Všeobecný názor je, že „znovuzrození“ je totéž co osobní „slavnostní závazek“, že bude člověk sloužit Bohu a Kristu, což je způsob, jak tento námět předkládají vynikající evangelisté. To vyvolává několik otázek: Ježíš řekl, že cesta, která vede k životu, je úzká a nesnadná a že ji najde jen nevelký počet lidí. (Matouš 7:13, 14) Také několikrát prohlásil, že jeho následovníci nejsou částí světa. (Jan 15:19; 17:16) Jak může těmto jeho slovům odpovídat tvrzení, že více než polovina dospělých obyvatel Spojených států prožila „znovuzrození“? To není vše. Jestliže polovina dospělých obyvatel nějaké země jsou křesťané, kteří se „narodili znovu“, jak to, že je v té zemi tolik nezákonnosti, tolik zločinnosti, tolik případů, kdy se lidé vyhýbají platit daně, tolik politické korupce, tolik sexuální nemravnosti, tolik hmotařství a tak rozšířený názor, že „na prvním místě jsem já“? Slibuje Bible, že ti, kteří se „narodili znovu“, budou mít úspěch v obchodním podnikání? Stávají se Bůh a Kristus partnery hráčů baseballu a pomáhají jim vyhrávat zápasy?

Ježíš řekl jednomu židovskému předákovi, farizeovi Nikodémovi: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:5, 7) Co Ježíš mínil těmito slovy? Co zamýšlí Jehova tím, že působí, aby se někteří narodili znovu? Jaké kroky vedou k tomu, aby se někdo znovu narodil? Jaké povinnosti mají ti, kteří se znovu narodili? Než si budeme moci uspokojivě odpovědět na tyto otázky, musíme zjistit určité základní skutečnosti, pokud jde o zásady Jehovy Boha a o jeho předsevzetí vzhledem k Zemi a člověku.

Jaký záměr sleduje Bůh tím, aby se někteří ‚znovu narodili‘

„Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ — Jan 3:5, 7.

1, 2. a) Čemu musíme rozumět a co musíme pochopit, než může být uspokojivě vysvětlen Boží záměr, aby se někteří ‚znovu narodili‘? b) Jak Boží slovo svědčí o Božím smyslu pro právo? Jaké jednání však od Boha jeho smysl pro právo nevyžaduje?

NEŽ si budeme moci uspokojivě vysvětlit, proč je Božím záměrem, aby se někteří ‚znovu narodili‘, musíme pochopit a ocenit něco, co souvisí se základními vlastnostmi Jehovy Boha a s jeho předsevzetími ohledně Země a člověka.

² Svědectví Božího slova jednoznačně ukazuje, že jednou z Božích vynikajících vlastností je smysl pro právo. Také spravedlnost je přímo základem jeho trůnu. (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 89:14; 89:15, „KB“, „EP“) Je spravedlivý a jedná podle práva, ale to jej nezavazuje k tomu, aby všem svým inteligentním tvorům udílel stejné projevy přízně. Některé bytosti například vytvořil jako duchovní tvory, anděly, kteří mají daleko vyšší postavení než lidé. Ani všechny své věrné pozemské tvory neodměňuje stejným způsobem. Ježíš například řekl o Janu Křtiteli, že „i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on“. (Matouš 11:11, „EP“) Na tyto myšlenky musíme pamatovat, když budeme uvažovat o námětu ‚znovu se narodit‘.

BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ SE ZEMÍ A S ČLOVĚKEM

3. Jakou nádhernou vyhlídku měli Adam a Eva, když byli stvořeni?

³ Abychom pochopili, proč je Božím záměrem, aby se někteří lidé ‚znovu narodili‘, nutně musíme porozumět okolnostem, jež k tomu vedly. Jdeme-li zpět až ke svým původním prarodičům, shledáváme, že Bůh jim dal příkaz: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti. . . každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Adam s Evou byli ve své dokonalosti Božími dětmi. Bůh je umístil v rozkošné zahradě naplněné nejrůznějšími krásnými zvířaty a rostlinami a chutnými plody, takže měli být opravdu šťastní. Postupně, jak by si podmaňovali zemi a naplňovali ji svým vlastním druhem, celá země by se stávala rájem, v němž by bydleli stejně dokonalí lidé, jako byl dokonalý Adam s Evou. Jakou měli nádhernou vyhlídku!

4, 5. a) Proč naši první rodiče nesplnili předsevzetí, s nímž je Bůh stvořil? b) Kdo tedy měl podle Jehovova opatření splnit jeho předsevzetí se Zemí a s člověkem?

