Pěstovat ducha obětavosti

„Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu.“ — Římanům 12:1.

1. Proč je Jehova hoden toho, abychom mu přinášeli oběti?

JESTLIŽE lidé mají chtít přinášet oběti, musí toho být předmět takových obětí hoden, musí jej mít ve velké vážnosti. Jehova Bůh je ve všech ohledech jistě hoden jakýchkoli obětí, jež bychom mu mohli přinášet. On je stvořitelem bázeň vzbuzujícího, nádherného vesmíru a je též zdrojem všech živých věcí. On je také stvořitelem nového pořádku spravedlnosti, který vyléčí všechny problémy lidstva. Vhodně Bible říká: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:11) Jehova Bůh je tak důstojný, a proto jsme nabádáni, abychom mu ‚předkládali svá těla jako živou oběť ‘. — Řím. 12:1.

2. Co je zahrnuto ve slovu „oběť “? (Čti Židům 13:15, 16.)

² Co to však znamená, máme-li být pro Jehovu živou obětí? Jedna definice slova „oběť “ je „vzdát se něčeho ceněného nebo žádoucího kvůli něčemu, co považujeme za důležitější“. Další význam slova „oběť “ je „obětování života božstvu“. Jehova Bůh od nás nevyžaduje, abychom byli doslova zabiti na nějakém oltáři, a proto obětování našeho života má být v tom, že mu sloužíme. Když apoštol Petr mluvil o nadcházejícím zničení tohoto systému, nabádal křesťany, aby byli lidmi, kteří se vyznačují ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. (2. Petra 3:11) Přijatelná oběť Bohu tedy zahrnuje pozitivní činy, stejně jako i opuštění zvyků, které Jehova neschvaluje nebo které by nám vadily ve službě Bohu.

3. Schvaluje Jehova všechny oběti, jež souvisejí s uctíváním?

³ Má snad cesta obětavosti ten význam, že by Bůh vyžadoval od lidí, aby se stali fanatiky a dělali nějaké nerozumné věci? Někteří lidé například lezou daleko po zkrvavených kolenou ke svatyním v kostele a domnívají se, že se Bohu takové oběti líbí. Jiní snad dobrovolně žijí v chudobě a žebrají. Někteří považují za část svého uctívání to, že odmítají jíst určitá jídla. Ale Jehova nežádá od svých služebníků, aby se úmyslně uváděli do těžkostí. Neschvaluje lidská nařízení, která mají „zdání moudrosti v samolibém způsobu uctívání a zdánlivé pokoře, přísném zacházení s tělem“. — Kol. 2:23.

4. Co to znamená přinášet v dnešní době oběti pro Jehovovy zájmy?

⁴ Rozumná obětavost, kterou od nás Jehova vyžaduje, znamená, že máme omezit své osobní žádosti tak, abychom mohli plněji sloužit jeho věci. Tato věc se soustřeďuje kolem Boží přicházející vlády pro celou zemi, kolem jeho království v rukou Kristových. Tato vláda bude brzy jedinou pozemskou vládnoucí autoritou, a proto všichni, kteří chtějí žít pod spravedlivou správou této vlády, musí poznat její zákony, zásady a cíle. Také musí podporovat její zájmy a ‚kázat toto dobré poselství o království‘ v dnešní době mezi lidmi. Obětovat se pro Jehovovy zájmy tedy znamená poslouchat jeho zákony a stavět v životě na první místo jeho království: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost,“ řekl Ježíš. — Mat. 6:33.

5. Měli bychom cestu obětavosti považovat za příliš nesnadnou?

⁵ Je cesta obětavosti snadná? Není. Ale k této cestě nás zve Jehova Bůh a Kristus Ježíš. To znamená, že taková cesta je možná, protože milující Otec a jeho Syn, kteří stvořili lidstvo, vědí, čeho jsou lidé schopni. Kromě toho, protože Jehova a Kristus mají k lidstvu tak velkou lásku, můžeme si být jisti, že by od nás nepožadovali nic, co by bylo proti našim nejlepším zájmům. Když také uvážíme, jaké nádherné odměny jsou před námi, můžeme s důvěrou říci, že přinášet oběti ve službě Jehovovi je dnes jedinou životní cestou, která má hodnotu. Všechno ostatní dříve nebo později povede ke zklamání. — Mat. 19:26; Řím. 9:33; 1. Jana 4:16.

6, 7. a) Jaký druh obětí musel přinášet Noe? b) Pociťoval snad Noe časem sklíčenost?

