Práce — dar od Boha pro jeho služebníky
„Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal.“ — JAN 17:4.
1. Jak konal Ježíš dílo, pro které byl poslán na zem?
JEŽÍŠ KRISTUS, jednozplozený Boží Syn, je hlavním služebníkem stvořitele nebe a Země. Když ho Jehova poslal na zem se záměrem, aby ospravedlnil jeho univerzální svrchovanost a vykoupil lidstvo, stal se Ježíš ohromením zejména pro lidi. Tak to bylo předpovězeno u Izaiáše 52:13, 14: „Hle, můj služebník bude jednat s pochopením. Bude ve vysokém postavení a jistě bude vyzdvižen a velmi vyvýšen. Do té míry, jak na něho mnozí zírali v ohromení — natolik bylo jeho znetvoření, pokud jde o jeho zjev, větší než kteréhokoli jiného člověka, a pokud jde o jeho majestátní podobu, větší než lidských synů – . . .“ Toto ojedinělé dílo věrně dokončil právě tak, jak v modlitbě vyznal Jehovovi Bohu: „Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal.“ (Jan 17:4) Je příkladem všem, ostatním Božím služebníkům.
2. V jakém smyslu jsme byli stvořeni k Božímu obrazu?
2 Muži a ženy mají potřebu pracovat. To plyne z toho, jak byli stvořeni. „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby,“ řekl Jehova Bůh v čase stvoření člověka jako svého služebníka na zemi. (1. Mojž. 1:26) Tato podoba není žádnou tělesnou podobností s Bohem, který je duch a lidské oči ho nevidí. Znamená spíše, že dokonalému člověku byly dány jisté Boží vlastnosti: smysl pro právo, moudrost, láska a jiné, jež člověka odlišují od zvířat. Že je to správný náhled, ukazuje Kolosenským 3:9, 10, kde je oddaným spoluslužebníkům Ježíše Krista řečeno, aby měnili svou osobnost: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“
3, 4. a) Co ukazují o Bohu úvodní slova Bible? b) V jakém smyslu se občerstvil při dokončení díla stvoření?
3 Jedním rysem Božího „obrazu“ je ochota pracovat. Jehova má absolutní svobodu dělat, co se mu líbí, a jemu se líbí pracovat. Úvodní slova Bible ho představují jako neúnavného pracovníka: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi.“ (1. Mojž. 1:1) Tato práce ho nevyčerpala: „Jehova, stvořitel nejvzdálenějších končin země, je Bůh na neurčitý čas. Neznaví se ani nezemdlí.“ — Iz. 40:28.
4 Ale nepotřeboval se zotavit, když přestal pracovat na konci šestého tvořivého dne? „V šesti dnech udělal Jehova nebesa a Zemi a sedmého dne od toho upustil a přistoupil k tomu, aby se občerstvil.“ (2. Mojž. 31:17, „Překlad nového světa“, pozn. pod čarou, vyd. 1963) Bůh neodpočíval od vší práce, ale pouze od této zvláštní tvořivé práce. Když ji dokončil, pozoroval ji a viděl, že je velmi dobrá a že odpovídá jeho měřítku dokonalosti. Byl občerstven a uspokojen úspěšným dokončením této práce nejvyšší úrovně. Vidět tuto znamenitou práci hotovou bylo pro Jehovu, stvořitele toho všeho, zdrojem radosti, uspokojení a občerstvením. (1. Mojž. 1:31; Jan 5:17) Z toho všeho vidíme, že lidé učinění k Boží podobě mají vrozenou potřebu nejen pracovat, ale také občerstvovat se pocitem dobře vykonané práce.
LIDSKÁ POTŘEBA PRÁCE, KTERÁ MÁ SMYSL
5. a) Jak ještě je ukázán Bůh a co z toho vyplývá? b) Co je částečným vysvětlením úpadku pracovní etiky?