⁴ Naši prarodiče si však nevážili všech opatření, která pro ně Bůh učinil, a přestoupili jeho zákon. Bůh je proto vyloučil ze své rodiny synů a odsoudil je k smrti. Proto se všichni jejich potomci narodili jako hříšníci podléhající smrti. (1. Mojžíšova 3:19; Římanům 5:12) Naši první prarodiče ani nikdo z jejich potomků nemohli vyplnit původní příkaz, který Bůh dal lidské rodině. Znamená to, že Boží předsevzetí se zemí a s člověkem nebudou nikdy uskutečněna? To se rozhodně nestane, protože Boží slovo nás ujišťuje, že jeho předsevzetí nikdy nezůstanou nesplněná. — Izaiáš 46:10, 11; 55:10, 11.

⁵ Jak tedy bude splněno Boží původní předsevzetí se zemí a s člověkem? Pomocí Semene, jak to předpověděl Bůh v zahradě Eden a jak to také slíbil Abrahámovi. Apoštol Pavel ukazuje, že tímto Semenem je v první řadě Ježíš Kristus. — 1. Mojžíšova 3:15; 22:17, 18; Galatským 3:16, 29.

JAK BUDE USKUTEČNĚNO BOŽÍ PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ

6. Jakým způsobem otevřel Bůh cestu pro Adamovy potomky, aby mohli být opět uvedeni do Boží rodiny?

⁶ Jak mohl Ježíš Kristus způsobit, aby se uskutečnilo Boží původní předsevzetí? Především tím, že odstranil odsouzení, jež spočívalo na lidské rodině následkem Adamovy vzpoury. Ježíš to byl schopen učinit, protože se narodil jako dokonalý člověk. Jeho Otcem byl Jehova Bůh — nikoli Mariin manžel Josef. Ježíš opravdu odstranil tento rozsudek tím, že zemřel na popravčím kůle jako oběť. Ve skutečnosti jedním z hlavních důvodů jeho příchodu na zem bylo, aby dal svůj život jako výkupné. Tím otevřel Adamovým potomkům cestu k tomu, aby mohli opět patřit k Jehovově schválené rodině. — Matouš 28:20.

7. Na jakém základě byl Ježíš vzkříšen z mrtvých jako duchovní bytost?

⁷ Mrtvý vykupitel by však nemohl lidskému rodu pomoci. Jehova Bůh proto třetího dne Ježíše Krista vzkřísil a ‚oživil jej v duchu‘. (1. Petra 3:18) Jehova to učinil na základě toho, co se stalo u Jordánu, když byl Ježíš pokřtěn. Tam Bůh pomocí svého svatého ducha způsobil, že se Ježíš stal jeho duchem zplozeným Synem. Jan Křtitel nejen viděl Božího ducha sestupovat na Ježíše v podobě holubice, ale také slyšel Boží hlas: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ — Matouš 3:16, 17; Židům 10:5–10.

8. K čemu jinému byl Ježíš u Jordánu ještě pomazán a ordinován, kromě toho, že se ‚znovu narodil‘?

⁸ Tak se stal Ježíš nejen Božím duchovním Synem, ale také Mesiášem, Kristem neboli tím, kdo byl pomazán jako král Božího království. Současně byl také uveden do úřadu jako velekněz ve prospěch umírajícího lidstva, aby odstranil slabost hříchu. (Židům 7:26) Nyní se také na něj vztahovala slova u Izaiáše 61:1, 2: „Duch svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mne pomazal, abych oznámil dobré poselství mírným. Poslal mne, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, abych provolal svobodu těm, kteří jsou v zajetí a široce otevřel oči i vězňům.“ Ježíš byl zplozen duchem, ‚narodil se znovu‘. Jako Boží Syn pomazaný duchem pokračoval Ježíš věrně až do smrti navzdory všemu, co se mu satan ďábel snažil způsobit, aby zlomil jeho ryzost. Proto jej Bůh vzkřísil z mrtvých.

9. Protože byl Ježíš věrný až do smrti, jak a k čemu jej Bůh plně vybavil?

⁹ Potom ho „Bůh povýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem“. (Filipenským 2:9–11) Skutečnost, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, dosvědčily stovky svědků. Krátce předtím, než se vrátil ke svému Otci v nebesích, řekl svým učedníkům: „Byla mi dána veškerá moc v nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18) Nyní měl plné právo na základě své obětní smrti uvést lidstvo do původního stavu a měl také moc to učinit na základě toho, že byl vzkříšen a vystoupil do nebe na místo po Boží pravici. (Lukáš 22:69) Ježíš Kristus je tedy nyní schopen způsobit, aby se uskutečnilo Boží původní předsevzetí se Zemí a s člověkem. Na něho se tedy vztahují všechna mesiášská proroctví. — Viz Žalm 72; Izaiáš 9:6, 7; 11:1–10.