⁶ V naší cestě obětavosti nás může velmi povzbudit zkoumání biblických dějin, přičemž poznáme, jak jiní obyčejní lidé úspěšně šli touto cestou a jaké za to dostali požehnání. Jehova například požádal Noema, aby přinesl určité oběti a mohl tak konat práci, kterou svět jeho doby považoval za pošetilou. Dostal pokyn, aby si vybudoval ohromné plavidlo, archu. Dosud však nikdy nebyl žádný liják ani záplava. A Noe kromě toho nebyl stavitel lodí, a měl také rodinné odpovědnosti.

⁷ Jestliže měl Noe vybudovat takovou ohromnou archu, musel na to věnovat čas, který by jinak věnoval věcem, jimž by snad dal přednost. Ano, kdyby věnoval tentýž čas a energii rozšiřování svého hmotného bohatství, měl by jistě více pohodlí. Musel také obětovat něco ze své pověsti, kterou měl u lidí ve svém okolí, protože práce na arše vyvolávala posměch. Pocítil snad sklíčenost nebo chuť všeho nechat, protože ta práce trvala mnoho let, kdy očekával konec tehdejšího systému? Naopak, Noe trpělivě pokračoval ve svém obětavém jednání. To také znamenalo, že byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Chápal, že nežije v „normálním“ světě, ale ve světě, který byl ‚zkažený v očích pravého Boha a. . . naplněný násilím‘, ve světě, který měl být nakonec zničen. Bible tedy říká: „Noe přistoupil k tomu, aby udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Udělal to právě tak.“ — 1. Mojž. 6:11, 22.

8. Jak Noemova poslušnost zapůsobila na nás všechny?

⁸ Měli bychom být velmi šťastní proto, že Noe odmítl zaujmout postoj na straně lidí, kteří v jeho době sledovali jen vlastní sobecké zájmy. Následkem jeho poslušnosti jsme dnes naživu, všichni jsme totiž Noemovi potomci. Lidé, kteří sledovali jen vlastní zájmy, ztratili všechno — domovy, majetky, takzvaný svůj „normální“ způsob života. Ztratili dokonce i život svůj i svých dětí, protože „tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou“. — 2. Petra 3:6.

9. Jaké požehnání dostal Abrahám za to, že byl ochoten přinášet oběti?

⁹ Abrahám byl jiný muž, který chápal, že je nutné přinášet pro Jehovu oběti. Jehova mu dal pokyn: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukáži.“ (1. Mojž. 12:1) Jehova žádal Abraháma, aby opustil bezpečný způsob života a věnoval se něčemu velmi nejistému, ale Abrahám neváhal. Měl důvěru, že všechno, co od něho Jehova požaduje, je správné a k jeho dobru. „Nato Abrahám šel právě tak, jak mu Jehova řekl.“ (1. Mojž. 12:4) Je pravda, že to znamenalo značné oběti po mnoho let. Ale Jehova bohatě požehnal jeho ochotu sloužit: Abrahám zažil mnoho podivuhodných skutků, které Jehova vykonal pro něj samotného a pro jeho rodinu; nescházely mu hmotné potřeby; začal být nazýván „Jehovovým přítelem“. (Jak. 2:23) Bůh také Abrahámovi slíbil, že z něho vzejde celý národ lidí. Je významné, že Bible o tom říká: „Když Abrahám projevil trpělivost, dostal pak toto zaslíbení.“ (Žid. 6:15) Měl také výsadu, že byl předkem Ježíšovým.

10. Jaký odlišný postoj projevovali lidé v prvním století a k čemu to vedlo?

¹⁰ V prvním století našeho letopočtu mnozí obyčejní muži a ženy obětovali něco ze svých vlastních zájmů ve prospěch zájmů Jehovových. Ano, tvrdě pracovali a podstupovali těžkosti, ale byli velmi spokojení, protože věděli, že dělají správnou věc a líbí se Bohu. Také měli důvěru, že Jehova si vzpomene na jejich víru a skutky, které pro něj činili, a že jim jistě v budoucnosti dá znamenitou odměnu. A co ti, kteří příliš sledovali své vlastní zájmy, kteří si chtěli zachovat svůj „normální“ způsob života a odmítli Ježíše ze strachu, že ‚Římané přijdou a odejmou jak jejich místo, tak i jejich národ‘? (Jan 11:48) Jejich život skončil právě v té generaci. Římská vojska zpustošila zemi, došlo k ohromným ztrátám na životech i na majetku. Ale obětaví křesťané dbali Ježíšova učení, utekli z té oblasti a zachovali si život, ačkoli opustili domovy a téměř všechen svůj hmotný majetek. Jsou považováni za skutečně „šťastné“. — Luk. 21:20–24; 22:28–30; Zjev. 20:4–6.

