Prarodiče — Jejich radosti a problémy

„Moc se mi líbí být dědečkem. Můžete se těšit z vnoučat, aniž byste za ně nesli odpovědnost. Uvědomujete si, že na jejich život máte vliv, ale rozhodně nemáte poslední slovo. To mají jejich rodiče.“ (Gene, dědeček)

PROČ to, že se člověk stane prarodičem, může vyvolat takové nadšení? Výzkumní pracovníci uvádějí, že požadavky, které rodiče přirozeně mají na své děti, mohou působit značné napětí. Prarodiče obvykle takové požadavky mít nemusí, a proto je v jejich vztahu k vnoučatům takového napětí podstatně méně. Jak to říká dr. Arthur Kornhaber, mohou si dovolit milovat svá vnoučata, prostě „protože jsou jejich“. Babička jménem Ester říká: „Se svými dětmi jsem denně všechno silně prožívala. Ze svých vnoučat se mohu jen těšit a milovat je.“

S věkem také přichází moudrost a určitá způsobilost. (Job 12:12) Prarodiče už nejsou mladí a nezkušení, protože sami jsou již mnoho let rodiči. Poučili se ze svých chyb, a nyní umí s dětmi jednat lépe než dříve.

Doktor Kornhaber proto dochází k závěru: „Pro citové zdraví a štěstí všech tří generací je nezbytné, aby mezi prarodiči a vnoučaty bylo zdravé a láskyplné pouto. Děti mají na toto pouto přirozené právo, . . . je to dědictví, které jim odkázali ti starší, a je prospěšné pro všechny členy rodiny.“ Podobně to uvádí časopis Family Relations: „Prarodiče, kteří se ujmou své úlohy a ztotožní se s ní, zažívají intenzivnější pocit pohody a spokojenosti.“

Role prarodičů

Prarodiče mohou plnit mnoho neocenitelných úloh. „Mohou být oporou svým ženatým či vdaným dětem,“ říká Gene. „Myslím, že mladým rodičům mohou usnadnit některé obtížné situace, v nichž se ocitají.“ Prarodiče mohou také hodně udělat pro svá vnoučata. Často právě prarodiče předávají dál příběhy ze života rodiny, z nichž dítě získává jisté povědomí o svých předcích. Prarodiče často hrají klíčovou roli v náboženské tradici rodiny.

Prarodiče působí v mnoha rodinách jako důvěryhodní rádci. „Jsou věci, které děti možná řeknou vám, ale neradi o nich mluví s rodiči,“ říká Jane, o níž byla zmínka v předchozím článku. Rodiče zpravidla takovou pomoc vítají. Podle jedné studie „více než osmdesát procent dospívajících pokládá prarodiče za své důvěrníky. . . . Velká část dospělých vnoučat je se svými prarodiči v pravidelném kontaktu.“

Láskyplný prarodič může být zvláště důležitý tehdy, když dítě potřebnou péči doma nedostává. „Nejdůležitějším člověkem v mém raném dětství byla babička,“ píše Selma Wassermannová. „Právě ona se o mě zajímala a poskytovala mi péči. Měla rozložitější postavu, a když si mě posadila na klín, věděla jsem, že jsem v bezpečí. . . . A od ní jsem se dověděla ty nejdůležitější věci o sobě — že jsem milována, a tudíž milováníhodná.“ (The Long Distance Grandmother, Babičkou na dálku)

Napětí v rodině

Prarodiče se však nevyhnou určitému napětí a problémům. Jedna žena si například vzpomíná, že měla se svou matkou ostré spory kvůli způsobu, jakým nechávala odříhnout dítě. „V době, kdy jsem byla velmi zranitelná, to mezi námi způsobilo trhlinu.“ Je pochopitelné, že mladí rodiče touží po tom, aby jejich rodiče schvalovali způsob, jakým vychovávají děti. Dobře míněné rady svých rodičů tedy mohou pociťovat jako zdrcující kritiku.

