Narodil se Ježíš, když byl sníh?

„ŽIVOT v Jeruzalémě ochromen spoustou sněhu“; „Dlouhodobé sněžení vyvolává na severu zděšení“. V zimě roku 1992, která patřila v Izraeli k nejkrutějším zimám století, byly pro izraelské čtenáře listu The Jerusalem Post takové titulky na denním pořádku.

Do ledna byl vrchol hory Hermonu pokryt sedmimetrovou až dvanáctimetrovou vrstvou sněhu, a zima ještě zdaleka nepominula. Sněžení působilo jako půvabná a vrtošivá a navíc panovačná návštěva, která v Izraeli znovu a znovu ochromovala každodenní život a řád, a to od Golanských výšin a Horní Galileje až po Jeruzalém a blízký Betlém (který je vidět na obálce), a dokonce až na jih do Negebu. Jeden článek v Jerusalem Post sděloval: „Co minulý týden nezpůsobil déšť kaťuší, to se stalo včera následkem silného sněžení — osady byly odříznuty a obyvatelé zůstali ve svých domovech jako v nepřístupné pevnosti.“

Krutá zima znamenala spoušť nejen pro obyvatele měst. Přišly zprávy, že umrzly stovky krav a telat, a také tisíce kuřat, když noční teploty prudce poklesly pod bod mrazu. A oběti si vyžádalo nejen sněžení, ale vyžádaly si je i prudké, ledové deště. Jednoho dne se stalo, že dva mladí pastýři, kteří se zřejmě zoufale snažili zachránit co nejvíce ze svých ovcí zachvácených náhlou záplavou, byli sami strženi proudem a utonuli.

Ta zima sice nebyla pro Střední východ typická, ale izraelský časopis Eretz uvedl: „Z meteorologických údajů, jež byly sbírány a zaznamenávány v izraelské zemi během uplynulých 130 let, vyplývá, že sníh je v Jeruzalémě častějším jevem, než by se očekávalo . . . V letech 1949 až 1980 byla v Jeruzalémě zima se sněhem čtyřiadvacetkrát.“ Má však toto sdělení cenu jen z hlediska meteorologie či z hlediska lidských zájmů, nebo má nějaký mimořádný význam pro badatele Bible?

Jaký to má význam pro badatele Bible?

Myšlenka na Ježíšovo narození vyvolává v mnoha lidech dojemnou představu jesliček, které se často vystavují o vánocích. Leží v nich děťátko Ježíšek, pěkně zabalené, aby mu bylo teplo, jeho matka ho pečlivě ochraňuje, a krajinu kolem pokrývá hebký sníh. Odpovídá tato všeobecně rozšířená představa tomu, jak tuto historickou událost popisuje Bible?

Lukáš, jeden z pisatelů Bible, podává důkladně doloženou zprávu o Ježíšově narození: „V téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády. A náhle u nich stál Jehovův anděl, kolem nich se zablyštěla Jehovova sláva a dostali velký strach. Anděl jim však řekl: ‚Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě [Betlémě] Zachránce, který je Kristus, Pán. A to je znamení pro vás: Najdete děťátko ovinuté pruhy látky a ležící v jeslích.‘ A náhle bylo u anděla množství nebeského vojska, které chválilo Boha a říkalo: ‚Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.‘ “ — Lukáš 2:8–14.

Kdybychom snad přečetli tuto zprávu dnešnímu průměrnému Izraelci a zeptali bychom se, v které roční době se to asi mohlo stát, pravděpodobně by odpověděl: „Někdy od dubna do října.“ Proč? Odpověď je prostá. Od listopadu do března je v Izraeli chladné, deštivé období a 25. prosinec je rozhodně v zimě. Pastýři by nepobývali venku a nehlídali by v noci svá stáda na otevřených prostranstvích. Důvod jistě pochopíme, uvědomíme-li si, o čem pojednávaly zprávy uvedené na začátku tohoto článku. Betlém, kde se Ježíš narodil, je ve větší nadmořské výšce a leží jen několik kilometrů od Jeruzaléma. I v letech, kdy není tak výjimečné počasí, je tam v zimě v noci dost chladno. — Micheáš 5:2; Lukáš 2:15.