5 Jehova je navíc Bůh s určitým předsevzetím a každé jeho počínání má svůj účel. „Jehova všechno učinil pro svůj účel“, včetně lidstva. (Přísl. 16:4) Z toho vyplývá, že i lidská práce musí mít účel. „Usilovná snaha hledat smysl vlastního života,“ píše psychiatr Viktor Frankl, „je základní hybnou silou v člověku. . . Dovoluji si tvrdit, že neexistuje na světě nic, co by tak účinně pomáhalo člověku přežít i nejhorší podmínky, jako poznání, že existuje v jeho životě nějaký smysl.“ Mnohým proto připadá jednotvárné provádět opakovaně jeden úkon na běžícím pásu na výrobku, který je vůbec nezajímá a na který nejsou hrdí. V tom je tak trochu klíč, proč se vytrácí pracovní etika — mnoho dnešních činností totiž nedokáže naplnit psychologickou potřebu člověka, aby práce měla smysl a přinášela pocit naplnění.
6. Jakou účelnou práci dostal první člověk?
6 Protože všechno, co Bůh udělal, mělo svůj účel, byl i člověk utvořen pro nějaký účel. Práce, kterou mu Bůh dal, měla smysl a zahrnovala produktivní využití jak jeho mysli, tak jeho rukou. „Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ Dokonalý člověk měl mít „v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a domácí zvířata a celou zemi a každého hýbajícího se živočicha, který se hýbe na zemi“ a „Jehova Bůh tvořil ze zemské půdy každé divoce žijící polní zvíře a každého létajícího tvora nebes a začal je přivádět k člověku, aby viděl, jak každé pojmenuje, a jakkoli ji člověk pojmenoval, každou živou duši, takové bylo její jméno“. — 1. Mojž. 2:15; 1:26; 2:19.
7, 8. a) Proč je možné a vhodné nazývat práci v Boží službě Božím darem? b) Proč nejsou koníčky náhražkou za práci?
7 To, že Jehova určil člověku vhodnou práci, mělo člověku přinášet potěšení, radost a uspokojení. Práce měla naplnit jeho život, zaplašit jakoukoli možnost nudy nebo tupé jednotvárnosti a dát mu uspokojující pocit, že je užitečný. Měla to být účelná práce, protože mu byla svěřena stvořitelem Země a vesmíru, všemohoucím Bohem, který má své předsevzetí. Místo, aby byly v člověku božské vlastnosti potlačovány, mařeny či aby zakrňovaly, jak se často stává ve světském zaměstnání, dovolovala práce, kterou Jehova určil prvnímu muži a ženě, Adamovi a Evě, svobodný projev. A dokonce i po vypuzení člověka ze zahrady Eden a potom, co mu bylo řečeno, že bude konat práci „v potu své tváře“, mělo to být stále k dobru člověka. — 1. Mojž. 3:19.
8 Nedávné vědecké studie potvrzují biblickou pravdu, že člověk byl vytvořen, aby pracoval. Ukázaly, že většina starších lidí s dobrým zdravím nechce odejít do důchodu a že důchod častěji přináší nudu nežli štěstí. Badatelé se domnívají, že odchod do důchodu působí, že omrzelé a zahálející osoby ztrácejí vůli k životu a to že ve skutečnosti krátí délku jejich života. Koníčky nenahrazují uspokojivě práci v životě důchodců. Koníčky mohou být příjemné několik hodin v týdnu jako změna a uvolnění od pravidelné práce, ale když se jim věnuje celý čas, začínají unavovat. Nedovedou nám dát pocit, že náš život slouží nějakému užitečnému účelu. Moudrý král Šalomoun napsal: „Mé srdce se radovalo ze vší mé tvrdé práce, a to se stalo mým dílem z celé mé tvrdé práce. Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci. Viděl jsem, ano já, že také to je z ruky pravého Boha.“ Práce v Boží službě je tedy dar od Boha. — Kaz. 2:10, 24.
PRACOVNÍK SE MÁ TĚŠIT Z PLODŮ SVÉ PRÁCE
9, 10. a) Jaké příklady ukazují, že člověk se má těšit z ovoce své práce? b) Čí výkřiky Jehova slyší?
9 Jehova nechce, aby byl člověk připraven o ovoce své práce. „Tvrdě pracující rolník,“ napsal apoštol Pavel, „se má jako první účastnit na ovoci.“ Jinde tuto božskou zásadu vyložil obšírněji: „Kdo sází vinici a nejí z jejího ovoce? Nebo kdo pase stádo a nejí z mléka toho stáda? Mluvím o tom podle lidských měřítek? Nebo neříká to Zákon také? V Mojžíšově zákoně je totiž napsáno: ‚Nenasadíš náhubek býkovi, když mlátí obilí.‘ Stará se Bůh o býky? Nebo to říká hlavně kvůli nám? Bylo to napsáno opravdu kvůli nám, protože muž, který orá, by měl orat s nadějí, a muž, který mlátí, by to měl dělat s nadějí, že bude účastníkem.“ — 2. Tim. 2:6; 1. Kor. 9:7–10.