OBĚTI V NAŠÍ DOBĚ

11. a) Požaduje se od křesťanů v dnešní době, aby se vzdali všeho svého majetku? b) Jak přinášení obětí Jehovovi zahrnuje naši činnost ve prospěch jiných?

¹¹ Znamená to, že všichni Boží služebníci v dnešní době se musejí vzdát svých domovů a jiného hmotného majetku, což by byla část jejich obětí Bohu? Ne, tak tomu není, ačkoli na příkladech Noema, Abraháma a křesťanů z prvního století jsme si mohli povšimnout, že k tomu byli ochotni, kdyby to bylo nutné. Hlavní věcí je ochota člověka postavit Boží zájmy na první místo v životě a podstoupit jakékoli oběti, které by k tomu mohly být nutné. Nejde ani tak o to, co člověk má nebo nemá, ale o to, kde je jeho srdce. Je zaměřeno v první řadě k Jehovovým zájmům, nebo k osobním zájmům? A mezi Jehovovy zájmy patří konání něčeho pro jiné lidi, protože Boží slovo říká, že bychom měli ‚hledět s osobním zájmem ne jen na své vlastní věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘, a že bychom se neměli ‚líbit. . . [jen] sami sobě‘, ale „ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování“. — Fil. 2:4; Řím. 15:1, 2.

12. Proč bychom si měli vážit obětavosti, kterou v dnešní době projevili jiní?

¹² Vidíme v dnešní době takového obětavého ducha? Jistě že ano. Několik miliónů lidí, kteří se nyní radují z biblických pravd a z křesťanského společenství ve spojení s více než 40 000 sbory svědků Jehovových po celé zemi, má ve skutečnosti užitek z obětí, jež věrní Boží služebníci přinesli v nové době o něco dříve. Již koncem 19. století a začátkem 20. století mnozí obětaví lidé tvrdě pracovali, aby učili jiné o biblických pravdách a aby položili základy Jehovovy novodobé viditelné organizace, skrze niž nyní dostáváme pravdu o Jehovovi a také mnoho jiných požehnání.

13. Jaké oběti přinášejí mnozí lidé, aby mohli plněji sloužit Jehovovi?

¹³ Právě nyní po celé zemi mnoho desítek tisíc oddaných mužů a žen přinášejí neobyčejné oběti, aby sloužili Bohu. Někteří z nich doslova obětovali domovy a majetek, aby mohli plným časem sloužit Jehovovým zájmům v misionářském díle, v domovech bétel nebo jako cestující zástupci, kteří slouží sborům. Jiní přinášejí oběti, když vykonávají zvláštní, pravidelnou nebo dočasnou průkopnickou práci, aby mohli plněji učit jiné o Jehovově přicházejícím novém pořádku.

14. Jak se Jehova dívá na ty, jejichž služba je v jejich okolnostech omezenější?

¹⁴ Ale ne všichni, kteří jsou oddáni Jehovovi, jsou prosti odpovědností do té míry, že mohou vykonávat takovou službu plným časem. Mnozí musí v obtížných hospodářských systémech tvrdě zápasit, aby vydělali na živobytí pro své rodiny, protože si uvědomují, že kdyby to nečinili, byli by „horší než člověk bez víry“. (1. Tim. 5:8) Křesťanští rodiče mají také odpovědnosti, jež souvisejí s tím, že mají děti. Chápou, že musí obětovat něco z toho, co by snad oni dělali raději, aby mohli věnovat čas výchově svých dětí „v kázni“ a aby mohli ‚usměrňovat jejich mysl k Jehovovi‘. (Ef. 6:4) Také jsou lidé, kteří mají špatné zdraví, jsou pokročilého věku nebo mají jiná omezení, a proto mohou přinášet velmi málo v přímé službě Jehovovi. Jsou v tomto ohledu jako ta chudá vdova, která mohla v Jehovově chrámu předložit pouze „dvě malé mince nepatrné ceny“. (Luk. 21:1–4) Ale všichni takoví lidé, kteří činí, co mohou, aby pomáhali jiným učit se o Jehovovi, přinášejí jistě oběti, které se mu líbí. Miluje je za to, že jsou ochotni snášet obtížné podmínky, a přece přinášet nějaké oběti, když mu slouží, jak jim to jejich situace dovoluje. — Jak. 5:11.