Skutečnost, že se Ježíš nenarodil v prosinci, když byl sníh, se objasní, nahlédneme-li do dějin doby, kdy se narodil. Ježíšova matka, Marie, musela i v pokročilém stupni těhotenství cestovat ze svého domova v Nazaretě do Betléma. Podnikli s Josefem tuto cestu proto, aby vyhověli požadavkům sčítání lidu, jež vyhlásil římský panovník césar Augustus. (Lukáš 2:1–7) Židovské obyvatelstvo pociťovalo odpor k římské vládě a k těžkým daním, které tato vláda ukládala, a bylo již na pokraji vzpoury. Proč by Řím Židy zbytečně dráždil požadavkem, aby mnoho lidí cestovalo k zápisu v nejméně vhodném, a dokonce nevypočitatelném zimním počasí? Není daleko logičtější, že by tento výnos platil na roční dobu vhodnou pro cestování, například na jaro nebo na podzim?

Výpočty založené na Bibli

Doklady z dějin i z přírodních podmínek svědčí o tom, že popisu Ježíšova narození neodpovídá prosinec ani žádný jiný zimní měsíc. A navíc, Bible prostřednictvím proroctví ukazuje, v které roční době se Ježíš narodil. Kde toto proroctví najdeme?

V deváté kapitole Danielovy knihy nalézáme jedno z nejpůsobivějších proroctví o Mesiášovi. Popisuje jak jeho příchod, tak i jeho odříznutí smrtí, jímž byla opatřena výkupní oběť ke smíření za hřích a byl pro poslušné lidi položen základ, aby mohli získat „spravedlnost na neurčité časy“. (Daniel 9:24–27; srovnej Matouše 20:28.) Podle tohoto proroctví se to všechno mělo splnit během období sedmdesáti týdnů let, jež začalo v roce 455 př. n. l., kdy vyšel příkaz, aby byl znovu vybudován Jeruzalém.a (Nehemjáš 2:1–11) Z časového rozvrhu v tomto proroctví lze rozeznat, že se Mesiáš objeví na počátku sedmdesátého týdne let. To se stalo v roce 29 n. l., když se Ježíš dostavil, aby se dal pokřtít, čímž se oficiálně ujal své úlohy Mesiáše. „V polovině týdne“ neboli za tři a půl roku měl být Mesiáš odříznut smrtí, a tím měl ukončit platnost všech obětí pod mojžíšskou smlouvou Zákona. — Hebrejcům 9:11 až 15; 10:1–10.

Toto proroctví ukazuje, že Ježíšova služba byla dlouhá tři a půl roku. Ježíš zemřel v den pasach, 14. nisana (podle židovského kalendáře), na jaře roku 33 n. l. V onom roce by tomuto datu odpovídal 1. duben. (Matouš 26:2) Počítáme-li nazpět tři a půl roku, docházíme k tomu, že Ježíš byl pokřtěn začátkem října roku 29 n. l. Lukáš nás informuje o tom, že při křtu bylo Ježíšovi asi třicet let. (Lukáš 3:21–23) To by znamenalo, že k Ježíšovu narození došlo asi začátkem října. V souladu s Lukášovou zprávou by pastýři v té době byli dosud „venku a v noci [by] drželi hlídky nad svými stády“. — Lukáš 2:8.

Jakého původu?