10 I pracující zvířata se měla podílet na ovoci své namáhavé práce. Zabezpečuje-li Jehova zájmy pracujícího dobytka, oč více se bude zastávat lidských pracovníků. Tento svůj záměr ve skutečnosti jasně naznačuje slovy: „Hle, mzda, jež patří dělníkům, kteří sklidili vaše pole, ale kterou zadržujete, stále křičí, a volání ženců o pomoc proniklo do uší Jehovy vojsk.“ — Jak. 5:4.
JEŽÍŠ A JEHO NÁSLEDOVNÍCI PRACOVALI
11. Jaký vztah měl k práci Ježíš a proč si musíme vzít k srdci jeho náhled?
11 Ježíš pracuje stejně jako pracuje jeho nebeský Otec Jehova. „Můj Otec stále pracuje až dosud, a já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Koná práci, kterou mu Jehova svěřil. Koná ji ochotně a dobrovolně a vyjadřuje potěšení z toho, že ji koná. Shledává, že je pro něho stejně výživná, stejně uspokojující a stejně občerstvující jako potrava. Při jedné příležitosti, kdy ho učedníci pobízeli k jídlu, dokonce odpověděl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Radost z vykonané práce ho vždy osvěžila, rozptýlila veškerou únavu a zanechala v něm pocit uspokojení a veselí. Ti, kdo se prohlašují za křesťany, by si měli vzít k srdci příkladný postoj Ježíše Krista. Proč? Protože Bible ukazuje, že Kristus vám „zanechal vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje“. — 1. Petra 2:21.
12, 13. a) Jaké podobenství ukazuje, že je vhodné chválit dobré pracovníky? Jaká jim byla dána odměna? b) Co se stalo lenivému otroku? c) Jakému účelu slouží odpočinek?
12 Jedním podobenstvím ukázal Ježíš, že samotná práce odměňuje radostným pocitem. Jeden člověk se připravoval na cestu. Povolal své otroky a rozdělil mezi ně svůj majetek, a to podle jejich různých schopností. Nežádal od nich více, než čeho byli schopni, ale očekával, že rozhodně budou přinášet užitek. Ten, který dostal pět talentů, je zdvojnásobil, ten, který dostal dva, je zdvojnásobil, ale ten, který dostal jeden talent, s ním neudělal nic. Jak byli odměněni oba pilní pracovníci? Dovolenou? Ale kdež, další prací! Pán oba pochválil slovy: „Správně, dobrý a věrný otroku!“ a pak dodal: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.“ Pánova radost byla v této práci, a když jí pilní otroci dostali více, plněji vstoupili do jeho radosti. Ale co líný otrok? Rozhodnutí znělo: „Vezměte mu proto ten talent a dejte jej tomu, který má deset talentů.“ — Mat. 25:14–30.
13 Teď se mohl líný otrok povalovat. Ale byl šťastný? Ne, skončil ‚s pláčem a skřípěním zubů‘. Abychom byli šťastní, potřebujeme užitečnou práci. Potřebujeme ovšem i období odpočinku. Na rozdíl od Jehovy pociťujeme únavu. Když však odpočinek obnoví naši tělesnou a nervovou energii a občerství našeho ducha, jsme připraveni na další práci — ve skutečnosti dychtíme vrátit se do práce. Tak tomu je, pokud práce není nudná a monotónní a pokud pracovník chápe její účel a smysl; žel, taková je málokterá dnešní světská práce.
14. Jaký trvalý užitek přináší hmotařství?
14 Kromě nezajímavé práce, která způsobuje úpadek pracovní etiky, upadají mnozí dnes navíc do léčky hmotařství. Jakou trvalou hodnotu však mají hmotné statky nahromaděné tak, že přesahují přiměřené potřeby? Jak říkají dnes lidé: „S sebou si to nevezmeš.“ Šalomoun to vyjádřil působivěji: „Stejně jako člověk vyšel z lůna své matky, tak opět odejde nahý, jak přišel; a za svou tvrdou práci si nemůže odnést vůbec nic, co by si mohl vzít s sebou do ruky. A také to je velké neštěstí: přesně tak, jak člověk přišel, tak i odejde; jaký tedy užitek má ten, kdo se stále namáhá pro vítr?“ — Kaz. 5:15, 16.
