Chtějí pomoci

„BRATŘI, naproti tomu vás vybízíme: . . . mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším“ (1. Tes. 5:14) Těmito slovy tesalonickému sboru ukázal apoštol Pavel, že křesťanský sbor je důležitý prostředek od Boha pro podporu těch, kteří jsou sklíčení. Každý křesťan, který se cítí zavalen špatnými pocity, může nalézt útěchu a pomoc mezi svými křesťanskými bratry.

Učedník Jakub doporučil požádat o pomoc křesťanské starší. Řekl: „Je mezi vámi někdo nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru, a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne.“ — Jak. 5:14, 15.

Co když se někdo zdráhá požádat starší o pomoc? Jedna žena, která měla vážný problém, se zdráhala, a vysvětluje proč: „V koutku mysli jsem se domnívala, že mi starší nebudou rozumět. Budou to považovat za mou chybu.“ Po těžké domácí krizi se však odhodlala jít za nimi. Co zjistila? „Starší nejsou dokonalí. Ale porozuměli.“

Pamatuj ovšem, že apoštol Pavel povzbuzoval celý sbor, aby ‚utěšoval sklíčené duše‘. Starší chtějí pomoci. Ale sklíčení mohou jít za kteroukoli zralou osobou, s níž se cítí dobře. Mladí půjdou pravděpodobně za rodiči. Ženy možná raději proberou věci se zkušenými křesťanskými sestrami, které jsou „učitelky dobrého“. (Tit. 2:3) Důležité je: PROMLUV SI S NĚKÝM.

Co však, jestliže někdo skleslý přijde pro pomoc k tobě? Nebo co když se ujmeš iniciativy a pokusíš se takovému jednotlivci pomoci? Jsou věci, které bys měl mít na paměti.

Útěcha a soucit

Dej pozor, abys nečinil rychlé závěry o duchovním smýšlení sklíčených osob. Pavel řekl, že potřebují útěchu. Bude tedy dobré, když vůči nim projevíme vlastnosti, o nichž psal Filipanům: „Jestliže je tedy nějaké povzbuzení v Kristu, jestliže je nějaká útěcha lásky, jestliže je nějaký podíl na duchu, jestliže je nějaká něžná náklonnost a soucit, naplňte mou radost tím, že budete téže mysli, budete mít tutéž lásku.“ (Fil. 2:1, 2) Povzbuzení, láska, útěcha, sdílení ducha, něžná náklonnost a soucit mohou mít podivuhodný uzdravující účinek na sklíčenou osobu.

Apoštol Petr zdůraznil znamenitou vlastnost. Řekl: „Mějte všichni stejné smýšlení, mějte soucit, projevujte bratrskou náklonnost, něžné slitování.“ (1. Petra 3:8) Každý, kdo má „soucit“, kdo se umí vžít do postavení druhého, získat jeho důvěru a útěšně s ním mluvit, má znamenitý dar pomáhat sklíčeným duším.

Těžká deprese

Co však, když někdo ve sboru trpí těžkou depresí? Předpokládejme, že trpí silnými pocity neužitečnosti, viny, beznaděje nebo zoufalství a nic, co kdo říká, jako by nepomáhalo? Za prvé by se mu mělo poradit, aby hledal radu u lékaře, protože těžká deprese má často tělesnou příčinu.a Avšak bez ohledu na to, jakou odbornou pomoc vyhledá, bude sbor dál hrát důležitou úlohu.

Členové sboru by neměli sklíčeného kritizovat ani mu říkat, ať se ‚vzpamatuje‘ nebo ‚ať toho hezky rychle nechá‘. Muž, jehož manželka trpí depresí, řekl, že čas od času měla sklony k sebevraždě. Proč? Manžel uznává, že zčásti to bylo pro nedostatek porozumění, které jí on i jiní dávali najevo.