Jestliže tedy doklady svědčí o tom, že k Ježíšovu narození došlo začátkem října, proč se toto narození oslavuje 25. prosince? The New Encyclopædia Britannica ukazuje, že oslava byla zavedena staletí po Ježíšově narození: „Během čtvrtého století bylo oslavování 25. prosince jako dne Kristova narození postupně přijímáno většinou východních církví. V Jeruzalémě trval odpor k vánocům déle, ale nakonec byly přijaty.“

Proč lidé, kteří si řadu století po Kristu říkali křesťané, tak snadno tento zvyk přijali? The New Encyclopædia Britannica tento námět dále objasňuje: „Tradiční zvyky spojené s vánocemi se vyvinuly z různých kořenů jako důsledek toho, že oslava Kristova narození shodou okolností připadla na pohanské svátky zimního slunovratu, jež souvisely se zemědělstvím i s oslavou samotného slunce. V římském světě byly saturnálie (17. prosince) dobou veselí, kdy si lidé navzájem dávali dárky. Den 25. prosince se také považoval za datum narození tajemného íránského boha Mithry, Slunce spravedlnosti.“

Byla to všechno jen „shoda okolností“? Rozhodně ne. Je historickou skutečností, že ve čtvrtém století n. l., za císaře Konstantina, se Římská říše podstatně změnila. Z pronásledovatelky křesťanství se stala ochránkyně „křesťanství“ jakožto uznaného náboženství. Když větší část obyvatelstva přijala tuto novou víru, a tito lidé nic nevěděli o pravém významu křesťanství, začali slavit své dobře známé pohanské svátky, které dostaly nově objevená „křesťanská“ pojmenování. Které datum pro oslavu Kristova narození mohlo být vhodnější než 25. prosinec, jenž byl již dříve označován jako den narození „Slunce spravedlnosti“?

Záleží na tom?

Sotva lze pochybovat o tom, že Ježíšovi první následovníci, kteří byli židovského původu, jeho narozeniny neslavili. Podle díla Encyclopaedia Judaica „židovský tradiční rituál nezná oslavy narozenin“. První křesťané by jistě takové oslavy nepřijali. Neoslavovali Ježíšovy narozeniny, ale naopak zachovávali Ježíšův příkaz, že mají ctít památku jeho smrti, pro kterou měli nesporné datum, totiž 14. nisan. — Lukáš 22:7, 15, 19, 20; 1. Korinťanům 11:23 až 26.

Staletí před Kristem dostal židovský národ, tehdy Boží vyvolený národ, prorockou výstrahu související se skončením jejich vyhnanství v Babylóně, které je teprve čekalo: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní.“ (Izajáš 52:11) Měli se vrátit do své vlasti, aby znovu založili čisté uctívání Jehovy. Bylo by nemyslitelné, že by přijali nečisté pohanské zvyky a způsoby uctívání, které kdysi pozorovali v Babylóně.

Nijak nepřekvapuje, že ve 2. Korinťanům 6:14–18 je tento příkaz zopakován křesťanům. Místo židovského národa, který zavrhl Krista, se představiteli pravého uctívání stali Kristovi následovníci. Jejich povinností bylo pomáhat druhým, aby vycházeli z duchovní temnoty do světla pravdy. (1. Petra 2:9, 10) Mohli by to dělat, kdyby směšovali Kristovy nauky se zvyky a svátky pohanského původu?

Slavení „bílých vánoc“ se sice všeobecně těší velké oblibě, ale znamená totéž jako „dotýkat [se] nečistého“. (2. Korinťanům 6:17) Kdo skutečně miluje Boha a Krista, musí se toho vyvarovat.

Viděli jsme, že vánoce nejen pocházejí z pohanských oslav, ale také že neodpovídají pravdě. Ježíš se totiž narodil v říjnu. Ano, bez ohledu na to, jaká scéna snad vyvstane v něčí představě, Ježíš se prostě nenarodil, když byl sníh.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4 a 5]

Zasněžený Jeruzalém, pohled od východu

[Podpisek]

Garo Nalbandian

[Obrázek na straně 6]

Sníh podél jeruzalémských hradeb

[Obrázek na straně 7]

Jen v teplém období mohli pastýři zůstávat v noci se svými stády na kamenitých stráních, jak vidíme dole

[Podpisek]

Garo Nalbandian