15. Jaké další marnosti kladou některým lidem léčku?
15 Někteří se zaplétají do jiné zbytečné marnosti: pracují, jak se říká, „aby se vyrovnali sousedům“. Nebo ještě častěji, aby sousedy předstihli. „Poučil jsem se také, proč lidé tak tvrdě pracují pro úspěch,“ řekl Šalomoun. „To protože závidí sousedům věci, které mají.“ Nebo: „To znamená vzájemné soupeření.“ (Kaz. 4:4, „Dnešní anglická verze“, „NS“) Životy a práce ničemných jsou opravdu zbytečné a marné: „Staneš se. . . podobným velkému stromu, jehož listí usychá, a podobným zahradě, která nemá vodu. A životaschopný muž se jistě stane koudelí a výtvor jeho činnosti jiskrou; a oba jistě vzplanou zároveň a nikdo neprovede uhašení.“ — Iz. 1:30, 31.
ROZVESELUJÍCÍ PRÁCE PŘED NÁMI
16. Jakou uspokojující práci má před sebou poslušné lidstvo?
16 Práce nebude pro lidi na zemi vždy honbou za větrem. Bude stejně účelná a smysluplná jako ta, která byla původně určena první lidské dvojici v Edenu. Jehovovo předsevzetí mít na celé zemi ráj, o nějž by se starali spravedliví lidští tvorové, bude naplněno. (Iz. 55:11) Nad touto zemí plnou dokonalých lidí bude panovat Boží království s Kristem. Život v novém systému nikdy nezevšední a nezačne být jednotvárný, protože zde bude mnoho práce — ne marné a zbytečné práce tohoto starého světa, která dělá z pracovního týdne únavný stereotyp a vede lidi k tomu, aby drželi „modré pondělí“. Ne, bude to zajímavé a úchvatné krášlení Země, láskyplné panování nad zvířaty, výchova dětí a poučování vzkříšených lidí, dokud nebude Země naplněna spravedlivým pokolením a mnoha jinými radostmi, o kterých se nám ani nesní. Pak se budou zaměstnaní lidé ‚dlouho těšit z práce svých rukou a plně ji užívat‘. — Iz. 65:22.
17. Co ukazuje, že život nikdy nebude jednotvárný, protože bychom se snad všechno naučili a všechno vykonali?
17 Kromě práce rukou tu budou i nevyjasněné otázky, které zaměstnají dokonalou mysl a plně využijí schopnost přemýšlet. Lidstvo nikdy nebude vědět všechno, protože ‚lidstvo nikdy neodhalí dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce‘. „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nemožné vystopovat jeho cesty!“ (Kaz. 3:11; Řím. 11:33) Vždycky budou nové problémy a tajemství, které se budou zkoumat a jež budou objasněny. Třebaže Jehovovi služebníci budou žít navždy, celá věčnost jim nepostačí, aby se dozvěděli všechno, co lze poznat o Zemi a vesmíru, které Jehova stvořil.
18. Co musí předcházet tomu, abychom se mohli podílet na Božím daru práce na rajské zemi?
18 Než se ale stane naším údělem tato rozradostňující práce, je zde práce, kterou musíme konat, abychom si zajistili vstup a přijetí do této rajské země. Nyní se tedy týká našeho života anebo smrti to, abychom se dozvěděli, co touto důležitou prací je.
◆ Proč mají lidé potřebu pracovat?
◆ V jakém smyslu si Jehova odpočinul, když udělal nebesa a Zemi?
◆ Jakou účelnou práci dal původně Bůh člověku?
◆ Proč se dá říci, že práce je pro člověka dobrá i při jeho nedokonalosti?
◆ Co ukazuje, že lidé se měli těšit z ovoce své práce?
◆ Jak ukázal Ježíš svůj postoj k práci?
◆ Jakou znamenitou práci mají před sebou Boží služebníci?