Žalmy

Jsi znepokojen?

ZPRÁVY z mnoha zemí jsou většinou stejné. Nepoctivost se stala úplnou pohromou. Mnoho lidí krade v obchodech. Zaměstnavatelé vidí, že trpí těžkými ztrátami pro krádeže zaměstnanců. Úplatkářství se stalo v obchodním světě běžné. Kvete podvod, vydírání a zpronevěra. Zdá se, že velká většina ve své nepoctivosti uniká. A z těch, kteří jsou chyceni, je málokdo potrestán v tom rozsahu, jak si zaslouží.

Jak se tebe dotýká toto mravní zhroucení? Mnozí mají sklon říkat: „K čemu to je, jsem-li poctivý?“ a začínají se závistivě dívat na úspěchy bezzákonných lidí. Ale máme opravdu závidět úspěchy nečestných lidí?

Před mnoha staletími byla na tuto otázku dána inspirovaná odpověď. A právem, protože mravní zkaženost není nic nového. Byla pramenem znepokojení spravedlivě smýšlejících lidí po mnoho století lidské existence. Před 3 000 lety byl například bohabojný král David svědkem bezzákonnosti vlastního izraelského národu. Vyřkl pod inspirací výborné napomenutí, jak zůstat na správné cestě, když vidíme úspěch přestupníků.

David řekl: „Nehněvej se na přestupníky. Nezáviď těm, kteří činí špatnosti. Vždyť jako tráva rychle uvadnou a jako čerstvě zelená tráva odkvetou.“ (Žalm 37:1, 2) Ano, co tím získáme, jestliže se příliš vzrušujeme, že bezzákonní lidé zdánlivě unikají potrestání? Jestliže závidíme bohatství, které mají, co se tím změní? Vůbec nic, jen my sami se stáváme nešťastnými a nespokojenými. Proto je moudřejší mít na mysli, že hmotný úspěch přestupníků je jen dočasný. I když je nedosáhne právo, nemohou prodloužit nekonečně svůj život. Pro krátkost lidského života jsou zlí jako tráva, která rychle vadne, když je posečena. Jsou jako bujná zelená tráva, která odkvétá, když vyschne. Jak skončí přestupníci, tak skončí i jejich nepoctivě nabytý majetek.

Jiná věc, která nám zabrání, abychom záviděli přestupníkům, je naše vědomí toho, že Všemohoucí může a chce ve svém určeném čase věci napravit. Žalmista pokračuje: „Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; bydli na zemi a jednej s věrností.“ (Žalm 37:3) Jestliže důvěřujeme, že Jehova Bůh vše napraví, měli bychom dále dělat to, co je dobré, a nepřipustit, abychom pro zdánlivý úspěch bezzákonných odbočili ze správné cesty. Žalmista také doporučuje, abychom ‚bydleli na zemi‘ (zřejmě zde myslí zemi, která byla Davidovým domovem, a proto v našem případě je myšlena země našeho bydliště). Zatímco dále žijeme mezi bezzákonnými lidmi, měli bychom důvěřovat v Boží pomoc a jednat věrně a správně ve všem, co činíme.

Tak si udržíme výborný vztah ke stvořiteli — něco daleko cennějšího než hmotné věci. Žalmista radí: „Měj též největší potěšení v Jehovovi a on ti dá přání tvého srdce. Uval na Jehovu svou cestu a spolehni se na něj a on sám bude jednat. A jistě vynesu tvou spravedlnost jako světlo a tvé právo jako poledne.“ — Žalm 37:4–6.

Podle těchto slov by mělo být naše opravdové potěšení, radost nebo štěstí v našem Bohu, ve věrné službě jemu. Jestliže jsme před ním schváleni, splní nám ‚přání našeho srdce‘, pokud prosíme v souladu s jeho vůlí. (1. Jana 5:14, 15) Můžeme na něj uvalit jakákoli břemena neboli starosti, které máme, svěřit všechny své záležitosti do jeho rukou a čekat na jeho pomoc, vedení a řízení. Jestliže se na něj spoléháme, bude bez váhání jednat v náš prospěch. I když snad o nás druzí mluví nepravdivě a naše správné chování je skrýváno jakoby temným mrakem, Jehova Bůh odkryje ve svém ustanoveném čase naši spravedlnost a právo tak jasně a zářivě, jako je sluneční svit v poledne.