PROČ SE MAJÍ JINÍ „ZNOVU NARODIT“

10, 11. a) Které biblické svědectví ukazuje, že Ježíš bude mít ve svém království společníky? b) Kolik osob se bude podílet na této výsadě a jak víme, že tento počet máme chápat doslovně?

¹⁰ Vykoná Ježíš Kristus všechny tyto věci zcela sám? Ne. Budou spolu s ním v jeho vládě vládnout andělé? Ne. Na splnění těchto mesiášských proroctví se s ním budou podílet některé osoby, jež byly kdysi stejně jako on lidmi na zemi. Ale než se budou moci účastnit vlády v Kristově království, musí se stejně jako on nejdříve „znovu narodit“, dokud jsou na zemi. Jehovův duch, který na ně působí, je zplozuje jako duchovní syny s vyhlídkou na věčný život v nebesích. Jako takoví mají zvláštní důvěrný vztah k Bohu, „ducha přijetí za syny, a tímto duchem [volají]: ‚Abba, Otče!‘ “ (Římanům 8:15) Ježíš opětovně zdůrazňoval tuto naději svým apoštolům. (Lukáš 22:28–30; Jan 14:2, 3) Podobně i apoštolové se zmiňovali o této naději. — Římanům 8:17; 1. Korintským 15:52, 53; 1. Jana 3:2.

¹¹ Jak velký počet získá toto nebeské postavení? Podle všech biblických textů souvisejících s tímto námětem bude těchto osob, jež se ‚znovu narodily‘, poměrně málo. To bychom měli očekávat, protože je to velmi zvláštní cena, nejvýsadnější úřední postavení. Ježíš o nich řekl: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“ (Lukáš 12:32) Kolik bude těchto osob? Apoštol Jan říká, že viděl 144 000 duchovních izraelitů zapečetěných na čelech, a také 144 000 stojících na hoře Siónu s Beránkem Ježíšem Kristem. Že tento počet máme chápat doslovně, to vyplývá z okolních textů, které také mluví o ‚velkém zástupu, který žádný člověk nemohl sečíst‘. — Zjevení 7:3, 4, 9; 14:1, 3; 20:4, 6.

LID PRO JEHO JMÉNO

12, 13. Jaké je Jehovovo nynější předsevzetí s těmito budoucími společníky v království?

¹² Jehova Bůh však měl v úmyslu dát těmto budoucím králům a knížatům práci, ještě dokud jsou v těle jako lidé. A jaká je to práce? Stejně jako Ježíš byl pomazán, aby „oznámil dobré poselství mírným“, byly i tyto osoby pomazány, aby kázaly dobré poselství o Božím království. (Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; Skutky 8:4, 12) Proto dal na rozloučenou Ježíš svým prvním učedníkům napomenutí, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a křtili je‘. (Matouš 28:19, 20) A těsné před tím, než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým jedenácti věrným apoštolům, že mu mají být „svědky. . . až do nejvzdálenější části země“. — Skutky 1:8.

¹³ Jedním z hlavních důvodů, proč Bůh chce, aby bylo „dobré poselství“ kázáno ve všech národech, je, aby „z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) Boží jméno je Jehova, a proto je tento lid známý jako svědkové pro Jehovu. (Izaiáš 43:10–12) Tito pomazaní následovníci Ježíše Krista nejsou jediní, kteří vyprávějí „dobré poselství“ mírným a kteří činí učedníky a svědky pro Jehovu Boha. Stejně jako ve starověkém Izraeli platily Jehovovy zákony i pro cizí usedlíky v jejich středu, tak i přikázání, jež byla dána duchovním izraelitům, platí pro jejich druhy, „velký zástup“ „jiných ovcí“. — Jan 10:16; Zjevení 7:9.

14. Jaká jiná povinnost je vložena na tyto pomazané následovníky šlépějí Ježíše Krista?

¹⁴ Jiná povinnost, kterou mají pomazaní následovníci šlépějí Ježíše Krista, je, že mají přinášet ovoce Božího ducha, totiž ‚lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání‘. (Galatským 5:22, 23) Jehova řekl, že jeho praví následovníci se poznají podle toho, že si navzájem projevují lásku. (Jan 13:34, 35) Proto jim apoštol Pavel radí: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých klamných žádostí; [máte však] být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ Další apoštolova slova ukazují, jak je pro křesťany tato povinnost důležitá: „Buším do svého těla a vedu je jako otroka, abych po tom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (Efezským 4:22–24; 1. Korintským 9:27) Jenom tehdy, zůstanou-li pomazaní věrní až do smrti, mohou doufat, že dostanou „korunu života“. — Zjevení 2:10.

