť sami zcela dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení.“ (1. Tess. 5:2, 3) Apoštol Petr také mluvil o tom, že „Jehovův den přijde jako zloděj“, neočekávaně pro ty, kteří nejsou duchovně bdělí. (2. Petra 3:10) Proto Pavel radil: „Dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví.“ — 1. Tess. 5:6.
17. Proč bychom si neměli myslet, že Jehova svůj den hněvu odložil?
17 Den Jehovova hněvu proti zkaženosti přijde přesně v době, kterou Jehova ustanovil. Ani o chvíli se neopozdí. Proto žádný člověk, který miluje Jehovu, by neměl nikdy začít smýšlet nebo jednat v životě takovým způsobem, že by dával najevo nedostatek víry v Jehovovo předsevzetí odstranit ze země zkaženost a zřídit spravedlivý nový pořádek. Kdyby snad někdo přijal takový negativní postoj, velmi by se podobal lidem popsaným ve 2. Petrově 3:3, 4, kde je řečeno: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od počátku stvoření.‘ “
18. a) Jaký máme důkaz, že naše doba je skutečně velmi odlišná od „počátku stvoření“? b) Proč bychom měli věnovat své hlavní úsilí tomu, abychom činili Jehovovu vůli?
18 Je pravda, že původní životní pochody pokračují až dodnes. V tomto století jsou zde však v plné míře všechny důkazy „posledních dnů“. Většina největších katastrof v dějinách se soustředila v tomto století. A dnes má člověk schopnost zničit všechen život na této zemi. Všechny důkazy, jimiž se splňuje biblické proroctví, bezpečně ukazují, že tento svět nezadržitelně spěje ke svému konci. A až k tomu dojde, bude to znamenat období takových těžkostí, jaké lidstvo dosud neprožilo. Ježíš to označil jako „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké nikdy více nebude“. (Mat. 24:21) V tom období budou zničeny všechny politické a hospodářské systémy tohoto světa a také jeho systémy falešného náboženství. V té době tedy přijde nazmar všechno úsilí a všechny výdaje, které byly věnovány na podporu těchto systémů. Křesťané jistě nechtějí věnovat své hlavní úsilí těmto věcem, které nebudou trvalé. Jejich věrná oddanost a oběti mají směřovat k tomu, co je věčné. „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:17.
19. Jak bude nutné při „velkém soužení“ přinášet oběti a kdo je bude pravděpodobně snadněji přinášet?
19 V nadcházejícím „velkém soužení“ bude nepochybně mnoho příležitostí, kdy Jehovovi služebníci budou moci projevit ducha obětavosti. Bude nutné, aby v mnoha ohledech pomáhali svým spolukřesťanům, včetně toho, že se s nimi budou dělit o hmotné potřeby. (Žid. 13:16) V politických, sociálních a hospodářských systémech dojde potom k velkým změnám, a proto Boží služebníci možná přijdou o část svého majetku nebo o všechen. Proto ti, kteří v této době kladou na první místo ve svém životě Jehovovy zájmy a kteří již mají ducha obětavosti, budou pravděpodobně snadněji přinášet oběti, které budou nutné v té době.
20. Jak vážná je otázka, zda jsme obětaví?
20 Nemůžeme uniknout skutečnosti, že otázka, zda máme sobecký zájem jen o své blaho, nebo zda jsme obětaví, je otázkou života nebo smrti, jestliže na ni pohlížíme z Jehovova stanoviska. Milujeme-li život a chceme-li žít dokonalým životem v Božím novém pořádku, pak je nutné, abychom měli ducha obětavosti a sloužili dnes Jehovovi přijatelným způsobem.