Kam si chodíš pro radu?
DOSTAL jsi už někdy od někoho falešné peníze? Možná, že ne, ale jak bys reagoval, kdyby ti někdo řekl, že jsou falešné peníze v oběhu? Urazil by ses? Ovšem že ne. Spíše bys mu byl vděčný, že tě upozornil, a dal by sis pozor, abys nevyměnil část svých poctivě vydělaných peněz za falešné.
Většina z nás čas od času dostává rady nebo výstrahy. Jistě, některé výstrahy jsou užitečnější než jiné. Ale i když osobně nevidíme cenu nějaké rady, je to důvod urazit se, protože je nám nabízena?
Pravda je taková, že každý čas od času potřebuje pomoc a radu. Nikdo neví všechno. Při hospodářské a politické nejistotě, která nás obklopuje, potřebuje každý pevnou naději do budoucnosti. Ve světě, kde téměř polovina manželství končí rozvodem, kde bují těhotenství mezi mladistvými a kde existuje pandemie pohlavních chorob, je naléhavě třeba střízlivého, praktického vedení. Dospívající potřebují pomoc, aby se vypořádali se svými rozporuplnými city a s tlaky, které se mohou zdát zdrcující. Každý potřebuje pomoc, aby si vytvořil praktické morální hodnoty ve světě, kde jsou stále více přijímány nepoctivost, nemravnost a násilí.
Kde se dá najít taková pomoc? Daleko nejlepší zdroj rad pro život je Bible, Boží inspirované slovo. Starověký žalmista napsal: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105) Ti, kdo čtou a uplatňují Boží slovo, vyhýbají se většině nástrah, které dnes existují. To je jeden důvod, proč svědkové Jehovovi každoročně tráví stamilióny hodin tím, že navštěvují lidi ve svém okolí a hovoří s nimi o Bibli. Mnozí lidé však nenaslouchají, a někteří se dokonce urážejí. Proč je to tak?
Uzavřená mysl — proč?
Mnozí lidé jsou totiž velmi citliví na rady, a to zejména v otázce náboženství. Ani členové církví nechtějí vždy naslouchat radám, které jim nabízejí jejich kazatelé. Jeden britský duchovní si zanaříkal: „Každý má své vlastní představy a pokládá je za stejně dobré jako kazatelovy.“ Nepřekvapuje tedy, že lidé nechtějí poslouchat cizího člověka u dveří.
A přestože žijeme ve věku skepse, mnozí mají dosud pevné citové svazky se svou církví. Jak říká jedna encyklopedie, „náboženství se dotýká nejhlubších citů nespočetných lidí“. Takoví lidé snad nevidí potřebu mluvit s někým jiného vyznání o Bibli, dokonce ani když se rozmluva týká řešení jejich problémů.
Jiní nechtějí rozmlouvat o Bibli, protože viděli v náboženství mnoho pokrytectví a zkaženosti. Jsou uraženi tím, že někteří náboženští vůdcové trpí nemravnost, nebo jsou znechuceni nestoudnou zištností mnoha televizních evangelistů. Možná, že je odradil pohled na duchovního, který používá své autority k tomu, aby podpořil jednu stranu proti druhé v politickém boji. Připadá jim, že náboženství víc problémů způsobuje, než řeší.
Problémy, na něž si stěžují, jsou skutečné. Nábožensky řečeno je v oběhu mnoho „falešných peněz“. Ale odmítnout proto hodnotnou pomoc z Bible je přece stejně nelogické jako odmítnout pravé peníze, protože jsou v oběhu falešné bankovky!
A jak už bylo řečeno, všichni potřebujeme radu v tomto světě, kde je obtížné se rozhodovat a kde vznikají nebezpečné situace. Existuje něco, podle čeho se můžeme moudře řídit v otázce, zda přijmout radu? Je zbytečné, nebo dokonce nesprávné mluvit o Bibli s člověkem jiného vyznání? Je možné mít mysl dostatečně otevřenou na to, abychom přijali dobrou radu, a nenechali se oklamat falešnou radou? Co o tom říká Bible?