BOŽÍ PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ SE NEZMĚNILO

15. a) Jaké chyby vzhledem k Božímu předsevzetí se dopustili mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané? b) Které naději je totiž v Křesťanských řeckých písmech poskytnuto význačné postavení?

¹⁵ Mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, se dopouštějí chyby v tom, že přehlížejí Jehovovo původní předsevzetí se Zemí a s člověkem. Jeho Slovo jasně ukazuje, jaké to bylo a je předsevzetí, a on nás ujišťuje, že se nemění. (1. Mojžíšova 1:28; Izaiáš 45:18; Malachiáš 3:6) Křesťanská řecká písma však dávají vyniknout dalšímu Jehovovu předsevzetí, jež bylo oznámeno po tom, co lidstvo upadlo do hříchu. Je to předsevzetí vybrat na základě Ježíšovy oběti omezený počet lidí, kteří se mají stát s jeho Synem spoluvládci v nebeském království. (1. Mojžíšova 3:15; 2. Timoteovi 4:7, 8, 18) Ti všichni se budou muset opravdu nejprve „znovu narodit“ stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 3:3) Ale Boží opatření k záchraně na základě Kristovy oběti není omezeno jen na ty, jejichž naděje je nebeská. To jasné vyplývá i z Křesťanských řeckých písem.

JEDNA ZÁCHRANA — DVĚ NADĚJE

16, 17. Které biblické texty ukazují, že dobrodiní z Kristovy oběti není omezeno jen na ty, kteří mají nebeskou naději?

¹⁶ Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Má-li se dít Boží vůle na zemi stejně jako v nebi, znamená to, že musí na zemi žít spravedlivé osoby, o nichž je předpověděno: „Bůh sám bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ To se nemůže vztahovat na nebe, protože tam nikdy nebyl křik, zármutek, bolest ani smrt. — Zjevení 21:3, 4.

¹⁷ Slova apoštola Pavla v Římanům 8:19–21 ukazují, že existují dvě skupiny lidí, které budou mít užitek z Božího milostivého opatření: „Tvorstvo [jedna skupina] totiž vyhlíží s dychtivým očekáváním zjevení Božích synů [druhé skupiny]. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno marnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, který je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ Všichni, kteří budou mít užitek na základě své víry v Kristovu oběť, se tedy budou nakonec těšit ze života jako Boží synové — 144 000 těch, kteří byli „koupeni ze země“, aby byli v nebi, a mnoho miliard těch, kteří se budou těšit z věčného života v pozemském ráji. — Zjevení 7:4, 9; 14:3; Matouš 25:31–34.

18, 19. a) Co ukazuje, že se velmi brzy splní Boží předsevzetí se Zemí a s člověkem? b) Ze kterých jednotlivců se skládá Boží království a ‚semeno Abrahámovo‘? c) O kterých otázkách je ještě nutno uvažovat?

¹⁸ Z předcházejícího je jasné, že Boží původní předsevzetí se Zemí a s lidstvem ještě nebylo uskutečněno. A splňování biblických proroctví, jež nacházíme například u Matouše v kapitole 24, u Marka v kapitole 13, u Lukáše v kapitole 21, ve 2. Timoteovi 3:1–5 a ve Zjevení 6:1–8, ukazují, že čas pro to je blízko! Protože se satan dopustil vzpoury a Adam s Evou projevili neposlušnost, opatřil Jehova nebeskou odměnu pro privilegovanou skupinu, které použije k uskutečnění svých původních předsevzetí. Pouze ti se ‚znovu narodili‘. Spolu se svým Pánem a Mistrem, Ježíšem Kristem, tvoří království, o něž se měli Ježíšovi následovníci podle jeho poučení modlit. Tvoří ‚semeno Abrahámovo‘ k požehnání ‚všem národům země‘. — 1. Mojžíšova 22:18; Galatským 3:29.

¹⁹ Uvažovali jsme o tom, proč Boží Syn a jeho druhové v království se měli „znovu narodit“, a o tom, kolik jich je a jaké jsou jejich dnešní povinnosti. Zůstávají však otázky: Jaká je při ‚znovuzrození‘ Boží úloha a jaká je úloha člověka? Jak může někdo říci, že jej Jehova Bůh vybral, aby se ‚znovu narodil‘?

