Je váš život řízen osudem?

„ALA NÒ DON.“ V bambarštině, kterou se mluví v západoafrickém státě Mali, tento výrok znamená „Je to dílo Boží“. Podobná úsloví jsou v této části světa běžná. Ve wolofštině se říká „Yallah mo ko def“ (Bůh to udělal). A v jednom místním dialektu Dogonů lidé říkají „Ama biray“ (Bůh to způsobil).

Tyto výroky mají své protějšky i v jiných zemích. Výroky „Přišel jeho čas“ a „Byla to vůle Boží“ jsou často slyšet, když někdo zemře nebo když dojde k tragédii. Slogany jako „Člověk míní, pánbu mění“ jsou v západní Africe často napsané na veřejných dopravních prostředcích a vyvěšeny v obchodech. Mnoho lidí si myslí, že se to prostě jen tak říká. Ale v těchto výrocích se často projevuje hluboce vžitý fatalismus.

Co to vlastně fatalismus je? Dílo The World Book Encyclopedia ho definuje jako „víru v to, že o událostech rozhodují síly, které lidské bytosti nemohou ovládat“. Jaké „síly“ to jsou? Před tisíci lety Babylóňané věřili, že osud jednotlivce je silně ovlivňován postavením hvězd při jeho narození. (Srovnej Izajáše 47:13.) Řekové věřili, že osud je v rukou tří mocných bohyň, které předou, měří a stříhají nit života. Avšak s myšlenkou, že o lidském osudu rozhoduje sám Bůh, přišli teologové křesťanstva!

Například „svatý“ Augustin odmítl „falešné a škodlivé názory“ astrologů. Avšak na druhé straně hlásal, že „vyznávat, že Bůh existuje, a přitom popírat, že předem zná věci budoucí, je do očí bijící hlupáctví“. Tvrdil, že má-li být Bůh všemohoucí, musí „vědět o všech věcech dříve, než se stanou“ a nenechat „nic neustanoveného“. Augustin navíc neústupně prohlašoval, že Bůh sice předem ví o všem, co se stane, ale lidé přesto nadále mají svobodnou vůli. (O Boží obci, kniha V, kapitoly 7–9)

O staletí později protestantský teolog Jan Kalvín zašel ještě dále, když tvrdil, že někteří lidé jsou Bohem „předurčeni k tomu, aby byli dětmi a dědici nebeského království“, kdežto jiní jsou předurčeni jako „trpitelé jeho zloby“.

Víra v osud je dnes v mnoha částech světa brána vážně. Tak například Ousmane, mladý muž ze západní Afriky — byl jedním z nejlepších studentů ve škole, ale když přišly závěrečné zkoušky, neuspěl. To znamenalo nejen to, že musel opakovat rok školy, ale také rozpaky, které cítil před svou rodinou a přáteli. Jeden přítel se ho snažil utěšit a řekl mu, že to byla Boží vůle. Podobně i Ousmanova matka vinila z jeho neúspěchu osud.

Ousmane byl nejdříve rád, že se ho tak snažili utěšit. Jestliže jeho propadnutí skutečně bylo Boží vůlí, pak tomu nemohl nijak zabránit. Ale jeho otec se na věci díval jinak. Řekl Ousmanovi, že propadnutí u zkoušek byla jeho vlastní chyba, a ne Boží. Ousmane propadl prostě proto, že zanedbal učení.

Ousmanova víra v osud byla otřesena, a tak se rozhodl, že věci sám prozkoumá. Zveme vás, abyste udělali totéž pomocí následujícího článku.