Někteří zjistili, že je dobré mluvit se sklíčenými o věcech, které tito lidé kdysi znali, ale nyní jsou jim možná těžko uvěřitelné, protože deprese jim zmátla mysl. Mluv o Jehovovi, „Otci něžného milosrdenství a Bohu vší útěchy“. (2. Kor. 1:3) Připomeň takovému člověku, že Jehova je ochoten „ve velké míře“ odpouštět. (Iz. 55:7) Mluv o krásách Jehovova stvoření a připomeň mu některé příjemné zážitky, jež měl v tomto ohledu. Mluv o šťastném společenství, z něhož se těšil ve sboru, o tom, jak velice miluje svou rodinu a jak jeho rodina miluje jeho. Zdůrazni, že ačkoli nedokážeš plně pochopit, jak špatně se cítí, zkušenosti druhých ukazují, že se to zlepší. Buď ochoten naslouchat s ‚bratrskou náklonností a něžným soucitem‘ všemu, co říká, bez ohledu na to, jak nelogicky snad ve své citové tísni mluví.

Kdyby mluvil o sebevraždě, ber to vážně. A pokud se o sebevraždě nezmíní, ale ty máš důvod si myslet, že ji má na mysli, neboj se a začni o tom sám mluvit. Možná, že řekneš něco jako: „Já vím, že se teď cítíš hrozně špatně, asi mnohem hůř, než já vůbec pochopím. Víš, když se lidé cítí tak špatně jako ty, někdy je napadne, že by bylo nejlepší se vším skoncovat. Měl jsi už někdy takový pocit?“ Jestliže ano, vyjde to celé najevo a jemu to pomůže k úlevě od pocitu viny, který takové myšlenky přinášejí.

‚Stroj nepracuje správně‘

Lékař, který je také křesťanským starším, vypráví: „Někdy používám přirovnání k počítači. Když baterie zeslábnou, nedostaneš spolehlivou odpověď, ať vložíš jakákoli čísla. Říkám tedy člověku, který trpí těžkou depresí, že mu dočasně zeslábly ‚baterie‘. Bude mít divné nápady a bude docházet k prazvláštním závěrům. Ale to potrvá tak dlouho, jen dokud existuje porucha. Až problém přejde, bude všechno lepší.“

Týž lékař dává radu: „Nezáleží vždycky na tom, co říkáme, když jsou lidé v tomhle stavu. Snažíme se jako spolukřesťané co nejvíce s nimi soucítit. Starší možná budou schopni najít někoho, kdo má hodně životních zkušeností, a nechají ho, aby se s nimi posadil a pohovořil si s nimi nebo je vyslechl. Mnohokrát jsem zjistil, že sklíčenému nejvíce pomohla letitá křesťanská sestra, která sama prožila těžkou depresi. Možná, že jen sedí, hladí trpícího po rameni a říká: ‚Já vím, jak ti je.‘“

Je to možné dokázat

Tomu, kdo trpí špatnými pocity, se může ovšem jevit jako ohromná námaha, aby je překonal. A obyčejně nemá sklíčený ani nejmenší chuť, vynaložit jakoukoli námahu. Ale sebevražda není řešení. Jedna žena byla dlouho v depresi. Nechtěla jíst, nemohla spát, neměla žádnou energii, byla nervózní, napjatá a chtěla zemřít. Nyní píše: „Vzchopte se. Bez ohledu na to, jak dlouho trpíte a jaký problém to je, Jehova vám může pomoci a pomůže vám. Já jsem toho důkazem.“ — Fil. 4:13.

Ještě něco můžeme udělat, abychom pomohli sklíčeným duším. Můžeme se za ně modlit a držet se myšlenek apoštola Pavla: „Ať nadto sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který nás miloval a dal nám věčnou útěchu a dobrou naději prostřednictvím nezasloužené laskavosti, potěší vaše srdce a upevní vás v každém dobrém skutku a slovu.“ — 2. Tes. 2:16, 17.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

Pomýšlí někdo, koho znáš, na sebevraždu?

Možná, že ano, jestliže je hluboce sklíčen a jeví také následující příznaky:

● Mluví nebo přemýšlí o sebevraždě.

● Ztrácí zájem o život, o rodinu a přátele.

● Nemůže spát.

● Nemá chuť k jídlu.

● Má zesláblé pohlavní touhy.

● Je náhle klidný po nápadném rozčílení.

● Dává do pořádku své záležitosti, mění styl života nebo se zanedbává.

● Propadá depresi, když příbuzný nebo přítel zemře nebo spáchá sebevraždu.

● Má vážnou tělesnou chorobu.

● Ztratí své zaměstnání nebo je odloučen od rodiny.

Založeno na výčtu uvedeném v časopise „Medical Tribune“.