‚Znovu se narodit‘ — Podíl člověka a podíl Boží

„Každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší stále, protože v něm zůstává jeho plodné semeno, a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ — 1. Jana 3:9.

1, 2. Co jsme se dověděli a) o účincích, které čekají zachráněné? b) o tom, proč Jehova chce, aby se někteří ‚narodili znovu‘?

V PŘEDCHÁZEJÍCÍM článku jsme si povšimli, že mnoho miliónů lidí, kteří o sobě říkají, že jsou křesťané, tvrdí, že se ‚znovu narodili‘. Také jsme z biblických textů poznali, že je sice jen jedna záchrana — založená na víře v Kristovu výkupní oběť — ale že má dva různé účinky, z nichž se budou těšit tyto zachráněné skupiny: účinek v nebesích a účinek na zemi.

² Viděli jsme také, že Ježíš Kristus se znovu narodil po svém křtu v Jordánu. Tehdy Jehova Bůh způsobil, že na Ježíše sestoupil svatý duch v podobě holubice, a v téže době Bůh uznal Ježíše jako svého duchem zplozeného Syna. Viděli jsme také, co Jehova sledoval tím, že se Ježíš znovu narodil. Měl se totiž po své smrti a vzkříšení stát slavným a mocným králem Božího království. Poznali jsme také, že je Jehovova vůle, aby s Ježíšem Kristem vládli jeho společníci a že se také oni musí „znovu narodit“. — Matouš 3:13–17; Jan 1:12; 3:3; Židům 10:5–10; Zjevení 20:6.

3. V čem se Ježíšovi společníci v království od něj liší, pokud jde o to, že se ‚znovu narodili‘?

³ Co lze říci o těchto pomazaných následovnících šlépějí Ježíše Krista? Kdy se ‚znovu narodí‘? Jaké kroky musí podniknout, než Jehova něco vykoná v jejich prospěch a zplodí je jako duchovní syny? Ježíš se narodil jako dokonalý člověk, protože jeho Otec byl Bůh. O třicet let později jej jeho Otec zplodil jako duchovního Syna a způsobil, že se ‚znovu narodil‘. Ale všichni Adamovi potomci se rodí jako hříšníci, ‚odcizení a skutečně nepřátelé Boží, protože jejich mysl je zaměřena na skutky, jež jsou zlé‘. Jsou v takovém stavu, že Jehova s nimi nemůže jednat a nemůže je zplodit jako duchovní syny. — Žalm 51:5; 51:7, „KB“; Kolossenským 1:21.

PODÍL ČLOVĚKA: ŠEST ZÁKLADNÍCH KROKŮ

4, 5. a) Než Bůh vezme nadcházející učedníky v úvahu pro duchovní synovství, kolik kroků musejí podniknout? Kdo jiný musí také podniknout tyto kroky? b) Co je první krok?

⁴ Jaké kroky jsou požadovány ze strany budoucích učedníků před tím, než je Jehova bude považovat za duchovní syny? Je šest zvláštních kroků, které musí podniknout. Musíme však zdůraznit, že Bůh vyžaduje totéž ode všech, kteří se stanou pravými křesťany a získají záchranu, bez ohledu na to, zda jejich konečná odměna bude nebeská nebo pozemská.

⁵ Nejprve musí takové osoby přijímat přesné poznání o Jehovovi Bohu, svém stvořiteli a životodárci, a o jeho Synu, Ježíši Kristu, svém zachránci a vykupiteli. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“; 100:3; Matouš 20:28; Římanům 10:13–15) Důležitost tohoto kroku zdůraznil Ježíš ve své modlitbě k Bohu, kterou pronesl poslední noc, kdy byl na zemi jako člověk. Řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

6. Co je druhý krok, který musejí podniknout?

⁶ Poznání samo o sobě však nestačí. Člověk musí projevovat víru. Čteme o tom: „Bůh. . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ Ano, apoštol Pavel zcela jasně ukazuje, že „bez víry je. . . nemožné líbit se [Bohu].“ S takovou vírou považujeme Boží sliby za skutečnost, tedy jako by již byly splněné. Je to víc než pouhý názor, protože učedník Jakub nám připomíná, že i démoni věří, ale třesou se, a dále, že „víra bez skutků je mrtvá“. — Jan 3:16; Židům 11:1, 6; Jakub 2:19, 26.

7. Který je první skutek vyžadovaný jako důkaz, že člověk má víru?

⁷ První skutek, který je považován za důkaz víry člověka, je skutek pokání. Ano, člověk musí činit pokání za to, co dělal nesprávně, a musí přestat svévolně hřešit. Když Ježíš začal kázat, řekl: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) Jestliže někdo činí pokání za svůj nesprávný způsob jednání, musí s ním také přestat. Musí cítit hlubokou lítost, zármutek, výčitky svědomí za takové jednání. Ve skutečnosti je nezbytně nutné, aby to činili i všichni ti, kteří získají život na rajské zemi, protože „[Bůh] všechny zlé zničí“. — Žalm 145:20.