NUTNOST TRPĚLIVOSTI

Ale co máme dělat do doby, než přijde takové ospravedlnění? Žalmista odpovídá: „Zůstaň tichý před Jehovou a toužebně jej očekávej. Nehněvej se na nikoho, komu se daří na jeho cestě, na muže, který provádí své záměry. Opusť hněv a zanech vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo. Vždyť sami činitelé zla budou odříznuti, ale těm, kteří doufají v Jehovu, bude patřit zem.“ — Žalm 37:7–9.

Co nám zde žalmista říká? Zdůrazňuje, že je zapotřebí trpělivě čekat na Jehovu Boha, aby jednal ve svém ustanoveném čase, a nestěžovat si. Musíme se ovládat, abychom se nehněvali pro úspěchy nečestných lidí, abychom nejednali ukvapeně a nedávali v sázku své postavení před Bohem. V tom ohledu nám pomůže, budeme-li mít stále na mysli, že činitelé zla budou odříznuti a v přirozeném běhu událostí pracuje nezákonné jednání proti prodloužení života. Člověk, který vede prostopášný život, může například umřít mnohem dříve, než kdyby zůstal poctivý. A tak se všeobecně lidé, kteří doufají a důvěřují v Boha, těší z delšího a spokojenějšího života.

V případě Izraelitů, kterým byla žalmistova slova původně určena, jejich trvalý pobyt v Zaslíbené zemi a radost z dlouhého života závisely na jejich poslušnosti Boha. Bezzákonnost měla mít naopak za následek odnětí Božího požehnání a ochrany. Často to znamenalo smrt z rukou nepřátelských národů nebo z hladu a nemoci. — 3. Mojž. 26:3–39; Ámos 4:6 až 5:3.

Žalmista David došel z vlastní životní zkušenosti k názoru, že konec konců je vždy nejlepší přizpůsobit se Božím spravedlivým přikázáním. Řekl: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba. Pozoruj bezúhonného a měj na očích přímého, protože budoucnost takového člověka bude pokojná. Ale přestupníci budou jistě společně vyhlazeni; budoucnost zlých lidí bude vskutku odříznuta.“ — Žalm 37:25, 37, 38.

Lidé, kteří v nynější době zestárli v Jehovově službě, měli tutéž zkušenost. Bůh je podpíral v dobách utrpení a mnozí z nich byli svědky smrti utlačujících vládců, kteří měli v úmyslu je zničit. Když se tito bezúhonní Boží služebníci dívají zpět na to, co se stalo, vidí, jak se jejich život obrátil k dobrému.

To, že jsou stále naživu, dokazuje, že Bůh opatřil vše, co potřebovali. Radovali se z míru, vnitřního klidu a vyrovnanosti. Proč? Protože si zachovali dobré svědomí a byli ušetřeni úzkostlivých starostí života, který se výlučně točí kolem hmotných věcí a jehož vyhlídkou je pouze smrt. Kromě toho se s důvěrou dívají do budoucnosti, až Jehova Bůh použije svého Syna Ježíše Krista a andělských sil k vykořenění vší zkaženosti i všech bezbožných lidí z povrchu země a uvede období věčného míru. — 2. Tess. 1:6–10.

Žalmistova slova nám skutečně pomáhají dívat se realisticky na svět. Je to znepokojující a opravdu bolestné vidět, jak kvete bezzákonnost. Ale nic se nezíská, znepokojuje-li se člověk nad tím. Kdybychom se sami oddali špatnému jednání, zničili bychom si svůj vztah k stvořiteli. Proto je moudré trpělivě čekat a důvěřovat, že Bůh bude jednat a že je naše budoucnost bezpečná, když svěříme své záležitosti do jeho rukou.