Doktor Kornhaber v knize Between Parents and Grandparents (Mezi rodiči a prarodiči) vypráví o dvou lidech s jiným běžným problémem. Jedna matka říká: „Moji rodiče k nám vpadnou každý den, a pokud nejsem doma, když přijdou, rozčilují se . . . Nemyslí na mě — na moje pocity a na mé soukromí.“ Jistý otec si stěžuje: „Rodiče si chtějí moji holčičku přivlastnit. Dvacet čtyři hodin denně dělají všechno se Susie. . . . Uvažujeme o tom, že se odstěhujeme.“

Někdy jsou prarodiče také obviňováni z toho, že vnoučata kazí, když je zahrnují dárky. Pochopitelně, štědrost je u prarodičů stejně přirozená jako dýchání, ale zdá se, že někteří to přehánějí. Někdy však stížnosti rodičů pramení ze žárlivosti. (Přísloví 14:30) „Ke mně byli rodiče přísní a tvrdí,“ říká Mildred. „K mým dětem jsou štědří a [shovívaví]. Žárlím, protože se mnou jednají pořád stejně.“ Ať již jsou důvody jakékoliv, pokud prarodiče nerespektují přání rodičů v otázce dávání dárků, mohou vznikat problémy.

Je tedy moudré, aby prarodiče byli při projevování štědrosti rozvážní. Bible ukazuje, že i dobrá věc může být špatná, pokud je jí mnoho. (Přísloví 25:27) Jestliže tedy nevíte, jaký typ dárku je vhodný, domluvte se s rodiči. V tom případě budete ‚umět dávat dobré dary‘. (Lukáš 11:13)

Rozhodující je láska a úcta

Žel, někteří prarodiče si stěžují, že hlídání dětí se u nich pokládá za samozřejmost. Jiní prarodiče mají pocit, že nemají dost možností být s vnoučaty. Další říkají, že se jim jejich dospělé děti vyhýbají, aniž by řekly proč. Těmto bolestným problémům lze často zabránit tím, že si členové rodiny projevují lásku a úctu. Bible říká: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska není žárlivá, . . . nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se vyprovokovat. . . . Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ (1. Korinťanům 13:4, 5, 7)

Jste možná mladý rodič, a babička vám říká dobře míněné rady či postřehy, které vás dráždí. Je to opravdu důvod k tomu ‚dát se vyprovokovat‘? Bible totiž ukazuje, že úlohou starších křesťanských žen je učit „mladé ženy . . ., aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité“. (Titovi 2:3–5) A nechcete snad vy i prarodiče totéž — to nejlepší pro vaše děti? A protože láska „nevyhledává své vlastní zájmy“, bude možná nejlepší soustředit se na potřeby dítěte, a ne na své pocity. Možná vám to pomůže, abyste se kvůli každému banálnímu podnětu ‚nenutili navzájem k měření sil‘. (Galaťanům 5:26, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Možná se obáváte, že příliš velká štědrost vaše dítě zkazí. Štědrost, kterou projevují prarodiče, však obvykle nepramení ze zlého úmyslu. Většina odborníků v oblasti péče o dítě se shoduje v tom, že na dítě má daleko větší dopad to, jak jej vychováváte a ukázňujete vy, než občasný zásah prarodičů. Jeden psycholog radí: „Pomáhá, když si udržíte zdravý smysl pro humor.“

I když máte oprávněný důvod k obavám v některých otázkách péče o dítě, nebraňte kontaktu dětí s vašimi rodiči nebo rodiči vašeho partnera. Bible říká: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) Vážně si o věci „v pravý čas“ promluvte a vyjádřete své obavy. (Přísloví 15:23) Často tak lze dospět k určitému řešení.