8. Který krok musí následovat po tom, když člověk činí pokání ze svých hříchů?

⁸ Nestačí však jenom přestat dělat to, co je hříšné. Člověk musí učinit krok obrácení. To znamená, že se musí jakoby otočit a činit pokroky v opačném směru. Musí se řídit radou, kterou dal Petr Židům ve své době: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ Ano, ‚konej skutky, které odpovídají pokání‘. (Skutky 3:19; 26:20) Že tento krok je vyžadován i od všech, kteří doufají, ze se budou těšit z věčného života na zemi, je patrné ze slov, jež čteme v Přísloví 2:20, 21.

9. a) Které další dva kroky jsou od nich vyžadovány, a jsou ve skutečnosti vyžadovány od všech, kteří chtějí být následovníky Ježíše Krista? b) Symbolem čeho byl křest Ježíšův?

⁹ Ježíš se u Jordánu dal k dispozici, aby činil vůli svého Otce. Stejně je ode všech, kteří bez ohledu na svou naději touží stát se následovníky Ježíše Krista, vyžadováno jako další krok, aby se dali k dispozici Bohu. Dnes k tomu patří to, že se oddávají Jehovovi Bohu, a potom musí jít ve šlépějích jeho Syna, Ježíše.a (Lukáš 9:23) Dále jako šestý krok musí symbolizovat tuto oddanost a veřejně ji vyznat tím, ze podstoupí stejně jako Ježíš křest. — Matouš 28:19; srovnej Skutky 2:41.

VRCHOLNĚ DŮLEŽITÝ PODÍL JEHOVY BOHA

10. Ze kterého znázornění poznáváme, že k tomu, aby se někdo ‚znovu narodil‘, je třeba více než jen účast ze strany člověka?

¹⁰ Jestliže člověk získá poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, projevuje víru, činí pokání, obrátí se, oddá se Bohu a dá se pokřtít, vedou tyto kroky automaticky k tomu, že se ‚znovu narodí‘? Rozhodně ne! Nemůžeš se duchovně ‚narodit znovu‘ díky svému vlastnímu úsilí, stejně jako ses nemohl narodit v první řadě díky svému vlastnímu úsilí. Tělesné zrození vyžaduje aktivní podíl ze strany lidských rodičů, a stejně je tomu i s duchovním zrozením. Má-li se někdo „znovu narodit“, je k tomu třeba aktivní účast ze strany božského rodiče, Jehovy Boha, a jeho nebeské organizace neboli „ženy“. (Izaiáš 54:1, 5) Ten, kdo podniká výše uvedené kroky, může učinit jedině to, že bude jednat tak, aby se mohl „znovu narodit“, jestliže to je Boží vůle.

11. Pokud je to jeho vůle, co Bůh činí vzhledem k těm, kteří ze své strany vykonali potřebné kroky?

¹¹ Lidstvo dědí nedokonalost, a proto nyní jedná Bůh sám ve prospěch jednotlivců, které si přeje povolat k nebeskému království. Proto čteme: „Nyní. . . jsme byli prohlášeni za spravedlivé následkem víry.“ Víry v co? Je to víra v Kristovu oběť, neboť je řečeno: ‚Byli jsme nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví.‘ (Římanům 5:1, 9) Povšimni si, že to je Bůh, který oficiálně prohlašuje někoho za spravedlivého, není to tato osoba samotná. To poskytuje takové osobě postavení odlišné od postavení „tvorstva“, lidstva všeobecně, jež musí očekávat „zjevení Božích [duchovních] synů“, než může být „osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích [pozemských] dětí“. (Římanům 8:19–22) Ti, které Bůh prohlašuje za spravedlivé, dostávají tak právo na dokonalý lidský život. Proto může na ně Jehova Bůh nyní přímo působit svým duchem. — Římanům 8:33.

12. Jakými jevy bylo doprovázeno ‚narození znovu‘ v případě Ježíše a učedníků v rané době? Proč tyto jevy přestaly?

¹² Ty, které Bůh prohlašuje za spravedlivé, zplozuje nyní jako své duchovní děti. Jak? Pomocí svého svatého ducha neboli činné síly. To začíná na jeho podnět působit v jejich prospěch, což vede k tomu, že se „narodí znovu“. V případě Ježíšově i v případě jeho učedníků, kteří byli shromážděni v den letnic, ukázal Bůh nadpřirozeným jevem, že je zplozuje jako duchovní syny. Když však byly položeny pevné základy pro víru pravého křesťanství, nebylo již třeba takových projevů, a ty byly ‚odstraněny‘. — Matouš 3:16; Skutky 2:3; 10:44–48; 1. Korintským 13:8–10.