ZKOUMEJ SÁM SEBE

15. Jaké otázky bychom si měli klást?

¹⁵ Máš obětavého ducha? Nebo máš sklon starat se jen o své vlastní sobecké zájmy? Sloužíš Jehovovi natolik, jak ti to okolnosti dovolují? Proč by ses neprozkoumal, abys viděl, zda bys mohl nějak zlepšit svou křesťanskou službu Bohu?

16. Jak bychom mohli ‚vykupovat příhodný čas‘? (Čti Římanům 10:9, 10.)

¹⁶ Mohl bys například věnovat více ze svého času osobnímu čtení Bible? Máš-li rodinu, vedeš s nimi pravidelné rozpravy o Bibli? Mohl bys věnovat více svého volného času, abys navštěvoval lidi ve svém okolí a vyprávěl jim o „dobrém poselství“? Nebo bys mohl věnovat něco času na pomoc nemocným, starším, nebo vykonávat křesťanské skutky laskavosti a lásky? Snad bys mohl porovnat množství času, který věnuješ například rekreaci, jako je sledování televizních pořadů, s časem, který vynaložíš ve službě Jehovovi v některém druhu činnosti. Je zde rovnováha? — Ef. 5:15.

17. Proč by měli rodiče ukládat svým dětem určité práce?

¹⁷ Jsi rodič? Prozkoumej svůj vztah ke svým dětem. Uvědom si, že nejlepší čas, kdy se tvé děti mohou začít učit o cestě obětavosti, je dětství. Dávej svým dětem nějakou užitečnou práci v domě. Pomoz jim, aby pochopily, že život se neskládá pouze z hraní, ale že zahrnuje práci, oběť. Možná, že když jsi byl sám malý, měl jsi nuzné šaty, málo rekreace nebo nedostatek dobrého jídla. Myslíš si možná, že nechceš, aby tvé děti byly tak ochuzeny, jako jsi byl ty. Ale na druhé straně, dáš-li dítěti všechno, co chce, může je to stát život! Může si pak myslet, že život je snadný, že věci lze získat snadno, že konání Jehovovy vůle je snadné, a pak později takový mladý člověk nemusí být ochoten přinášet Jehovovi oběti. Vy, dospělí, již víte, že život není snadný, že věci nelze získat snadno a že konání Jehovovy vůle není vždy snadné. Pomáhejte proto svým dětem, aby získaly vyrovnaný názor na život. Učte je, že je sice čas pro odpočinek, ale musí také být čas pro práci, pro studium Bible, pro oběti. Ukázňujte své syny a dcery v tom, aby uměli projevovat rozumnou obětavost. Ovoce takové kázně může patřit k nejcennějším věcem, které od vás zdědí. (Ef. 6:4; Žid. 12:11) A váš vlastní dobrý příklad bude nejlepším dokladem k ústnímu poučení, které jim dáváte.

18. Nemůžeme-li věnovat více času službě Jehovovi, co přesto můžeme zlepšovat?

¹⁸ Ať jsi v manželství nebo svobodný, může být, že čestné sebezkoumání ukáže, že ve službě zájmům království trávíš tolik času, kolik je rozumné. Zbývá ještě něco, co můžeš udělat? Ano. Můžeš pracovat na tom, aby ses stal lepším křesťanem, můžeš se učit projevovat v hojnější míře ovoce Božího ducha, totiž „lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Můžeš dále pracovat na tom, abys zlepšoval kvalitu své služby Bohu.

19. Proč bychom měli chtít pěstovat ducha obětavosti? (Čti Židům 6:11; 1. Korintským 15:58.)

¹⁹ S jakým uspokojením se budeš v budoucnosti, v Božím novém pořádku dívat zpět a budeš vědět, že když to v této naléhavé době bylo skutečně nutné, přiložil jsi „ruku k dílu“, přinášel jsi nutné oběti a plnil jsi svůj díl ve službě Jehovovi! Ano, buď ochoten odložit stranou osobní zájmy ve prospěch zájmů Jehovových a měj na zřeteli ty vzrušující odměny, které jsou před námi. Pěstuj téhož ducha, jakého měl žalmista, když řekl: „S ochotou ti budu obětovat. Budu chválit tvé jméno, Jehovo, protože je dobré.“ — Žalm 54:6; 54:8, „KB“.