Jste prarodič? Potom je nezbytně nutné projevovat rodičům vašich vnoučat úctu. Bude-li se vám zdát, že vašemu vnoučeti hrozí nebezpečí, potom samozřejmě budete cítit povinnost otevřeně projevit svůj názor. Je přirozené, že svá vnoučata milujete a opatrujete je, ale odpovědnost za výchovu dětí mají rodiče — a ne prarodiče. (Efezanům 6:4) Bible vašim vnoučatům přikazuje, aby své rodiče ctily a poslouchaly. (Efezanům 6:1, 2; Hebrejcům 12:9) Snažte se tedy rodičovskou autoritu nepodkopávat a nezasypávat rodiče nevyžádanými radami. (Srovnej 1. Tesaloničanům 4:11.)

Je pravda, že není vždy snadné ustoupit do pozadí, ‚zadržet‘ jazyk — a možná i dech — a nechat své děti, aby plnily roli rodičů. Gene však říká, že „pokud o radu nepožádají, musíte respektovat to, co pro své děti oni pokládají za nejlepší“. Jane říká: „Dávám si pozor, abych neřekla ‚Nemělo by se to tak dělat!‘ Věci lze dělat mnoha různými způsoby, a pokud jste umínění, mohou vzniknout problémy.“

Co mohou prarodiče dát

Bible mluví o vnoučatech jako o požehnání od Boha. (Žalm 128:3–6) Tím, že se o svá vnoučata zajímáte, můžete mít velký vliv na jejich život a pomoci jim, aby rozvíjely bohulibé vlastnosti. (Srovnej 5. Mojžíšovu 32:7.) V biblických dobách sehrála významnou úlohu žena jménem Lois, která pomáhala svému vnukovi Timoteovi, aby z něj vyrostl vynikající, hluboce věřící člověk. (2. Timoteovi 1:5) Podobně i vy můžete zažívat radost, když budou vaše vnoučata reagovat na bohulibou výchovu.

Můžete pro ně být také zdrojem potřebné lásky a náklonnosti. Možná, že nejste citový, sentimentální typ. Bohulibou lásku však můžete projevovat i tím, že o svá vnoučata budete mít upřímný, nesobecký zájem. Autorka Selma Wassermannová říká: „Projevujete-li zájem o to, co vám dítě říká . . ., je z toho určitě patrné, jak vám na něm záleží. Jste-li dobrým posluchačem, který dítě nepřerušuje a není kritický — projevujete tím úctu, náklonnost a ocenění.“ Takový láskyplný zájem může být pro vnouče tím nejkrásnějším dárkem, jaký mu prarodič může dát.

Dosud jsme se zaměřovali na tradiční úlohu prarodičů. Mnoho dnešních prarodičů však nese daleko těžší náklad.

[Praporek na straně 6]

‚Od babičky jsem se dověděla ty nejdůležitější věci o sobě — že jsem milována, a tudíž milováníhodná‘

[Rámeček na straně 6]

Podněty pro prarodiče, kteří jsou daleko

• Požádejte rodiče vašich vnoučat, aby vám posílali videozáznamy nebo fotografie vnoučat.

• Posílejte vnoučatům „dopisy“ na audiokazetě. Malým dětem sami namluvte biblické příběhy nebo nazpívejte ukolébavky.

• Posílejte vnoučatům pohlednice a dopisy. Pokud je to možné, pravidelně si s nimi dopisujte.

• Pokud si to můžete dovolit, buďte se svými vnoučaty ve styku pomocí meziměstských telefonních hovorů. Když mluvíte s malými dětmi, začínejte rozhovor jednoduchými otázkami, jako například: „Co jsi měl k snídani?“

• Pokud je to možné, pravidelně je krátce navštěvujte.

• Domluvte s rodiči, aby vás vnoučata navštěvovala u vás doma. Naplánujte si zábavnou činnost, jako je návštěva zoologické zahrady, muzea nebo parku.

[Obrázek na straně 5]

Mnoho prarodičů pomáhá s péčí o vnoučata

[Obrázek na straně 7]

Výchovné metody mohou být zdrojem určitého napětí

[Obrázek na straně 7]

Prarodiče často hrají úlohu při předávání příběhů ze života rodiny