13. Na co se vztahují výrazy „voda“ a „duch“? (Jan 3:5)

¹³ Právě o postupu duchovního znovuzrození mluvil Ježíš, když řekl židovskému předákovi Nikodémovi: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:1, 5–7) Je zde zmínka o vodě, což se nepochybně vztahuje na doslovnou vodu křtu. A co znamená duch? Je to Jehovův svatý duch, který působí na jednotlivce.

14. Z čeho se skládá ‚povolání‘ a ‚vyvolení‘? K čemu jsou tito křesťané pomazáni a pověřeni?

¹⁴ O těch, kteří se „znovu narodí“, říká Písmo, že byli nejdříve „povoláni“. Toto jejich povolání znamená, že je Bůh sám zve, aby byli společníky Ježíše Krista. Ti, kteří přijímají toto pozvání, jsou „vyvolení“. (Zjevení 17:14) Stávají se částí „vyvoleného“ sboru, jehož posláním je ‚široko daleko oznamovat znamenitosti‘ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) Tito křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, jsou stejně jako Ježíš pomazáni Božím svatým duchem, aby kázali. Proto čteme: „Kdo však zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal, je Bůh.“ — Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; 2. Korintským 1:21.

15. Jak vydává duch svědectví o tom, že se někdo ‚znovu narodil‘? Čím je toto přesvědčení posíleno?

¹⁵ O těchto „vyvolených“ dosvědčil apoštol Pavel: „Ten duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8:16) Jak to Boží svatý duch dělá? Tím, že těmto křesťanům dává nebeskou naději. „Podle [Božího] velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tyto osoby zůstávají v dobrém vztahu ke svému nebeskému Otci, a proto je on projevy své prozřetelnosti posiluje v přesvědčení, že jsou skutečně křesťany, kteří se ‚znovu narodili‘.

JAK SI NĚKDO MŮŽE BÝT JISTÝ?

16. Odkdy zdůrazňuje „věrný a rozvážný otrok“ pozemskou naději a k jakému závěru to vede?

¹⁶ Ti, kteří se v dnešní době podílejí na kázání tohoto dobrého poselství o království, jsou pevně přesvědčeni o tom, že Jehova Bůh vede své oddané služebníky prostřednictvím své viditelné duchem zplozené organizace, „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pod tímto vedením byla asi do roku 1935 vyzdvihována, objasňována a zdůrazňována nebeská naděje. Když potom ‚zazářilo světlo‘ a jasně ukázalo, kdo je „velký zástup“ ze Zjevení 7:9, začala být zdůrazňována pozemská naděje. (Žalm 97:11) Z toho tedy vyplývá logický závěr, že v té době musel být již celkový počet 144 000 téměř úplný. Ovšem jednotlivci, kteří by se prokázali jako nevěrní, musí být nahraženi. Je však pochopitelné, že takových by bylo poměrně málo. A kým by byli nahraženi? Zdá se také logický závěr, že velmi pravděpodobně by byla tato nebeská naděje poskytnuta ještě některým osobám, které vytrvaly ve věrnosti a léta se držely své oddanosti Bohu. Sotva by byla nabídnuta nevyzkoušeným osobám, jež se právě oddaly Bohu. (Srovnej Lukáše 22:28–30.) Ze zpráv, které jsou k dispozici, však vyplývá, že někteří křesťané, kteří se právě oddali Bohu, se domnívají, že se „znovu narodili“.

17. Jaké pocity vedou některé k nesprávnému závěru, že jim Bůh vštípil nebeskou naději?

¹⁷ Všichni, kteří se teprve poměrně v nedávné době oddali Bohu a dali se pokřtít a kteří se domnívají, že se ‚narodili znovu‘, učiní dobře, budou-li vážně uvažovat o těchto otázkách: Co v tobě vyvolává pocit, že ti Jehova Bůh vštípil tuto naději? Mohlo by se stát, že tvé citové rozpoložení je pozůstatkem nesprávného názoru, který jsi měl dříve ještě ve Velikém Babylónu, že totiž pro všechny dobré lidi je určeno nebe? Nebo snad máš tento pocit proto, že jsi předtím prožil velký vnitřní neklid, nejprve jsi proti této myšlence bojoval, ale ona potom postupně zvítězila? Nezvítězila však proto, že sis to ty přál, snad dokonce nevědomky? Takové zápasy samy o sobě nedokazují, že ses ‚narodil znovu‘.

