Vyplatí se potlačit pýchu

JE řada důvodů, proč máš potlačit svou pýchu. Tím ovšem nechceme říci, že je nutné vždy a v každé době kategoricky odsoudit křesťanskou hrdost. Hrdost sice často vzniká z domýšlivosti a z nedostatku pokory, ale někdy je spojena se sebeúctou, s chvályhodnými činy nebo s naším vztahem k Bohu.

Například apoštol Pavel, který měl přednost, že mohl založit sbor v Tessalonice, napsal tomuto sboru: „Jsme vždy zavázáni vzdávat díky Bohu za vás, bratři, neboť je to vhodné, protože neobyčejně roste vaše víra a vzrůstá láska každého i vás všech navzájem. Proto jsme sami na vás hrdí mezi Božími sbory pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.“ Když projevovali takovou víru a lásku, mohl být Pavel právem hrdý. — 2. Tess. 1:3, 4.

Apoštol také mluvil o těch, kteří jsou hrdí na Boha. (Řím. 2:17) A na různých místech v Bibli čteme o tom, že se Boží služebníci chlubí v Jehovovi Bohu a v Ježíši Kristu, nebo je možné říci, že jsou na ně hrdí. — Žalm 34:2; 34:3, „KB“; 1. Kor. 1:31; Fil. 3:3.

Bezpochyby lze říci, že někdy mohou být členové rodin právem hrdí na vlastnosti, ctnost nebo úspěchy jiných členů rodiny, například když je manžel hrdý na to, jak jeho manželka umí vařit. Nebo rodiče mohou být hrdi na to, že se děti, které vychovali, rozhodly plným časem sloužit Bohu.

Možná, že tě však překvapí, že Boží slovo se o pýše nebo hrdosti zmiňuje v odsuzujícím smyslu dvacetkrát častěji než ve smyslu příznivém. Proč? Proč musíme být stále varováni před pýchou? Protože je to obvykle zakořeněná forma sobectví, která nás může snadno přivést do těžkostí, pokud nejsme stále na stráži. Ano, „sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý“. — 1. Mojž. 8:21.

Skutečně je to tak, jako bychom měli vynaložit sebezapření, jak se říká, a zavrhnout všechno, co nějak souvisí se sebevyvyšováním nebo s pýchou. Kolik lidí jednalo pošetile nebo z pýchy! A s kolika lidmi to dopadlo ještě hůře, kolik jich jen pro pýchu zahynulo! Výstižně to jednou řekl jeden anglický spisovatel: „Všeobecně řečeno, všechny velké chyby jsou následkem pýchy.“ Novodobým pověstným příkladem toho je Adolf Hitler.

Nejzávažnějším argumentem proti pýše je to, že z nás může učinit nepřátele Jehovy Boha. Čteme totiž: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Ano, v tomto smyslu „každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným“. (Přísl. 16:5) Proto nás nepřekvapuje, když dále čteme, že „pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím“. — Přísl. 16:18.

V Bibli je mnoho příkladů, jež ukazují, že je moudré potlačit pýchu, například když dostáváme nějakou radu. Bylo to třeba v případě syrského vojenského velitele Námana, který byl postižen malomocenstvím. Dotklo se jeho pýchy, když mu Elizeův služebník řekl, že se má sedmkrát ponořit do vody Jordánu, aby byl uzdraven. Náman se vychloubal, že vody damašské jsou lepší než jordánské. Potlačil však svou pýchu a poslechl své služebníky, kteří jej přemlouvali, aby jednal podle Elizeova poselství. Náman to učinil a byl uzdraven z malomocenství. Jistě se mu vyplatilo potlačit pýchu. (2. Král. 5:11–14) Totéž platí pro nás. Když dostáváme nějakou moudrou radu, která směřuje proti našim sklonům, učiníme dobře, potlačíme-li svou pýchu.

V této souvislosti čteme: „Pokárej moudrého a bude tě milovat.“ „Ucho, které naslouchá napomínání života, pobývá přímo mezi moudrými lidmi.“ (Přísl. 9:8; 15:31) Ve staré době to byl například Kain, který odmítl přijmout pokárání. Jehova Bůh jej varoval: „Hřích se krčí u vchodu a velmi po tobě touží; a co ty, ty jej ovládneš?“ Kain projevil pýchu a nechtěl naslouchat. Stal se proto vrahem a byl vyobcován ze společnosti. (1. Mojž. 4:7) Jiným příkladem byl král Uziáš. Vojenský úspěch mu tak vstoupil do hlavy, že se chtěl zmocnit i kněžského úřadu. Když byl pokárán, tvrdohlavě odmítl potlačit svou pýchu a následkem toho zemřel jako malomocný. — 2. Par. 26:16–21.

Někdy se nám může stát, že nás někdo podcení nebo urazí. Co máme dělat? Máme mu to oplatit? Máme reagovat stejně? Ne, protože nemáme oplácet zlé zlým. (Řím. 12:17–21) V takových případech platí Ježíšova slova: „Kdokoliv tě plácne na pravou tvář, obrať k němu i druhou.“ (Mat. 5:39) Jedním z těch, kdo odmítli přijmout ponížení a potlačit svou pýchu, byl Agagita Aman. Král Asverus přikázal, aby se všichni skláněli před Amanem, ale Žid Mardocheus měl důvod, proč to odmítl. To tak rozlítilo pyšného a ješitného Amana, že se rozhodl zabít nejen Mardochea, ale všechny Židy. Nakonec byl Aman nejdříve velice ponížen a krátce na to zemřel na kůlu, který připravil pro Mardochea. Kdyby byl Aman potlačil svou pýchu a přehlédl ponížení ze strany Mardochea, nemusel skončit tak předčasně a tak ponižujícím způsobem. (Ester, kapitoly 3 až 9) Dobře je nám řečeno: „Pošetilec dává ihned najevo svou špatnou náladu; chytrý člověk, když je ponížen, skrývá své pocity.“ — Přísl. 12:16, „Nová anglická Bible“.

Také se vyplatí potlačit svou pýchu a omluvit se, jestliže jsme někomu slovem nebo skutkem ublížili. Skutečně jsme dlužni sami sobě i jiným, abychom poskytli zadostiučinění. Ježíš o tom dal radu ve svém Kázání na hoře: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tu si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi; nejprve se smiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ — Mat. 5:23, 24.

Ještě další případ, kdy snad musíme potlačit svou pýchu, je tehdy, máme-li připustit, že jsme se dopustili nějaké chyby. Nikdo nezná všechno; nikdo není dokonalý. Jestliže tedy zjistíme, že jsme nevěděli, o čem mluvíme, nebo jsme se dopustili nějaké chyby v úsudku, a jednali jsme proto nemoudře, je rozumné připustit to jiným, jichž se snad naše jednání dotýká. To je důležité zvláště ze strany těch, kteří mají dohled, ať již jsou to rodiče, představení nebo jmenovaní starší ze sboru. — Srovnej Jakuba 3:1, 2.

Také se vyplatí potlačit svou pýchu tím, že očekáváme vždy méně, než nač si myslíme, že máme právo. Ježíš například řekl, že bychom měli zaujmout nejnižší místo, když jsme pozváni na hostinu, i kdybychom měli pocit, že snad máme právo na místo čestnější. Je lépe, požádají-li nás, abychom zaujali čestnější místo, než aby nás požádali, že máme sestoupit na místo méně čestné. — Luk. 14:7–11.

Je tedy skutečně mnoho důvodů, proč máme potlačit svou pýchu. Vyplatí se to.