18. Proč ocenění pro hluboké duchovní věci samo o sobě nedokazuje, že se někdo ‚znovu narodil‘?

¹⁸ Nebo máš pocit, že tě Bůh vybral mezi 144 000 pomazaných proto, že máš upřímné ocenění pro duchovní věci, protože se ti líbí hluboké duchovní pravdy? Pak si uvědom, že velmi mnoho osob, jež netvrdí, že se ‚znovu narodili‘, jsou ‚duchovní lidé‘ v nejplnějším smyslu toho slova. (1. Korintským 2:14, 15) A nelze vůbec pochybovat o duchovní síle mužů a žen, kteří se projevovali vírou a o nichž se mluví v 11. kapitole Židům. Nikdo z nich se ‚nenarodil znovu‘. Všichni vzhlíželi k ‚lepšímu vzkříšení [k životu pod Božím královstvím]‘ zde na této zemi. — Židům 11:35.

19. a) Proč velké nadšení nutně nedokazuje, že Bůh tomuto člověku poskytl nebeskou naději? b) Co zřejmě naznačuje, že někteří možná z nedostatku skromnosti tvrdí, že mají nebeskou naději?

¹⁹ Nebo snad tak cítíš proto, že projevuješ více nadšení než někteří tvoji spolukřesťané? Ale to samo o sobě by nemohlo být rozhodující, protože apoštol Pavel čas od času považoval za nezbytné radit pomazaným křesťanům, aby brali své duchovní povinnosti vážně. (1. Korintským 11:20–22; Galatským 4:9–11) Nebo snad je to nedostatek skromnosti, který tě vede k tvrzení, že patříš k pomazaným? Zcela nedávno se vyskytli někteří lidé, kteří tvrdili, že patří k pomazaným, ale místo aby utvrzovali jednotu sboru, měli pocit, že musí mít svou vlastní biblickou studijní skupinu. Zralí křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, zůstávají naopak těsně spojeni s místním sborem, i když se tento sbor většinou skládá z „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Ale to, že se někdo ‚znovu narodil‘, je osobní věc mezi Bohem a každým jednotlivým křesťanem. Nikdo nemůže v této otázce posuzovat druhého. — Římanům 14:10.

20. Vzhledem k tomu, co zde bylo uvedeno, k jakým závěrům docházíme ohledně námětu ‚narodit se znovu‘?

²⁰ K jakému závěru docházíme na základě všeho, co zde bylo řečeno? Že Jehova Bůh jedná podle práva, je spravedlivý, moudrý a milující. Má právo určit svým inteligentním tvorům jednotlivě jejich úlohy — někteří mají sloužit jeho záměru v nebesích, jiní zde na zemi. Nebeská cena není něčím, čeho je možno dosáhnout na základě osobní volby a úsilí, ani po čem by bylo možno sobecky dychtit. Je to něco tak jedinečného, že si žádný lidský tvor na to nesmí činit svévolně nárok. Je to skutečně nádherná nezasloužená laskavost, kterou Jehova Bůh uděluje malému počtu svých tvorů, v zájmu svých moudrých, spravedlivých a laskavých předsevzetí, ale ne na základě nějaké zvláštní zásluhy z jejich strany. Pouze na tyto osoby se vztahují slova ‚narodit se znovu‘. (Římanům 3:23, 24; 11:33–36) Také věčný život na rajské zemi je nevýslovnou výsadou a cílem, o který mají usilovat lidé se sklonem ke spravedlnosti. (Zjevení 21:1, 3, 4) Všechno je nezasloužená laskavost. Nikdo by neměl být tak troufalý, že by říkal Jehovovi: „Co děláš?“ — Daniel 4:35; 4:32, „KB“.

[Poznámka pod čarou]

Zasvěcení — Komu? Proč?

„Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, [posvěcený národ, zasvěcený národ], lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9, „Překlad Nového světa“, „Jeruzalémská bible“, „Nová anglická bible“.

1, 2. a) Patřil Abraham Lincoln k nějaké církvi křesťanstva? Jak přesto označil ve svém gettysburském proslovu národ, jehož byl prezidentem? b) Jaké jednání zpochybňuje důvěru tohoto národa v Boha a jak bude vláda, jež přijde po světovém soužení, „pro lid“?

ZE VŠECH církví křesťanstva si ani jedna nemohla činit nárok na 16. prezidenta Spojených států amerických jako na svého člena. Přesto